3 VSOL 772/2014-A-9
KSBR 40 INS 16117/2014 3 VSOL 772/2014-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Heleny Krejčí, v insolvenční věci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Chvalčov, Na Chaloupkách 16, PSČ 768 72, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19.6.2014, č.j. KSBR 40 INS 16117/2014-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech usnesení uvedl, že dne 12.6.2014 byl soudu doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Podle soudu prvního stupně však insolvenční návrh neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka. I když dlužník v insolvenčním návrhu označil pět svých věřitelů, vůči nimž má šest závazků, neuvedl konkrétní údaje, z nichž by bylo možno dovodit, že jeho závazky jsou více než 30 dnů po splatnosti. S odkazem na závěry uvedené v rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.11.2011, č.j. 2 VSOL 715/2011-A-11, podle nichž bylo třeba v návrhu konkrétně uvést, kdy a který závazek se stal splatným, případně od kdy jej dlužník nehradí, nebo jej nehradí v plné výši, soud prvního stupně uvedl, že ani z údajů o posledních platbách u čtyř závazků nebylo možno zjistit, zda šlo o týdenní, měsíční, roční, případně jiné pravidelné splátky, proto nebylo možno dovodit, kdy nastala splatnost té které splátky. Všechny v návrhu označené závazky jsou nevykonatelnými závazky, proto o jejich splatnosti nelze učinit žádný závěr. Soud prvního stupně dále uvedl, že v insolvenčním návrhu chybí také konkrétní tvrzení ohledně dlužníkovy neschopnosti hradit splatné závazky. Dlužník v návrhu uvedl pouhou citaci zákonné domněnky platební neschopnosti, aniž ji doplnil konkrétními údaji. Přitom bez uvedení splatnosti jednotlivých nezaplacených závazků či jednotlivých nezaplacených splátek insolvenční soud nemůže mít za to, že domněnka platební neschopností je splněna. Listinné důkazy, které dlužník k návrhu přiložil, nejsou součástí insolvenčního návrhu, proto nemohou nahradit tvrzení, které je dlužník povinen uvést přímo v insolvenčním návrhu, popřípadě v řádném seznamu závazků dle § 104 insolvenčního zákona. Uvedené nedostatky způsobují vady insolvenčního návrhu, které brání pokračování v řízení, proto soud prvního stupně postupoval podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítá, že podle svých schopností a možností v insolvenčním návrhu popsal, rozepsal a vyčíslil aktiva a pasiva s tím, že jím uvedené údaje zcela zřetelně vypovídají, že je v úpadku, má více věřitelů a peněžité závazky delší než tři měsíce. Pokud však soud prvního stupně zamýšlel věc posoudit jinak , měl správně dlužníka vyzvat k doplnění a vylíčení chybějících rozhodujících skutečností postupem podle § 118a o.s.ř., neboť pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou ustanovení o.s.ř. přípustná (viz § 7 insolvenčního zákona). Podle názoru odvolatele soud prvního stupně pochybil, když nepostupoval obvyklým způsobem a nevyzval jej k odstranění vad jeho podání. Navrhl proto, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu zpět k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že soudu prvního stupně byl dne 12.6.2014 doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V bodě 07 formulářového návrhu dlužník uvedl, že má celkem pět věřitelů a šest peněžitých závazků, z toho jeden zajištěný, nevykonatelný, a pět nezajištěných, nevykonatelných, které není schopen řádně splácet po dobu delší než tři měsíce. U závazku vůči věřiteli Cetelem ČR a.s. dlužník uvedl, že jeho výše činí 14.980 Kč, přičemž z celkové splatné dlužné částky 17. 976 Kč splatil pouze dvě splátky v únoru 2014 ve výši 2×1.498 Kč, to je 2.996 Kč, u dalšího závazku vůči témuž věřiteli uvedl, že jeho výše činí 6.753 Kč, přičemž na něj uhradil pouze 1× 500 Kč v únoru 2014. U závazku vůči dalšímu věřiteli ČSOB a.s. uvedl, že jeho výše činí 46.597 Kč a naposledy uhradil splátku 1.510 Kč dne 28.2.2014. U závazku vůči věřiteli GE Money bank a.s. uvedl, že jeho výše činí 33.232 Kč, a že poslední splátku uhradil 19.2.2014 ve výši 1.921 Kč. Vůči věřiteli Česká spořitelna má závazek ve výši 3.830 Kč, a tento zůstatek je k 30.4.2014. V bodě 17 návrhu označil čtyři nezajištěné věřitele, vůči nimž má pět nevykonatelných závazků v konkrétní výši. V bodě 18 návrhu označil jednoho zajištěného věřitele a dva závazky v konkrétně uvedené výši, včetně důvodu jejich vzniku. K návrhu byl připojen seznam závazků a seznam majetku, který obsahoval podepsané prohlášení o jejich správnosti a úplnosti, a listiny osvědčující úpadek dlužníka.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Ze shora citovaného ustanovení § 3 odst. 1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů (nejméně dvou), existencí závazků, které jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, a objektivní neschopností dlužníka své závazky splácet. Čtyři vyvratitelné domněnky dlužníkovy platební neschopnosti jsou konstruovány v ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, sen.zn. 29 NSČR 1/2008 (které je publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010) uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z něhož takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ, anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některých se splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možno dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ).

Insolvenční návrh tak musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že takový požadavek insolvenční návrh dlužníka nesplňuje. Dlužník sice označil své věřitele (celkem čtyři věřitele, vůči kterým má pět nezajištěných závazků a jednoho věřitele vůči kterému má jeden zajištěný a nevykonatelný závazek), konkrétní údaje o splatnosti těchto závazků tak, aby bylo zřejmé, že jsou po splatnosti po dobu delší 30 dnů, však v insolvenčním návrhu chybí a chybí i konkrétní tvrzení o tom, že dlužník není schopen své závazky plnit, jež by bylo podřaditelné pod ustanovení § 3 odst. 2 IZ. Soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že z údajů uvedených v insolvenčním návrhu o posledních platbách ve prospěch čtyř věřitelů nebylo možno zjistit, zda tyto platby představují pravidelné měsíční či jiné splátky, a pokud ano, v jaké výši byl dlužník povinnen je plnit, a proto ani z těchto údajů nelze dovodit, kdy nastala splatnost jednotlivých závazků. Soud prvního stupně správně uzavřel, že v návrhu nebyly uvedeny relevantní údaje o úpadku dlužníka.

Za způsobilý zdroj poznání může být pokládán i seznam závazků (srov. ustanovení § 104 odst. 1 písm. b/, odst. 3 a 4 IZ), připojený k návrhu a opatřený prohlášením o jeho správnosti a úplnosti a podpisem dlužníka (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, sen.zn. 29 NSČR 22/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011). V přezkoumávané věci však dlužník takový řádný seznam závazků ke svému návrhu nepřipojil, neboť ani v tomto v seznamu nejsou data splatnosti jednotlivých závazků uvedena.

K námitce odvolatele, že soud prvního stupně postupoval nesprávně, když jej nevyzval k odstranění vytýkaných vad insolvenčního návrhu, je třeba uvést, že dle výslovného znění ustanovení § 128 odst. 1, poslední věty, IZ se ustanovení § 43 o.s.ř. o výzvě k odstranění vad návrhu nepoužije. Insolvenční návrh, který (jako v tomto případě) neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud proto bez dalšího odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení. Vady insolvenčního návrhu přitom může insolvenční navrhovatel odstranit jen do doby, dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp.zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2009).

Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a o.s.ř., na něž odvolatel v podaném odvolání poukazuje, soud plní pouze v řízení sporném při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř., takže již z tohoto důvodu je jeho užití v případě insolvenčního návrhu dlužníka vyloučeno.

Soud prvního stupně postupoval správně, když insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl, neboť insolvenční návrh neobsahuje základní náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednáván (nelze pokračovat v řízení o něm).

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužnici běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 29. září 2014 Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Petra Šlajsová předsedkyně senátu