3 VSOL 769/2013-A-30
KSBR 27 INS 19952/2012 3 VSOL 769/2013-A-30

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Věry anonymizovano , anonymizovano , bytem Kubšice 33, 671 76 Olbramovice, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.6.2013 č.j. KSBR 27 INS 19952/2012-A-23,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem, doručeným soudu prvního stupně dne 16.8.2012, domáhala rozhodnutí o úpadku a jeho řešení povolením oddlužení. Soud prvního stupně vyměřil dlužnici zálohu ve výši 50.000 Kč (správně 5.000 Kč), jejíž výši řádně odůvodnil, přičemž rozhodnutí o záloze bylo dne 23.4.2013 potvrzeno Vrchním soudem v Olomouci. Dlužnice však ve stanovené lhůtě zálohu nezaplatila. Dále soud prvního stupně shrnul důvody uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Vzhledem k tomu, že dlužnice zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatila, postupoval soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. V něm uvedla, že sice slíbila , že zaplatí v době od února 2013 každý měsíc 1.000 Kč, avšak od 4.4.2013 dosud je v pracovní neschopnosti a z finančních prostředků, které ušetřila na zálohu, zaplatila léčbu. Požádala o posečkání do doby, než bude zdravá, aby mohla řádně začít platit dluhy. Podle obsahu odvolání žádala, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že řízení se nezastavuje, a aby jí byla poskytnuta další lhůta pro uhrazení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě stanovil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Podle odstavce 3, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V přezkoumávané věci se dlužnice insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdila, že má 8 věřitelů a 9 peněžitých závazků, které není schopna splácet. Celková výše jejich závazků činí cca 117.461 Kč, měsíčně pobírá mzdu ve výši 10.500 Kč a má vyživovací povinnost ke dvěma osobám.

Dále z obsahu spisu plyne, že soud prvního stupně usnesením č. j. KSBR 27 INS 19952/2012-A-11 ze dne 16.10.2012 uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Usnesením ze dne 18.1.2013 č.j. KSBR 27 INS 19952/2012-A-13 své rozhodnutí ze dne 16.10.2012 změnil tak, že uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000 Kč. Současně dlužnici poučil, že nezaplatí-li zálohu ve stanovené lhůtě, může soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit. Z podnětu dlužnicí podaného odvolání přezkoumal usnesení o uložení povinnosti k úhradě zálohy, ve vztahu k určené lhůtě pro její zaplacení tří dnů jeho právní moci, Vrchní soud v Olomouci, který je svým usnesením č.j. KSBR 27 INS 19952/2012, 3 VSOL

265/2013-A-20 ze dne 23.4.2013 v napadené části potvrdil, toto usnesení bylo dlužnici doručeno dne 27.5.2013. Z úředního záznamu soudu prvního stupně ze dne 14.6.2013 vyplynulo, že záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000 Kč nebyla ke dni 13.6.2013 dlužnicí uhrazena.

Za situace, kdy dlužnice nesplnila soudem pravomocně uloženou povinnost a zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000 Kč v určené lhůtě nezaplatila, soud prvního stupně nepochybil, když v souladu s obsahem poučení, kterého se dlužnici dostalo, řízení podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ zastavil.

Nutno doplnit, že dlužnice stanovenou zálohu ve výši 5.000 Kč nezaplatila nejen v určené třídenní lhůtě, počítané ode dne 28.5.2013, kdy nabylo právní moci usnesení o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, ale neučinila tak ani do vydání napadeného usnesení, ani v průběhu tohoto odvolacího řízení.

Odvolací námitky dlužnice, spočívající v tom, že z prostředků na zaplacení zálohy byla nucena uhradit náklady své léčby nemohou být důvodné. Pro posouzení důvodnosti podaného odvolání je totiž rozhodné pouze to, zda dlužnice jako insolvenční navrhovatelka zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatila v souladu se soudním rozhodnutím, či nikoli.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 13. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu