3 VSOL 771/2013-A-23
KSBR 31 INS 12249/2013 3 VSOL 771/2013-A-23

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Ing. Oldřicha anonymizovano , anonymizovano , bytem Pplk. Vlad. Šterby 1137, 698 01 Veselí nad Moravou, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.7.2013, č.j. KSBR 31 INS 12249/2013-A-11, ve znění opravného usnesení ze dne 10.10.2013, č.j. KSBR 31 INS 12249/2013-A-16,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 30.4.2013 domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Podle soudu prvního stupně je u dlužníka dán důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, neboť lze důvodně předpokládat, že je jím sledován nepoctivý záměr a dále, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek. Jak soud prvního stupně z obsahu návrhu zjistil, dlužník přistoupil k závazku ze smlouvy o úvěru č. 1349/09/5171, uzavřené mezi společností ATRANET INTERNATIONAL a.s. a Československou obchodní bankou, a.s. Dlužník se v dohodě o přistoupení k závazku zavázal uhradit za společnost ATRANET INTERNATIONAL a.s. celkovou částku 2.002.686,10 Kč. Ze seznamu závazků bylo zjištěno, že závazek vzniklý na základě dohody o přistoupení k závazku dosahuje výše 1.744.020,00 Kč, tedy 97,76 % všech nezajištěných závazků dlužníka. Dlužník, který vykonával u společnosti ATRANET INTERNATIONAL a.s. funkci člena představenstva, se tedy zavázal uhradit za jiného závazek z podnikatelské činnosti, přestože si jako předseda představenstva musel být vědom finanční situace společnosti ATRANET INTERNATIONAL a.s. Přestože dlužník mohl svoji podmíněnou pohledávku vyplývající z plnění avalistou přihlásit do insolvenčního řízení vedeného u insolvenčního soudu pod sp.zn. KSBR 31 INS 13432/2012, ve lhůtě do 10.9.2012, neučinil tak. Dlužník se dále smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 19.9.2011 zavázal jako zástavce uhradit z prodeje nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 2368, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hodonín, pohledávku věřitele Erste Bank der oesterreichischen Sparkassen EG, ve výši 200.000,00 EUR s příslušenstvím, evidovanou za dlužníkem, společností PURIMON UH s.r.o. Pohledávka nebyla podle dlužníka doposud zesplatněna. Dlužník byl jednatelem společnosti PURIMON UH s.r.o. do 9.7.2009, kdy se jednatelem stala manželka dlužníka. Dlužník k výzvě soudu sdělil, že na závazek společnosti PURIMON UH s.r.o. byla podepsána také směnka, kdy dlužník se stal směnečným ručitelem za závazek. Nesplacená část úvěru dosahuje výše 190.921,00 EUR. Po přepočtu na českou měnu podle kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou v den zahájení insolvenčního řízení (tj. 25,700) dosahuje závazek výše 4.906.669,70 Kč. Z titulu směnečného avala má dlužník tedy další nezajištěný závazek ve výši 4.906.669,70 Kč. Minimální výše nezajištěných závazků, které vznikly dlužníkovi za účelem podnikatelské činnosti společnosti, v níž byl dlužník statutárním orgánem, případně osobou blízkou statutárního orgánu, dosahují minimálně 97,70 % závazků dlužníka. Dlužník dále v návrhu sdělil, že pobírá čistý příjem ve výši 20.539,00 Kč, má vyživovací povinnost vůči manželce. Nezajištěné závazky dlužníka dosahují výše 6.670.689,70 Kč (včetně doposud nezesplatněného závazku), pokud by věřitel Erste Bank der oesterreichischen Sparkassen EG, přihlásil svoji pohledávku jako zajištěnou, dosahují nezajištěné závazky částky 1.784.020,00 Kč. Podle soudu prvního stupně v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře by za 5 let trvání splátkového kalendáře ze svých příjmů nezaplatil za stávajících podmínek svým nezajištěným věřitelům částku odpovídající 30 % jejich pohledávek. V případně nezajištěných závazků dlužníka ve výši 6.670.689,70 Kč by dlužník uhradil svým věřitelům částku odpovídající 7,95 % jejich pohledávek, v případě nezajištěných závazků ve výši 1.784.020,00 Kč pak 29,72 % jejich pohledávek. Pro úplnost soud prvního stupně uvedl, že dlužník nemá majetek, který by umožňoval schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Nemovitosti ve vlastnictví dlužníka (id. podíl 3/4) zapsané na listu vlastnictví č. 2368, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hodonín, jsou předmětem zajištění a hodnota nemovitostí dosahuje 2.300.000 Kč. V případě schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty by nezajištění věřitelé /po odečtení nákladů na zpeněžení/ neobdrželi při oddlužení alespoň 30 % svých pohledávek. Přestože dlužník tvrdil, že má s manželkou zúžené společné jmění manželů a manželka je ochotna věnovat ze svého příjmu potřebnou částku, soud z notářského zápisu č. NZ 1427/2008 zjistil, že tato dohoda se týká pouze obchodních podílů, které byly ve společném jmění manželů ke dni uzavření této dohody o zúžení společného jmění manželů a obchodní podíly, které by některý z manželů nabyl za trvání manželství. Dlužník nedoložil jakýkoliv právní důvod, na základě kterého by soud mohl kalkulovat s určitým příjmem od manželky dlužníka. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, přičemž jediným možným řešením úpadku dlužníka je prohlášení konkursu na jeho majetek. Vzhledem k tomu, že dlužník nedisponuje flexibilně použitelnými finančními prostředky, je dle soudu prvního stupně potřebná záloha na náklady insolvenčního řízení. Složená záloha na náklady insolvenčního řízení má správci umožnit uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka. Institut zálohy slouží taktéž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možno tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníka. Minimální odměna insolvenčního správce dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí při konkursu (bez hotových výdajů) a bez DPH 45.000 Kč. Pouze v krajním případě hradí odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce stát, a to tehdy, pokud je není možno uhradit z majetkové podstaty či složené zálohy. Soud prvního stupně proto postupoval dle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a uložil dlužníkovi zálohu na náklady insolvenční řízení v maximální výši.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. V něm namítl, že jednatelem společnosti Purimon UH s.r.o. není jeho manželka, ale snacha, přičemž sám za posledních 5 let nepodnikal a v současné době má zrušený živnostenský list. Dlužník je toho názoru, že v dané chvíli nelze dovozovat, že bude nezajištěným věřitelům uhrazeno méně než 30 % jejich pohledávek, a to zejména z důvodu, že nelze předpokládat, kdo z věřitelů se přihlásí do insolvenčního řízení a s jakou částkou, přičemž 30 % lze vypočítávat pouze z přihlášených pohledávek. Sdělil, že jeho manželka jako učitelka má pravidelný příjem a navíc pobírá i důchod, jejichž výši cca 20.000 Kč doloží. Nezajištění věřitelé by tak i s příjmem manželky obdrželi více jak 30 % svých pohledávek. Dlužník se domnívá, že splňuje spolu s manželkou podmínky pro povolení oddlužení formou splátkového kalendáře.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 IZ, ve znění účinném do 31.12.2013, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 30.4.2013 domáhal zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdil, že ze svého příjmu je schopen po dobu 5 let uhradit nejméně 30 % svých závazků svým nezajištěným věřitelům. V návrhu sdělil, že je dlouhodobě zaměstnán jako učitel na gymnáziu a jeho hrubý příjem činí přes 29.000 Kč. V seznamu závazků uvedl, že celková výše jeho nezajištěných závazků činí 1.784.020 Kč, výše zajištěných závazků představuje 4.906.669,70 Kč a současně prohlásil, že jeho závazky nepochází z podnikatelské činnosti. Dlužník spolu s manželkou rovněž vlastní nemovitost v katastrálním území Veselí-Předměstí, ta je však zajištěna zástavním právem a její hodnota dosahuje výše 2.207.511 Kč.

Ze sdělení zaměstnavatele dlužníka Purkyňova gymnázia se sídlem ve Strážnici, ze dne 10.1.2014 vyplývá, že pracovní poměr dlužníka na Purkyňově gymnáziu byl sjednán na dobu určitou od 29.11.2010 do 31.7.2013 (plný úvazek) a od 2.9.2013 do 27.6.2014 s kratší pracovní dobou 22,5 hodin týdně. Jeho pracovní poměr skončí uplynutím lhůty dne 27.6.2014. Za období od 1.1.2013 do 31.7.2013 byl jeho čistý příjem celkem 143.076 Kč; za období od 2.9.2013 do 31.12.2013 činí jeho celkový čistý příjem 31.976 Kč.

Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda je dlužník schopen vyhovět podmínkám pro povolení oddlužení. Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je totiž insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3 věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

V přezkoumávané věci má dlužník v současné době průměrný čistý příjem ve výši 7.994 Kč. Dále je nutno zohlednit, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí za každý započatý kalendářní měsíc odměna insolvenčního správce 750 Kč a náhrada jeho hotových výdajů 150 Kč. Celkem se jedná o částku 900 Kč měsíčně (s daní z přidané hodnoty 1.089 Kč), která současně představuje pohledávku za majetkovou podstatou dle ust. § 168 IZ. Z těchto zjištění nepochybně vyplývá, že dlužníkovi, jehož nezajištěné závazky představují 1.784.020 Kč, nemůže být povoleno oddlužení formou splátkového kalendáře, neboť ze svého příjmu nebude schopen v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhradit svým věřitelům žádnou částku. Proto je správný závěr soudu prvního stupně, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení. Nad rámec odvolací soud uvádí, že ani kdyby se vycházelo z příjmu, kterého dlužník dosahoval v prvním pololetí roku 2013, ani v tomto případě by nebyl schopen ve lhůtě pěti let uhradit svým věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek; míra uspokojení by v tomto případě dosáhla 28,65 %. Rovněž tak nelze pro účely oddlužení použít dlužníkův nemovitý majetek, byť jeho hodnota dle znaleckého posudku dosahuje výše 2.207.511 Kč. Dlužník má závazky vůči zajištěným věřitelům ve výši 4.906.699,70 Kč a v případě schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty by nezajištění věřitelé neobdrželi alespoň 30 % svých pohledávek. S ohledem na výše uvedené, odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně již nehodnotil povahu závazků dlužníka, tj. zda závazky dlužníka pochází z jeho podnikatelské činnosti.

Za tohoto stavu věci, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníka, je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodným. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce, složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již výše uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník nemá dostatek finančních prostředků k její úhradě.

K námitce dlužníka, že nezajištění věřitelé by s příjmem jeho manželky obdrželi více jak 30 % nutno uvést, že manželka dlužníka návrh na povolení oddlužení nepodala, a tudíž při posuzování schopnosti ekonomické nabídky nelze přihlížet k příjmům jeho manželky. Odvolací soud však poučuje dlužníka o tom, že s účinností od 1.1.2014 byl do insolvenčního zákona zaveden institut společného návrhu manželů na povolení oddlužení (§ 394a IZ), podle něhož, stručně řečeno, manželé, z nichž každý je samostatně oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, mohou tento návrh podat společně s tím, že po dobu trvání účinků oddlužení mají postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka.

Ze všech výše uvedených důvodů je napadené usnesení soudu prvního stupně věcně správné a odvolací soud jej proto podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 29. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu