3 VSOL 775/2012-A-12
KSOS 13 INS 24295/2011 3 VSOL 775/2012-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Lukáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Šumperk, Temenická 2580/13, PSČ 787 01, IČ: 87598591, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.9.2012 č.j. KSOS 13 INS 24295/2011-A-6

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že lze důvodně předpokládat, že v případě pokračování v insolvenčním řízení bude návrh na povolení oddlužení, který dlužník podal současně s insolvenčním návrhem, podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) zamítnut, neboť hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, by byla nižší než 30 % jejich pohledávek. Podle ustanovení § 396 odst. 1 IZ by tak byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. V případě prohlášení konkursu činí minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč podle vyhl. č. 313/2007 Sb., přičemž v průběhu konkursního řízení lze důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených (hotových výdajů správce a jiné). Soud proto uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu v uvedené výši.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Poukázal na to, že v době, kdy podal insolvenční návrh, měl příslib nástupu do zaměstnání od dvou společností, tyto společnosti se však ocitly na pokraji krachu. Od 1.8.2012 je konečně zaměstnán v PLL Jeseník jako sportovní referent v pracovním poměru se zkušební dobou, avšak s vyhlídkou zlepšení pracovní odměny a především získání pracovní smlouvy na dobu neurčitou. Jak odvolatel dále uvedl, v současné době disponuje zlepšením finanční situace, a to z odměn rozhodčího Futsalu FIFA, jedná se o částku asi 13.500 Kč za rok. Také je členem instruktorského sboru lyžařské školy Profi Ski and Board Jeseník, kde bude působit od prosince letošního roku s nárokem na odměnu. Spolu s odvoláním předložil odvolatel pracovní smlouvu ze dne 1.8.2012, uzavřenou se zaměstnavatelem Priessnitzovy léčebné lázně, a.s., IČ: 45193452 a mzdový výměr z téhož dne.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá v pouze v pracovněprávních nárocích (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč (odstavec 2).

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se návrhem, došlým soudu dne 23.12.2011, domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že v současné době má dvanáct peněžitých závazků vůči čtyřem věřitelům, tyto závazky nesplácel po dobu více jak dva měsíce, v důsledku čehož věřitelé požadují úhradu zůstatku dluhu včetně příslušenství celkem ve výši 665.583,58 Kč, některé závazky jsou ke dni podání návrhu zesplatněny. Dále uvedl, že je bez zaměstnání, má však ústně přislíbeno zaměstnání od 1.1.2012 s příjmem ve výši 13.000 až 14.000 Kč měsíčně. Vzhledem k výši závazků a přislíbenému příjmu by byl schopen za dobu pěti let uhradit více jak 30 % svých závazků. Podle seznamu závazků (opatřeného údajem o tom, že tento seznam je úplný a správný, a podpisem dlužníka) má dlužník celkem dvanáct závazků vůči čtyřem věřitelům v celkové výši 637.972,50 Kč. Podle seznamu zaměstnanců, (rovněž opatřeného údajem o jeho úplnosti a správnosti, a podpisem dlužníka), dlužník nemá žádné zaměstnance. Vyživovací povinnost má dlužník k dceři Karolíně Zbožínkové stanovenou soudně, ve výši 4.000 Kč měsíčně. Podle údajů, uvedených v insolvenčním návrhu, v bodě 16 ( popis veškerého majetku dlužníka ) vlastní dlužník osobní automobil značky Golf rok výroby 11.1.1999 v pořizovací ceně 5.000 Kč.

Na základě údajů, uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu, lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku, neboť má závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po splatnosti, a vzhledem ke svým příjmům a hodnotě svého majetku není schopen je splácet.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu -na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře, jako v praxi převažující formy oddlužení-totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je určující (z hlediska závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení) posouzení správnosti (předběžného) závěru soudu prvního stupně o tom, že dlužníkovi nebude povoleno oddlužení.

Nutno zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 395 IZ představuje základní podmínku oddlužení spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první, IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (podle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, jedna třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Je třeba uvést, že soud prvního stupně rozhodoval za stavu, kdy dlužník-podle údajů uvedených v návrhu-byl bez zaměstnání a nedosahoval žádného příjmu.

V průběhu odvolacího řízení sice došlo ke změně, když dlužník doložil, že je od 1.8.2012 zaměstnán v pracovním poměru na dobu určitou do 31.12.2012, přičemž, jak vyplývá z předloženého mzdového výměru, tarifní mzda mu byla přiznána s účinností od 1.8.2012 ve výši 15.000 Kč.

Nicméně ani se zohledněním tohoto příjmu by dlužník nebyl schopen zaplatit za pět let svým nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek. Jiné příjmy (tvrdil-li příjmy z odměn rozhodčího) dlužník nedoložil.

Z příjmu ve výši 15.000 Kč (nadto se jedná o hrubou mzdu, nikoli čistou) by dlužník po odečtení částky 4.000 Kč (představující výživné pro nezletilé dítě) zaplatil za pět let částku celkem ve výši 134.280 Kč. Je nutno vzít v úvahu, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí za každý započatý kalendářní měsíc odměna insolvenčního správce 750 Kč a náhrada jeho hotových výdajů 150 Kč. Celkem se jedná o částku 900 Kč měsíčně, s daní z přidané hodnoty o částku 1.080 Kč, která současně představuje pohledávku za majetkovou podstatou podle ustanovení § 168 IZ. Z uvedeného vyplývá, že představují-li závazky dlužníka (podle seznamu závazků) částku 637.972,50 Kč, bylo by v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhrazeno po odečtení nároku správce věřitelům, není-li správce plátcem DPH, 80.280 Kč, což představuje 12,58 % jejich pohledávek, a je-li správce plátcem DPH, 69.480 Kč, což představuje 10,89 % jejich pohledávek.

Je tudíž zřejmé, že dlužník není schopen splatit za pět let svým nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek. Nižší, než zákonem určené splátky dlužník nenavrhl, přičemž způsob řešení jeho úpadku zpeněžením majetkové podstaty rovněž s ohledem na uváděný majetek nepřichází v úvahu.

Za tohoto stavu věci se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je proto důvodný. Smyslem zálohy je totiž umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustanovení do funkce s tím, že složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by také mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 27. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu