3 VSOL 771/2012-A-10
KSBR 27 INS 16748/2012 3 VSOL 771/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Prostějov, Západní 339/95, PSČ: 796 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.7.2012 č.j. KSBR 27 INS 16748/2012-A-4

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka.

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 10.7.2012 domáhal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení. Soud prvního stupně uvedl, že dlužník v návrhu pouze tvrdil, že přišel o své příjmy a není schopen plnit své závazky. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 103 odst. 1, odst. 2, § 3 odst. 1, odst. 2, § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a uzavřel, že ačkoliv formulář návrhu na povolení oddlužení umožňuje, aby byl tento návrh podán zároveň jako insolvenční návrh a spojuje tak dva návrhy do jednoho podání, insolvenční soud posuzuje každý návrh samostatně, přičemž podaný návrh na povolení oddlužení musí v první řadě splňovat náležitosti samotného insolvenčního návrhu dle ustanovení § 103 insolvenčního zákona, tedy vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že insolvenční návrh dlužníka je neúplný, neboť neobsahuje veškeré náležitosti, když z insolvenčního návrhu dlužníka nelze dovodit základní podmínky úpadku, tedy mnohost věřitelů, neboť dlužník neoznačil jediného svého věřitele ani existenci splatných závazků a navíc ani nepředložil žádný z povinných seznamů. Soud prvního stupně uzavřel, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje náležitosti insolvenčního návrhu, nelze postupovat dle ustanovení § 43 o.s.ř. a vady návrhu odstranit, a proto dle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, jímž se domáhal zrušení napadeného usnesení s tím, že došlo k nesprávnému posouzení věci.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 11.7.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení. Dlužník se domáhal zjištění svého úpadku a jako způsobu jeho řešení povolení oddlužení, navrhovaný způsob oddlužení neuvedl. Dlužník tvrdil, že přišel o své příjmy a není schopen plnit své závazky a má velké dluhy, jejichž seznam dodá soudu po obdržení výzvy k doplnění. Dlužník dále tvrdil, že není osobou samostatně výdělečně činnou a v současné době si hledá zaměstnání. V bodu 18 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné), v bodu 19 návrhu (závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné), v bodu 20 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení je zajištění-vykonatelné) a v bodu 21 návrhu (závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) dlužník neuvedl žádný závazek a neoznačil žádného věřitele. Povinné seznamy-seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců-dlužník k insolvenčnímu návrhu nepřipojil.

Podle § 103 odst. 1 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Po vyhodnocení obsahu insolvenčního návrhu dospívá odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu nutno vyjít ze závěrů, které formuloval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, senátní značka 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srovnej § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Nutno souhlasit se soudem prvního stupně v závěru o tom, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. V insolvenčním návrhu absentují tvrzení, z nichž by bylo možné uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), neboť dlužník v návrhu žádného svého věřitele neoznačil. V insolvenčním návrhu dále zcela absentují tvrzení, z nichž by bylo možné učinit závěr, že dlužník má alespoň dva peněžité závazky a že závazky alespoň vůči dvěma věřitelům dlužníka jsou po splatnosti alespoň 30 dnů. V insolvenčním návrhu není žádný závazek dlužníka popsán. V insolvenčním návrhu chybí rovněž jakákoliv tvrzení o tom, že dlužník se nachází v platební neschopnosti, tj. že není schopen své peněžité závazky hradit.

Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužníka dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl z důvodu, že neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníku běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 15. října 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu