3 VSOL 771/2015-B-44
KSOS 25 INS 34556/2013 3 VSOL 771/2015-B-44

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové ve věci žalobkyně Soni anonymizovano , anonymizovano , bytem Luční 1399/7, Šumperk, PSČ 787 01, zastoupené Mgr. Petrem Hasalou, advokátem se sídlem Radniční 237/13, Šumperk, PSČ 787 01, proti žalovaným 1) Mgr. Radoslavu Lavičkovi, insolvenčnímu správci dlužnice, Járy da Cimrmana 735/8, Olomouc, PSČ 779 00, 2) Ing. Lukáši Nyklíčkovi, anonymizovano , anonymizovano , bytem Bří. Čapků 1124/9, Šumperk, PSČ 787 01, zastoupenému Mgr. Michalem Klusákem, advokátem se sídlem Na Hradbách 3213/1A, Šumperk, PSČ: 787 01, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené jako incidenční spor u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 ICm 2475/2015 v insolvenčním řízení žalobkyně vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS 34556/2013, o vydání předběžného opatření, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. července 2015, č. j. KSOS 25 INS 34556/2013-B-35,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odův odně ní:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh žalobkyně na vydání předběžného opatření, kterým se domáhala, aby soud žalovanému 2) Ing. Lukáši Nyklíčkovi uložil povinnost zdržet se vstupu do nemovitostí, a to pozemku parc. č. st. 1545 zast. plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba-objekt bydlení

(rodinný dům) č.p. 1399 a parc. č. 1075/8 zahrada, vše v k.ú. a obci Šumperk, doposud zapsaných na LV č. 1337, u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrálního pracoviště Šumperk (dále též jen Nemovitosti ), a dále mu uložil povinnost zdržet se rušení jejich užívání a zdržet se jejich pronajímání třetí osobě, a to až do pravomocného ukončení sporu, vedeného u KS Ostrava, ve věci žaloby o neplatnost kupní smlouvy ze dne 13.04.2015, uzavřené mezi insolvenčním správcem Mgr. Radoslavem Lavičkou a Ing. Lukášem Nyklíčkem jako kupujícím dle § 289 odst. 3 insolvenčního zákona.

Na odůvodnění soud uvedl, že žalobkyně dne 29. 6. 2015 doručila soudu návrh na vydání předběžného opatření, v němž popsala skutečnosti o prohlášení konkursu na její majetek a uvedla, že v rámci zpeněžování majetkové podstaty Ing. Lukáš Nyklíček (dále též jen Nabyvatel ) nabyl Nemovitosti na základě kupní smlouvy ze dne 13. 4. 2015, jejíž platnost napadla žalobou dle ust. § 289 odst. 3 insolvenčního zákona. Nabyvatel se dne 25. 6. 2015 dostavil společně s dalšími osobami do Nemovitostí a dožadoval se jejich okamžitého vyklizení, neboť je má právo užívat. Žalobkyně to odmítla a situace byla řešena s pomocí Policie ČR. Dále argumentovala svými osobními poměry a tím, že Nabyvateli svědčí žaloba na vyklizení Nemovitostí, která dosud podána nebyla. Vzhledem k tomu, že kumpáni Nabyvatele nadále trvají na užívání Nemovitostí a vyvíjejí na žalobkyni nátlak k okamžitému vystěhování, domáhá se zatímní úpravy poměrů účastníků. Soud konstatoval, že dle zprávy insolvenčního správce ze dne 23. 4. 2015 byly Nemovitosti zpeněženy prodejem mimo veřejnou dražbu kupní smlouvou ze dne 13. 4. 2015 a usnesením ze dne 11. 5. 2015, č. j. KSOS 25 INS 34556/2013-B-24 soud schválil vyplacení částky výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli Reticulum Power, a.s. Oznámením ze dne 26. 5. 2015 insolvenční správce žalobkyni jako dlužnici sdělil, že Nemovitosti byly zpeněženy a došlo k převodu vlastnického práva, žalobkyně byla poučena podle ustanovení § 285 odst. 2 insolvenčního zákona. Dne 29. 6. 2015 žalobkyně podala žalobu o určení neplatnosti kupní smlouvy, řízení je vedeno u insolvenčního soudu pod sp. zn. 25 ICm 2475/2015. Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že neshledává důvod pro vydání předběžného opatření dle příslušných ustanovení insolvenčního zákona, ani dle ustanovení § 74 odst. 1 o.s.ř., neboť poměry mezi žalobkyní a Nabyvatelem jsou upraveny ustanovením § 285 odst. 2 insolvenčního zákona. Proto návrh na vydání předběžného opatření zamítl.

Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání. V něm namítla, že soud věc nesprávně právně posoudil, neboť pominul, že podanou žalobou o neplatnost kupní smlouvy zpochybňuje vlastnické právo Nabyvatele, který ji k vyklizení Nemovitostí nevyzval. Vytýkala soudu, že se dostatečně nevyrovnal s jejími námitkami a tvrzeními dle ustanovení § 14 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nevyrovnal se s tím, že jednání Nabyvatele a osoby, s níž uzavřel nájemní smlouvu, považuje za rozporné s dobrými mravy a označenými ustanoveními trestního zákona. Žalobkyně setrvala na názoru, že do doby pravomocného rozhodnutí soudu o vyklizení je oprávněna Nemovitosti užívat a s odkazem na úpravu ust. § 285 odst. 3 insolvenčního zákona argumentovala, že Nabyvatel nemůže zvolit svépomocný postup při vyklizení Nemovitostí. Vzhledem k agresivnímu vystupování osob tvrzených nájemců má dlužnice za to, že poměry dlužnice a Nabyvatele je třeba zatímně upravit. V odvolacím řízení navrhla, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že jejímu návrhu na nařízení předběžného opatření bude vyhověno.

Žalovaný 2) Ing. Lukáš Nyklíček se k odvolání žalobkyně vyjádřil podáním ze dne 16. 9. 2015, v němž popíral tvrzení dlužnice o nátlaku na vyklizení Nemovitostí a ohradil se proti tvrzení, že jedná v rozporu s dobrými mravy. Podle jeho názoru je to právě on, koho stávající situace poškozuje, neboť nemůže užívat svůj majetek. Žalobkyně, přestože jí to ukládá insolvenční zákon, dosud Nemovitosti nevyklidila a za jejich užívání ničeho nehradí. Dále se vyjadřoval k osobním poměrům žalobkyně a k obsahu jednání mezi ním a žalobkyní, která Nemovitosti nevyklidila ani přes písemnou výzvu doručenou jí dne 29. 7. 2015. V odvolacím řízení navrhl potvrzení napadeného usnesení.

Žalobkyně v reakci na vyjádření Nabyvatele podáním ze dne 16. 10. 2015, obsáhle popírala v něm uvedená tvrzení, opakovaně popisovala událost, k níž došlo dne 25. 6. 2015 a další událost, k níž došlo dne 9. 7. 2015 s tím, že věc je prošetřována Policií České republiky pro spáchání trestného činu porušování domovní svobody. Tvrdila, že Nabyvatel je oprávněn řešit otázku vyklizení nemovitostí pouze soudní cestou, a vyslovila domněnku, že je i nadále vlastníkem Nemovitostí a nevidí důvod pro zajištění jiného bydlení pro sebe a členy své domácnosti. Proto má za to, že do doby definitivní úpravy poměrů účastníků je třeba zasáhnout proti svévolnému protiprávnímu jednání Nabyvatele.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále též jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Skutková zjištění o dosavadním průběhu insolvenčního řízení žalobkyně, jakož i zjištění o zpeněžení Nemovitostí a o zahájení řízení o neplatnost kupní smlouvy a o obsahu návrhu na vydání předběžného opatření žalobkyně, odpovídají obsahu insolvenčního spisu a odvolací soud z těchto skutečností při přezkoumávání napadeného usnesení vychází. Dále odvolací soud uvádí, že tvrzení uvedená v návrhu žalobkyně hodlala doložit dopisem insolvenčního správce, v němž měla být poučena o povinnosti vyklidit Nemovitosti s tím, že pokud tak neučiní, má Nabyvatel k dispozici žalobu o vyklizení. K odvolání žalobkyně připojila záznam Policie České republiky ze dne 5.7.2015 č.j. KRPM-80286-3/PŘ-2015-140914, z něhož vyplývá, že téhož dne podala vysvětlení u Obvodního oddělení Policie ČR v Šumperku ve věci narušování občanského soužití pachatele pana Nyklíčka .

Odvolací soud stručně shrnuje skutkový stav věci tak, že v průběhu insolvenčního řízení žalobkyně byly Nemovitosti jako (oddělená) část její majetkové podstaty zpeněženy postupem dle ust. § 289 IZ smlouvou ze dne 13.4.2015, kterou žalobkyně dne 29.6.2015 napadla žalobou na neplatnost (ust. § 289 odst. 3 IZ). Řřízení je vedeno insolvenčním soudem pod sp. zn. 25 ICm 2475/2015. Dne 29.6.2015 žalobkyně rovněž doručila insolvenčnímu soudu návrh na vydání předběžného opatření, kterým se domáhala, aby soud Nabyvateli ve vztahu k Nemovitostem uložil žádanou povinnost s tím, že důvodem pro vydání předběžného opatření měl být vstup Nabyvatele a dalších osob do Nemovitostí dne 25.6.2015 a nátlak na jejich vyklizení, činěný na žalobkyni. Dále v návrhu tvrdila, že Nabyvatel i jeho kumpáni ohánějící se smlouvou o nájmu, stále trvají na užívání nemovitostí a psychicky na mne vyvíjejí nátlak na okamžité vystěhování .

Podle ustanovení § 102 odst. 1 IZ, je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

Podle ustanovení § 74 o.s.ř., před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen (odst. 1). Účastníky řízení jsou navrhovatel a ti, kteří by jimi byli, kdyby šlo o věc samu (odst. 2). Příslušným k nařízení předběžného opatření je soud, který je příslušný k řízení o věci, nestanoví-li zákon jinak (odst. 3).

Podle ustanovení § 75c o.s.ř., pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně (odst. 4).

Podle ustanovení § 285 IZ, byla-li zpeněžena nemovitost, kterou dlužník používá k bydlení své rodiny, anebo byt ve vlastnictví dlužníka, je dlužník povinen je vyklidit. Neučiní-li tak dobrovolně, může se nabyvatel domáhat vyklizení žalobou u soudu; nejde o incidenční spor (odst. 2). Při vyklizení podle odstavce 2 přísluší dlužníku stejná bytová náhrada jako při výpovědi nájmu bytu dané nájemci pro hrubé porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu (odst. 3).

Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala dne 29.6.2015 žalobu na určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 13.4.2015 vůči žalovaným 1) Mgr. Radoslavu Lavičkovi a 2) Ing. Lukášovi Nyklíčkovi a stejného dne podala návrh na vydání předběžného opatření, kterým se domáhala vydání žádaného opatření vůči

žalovanému 2) Ing. Lukášovi Nyklíčkovi, je v řízení o návrhu na vydání předběžného opatření třeba postupovat podle úpravy § 102 a § 74 a násl. občanského soudního řádu (jedná se o návrh na vydání předběžného opatření, podaný po zahájení incidenčního sporu, ust. § 159 odst. 1, písm. f/, § 160 odst. 3 IZ). V tomto smyslu odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, který neshledal důvod pro vydání předběžného opatření na základě žádného ustanovení insolvenčního zákona . Skutečnost, že řízení o návrhu na vydání předběžného opatření je (nesprávně) vedeno v části oddílu B insolvenčního spisu, a nikoli jeho oddílu C v rámci probíhajícího incidenčního sporu, je z hlediska procesního postupu soudu nevýznamná.

Žalobkyně v návrhu na nařízení předběžného opatření tvrdí naléhavou potřebu úpravy poměrů účastníků řízení o neplatnost kupní smlouvy. V návrhu však uvádí, že újma spočívající v jednání Nabyvatele dne 25.6.2015 již nastala. Netvrdí tedy žádné konkrétní okolnosti, z nichž by bylo možno dovozovat bezprostřední hrozbu újmy, pro kterou by soud měl Nabyvateli žádanou povinnost uložit. Pokud žalobkyně jen obecně tvrdí, že Nabyvatel stále trvá na užívání nemovitostí a spolu s třetími osobami na žalobkyni vyvíjí nátlak , tato svá tvrzení nejen nekonkretizuje, ale ani nedokládá tak, aby bylo možno dovodit bezprostřední hrozbu jednání Nabyvatele, které mu má být navrženým předběžným opatřením zakázáno. Žalobkyně se svým návrhem na nařízení předběžného opatření proto nemůže být úspěšná již v rovině skutkových tvrzení (§ 74 odst. 1 o.s.ř.). Proto nelze jejímu návrhu na vydání žádaného předběžného opatření vyhovět. Pokud žalobkyně v odvolacím řízení předložila záznam Policie ČR vyhotovený až dne 5.7.2015, k této skutečnosti přihlížet nelze (ust. § 75c odst. 4 o.s.ř.).

Soud prvního stupně návrh na vydání předběžného opatření zamítl proto, že vztahy mezi žalobkyní a Nabyvatelem jsou upraveny zákonem, proto je není třeba upravovat soudním rozhodnutím. Se závěrem soudu o existenci zákonné úpravy vztahů mezi žalobkyní a Nabyvatelem se odvolací soud ztotožňuje. Jak vyplývá z ust. § 285 odst. 2, 3 IZ, žalobkyně je Nemovitosti, které užívá k bydlení své rodiny, povinna vyklidit po zajištění stejné bytové náhrady jako při výpovědi nájmu bytu dané nájemci pro hrubé porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu a neučiní-li tak dobrovolně, má Nabyvatel právo domáhat se jejich vyklizení žalobou u soudu. Podle odvolacího soudu však jen skutečnost, že vztah mezi žalobkyní a Nabyvatelem má zákonný základ, sama o sobě nevylučuje potřebu zatímní úpravy poměrů těchto účastníků předběžným opatřením. K tomu by však žalobkyně musela tvrdit a osvědčit, že jí chováním Nabyvatele bezprostředně hrozí neodvratná újma, k čemuž však, jak uvedeno výše, v této věci nedošlo.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle ustanovení § 219 o.s.ř., jako věcně správné potvrdil.

Poučen í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se doručuje prostřednictvím insolvenčního rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje také zvlášť.

Olomouc 27. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu