3 VSOL 774/2015-A-20
KSOL 16 INS 32360/2014 3 VSOL 774/2015-A-20

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Richarda anonymizovano , anonymizovano , bytem Olomouc, Lazecká 460/28, PSČ 779 00, adresa pro doručování: Vsetín, Bratří Hlaviců 120, PSČ 755 01, identifikační číslo osoby: 76327272, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 3. 6. 2015, č. j. KSOL 16 INS 32360/2014-A-15,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem dlužníka, doručeným soudu dne 1. 12. 2014, bylo zahájeno insolvenční řízení. Dlužník insolvenční návrh spojil s návrhem na povolení oddlužení s navrhovaným způsobem oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu dlužník uvedl, že má vůči 11 věřitelům 16 nezajištěných závazků, v připojeném potvrzení uvedl, že vůči pěti věřitelům má pět nezajištěných závazků, které pochází, respektive vznikly v souvislosti s podnikatelskou činností dlužníka (OSSZ; VZP ČR; ČPZP; OSA a Finanční úřad pro Olomoucký kraj). Soud prvního stupně učinil předběžný závěr, že návrhu dlužníka na povolení oddlužení nebude možné vyhovět a jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení jeho úpadku je konkurs. V této souvislosti soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 389 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ze znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) dovodil, že uplatnění institutu oddlužení brání ta skutečnost, že dlužník má dluhy z podnikání, přičemž souhlas věřitele ČSSZ s pohledávkou, jež pochází z podnikání dlužníka, nebyl soudu předložen. Vzhledem k ustanovení § 389 odst. 1 písm. b) ve spojení s ustanovením § 389 odst. 2 písm. a) IZ tak bude návrh dlužníka na povolení oddlužení jako podaný někým, kdo k tomu není oprávněn, odmítnut a prohlášen konkurs na majetek dlužníka. Za této situace pak soud prvního stupně uzavřel, že je nezbytné zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, s tím, že záloha umožní při prohlášení konkursu zajištění prostředků ke krytí nákladů insolvenčního řízení, zejména nákladů insolvenčního správce vzniklé od počátku jeho ustanovení do funkce, související se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku dlužníka, respektive v případě neexistence majetku dlužníka k zaplacení odměny insolvenčního správce, která v případě konkursu činí minimálně 45.000 Kč podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. Dlužník v seznamu majetku neuvedl, že by měl disponibilní peněžní prostředky, proto soud uložil dlužníkovi zaplatit zálohu a stanovil zálohu v maximální možné výši.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Odvolatel poukázal na to, že souhlas věřitele ČSSZ s povolením oddlužení krajskému soudu dodal. Uvedený věřitel ve svém přípise, který byl soudu doručen dne 30. 4. 2015, sděluje, že s ohledem na aktuální stav, kdy nejsou známy skutečné komplexní informace pro posouzení žádosti dlužníka, nelze ze strany věřitele sdělit závazné stanovisko, čímž, podle odvolatele, tímto sám uznává, že nemá dostatečné informace pro posouzení situace a není tak schopen vydat nesouhlas s povolením oddlužení. Dále odvolatel upozornil na důvodovou zprávu k zákonu č. 294/2013 Sb., z níž citoval část textu obecné části, bod 3.2. ad v). Podle odvolatele by měl soud zkoumat existenci souhlasu věřitele s uspokojením jeho pohledávky až na schůzi věřitelů. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je třeba změnit, byť z jiných důvodů, než je v odvolání namítáno.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Z obsahu spisu vyplývá, že dne 1. 12. 2014 byl Krajskému soudu v Ostravě doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužník v návrhu uvedl, že má vůči 11 věřitelům 16 nezajištěných závazků, 15 z těchto závazků jsou závazky vykonatelné. V další části svého formulářového návrhu (v bodě 07) specifikoval dlužník své závazky tak, že označil jednotlivé věřitele, jednotlivé exekuční tituly (příkazy, platební výměry, exekuční příkazy) s tím, že ve vztahu ke všem závazkům dále uvedl údaj nejsem schopen plnit závazek více jak 3 měsíce. Splátky jsou více jak 30 dnů po splatnosti . Ke svým osobním poměrům uvedl, že není ženatý, vyživovací povinnost má k jednomu dítěti. Je zaměstnán ve společnosti Austin Detonator Assembly, s.r.o., jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 16.202 Kč. Celková výše jeho dluhů činí 448.347,38 Kč, takže je schopen za dobu pěti let uhradit minimálně 30 % svých nezajištěných závazků. V bodě 17 formulářového návrhu ( závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné ), označil jeden závazek, uvedl údaj k popisu závazku, k označení věřitele a k výši závazku. V bodě 19 ( závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné ) označil 15 závazků, uvedl údaj k popisu jednotlivých závazků, k označení rozhodnutí, k označení věřitele a k výši jednotlivých závazků. K návrhu dlužník připojil, mimo jiné, seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců, opatřené podepsaným prohlášením o jejich správnosti a úplnosti. V seznamu závazků dlužník označil jednotlivé věřitele, uvedl právní důvod vzniku jednotlivých závazků, údaj o výši jednotlivých závazků ( zbývající dlužná částka ) vždy ke dni 20. 10. 2014, dále uvedl údaj ohledně poslední platby tak, že vždy uvedl nejsem schopen plnit závazek více jak 3 měsíce. Splátka je více jak 30 dnů po splatnosti , přičemž ve vztahu k závazku ve výši 3.360 Kč vůči věřiteli Statutární město Olomouc a ve vztahu k závazku ve výši 2.839 Kč vůči věřiteli Městský úřad Vsetín dále uvedl v současné době exekučně sráženo ze mzdy , dále uvedl údaj o tom, zda věřitel je dlužníkovi osobou blízkou, zda závazek popírá či nikoli, v části vymezené pro údaj ohledně vykonatelnosti označil jednotlivá rozhodnutí (exekuční tituly) a uvedl údaj o tom, že se jedná o závazky nezajištěné a že zajištění nepopírá. K návrhu dlužník připojil také listinu, v níž uvedl, že potvrzuje, že není podnikatelem a vyjma závazků vůči Okresní správě sociálního zabezpečení a Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, části závazku vůči České průmyslové zdravotní pojišťovně a závazků vůči Finančnímu úřadu Olomouckého kraje nepochází žádný z jeho závazků z podnikatelské činnosti. Soud prvního stupně usnesením ze dne 31. 3. 2015, č. j. KSOL 16 INS 32360/2014-A-6 uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení písemného vyhotovení doložil souhlasy označených věřitelů OSSZ; VZP ČR; ČPZP; OSA a Finanční úřad pro Olomoucký kraj , jejichž nezajištěné pohledávky vznikly v souvislosti s podnikáním dlužníka, s řešením dlužníkova úpadku formou oddlužení. Dlužník předložil soudu sdělení Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, České průmyslové zdravotní pojišťovny, Finančního úřadu pro Olomoucký kraj, Územní pracoviště v Olomouci. Věřitelé Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky a Česká průmyslová zdravotní pojišťovna sdělili, že s řešením dlužníkova úpadku oddlužením souhlasí, Finanční úřad pro Olomoucký kraj sdělil, že nemá námitek proti řešení dlužníkova úpadku oddlužením, shledá-li insolvenční soud existenci podmínek pro řešení touto cestou a oddlužení povolí. Dále bylo předloženo stanovisko věřitele OSA-Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z.s., se sídlem Praha 6, Čs. armády 20, IČO 63839997, který sdělil, že souhlasí s tím, aby byl úpadek dlužníka podroben režimu oddlužení za podmínky, že pohledávka věřitele bude uspokojena v plné výši, a sdělení České republiky-Česká správa sociálního zabezpečení, která sdělila, že ponechává na zvážení soudu, zda bude úpadek řešen oddlužením, a shledá-li soud podmínky pro rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku oddlužením, bude rozhodnutí soudu respektovat. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Závěrům soudu prvního stupně je možno přitakat potud, že uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení je odůvodněno v těch případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce.

Pokud se pak týká předběžného závěru soudu prvního stupně o tom, že dlužníkovi v daném případě nebude povoleno řešení úpadku oddlužením, jak navrhuje, soud prvního stupně správně vycházel z ustanovení § 389 odst. 1 IZ, podle něhož platí, že návrh na povolení oddlužení může podat dlužník, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání, přičemž podle odstavce 2 tohoto ustanovení, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), nebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele. Z tohoto důvodu je proto nutno již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit takové skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat, že byť má dlužník (fyzická osoba) dluhy pocházející z jeho podnikatelské činnosti, jedná se o dluhy, které řešení jeho úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. a), písm. b) nebo písm. c) IZ nebrání (např. že dlužník jednal s věřiteli, vůči nimž má dluhy z podnikání, ohledně jejich souhlasu s oddlužením, a s jakým výsledkem, nebo že se jedná o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém byl zrušen konkurs na majetek dlužníka podle § 308 písm. c/ nebo d/ IZ, nebo že jde o pohledávku zajištěného věřitele). Pokud takové skutečnosti dlužník ve svém návrhu na povolení současně neuplatní, tedy neuplatní takové skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že jeho závazky pocházející z podnikatelské činnosti řešení jeho úpadku oddlužením nebrání, pak-obecně-je nutno učinit závěr o tom , že se jeví pravděpodobným odmítnutí takového návrhu dlužníka na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, to je jako návrhu na povolení oddlužení podaného osobou, která k tomu není oprávněna, a prohlášení konkursu na jeho majetek (§ 396 IZ).

Lze souhlasit se soudem prvního stupně, že v této věci podmínka, stanovená v § 389 odst. 2 písm. a) IZ naplněna nebyla (žádnou z výjimek upravených v ustanovení § 389 odst. 2 písm. b/ a c/ přitom dlužník netvrdil), neboť věřitel dlužníka Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení, jež má vůči dlužníkovi pohledávku pocházející z podnikatelské činnosti dlužníka, jednoznačný souhlas nevyjádřila-sdělení tohoto věřitele, že shledá-li soud podmínky pro rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku oddlužením, bude rozhodnutí soudu respektovat, nelze považovat za souhlas s řešením úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ. K tomu odvolací soud pro úplnost dodává, že za souhlas s řešením úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ nelze považovat ani sdělení dalšího věřitele dlužníka s pohledávkou, pocházející z podnikatelské činnosti dlužníka, OSA-Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z.s. Tento věřitel podmiňuje svůj souhlas s řešením dlužníkova úpadku oddlužením uspokojením své pohledávky v plné výši, což ovšem neodpovídá smyslu institutu oddlužení v českém úpadkovém právu. Pro povolení oddlužení je totiž zákonem stanovená minimální hranice 30 % pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ) a ve zbytku se předpokládá, že dlužník bude od placení pohledávek osvobozen (§ 414, § 415 IZ).

Nicméně i přes výše uvedené považuje odvolací soud uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení za předčasné, neboť z ustanovení § 108 IZ vyplývá, že insolvenční soud může uložit insolvenčnímu navrhovateli (i dlužníku, je-li navrhovatelem), aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení teprve tehdy, má-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti. Je pojmově vyloučeno činit vůči insolvenčnímu navrhovateli další opatření, je-li insolvenční návrh buď vadný ve smyslu ustanovení § 128 odst. 1 IZ, anebo nejsou-li k němu připojeny zákonem předepsané přílohy ve smyslu ustanovení § 128 odst. 2 IZ, případně nemají-li tyto zákonem předepsané přílohy stanovené náležitosti (srov. také rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. KSUL 44 INS 1893/2008, 1 VSPH 96/2008-A, 1 VSPH 110/2008-A, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu České republiky pod č. 10/2009).

Je zřejmé, že soud prvního stupně se touto základní podmínkou pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení důsledně nezabýval.

Podle ustanovení § 104 odst. 1 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen seznam majetku ), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen seznam závazků ), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.

Podle ustanovení § 104 odst. 3 IZ, v seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.

Podle ustanovení § 104 odst. 4 IZ, nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Pro označení osob v seznamech platí § 103 odst. 1 obdobně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

Ze shora citovaného ustanovení § 104 odst. 1 písm. a) až písm. c) IZ vyplývá, že seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců dlužníka představují povinnou (insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu, jejíž obsah je (současně) insolvenčním zákonem (v ustanovení § 104 odst. 2 až odst. 4 IZ) rovněž definován.

V přezkoumávané věci dlužník sice splnil povinnost předložit s insolvenčním návrhem i uvedené seznamy, jež opatřil podepsaným prohlášením o jejich správnosti a úplnosti, dlužníkem předložený seznam závazků však nemá insolvenčním zákonem vyžadované náležitosti, neboť v něm absentuje údaj o splatnosti jednotlivých označených závazků.

Za tohoto stavu, kdy zákonem požadovaná příloha-seznam závazků neobsahuje zákonem stanovené náležitosti, soud prvního stupně měl nejprve podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ vyzvat dlužníka k doplnění insolvenčního návrhu-seznamu závazků ve lhůtě stanovené tímto ustanovením spolu s poučením, že nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne. Pokud tak soud prvního stupně neučinil, neměl splněny podmínky pro postup podle ustanovení § 108 IZ k uložení povinnosti dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a jeho rozhodnutí je proto předčasné.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 14. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu