3 VSOL 768/2016-A-l5
KSBR 45 INS 8460/2016 3 VSOL 768/2016-A-l5

Usnesení

Vrchní soud v0|0m0uci rozhodl vsenátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužníků a) Martina anonymizovano , anonymizovano , b) Boženy anonymizovano , anonymizovano , obou bytem Zvěřinova 163/9, Brno, PSČ 618 00, o insolvenčním návrhu dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.4.2016, č.j. KSBR 45 INS 8460/2016-A-7, takto: Usneseni soudu prvního stupně se p o tv r z uje . Odůvodněnh

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkům, aby ve lhůtě 3 dnů ode dne jeho právní moci zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet či v hotovosti na pokladně soudu. Na odůvodnění uvedl, že dne 12.4.2016 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužníků, jímž žádali zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením. Soud prvního stupně zjistil z výpisu z živnostenského rejstříku, že oba dlužníci byli evidováni jako fyzické osoby podnikající podle živnostenského zákona nezapsané vobchodnim rejstříku, v současnosti mají přerušeno oprávněni k podnikání. Dle seznamu závazků mají také závazek vůči věřiteli Česká správa sociálního zabezpečení a závazek vůči ..věřiteli Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, které jsou oba nezajištěné, přičemž v návrhu dlužníci uvedli, že souhlas s oddlužením udělil pouze věřitel Česká správa sociálního zabezpečení. Z těchto skutečnosti soud prvního stupně dovodil, že dlužníci mají dluhy zpodnikání, aniž by tvrdili či dokládali, že věřitel Česká průmyslová zdravotni pojišťovna souhlasí s řešením jejich úpadku oddlužením, a uzavřel, že proto nejsou osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, návrh na povolení oddlužení bude namístě odmítnout a rozhodnout o způsobu řešení úpadku dlužníků konkursem. Z insolvenčního návrhu a jeho příloh





pokračováni-2-KSBR 45 INS 8460/2016 -A-15 vyplývá, že dlužníci nemají kdispozici pohotové finanční prostředky, proto soud sodkazem na ustanovení § 108 odst. 2 insolvenčního zákona uložil dlužníkům zálohovou povinnost ve výši 50.000 Kč. Při určení jeji výše vyšel zodměny insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem. která činí nejméně 45.000 Kč.

Proti usnesení soudu prvního stupně podali dlužníci včasné odvolání. Namitli, že splňují podmínky pro povolení oddlužení dle zákona a tvrdili, že před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení jim osobně věřitel Česká průmyslová zdravotní pojišťovna sdělil, že maji podat návrh a že si do insolvenčního řízení přihlásí svou pohledávku a proti rozhodnutí nebudou nic namitat. Sdělili, že dne 4.5.2016 dlužník a) opětovně osobně jednal s věřitelem Česká průmyslová zdravotni pojišťovna a znovu požádal o písemný souhlas, který však do doby sepisu odvolání vystaven nebyl, s tím, že bude zaslán přímo insolvenčnimu soudu. Dlužníci (dle obsahu odvolání) se domáhají změny napadeného usnesení tak, že se jim záloha neukládá.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenčni spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usneseni soudu prvniho stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání nenidůvodné.

Odvolací soud odkazuje na zjištění soudu prvniho stupně o dosavadním průběhu insolvenčního řízení a o obsahu insolvenčního návrhu dlužníků. Skutková zjištění soudu prvního stupně je třeba doplnit tak, že dlužníci v bodě 07 insolvenčního návrhu žádali o zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž v něm označili vůči 12 věřitelúm celkem 14 peněžitých závazků, z nichž například závazek ze smlouvy o půjčce vůči věřiteli Provident Financial s.r.o. ve výši 7.700 Kč byl splatný 30.9.2015 a závazek ze smlouvy o kreditní kartě vůči věřiteli ESSOX s.r.o. ve výší 4.306 Kč byl splatný dne 15.8.2015. Pod. č. 11 označili svůj závazek z titulu sociálního pojištěni ve výši 35.147 Kč splatný 28.4.2014, vůči věřiteli Městská správa sociálního zabezpečení, Veveří 5, Brno, PSČ 660 28 . V návrhu výslovně uvedli, že téměř žádný ze závazků nevznikl v souvislosti s výkonem podnikání, výjimkou je závazek č. 11, který pochází z podnikatelské činnosti, avšak nebrání oddlužení, jelikož jde o pohledávky věřitelů, kteří s oddlužením souhlasí , a že věřitel odmítl dát svůj souhlas písemně, avšak udělil jej ústní formou. K insolvenčnimu návrhu dlužníci připojili seznamy dle ustanovení § 104 odst. 1 IZ obsahující zákonné náležitosti. Ze seznamu majetku

pokračováni-3-KSBR 45 INS 8460/2016 -A-15 připojeného knávrhu vyplývá, že dlužníci vlastni pouze movité věci w vybavení domácnosti v Odhadované hodnotě cca 5.000 Kč.

Vprůběhu odvolacího řízení bylo soudu doručeno vyjádření věřitele Česká průmyslová zdravotni pojišťovna datované 4.5.2016, dle jehož obsahu věřitel souhlasí s řešením úpadku dlužníka Martina anonymizovano oddlužením. Ze sdělení věřitele Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení ze dne 23.5.2016, doručeného soudu téhož dne, vyplývá, že věřitel nesouhlasí sřešenim úpadku dlužníků oddlužením, neboť vopačném případě vsituaci, kdy podnikatelé nemusi hradit své závazky z podnikání, by došlo k narušení poctivého obchodního styku. Ve sdělení věřitele se mimo jiné uvádí, že Oba dlužníci mu dluží 33.626 Kč a není mu známo, že by dlužníci o souhlas s řešením těchto pohledávek v režimu oddlužení žádali, stim, že pokud by s oddlužením opravdu souhlasil, dlužníkům by souhlas s oddlužením vydal v písemné podobě.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, věty prvé, IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-Ii to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky ktomu nelze zajistit jinak; to plati i tehdy, je-Ii zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze vpracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nimž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo ktomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

pokračování-4-KSBR 45 lNS 8460/2016 -A-15

Podle ustanovení § 396 IZ, v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomi jeho zpétvzeti nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud předně uvádí, že dlužníci, kteří se po dobu trvání insolvenčního řizeni o jejich návrhu na povolení oddlužení, považují za jednoho dlužníka (ust. § 394a odst.3 IZ), vinsolvenčnim návrhu popsali rozhodující skutečnosti osvědčujicí jejich úpadek (ust. § 3 odst. 1, odst. 2, písm. bl, § 103 odst. 2 IZ), a je tudíž třeba zkoumat, zda prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení bude nutno zajistit zálohou.

Vtéto věci soud prvního stupně předběžné uzavřel, že vzhledem ktomu, že závazek dlužníků vůči věřiteli Česká průmyslová zdravotni pojišťovna má původ vjejich podnikatelské činnosti a dlužníci netvrdí, že tento věřitel souhlasí soddlužením, brání to řešení jejich úpadku oddlužením a jediným možným způsobem řešení úpadku je konkurs.

Odvolatelé stímto závěrem nesouhlasí, přičemž až v odvolacím řízení tvrdí a také dokládají, že uvedený věřitel souhlasí s řešením jejich úpadku oddlužením. V odvolacím řízení tedy došlo ke změně skutkového stavu věci a závazek dlužníků vůči věřiteli Česká průmyslová zdravotní pojišťovna již oddlužení dlužníků nadále nebrání.

Ke svému závazku vůči věřiteli Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení, který vnávrhu označili jako závazek zpodnikání, odvolatelé tvrdí, že nebrání oddlužení, nebot' věřitel soddlužením vyslovil souhlas ústní formou. Tvrzení odvolatelů však bylo vyvráceno sdělením České republiky-České správy sociálního zabezpečení ze dne 23.5.2016, z něhož nepochybně vyplývá, že tento věřitel s řešením své pohledávky v rámci oddlužení dlužníků nesouhlasí, přičemž současně zpochybnil tvrzení dlužníků o udělení předchozího ústního souhlasu. Odvolací soud tudíž uzavírá, že dlužníci mají dluh z podnikatelské činnosti na pojistném na sociální zabezpečení, který brání řešení jejich úpadku oddlužením, nebot' vzhledem k nesouhlasu jeho věřitele s oddlužením dlužníci nejsou oprávněni k podání návrhu na povolení oddlužení (ust. § 389 odst. 1, odst. 2, písm. b/ IZ). Předběžný závěr soudu prvniho stupně, že návrh na povolení oddlužení bude třeba odmítnout postupem podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ a že úpadek dlužníků je řešitelný pouze konkursem (ust. § 396 IZ), je proto správný.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v těch případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnuti o úpadku nebudou vmajetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (hotovost nebo prostředky na účtech) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tOmu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení

pokračování ~-5--KSBR 45 INS ?3460/2016

-A-15 plněním splátkového kalendáře, jako vpraxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnuti o úpadku a hradí se z majetkové podstaty. Totéž pak platí i přifzoddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty.

Dle seznamu majetku dlužníci nemají finanční prostředky, znichž by bylo možno krýt počáteční náklady insolvenčního řízení spočívající zejména v nákladech insolvenčního správce vzniklých při zjišťování a zajišťování majetkové podstaty. Vzhledem ktomu, že dlužníci mají v majetku pouze vybavení domácnosti v Odhadované hodnotě cca 5.000 Kč, nelze důvodně předpokládat, že z majetkové podstaty bude možno uhradit i konečné výdaje insolvenčního řízení, spočívající zejména vodměně insolvenčního správce a náhradě jeho hotových výdajů. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, at' již souvisejících s prověřováním stavu majetku dlužníků či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak.

Jak vyplývá z ustanovení § 1 odst. 5 a § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen vyhláška ), minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem činí 45.000 Kč, přičemž odvolacímu soudu je zjeho činnosti známo, že obvyklá výše hotových výdajů insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem dosahuje 5.000 Kč (ust. § 7 vyhlášky). Soud prvního stupně proto správně určil výši dlužníkům uložené zálohy v částce 50.000 Kč.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. ł Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům se však také doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 26. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídvalová, v.r. Zuzana Žádníková predsedkyne senatu