3 VSOL 769/2015-A-54
KSBR 30 INS 27580/2014 3 VSOL 769/2015-A-54

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenčním řízení dlužníka PERFECT INVEST, a.s., se sídlem Karlovo náměstí 34, Třebíč, PSČ 674 01, identifikační číslo osoby 27736997, zastoupeného JUDr. Stanislavem Keršnerem, advokátem se sídlem Orlí 18, Brno, PSČ 602 00, o insolvenčním návrhu věřitele a) REALITY-X24 CZ s.r.o., se sídlem nám. 1. máje 1605, Uherský Brod, PSČ 688 01, identifikační číslo osoby 29213754, a věřitele b) Miroslava anonymizovano , anonymizovano , Dr. Veselého 1007, Luhačovice, PSČ 763 28, o návrhu dlužníka na nařízení předběžného opatření, o odvolání věřitele a) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.6.2015, č.j. KSBR 30 INS 27580/2014-A-19,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že návrh dlužníka na nařízení předběžného opatření, kterým bude uloženo věřiteli a) REALITY-X24 CZ, s.r.o. jako insolvenčnímu navrhovateli, aby za účelem zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu, složil na účet Krajského soudu v Brně, číslo účtu 6015-5720621/0710, VS 3049275804, jistotu ve výši 1.000.000 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení, se z a m í t á .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně nařídil předběžné opatření, kterým uložil věřiteli a), aby v určené lhůtě složil na označený účet jistotu ve výši 1.000.000 Kč na zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu. Na odůvodnění uvedl, že věřitel a) se jako insolvenční navrhovatel domáhal insolvenčním návrhem, došlým insolvenčnímu soudu dne 13.10.2014, rozhodnutí o úpadku dlužníka a jeho řešení konkursem. Účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly dne 13.10.2014 v 9:44 hodin. Insolvenční soud usnesením ze dne 14.10.2014, č.j. KSBR 30 INS 27580/2014-A-6 insolvenční návrh podle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítl a účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení zanikly zveřejněním tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku dne 14.10.2014 v 10:14 hodin. Dne 31.10.2014 přistoupil do řízení jako další insolvenční navrhovatel věřitel b) Miroslav Dokupil. Na základě odvolání věřitele a) proti usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí insolvenčního návrhu Vrchní soud v Olomouci svým usnesením ze dne 26.5.2014, č.j. KSBR 30 INS 27580/2014, 3 VSOL 1224/2014-A-14 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že insolvenční návrh věřitele a) se neodmítá. Usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 26.5.2015 v 8.35 hodin. Poté bylo dne 8.6.2015 soudu doručeno vyjádření dlužníka k insolvenčnímu návrhu a současně dlužník podal návrh na nařízení předběžného opatření, kterým bude věřiteli a) uložena povinnost složit jistotu dle ustanovení § 82 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona ve výši 1.000.000 Kč. V návrhu dlužník uvedl, že údaje zapsané v insolvenčním rejstříku o vedení insolvenčního řízení jej poškozují a snižují jeho důvěryhodnost, z tohoto důvodu obchodní partneři odstupují od sjednaných obchodních případů. Například společnost AIR DEVELOPMENT Ruzyně s.r.o. (správně AIR DEVELOP Ruzyně s.r.o., se sídlem Jungmannova 738/15, Praha 1, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28169948, dále též jen společnost ) dne 3.3.2015 odmítla již dohodnutý úvěr a dlužníku v důsledku toho vznikla škoda spočívající v ušlém úroku z úvěru a nákladech na odměnu notáře v souvislosti s jeho sjednáním. S ohledem na doloženou výši škody 1.000.000 Kč považuje dlužník jistotu v částce 1.000.000 Kč za odpovídající. Soud prvního stupně, s odkazem na úpravu ustanovení § 143 odst. 2, § 147 odst. 1, 2, 5 a § 82 odst. 1, 2, písm. c) insolvenčního zákona, dospěl k závěru, že žádný z insolvenčních navrhovatelů není zaměstnancem dlužníka a jeho pohledávky nespočívají v pracovněprávních nárocích. Návrh na nařízení předběžného opatření byl podán při prvním procesním úkonu, který dlužníkovi po podání věřitelského insolvenčního návrhu příslušel, jímž bylo vyjádření dlužníka k insolvenčnímu návrhu ze dne 8.6.2015. Podáním ze dne 3.3.2015, tedy v době, kdy účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení zanikly, dlužník toliko požádal odvolací soud o bezodkladné rozhodnutí o odvolání věřitele a) proti usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu. Vzhledem k tomu nelze toto podání považovat za první procesní úkon dlužníka ve smyslu ustanovení § 82 odst. 4 insolvenčního zákona. K očekávání o osvědčení dlužníkova úpadku soud uvedl, že věřitel a) tvrdí splatnou pohledávku za dlužníkem, kterou nabyl postupní smlouvou ze dne 25.4.2014, jejímž důvodem vzniku má být náhrada škody vyúčtovaná věřitelem b) dlužníkovi označenými fakturami. Identickou pohledávku v insolvenčním řízení uplatňuje i věřitel b), který je jediným jednatelem a společníkem věřitele a). Dlužník považuje tyto pohledávky za fiktivní. Dle názoru insolvenčnímu soudu lze v této fázi řízení přemýšlet spíše o tom, zda se nejedná o insolvenční návrh zjevně bezdůvodný ve smyslu ustanovení § 128a insolvenčního zákona , než že by bylo možno očekávat osvědčení tvrzeného úpadku. Dále soud uzavřel, že dlužník předloženými listinami (návrhem smlouvy o úvěru č. 100415 mezi dlužníkem a společností, připravovaným notářským zápisem vyhotovený JUDr. Věrou Hodějovskou, notářkou se sídlem v Třebíči, dne 3.3.2015 pod č. NZ 51/2015, N 53/2015 a emailovou komunikací mezi Ing. Danou Svatkovou, jednatelkou společnosti, a právníkem dlužníka JUDr. Kamilou Zedníčkovou) doložil vznik tvrzené škody v podobě ušlého zisku na dohodnutých úrocích ve výši 1.050.000 Kč. Na tomto základě soud prvního stupně dospěl k závěru, že byly splněny předpoklady dle ustanovení § 82 odst. 4 insolvenčního zákona, proto návrhu dlužníka na nařízení žádaného předběžného opatření vyhověl.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal odvolání věřitel a) REALITY -X24 CZ s.r.o. (dále též jen odvolatel ). Podle něj je usnesení nesprávné, nezákonné a vychází z nesprávného právního posouzení věci. Uložená jistota 1.000.000 Kč je nepřiměřeně vysoká a neodpovídá výši škody, přičemž soud vyšel z tvrzení dlužníka o údajné škodě ve formě ušlého zisku, aniž by tato podrobněji zkoumal. Návrh notářského zápisu byl sepsán dne 3.3.2015 a insolvenční řízení bylo zahájeno dne 13.10.2014, takže společnost, která měla s dlužníkem uzavřít smlouvu o úvěru, mohla zjistit vedení tohoto insolvenčního řízení. Pokud i přes tuto skutečnost měla zájem s dlužníkem smlouvu uzavřít, nemůže podle odvolatele obstát tvrzení dlužníka, že odmítla podepsat smlouvu o úvěru z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení a není dána existence příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a vznikem škody . Navržená sazba úroku je dle odvolatele nepřiměřená a nepožívá právní ochrany. Soud rovněž nevyhodnotil skutečnost, že dlužník byl ve smyslu ustanovení § 111 insolvenčního zákona povinen zdržet se jednání, směřujícího k poskytování úvěru třetím osobám. Odvolatel nesouhlasil s názorem soudu prvního stupně, že podání dlužníka ze dne 3.3.2015 nelze považovat za jeho první procesní úkon. Podle něj se o takový úkon jedná a již z tohoto důvodu je napadené usnesení rozporné s úpravou ustanovení § 82 odst. 4 insolvenčního zákona. V odvolacím řízení navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil či změnil tak, že návrh na vydání předběžného opatření zamítne.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a poté dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné, byť z důvodů jiných, než jsou uvedeny v odvolání.

Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně o obsahu insolvenčního návrhu věřitele a), přistoupení věřitele b) k němu, dosavadním průběhu řízení a o obsahu dlužníkem předložených listin, kterými osvědčoval tvrzenou škodu. Pro stručnost na tato zjištění odkazuje.

Z obsahu vyjádření dlužníka ze dne 8.6.2015 k insolvenčnímu návrhu věřitele a), a to z jeho bodů V. a VI., obsahujících návrh na vydání předmětného předběžného opatření, vyplývá, že dle názoru dlužníka je insolvenční návrh věřitele a) účelově podaný a pro něj poškozující. Dlužník v návrhu na nařízení předběžného opatření uvedl: Od okamžiku zápisu celá řada klientů od sjednaných obchodních případů se společností PERFECT INVEST a.s. odstoupila, neboť záznam o zahájení insolvenčního řízení na její majetek v insolvenčním rejstříku výrazně snížil její důvěryhodnost. Tuto skutečnost lze deklarovat například na předchystané smlouvě o úvěru č. 100415 s úvěrovanou společností AIR DEVELOP Ruzyně s.r.o., kdy ve věci již byl rovněž nachystán notářkou JUDr. Věrou Hodějovskou notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti a společnost AIR DEVELOP s.r.o. od uzavření smlouvy odstoupila mailem ze dne 3.3.2015, a to právě s ohledem na zahájení insolvenčního řízení vůči společnosti PERFECT INVEST a.s. v insolvenčním rejstříku. V důsledku toho vznikla společnosti PERFECT INVEST a.s. škoda na úhradě odměny notářce za sepis notářského zápisu, který se nerealizoval ve výši 6.050 Kč, a ušlý zisk spočívající ve sjednané úrokové sazbě za poskytnutí úvěru, který se nerealizoval, a to v celkové výši 750.000 Kč . Vzhledem ke zjevné bezdůvodnosti podaného insolvenčního návrhu, v důsledku čehož vzniká dlužníku újma, spočívající v poškození jeho dobrého jména a škody na ušlém zisku z neuskutečněných obchodů, dlužník žádá, aby soud vydal předběžné opatření, kterým insolvenčnímu navrhovateli uloží povinnost složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy vzniklé dlužníku ve výši 1.000.000 Kč.

Dále z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že po vydání přezkoumávaného usnesení soud prvního stupně rozhodl o insolvenčním návrhu věřitele a) a věřitele b) usnesením ze dne 28.8.2015, č.j. KSBR 30 INS 27580-A-51 tak, že návrh se zamítá (výrok I.), věřitele zavázal k náhradě nákladů řízení a uložil jim povinnost zaplatit soudní poplatek (výroky II. a III.) a deklaroval, že zveřejněním jeho usnesení v insolvenčním rejstříku zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaným předběžným opatřením.

Podle ustanovení § 82 IZ, předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník (odstavec 1). Předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu (odstavec 2, písm. c/). Předběžné opatření uložením povinnosti složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu, lze nařídit jen na návrh dlužníka podaný při prvním úkonu, který dlužníku přísluší po podání insolvenčního návrhu, a jen tehdy, jestliže dlužník doloží, že mu vznik takové škody nebo jiné újmy zjevně hrozí. Jestliže však podle dosavadních výsledků insolvenčního řízení lze očekávat, že dlužníkův úpadek bude osvědčen, insolvenční soud návrh na nařízení takového předběžného opatření zamítne. Přiměřeně se dále použijí ustanovení § 202 odst. 5 a 6 a ustanovení občanského soudního řádu o jistotě u předběžného opatření. Předběžné opatření podle odstavce 3 lze nařídit jen na návrh dlužníka, insolvenčního správce, věřitele, jehož se započtení týká, nebo osoby, která na tom má právní zájem (odstavec 4).

Po posouzení skutečností vyplývajících ze spisového materiálu (jak jsou popsány v odůvodnění přezkoumávaného usnesení a v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu), dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně rozhodl napadeným usnesením v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu věřitelů, kteří nejsou zaměstnanci dlužníka a jejichž pohledávky nespočívají pouze v pracovněprávních nárocích. Předpoklad pro vyhovění návrhu na vydání požadovaného předběžného opatření dle ustanovení § 82 odst. 2, písm. c) IZ je v této věci splněn.

Dalšími předpoklady, za jejichž splnění může soud vyhovět návrhu na vydání žádaného předběžného opatření, stanovené insolvenčním zákonem v jeho ustanovení § 82 odst. 4, jsou: a) včasnost podaného návrhu dlužníka, b) osvědčení zjevné hrozby vzniku škody nebo jiné újmy nedůvodným zahájením insolvenčního řízení, c) dle dosavadních výsledků insolvenčního řízení nelze očekávat, že dlužníkův úpadek bude osvědčen. Odvolací soud se proto zabýval přezkumem závěru soudu prvního stupně, podle něhož jsou i tyto předpoklady v dané věci splněny.

Ohledně včasnosti podaného návrhu dlužníka na vydání předběžného opatření se odvolací soud shoduje se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož v situaci, kdy účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení dne 13.10.2014 zanikly dne 14.10.2014 a k jejich obnovení došlo až dne 26.5.2015 na základě rozhodnutí odvolacího soudu, nelze podání dlužníka doručené odvolacímu soudu dne 3.3.2015, jímž žádal o urychlené rozhodnutí o odvolání, posuzovat jako první úkon dlužníka, který mu přísluší po podání insolvenčního návrhu. Závěr soudu prvního stupně o včasnosti návrhu dlužníka na nařízení předběžného opatření, který podal spolu s vyjádřením k insolvenčnímu návrhu dne 8.6.2015, je správný. Odvolací námitka o jeho nesprávnosti není důvodná.

Dalším předpokladem, za jehož splnění lze žádané předběžné opatření nařídit, je to, aby dlužník doložil zjevnou hrozbu vzniku škody nebo jiné újmy, způsobené nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu. Je nutno zdůraznit, že zákon jako předpoklad pro vyhovění návrhu stanoví hrozbu vzniku škody či újmy, nikoli již vzniklou škodu či újmu (což odpovídá smyslu institutu předběžného opatření jako nástroje prevence, respektive zajištění případného práva, a nikoli reparace). V případě, že nedůvodným zahájením insolvenčního řízení dlužníku škoda již vznikla, má k dispozici jiné prostředky ochrany svého práva (ustanovení § 147 IZ).

V tomto směru z dlužníkem doložených listin vyplývá, že k ukončení spolupráce se společností došlo již dne 3.3.2015 a tohoto dne mělo dojít ke vzniku škody, spočívající v marně vynaložených nákladech na sepis notářského zápisu a ušlém zisku na úrocích dle návrhu smlouvy o úvěru, k jejímuž uzavření nedošlo. Z toho důvodu dne 8.6.2015, kdy dlužník podal návrh na vydání předběžného opatření, se již nemohlo jednat o škodu hrozící , ale o škodu vzniklou . Nelze proto dovodit, že dlužník doložil zjevnou hrozbu vzniku škody. Ostatně dlužník sám již v návrhu na nařízení předběžného opatření tvrdil, že společnost odstoupila od připravované úvěrové smlouvy a že škoda spočívající ve vynaložených nákladech na sjednání smlouvy a ušlém zisku mu již vznikla. Stejně tak tvrdí, že od okamžiku zápisu v insolvenčním rejstříku odstoupila celá řada jeho dalších klientů od sjednaných obchodních případů. Dlužník proto nemůže být úspěšný se svým návrhem na předběžné opatření již v rovině skutkových tvrzení. Odvolací soud proto uzavírá, že předpoklad uvedený shora pod písm. b) v této věci splněn není a návrhu dlužníka na nařízení žádaného předběžného opatření proto nelze vyhovět.

Otázkou, zda podle dosavadních výsledků insolvenčního řízení lze očekávat, že dlužníkův úpadek bude osvědčen, se odvolací soud nezabýval. Rovněž se nebylo třeba zabývat argumentací dlužníka k odpovědnosti za vznik škody a tvrzené výši škody, které jsou v této věci zcela nevýznamné.

Pro úplnost odvolací soud uvádí, a to vzhledem ke skutečnosti, že insolvenční návrh navrhovatelů byl zamítnut usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28.8.2015, č.j. KSBR 30 INS 27580/2014-A-51, že při projednání odvolání proti přezkoumávanému usnesení se řídil závěry Evropského soudu pro lidská práva, vyslovenými v jeho rozsudku ze dne 12. ledna 2012 ve věcech č. 1226607, 40059/07, 36038/09 a 47155/09 (věc Pekárny a Cukrárny Klatovy, a.s., proti České republice). V tomto rozhodnutí Evropský soud pro lidská práva vyslovil názor, že pokud v případě předběžných opatření, která již pozbyla veškerých účinků, není o odvolání rozhodnuto meritorně, není naplněno právo účastníka na přístup k soudu ve věci předběžných opatření.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil napadené usnesení tak, že návrh dlužníka na vydání žádaného předběžného opatření se zamítá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné

Toto usnesení se doručuje prostřednictvím insolvenčního rejstříku; věřiteli a) a dlužníkovi se však doručuje také zvláštním způsobem.

Olomouc 24. září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu