3 VSOL 770/2014-B-15
KSOS 34 INS 2169/2014 3 VSOL 770/2014-B-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužnice Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Uničov, Pionýrů 683, PSČ 783 91, identifikační číslo 02122049, o zproštění insolvenčního správce funkce, o odvolání Mgr. Petry Jadrníčkové, insolvenční správkyně se sídlem Zlín, Školní 3362/11, PSČ 760 01, identifikační číslo 73612189, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.4.2014, č.j. KSOS 34 INS 2169/2014-B-3,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. m ě n í tak, že insolvenční správkyně Mgr. Petra Jadrníčková, se sídlem Zlín, Školní 3362/11, PSČ 760 01, identifikační číslo 73612189, se nezprošťuje funkce.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zprostil funkce dosavadní insolvenční správkyni Mgr. Petru Jadrníčkovou (výrok I.), insolvenční správkyní ustanovil Mgr. Bohdanu Šocovou, se sídlem Gajdošova 7, 615 00 Brno, která v projednávané věci vykonává svou činnost v provozovně Palackého 641/11, 779 00 Olomouc (výrok II.), uložil nově ustanovené insolvenční správkyni, aby do sedmi dnů od doručení tohoto usnesení sdělila soudu, kolik provozoven ve smyslu ustanovení § 5a odst. 4 zákona o insolvenčních správcích zřídila a dále, aby soudu sdělila, kdy (to je ve kterých dnech a hodinách) vykonává svou činnost ve svém sídle a kdy (to je ve kterých dnech a hodinách) vykonává svou činnost v každé své provozovně, s tím, že údaje je nutno sdělit konkrétně pro každou jednotlivou provozovnu (výrok III.) a uložil odvolané insolvenční správkyni, aby ve lhůtě patnácti dnů od doručení tohoto usnesení podala zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravovala a aby vyúčtovala odměnu, hotové výdaje a náklady, které jí vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku (výrok IV.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že v projednávané věci bylo ze sdělení insolvenční správkyně zjištěno, že zřídila dvanáct provozoven ve smyslu ustanovení § 5a zákona o insolvenčních správcích. Poté, co citoval ustanovení § 5a odst. 1, odst. 4 zákona o insolvenčních správcích a ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky č. 355/2013 Sb., soud prvního stupně dále uvedl, že uvedená ustanovení vychází z principu, že jak sídlo, tak provozovna jsou místy, kde správce vykonává svou činnost skutečně, přičemž skutečným výkonem funkce je nutno rozumět stav, kdy správce se v daném místě, v daných kancelářských prostorách pravidelně zdržuje, s výjimkou situací, kdy je z pracovních důvodů mimo své pracoviště (jednání u soudu, správa a zpeněžování majetku apod.), případně kdy z osobních důvodů nepracuje. Je obvyklé, že chod sídla a provozovny zajišťují i další osoby (typicky zaměstnanci správce), vždy však platí, že ty jednají a konají podle pokynů a pod průběžným dohledem insolvenčního správce, což je právě-podle soudu prvního stupně-zajištěno (a zákonem vyžadováno) faktickou přítomností správce v daném místě. Naopak skutečným výkonem funkce insolvenčního správce není, pokud by v daném místě trvale působil samostatně a izolovaně zaměstnanec správce (či dokonce více správců), neboť by se jednalo o přenášení výkonu funkce insolvenčního správce na osobu, která nesplňuje zákonem stanovené kvalifikační předpoklady (zejména složení zkoušky správce). Stejně tak není skutečným výkonem funkce zřízení provozovny-podatelny, to je místa, které jen přijímá podání a přeposílá je do sídla správce. Podle názoru soudu prvního stupně tomuto závěru přisvědčuje i ustanovení § 4 odst. 2 vyhlášky č. 355/2013 Sb., které předpokládá, že v provozovně jsou uloženy přihlášky a jejich přílohy a také další podklady insolvenčního řízení, tedy, že přezkum přihlášených pohledávek probíhá v dané provozovně, což je nemyslitelné bez přítomnosti insolvenčního správce. Soud uzavřel, že připouští-li ustanovení § 5a odst. 5 zákona o insolvenčních správcích, že insolvenční správce může svou činnost vykonávat ve více provozovnách, neznamená to, že těchto provozoven může zřídit neomezený počet. Ze zásady požadavku na skutečný faktický výkon funkce v sídle i provozovně vyplývá, že provozoven lze zřídit pouze tolik, aby správce byl opravdu schopen v dané provozovně fakticky působit. Musí-li pracovní doby provozovny činit nejméně jeden den v týdnu, je možno zřídit maximálně čtyři provozovny, když pátý pracovní den a zbývající části ostatních pracovních dnů působí správce ve svém sídle, kde svou činnost má vykonávat nejen skutečně, ale také převážně. Dále je třeba vzít v úvahu-jak soud prvního stupně dále pokračoval-že každá činnost a jednání insolvenčního správce je a musí být prostoupena výchozí premisou činnosti správce, to je požadavkem na výkon funkce s odbornou péčí. Tento požadavek limituje každého správce i při zřizování provozoven potud, že správce je oprávněn zřídit jen takový počet provozoven, u nichž bude schopen zajistit fungování ve stanoveném rozsahu a s odbornou péčí. Podle závěru soudu prvního stupně zřízením více než čtyř provozoven porušila insolvenční správkyně povinnost vykonávat svou činnost v sídle i v provozovnách skutečně, nepočínala si svědomitě a s odbornou péčí a upřednostnila vlastní zájem na maximalizaci odměn za výkon funkce správce před společným zájmem věřitelů na řádném a osobním výkonu funkce správce. Soud proto postupoval podle ustanovení § 32 odst. 1 insolvenčního zákona a zprostil insolvenční správkyni funkce a současně ustanovil správce nového.

Proti tomuto usnesení, výslovně proti výrokům I. a II., podala zproštěná insolvenční správkyně odvolání. S odkazem na ustanovení § 32 odst. 1 insolvenčního zákona odvolatelka poukázala především na to, že soud prvního stupně v odvoláním napadeném usnesení neuvádí a neprokazuje žádnou konkrétní skutečnost, která by na základě tohoto zákonného ustanovení mohla vést ke zproštění funkce insolvenčního správce. Potvrdila, že v souladu s platnou a účinnou právní úpravou zřídila více než čtyři provozovny, zřízení více než čtyř provozoven však podle odvolatelky nemůže být, samo o osobě, porušením povinnosti insolvenčního správce počínat si svědomitě a s odbornou péčí, ani upřednostněním zájmů insolvenčního správce před společným zájmem věřitelů. Správce, který zřídí více než čtyři provozovny, postupuje v souladu s platnou právní úpravou, když žádný předpis nestanoví maximální počet provozoven, jež by mohl správce zřídit. Podle komentáře k ustanovení § 36 insolvenčního zákona insolvenční správce bude postupovat v souladu s požadavkem na odbornou péči při výkonu funkce insolvenčního správce tehdy, jestliže svou činností bude směřovat k naplnění účelu a cíle insolvenčního řízení. Zákonodárce předpokládá, že insolvenční správce bude svou činností směřovat k tomu, aby vypořádal majetkové vztahy k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem, a bude se podílet na vedení insolvenčního řízení tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo neoprávněně zvýhodněn, a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Zprostil-li soud prvního stupně odvolatelku funkce insolvenčního správce pouze na základě svého subjektivního názoru, že při větším počtu provozoven nebude schopna plnit řádně své povinnosti, aniž provedl jakékoli dokazování k prokázání toho, že tento předpoklad je správný, byla tak své funkce zproštěna de facto preventivně. Pouze ze skutečnosti, že insolvenční správce má více provozoven, není možno podle odvolatelky dovozovat, že svou činnost nevykonává řádně. K úvaze soudu prvního stupně o zájmu odvolatelky na maximalizaci odměn, poukázala odvolatelka na to, že někteří insolvenční správci v obvodu Krajského soudu v Ostravě mají (ke dni podání odvolání) i 300 běžících insolvenčních věcí, zatímco odvolatelka byla ustanovena insolvenční správkyní v 76 věcech. Podle názoru odvolatelky požadavek soudu prvního stupně ohledně osobní přítomnosti insolvenčního správce na provozovně v úředních hodinách nemá oporu v právní úpravě, naopak insolvenční zákon ve svých ustanoveních předpokládá a počítá s tím, že insolvenční správce nevykonává veškeré činnosti sám, nýbrž může využít svých zaměstnanců, popřípadě se nechat zastoupit, když odpovědnost insolvenčního správce za činnost těchto osob je zachována. Odvolatelka dále poukázala na to, že postup soudu prvního stupně se jí osobně dotýká a poškozuje její dobré jméno, s tím, že takový postup krajského soudu je nadto i diskriminační, neboť pokud se týká názoru ohledně maximálního počtu provozoven, je názor Krajského soudu v Ostravě ojedinělý. Odvoláním napadené usnesení je aktem svévole soudu prvního stupně, nemá oporu v platné právní úpravě a je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Odvolací soud předesílá, že dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon čt. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II-přechodného ustanovení uvedeného zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

V přezkoumávané věci bylo řízení zahájeno k insolvenčnímu návrhu dlužníka spojenému s návrhem na povolení oddlužení, došlému soudu dne 2.12.2013. Na základě tohoto návrhu Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21.2.2014, č.j. KSOS 34 INS 34459/2013-A-5 zjistil úpadek dlužníka Pavla Bárty, insolvenční správkyní ustanovil Mgr. Petru Jadrníčkovou a povolil řešení úpadku oddlužením. Dne 24.2.2014 došlo soudu prvního stupně (na základě jeho standardního pokynu pro oddlužení) sdělení insolvenční správkyně, ve kterém insolvenční soud informovala o počtu provozoven, které ve smyslu ustanovení § 5a odst. 4 zákona o insolvenčních správcích zřídila, s tím, že v obvodu Krajského soudu v Ostravě zřídila devět provozoven a v obvodu Krajského soudu v Brně tři provozovny, přičemž ve vztahu ke každé z provozoven pak uvedla konkrétní dny a hodiny, ve kterých jsou stanoveny úřední hodiny, a dále uvedla, že ve svém sídle (v okrese Zlín) vykonává činnost insolvenční správkyně ve dnech pondělí až čtvrtek od 8.00 hodin do 16.00 hodin. V uvedeném podání insolvenční správkyně rovněž podrobně popsala způsob provozu svého sídla a insolvenčních provozoven, a dále uvedla, že kancelářské prostory (provozovny) jsou vybaveny potřebnou technikou nezbytnou k jejich provozu a výkon činnosti v jednotlivých provozovnách je v rámci úředních hodin zajišťován buď jí osobně nebo prostřednictvím zmocněných osob, tyto prostory jsou určeny pouze pro insolvenční činnost insolvenční správkyně a jejích pěti kolegů insolvenčních správců, nejedná se o podnájmy jednotlivých místností či sdílení provozu s kancelářemi s odlišnou činností. Spolupracující osoby, které jsou přítomny v provozovnách v úředních hodinách, jsou průběžně insolvenční správkyní a jejími kolegy insolvenčními správci školeni a vzděláváni, spolupracující osoby vykonávají svou činnost výlučně pro insolvenční správkyni a jejích pět kolegů insolvenčních správců, nejedná se tedy o sdílení či pronajímání nekvalifikovaných sil z jiných kanceláří či provozů nesouvisejících s insolvenční činností. Poukázala na to, že dlužníkům je poskytována v provozovnách stejná pozornost, jakou poskytuje dlužníkům i ve svém sídle. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 32 IZ, insolvenční správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka, anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně (odstavec 1). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 se mohou odvolat insolvenční správce a osoby oprávněné podat návrh podle odstavce 1. Ustanovení § 29 odst. 4 a § 31 odst. 5 a 6 platí obdobně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 25 IZ, insolvenčního správce pro insolvenční řízení ustanovuje insolvenční soud. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení reorganizace podle § 148 odst. 2 a je-li v předloženém reorganizačním plánu určena osoba insolvenčního správce, ustanoví insolvenční soud insolvenčním správcem tuto osobu; to neplatí, nesplňuje-li takto určený insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24a odst. 3. Ustanovení § 29 tím není dotčeno (odstavec 1). Nejde-li o případ podle odstavce 1, insolvenční soud ustanoví insolvenčním správcem osobu, kterou určí předseda insolvenčního soudu podle pořadí určeného dnem zápisu jejího sídla nebo provozovny do příslušné části seznamu insolvenčních správců vedené a) pro obvod krajského soudu, který je insolvenčním soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na prohlášení konkursu nebo není-li v době určení podán návrh na jiný způsob řešení úpadku a není-li dlužník osobou podle § 3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích, b) pro obvod okresního soudu, který je obecným soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na povolení oddlužení (odstavec 2).

Podle ustanovení § 5a zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o insolvenčních správcích ), sídlem insolvenčního správce je místo, ve kterém skutečně a převážně vykonává činnost (odstavec 1). Provozovnou insolvenčního správce je místo, ve kterém ve vymezených dnech a hodinách (dále jen úředních hodinách ) insolvenční správce skutečně vykonává činnost (odstavec 4). Činnost insolvenčního správce může být vykonávána ve více provozovnách, pokud k nim insolvenční správce má vlastnické nebo užívací právo. V obvodu jednoho okresního soudu však může mít pouze jednu provozovnu. V obvodu jednoho krajského soudu může mít insolvenční správce více provozoven. Má-li insolvenční správce v obvodu jednoho krajského soudu více provozoven, zapíše se do příslušné části seznamu vedené podle obvodů krajských soudů pouze ta provozovna, u které připojil prohlášení o odborném zaměření na řešení úpadku dlužníka konkursem jako první v pořadí (odstavec 5). Sídlo a provozovna musí být označena jménem, popřípadě jmény, příjmením a identifikačním číslem insolvenčního správce, který je fyzickou osobou a obchodní firmou a identifikačním číslem s uvedením jména, popřípadě jmen a příjmení ohlášeného společníka insolvenčního správce, který je veřejnou obchodní společností (odstavec 7).

Podle ustanovení § 3 vyhlášky č. 355/2013 Sb., o úředních hodinách provozovny, o označování sídla provozovny a o činnostech, které je insolvenční správce povinen zajišťovat v provozovně, provozovna musí být pro veřejnost otevřena v pracovních dnech v časovém rozmezí od 7 do 18 hodin alespoň 6 hodin denně, a to pravidelně alespoň jeden den v týdnu (odstavec 1). Podle § 4 odstavce 1 téže vyhlášky, insolvenční správce je povinen v každé své provozovně v úředních hodinách zajišťovat činnosti stanovené insolvenčním zákonem, a to zejména a) přijímání písemností, b) poskytování součinnosti insolvenčního správce, c) umožnění proplácení částek určených pro jednotlivé věřitele v rozvrhovém usnesení.

Je třeba uvést, že za důvod pro zproštění insolvenčního správce se považuje zejména to, že insolvenční správce neplní řádně své povinnosti, vyplývající z ustanovení § 36 IZ, podle něhož je insolvenční správce povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí, je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze na něm požadovat a společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními, jakož i před zájmy jiných osob.

V přezkoumávané věci insolvenční soud zprostil insolvenční správkyni funkce bezprostředně poté, co byla do funkce ustanovena, a na výzvu insolvenčního soudu sdělila požadované informace ohledně svých provozoven a svého sídla, aniž měla příležitost své povinnosti skutečně plnit.

Se závěrem soudu prvního stupně, že právě zřízením více než čtyř provozoven porušila insolvenční správkyně povinnost vykonávat svou činnost v sídle i v provozovnách skutečně, nepočínala si svědomitě a s odbornou péčí a upřednostnila vlastní zájem na maximalizaci odměn za výkon funkce před společným zájmem věřitelů na řádném a osobním výkonu funkce správce, odvolací soud nesouhlasí.

V insolvenčním zákoně, konkrétně v ustanovení § 25 IZ, došlo s účinností od 1.1.2014 ke změnám, jež zakotvují rotační princip určování insolvenčních správců, spočívající v kombinaci několika kritérií. Prvním kritériem je pravidlo pořadí, které je určeno datem zápisu sídla nebo provozovny do příslušné části seznamu insolvenčních správců. Tímto pravidlem je vyjádřen rotační princip určování správců z příslušných seznamů. Druhým kritériem je umístění sídla nebo provozovny insolvenčního správce v kombinaci s jeho bydlištěm nebo sídlem dlužníka.

Z ustanovení § 5a zákona o insolvenčních správcích vyplývá, že sídlem insolvenčního správce je místo, ve kterém skutečně a převážně vykonává insolvenční správce činnost, a provozovnou místo, ve kterém v úředních hodinách skutečně vykonává insolvenční správce činnost. Z ustanovení § 25 IZ pak vyplývá, že insolvenční správce může zřídit více provozoven, pouze se určuje, že jedna provozovna v obvodu může být provozovnou konkursní. Možnost zřízení více provozoven vyplývá rovněž z ustanovení § 5a odst. 5 zákona o insolvenčních správcích s tím, že jejich počet je limitován jen tak, že v obvodu jednoho okresního soudu může mít insolvenční správce pouze jednu provozovnu; v obvodu jednoho krajského soudu může mít insolvenční správce více provozoven.

Soud prvního stupně pojem provozovny insolvenčního správce vyložil tak, že se jedná o místo, v němž správce vykonává činnost skutečně , tedy tak, že správce se v daném místě v daných kancelářských prostorách pravidelně zdržuje s výjimkou situace, kdy je z pracovních důvodů mimo pracoviště (například se účastní jednání u soudu). Ztotožnil tedy skutečný výkon činnosti s osobním výkonem činnosti insolvenčního správce, a tedy i jeho osobní přítomností v sídle a v provozovnách s výjimkou případů, kdy je insolvenční správce například z pracovních důvodů mimo pracoviště. S takovým výkladem se odvolací soud neztotožňuje.

Jak odvolatelka správně namítala, z žádného ustanovení insolvenčního zákona, zákona o insolvenčních správcích ani z prováděcí vyhlášky nevyplývá, že by insolvenční správce musel být v každé provozovně nebo v sídle přítomen vždy osobně a po celou dobu úředních hodin. Skutečným výkonem činnosti insolvenčního správce se rozumí faktický výkon činnosti insolvenčního správce buď přímo samotným insolvenčním správcem, ale také i osobami, které insolvenční správce k výkonu své činnosti zmocnil. To, že insolvenční správce může vykonávat svou činnost prostřednictvím jiných osob (jiných insolvenčních správců a jiných zmocněných osob), přitom vyplývá z insolvenčního zákona, kdy například insolvenční správce se může dát zastoupit u přezkumného jednání jinou osobou zapsanou do seznamu insolvenčních správců (srov. ustanovení § 190 odst. 2 IZ), nebo v případě přezkoumání přihlášek pohledávek u oddlužení pouze jinou osobou (srov. ustanovení § 410 odst. 1 IZ), a stejně tak může insolvenční správce pověřit svého zaměstnance i zaměstnance dlužníka, aby za něho jednal v soudních a jiných řízeních (srov. ustanovení § 40 odst. 3 IZ).

Odpovědnost za škodu či jinou újmu způsobenou osobami, které insolvenční správce použil k plnění svých úkolů, nese insolvenční správce (srov. ustanovení § 37 odst. 2 IZ). Připouští-li insolvenční zákon, že insolvenční správce může vykonávat svou činnost i prostřednictvím jiných insolvenčních správců, popřípadě jiných zmocněných osob, pak podle názoru odvolacího soudu je také nutno dovodit, že prostřednictvím jiných osob může insolvenční správce zajistit výkon činnosti ve své provozovně s tím, že za výkon činnosti těchto zmocněných osob, jakož i za kvalitu poskytovaných služeb, bude vždy osobně odpovídat insolvenční správce.

Pokud-jako v přezkoumávané věci-insolvenční správkyně zřídila více provozoven, respektive vedle svého sídla zřídila více jak čtyři provozovny, neporušila tím podle přesvědčení odvolacího soudu žádnou povinnost, vyplývající z insolvenčního zákona či zákona o insolvenčních správcích, a nelze ani dovodit, že by při výkonu své funkce nepostupovala s odbornou péčí či řádně neplnila své povinnosti. Není tudíž důvodu pro to, aby byla své funkce zproštěna.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že dohled nad insolvenčními správci přísluší vykonávat Ministerstvu spravedlnosti, které zejména zjišťuje, zda sídlo zapsané v seznamu je místo, ve kterém insolvenční správce skutečně a převážně vykonává činnost, a zda provozovna zapsaná v seznamu je místem, ve kterém skutečně ve vymezených úředních hodinách vykonává činnost (srov. ustanovení § 36 odst. 2, písm. b/ zákona o insolvenčních správcích). Zjistí-li Ministerstvo spravedlnosti, že insolvenční správce ve vymezených hodinách činnost v provozovně zapsané v seznamu insolvenčních správců nevykonává, může za tento správní delikt uložit insolvenčnímu správci napomenutí nebo pokutu ve smyslu ustanovení § 36b zákona o insolvenčních správcích.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. v odvoláním napadeném výroku I. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku. Odvolání insolvenční správkyně směřovalo i proti výroku II., jímž byla ustanovena nová insolvenční správkyně. Tento výrok je však závislý na výroku I., a vzhledem k tomu, že odvolací soud shledal odvolání důvodným, došlo ke zrušení závislého výroku II.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi, insolvenčním správcům, věřitelskému orgánu (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 27. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Petra Šlajsová předsedkyně senátu