3 VSOL 767/2014-A-21
KSOS 34 INS 12032/2013 3 VSOL 767/2014-A-21

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužnice Ludmily anonymizovano , anonymizovano , IČ: 73268470, bytem Nová čtvrť 291/9, Ostrava-Lhotka, PSČ 725 28 (adresa pro doručování: U Sokolovny 170, Ostrava, PSČ 725 29), zastoupené Mgr. Jiřím Kaniou, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 21, PSČ 702 00, o insolvenčním návrhu věřitele DRAFIN s.r.o., IČ: 27340317, se sídlem Vesecká 97, Liberec 6, PSČ 460 06, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.6.2014, č.j. KSOS 34 INS 12032/2013-A-16

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil věřiteli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a to ve lhůtě 5 dnů od jeho právní moci na označený účet. Na odůvodnění uvedl, že insolvenčním návrhem věřitele, který byl soudu doručen 29.4.2013, bylo zahájeno insolvenční řízení. Soud opakovaně dlužnici usnesením vyzval k doložení seznamů dle ust. § 104 odst. 1 insolvenčního zákona v určené lhůtě a poučil ji o jejich náležitostech. Dlužnice dne 5.6.2014 soudu sdělila, že vlastní nemovitosti, a to rodinný dům s přilehlými pozemky v Ostravě-Lhotce, pozemky-ornou půdu v k.ú. Slezská Ostrava a chatu v Komorní Lhotce . Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že nemovitosti ve vlastnictví dlužnice jsou předmětem zajištění. Na tomto základě soud dovodil, že dlužnice není zcela nemajetná, soudu však není známo, zda má k dispozici pohotové finanční prostředky použitelné okamžitě na úhradu nákladů insolvenčního řízení. V případě prohlášení konkursu na majetek dlužnice nemá soud dostatečné informace o reálné zpeněžitelnosti nemovitostí dlužnice. Proto s odkazem na ust. § 108 odst. 1, § 167, § 298 a § 305 odst. 2 insolvenčního zákona, s přihlédnutím k úpravě § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. o odměně insolvenčního správce a náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále též jen vyhláška ) soud uložil věřiteli, aby v určené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť to bude nutné ke krytí budoucích nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Dále v odůvodnění vysvětlil účel uložené povinnosti zaplatit zálohu a uvedl, že povinnost k úhradě zálohy by měla postihovat každého insolvenčního navrhovatele tak, aby v případě nedostatečnosti majetkové podstaty nebyla povinnost k její úhradě přenášena na stát.

Proti tomuto usnesení podal odvolání věřitel. Namítal, že dlužnice má dostatek majetku k uspokojení alespoň nákladů insolvenčního řízení, neboť vlastní dům, z jehož prodeje by mohly být uspokojeny nejen tyto náklady, ale i část pohledávek věřitelů dlužnice. Proto bude možno náklady řízení uspokojit jinak než ze složené zálohy. Navíc podle věřitele není třeba ukládat zálohu ve výši 50.000 Kč, neboť v dohledné době nijak velké náklady nevzniknou, a po zpeněžení nemovitého majetku dlužnice je bude možno uspokojit z jejich výtěžku. Z těchto důvodů věřitel v odvolacím řízení žádal, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení mu nebude uložena.

V tomto řízení soud postupuje podle zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění zákona č. 293/2013 Sb., to je ve znění účinném od 1.1.2014 (čl. II. zák. č. 293/213 Sb., dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu předloženého spisu, nad rámec skutečností uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, vyplývá, že dlužnice byla soudem vyzvána k předložení seznamů dle § 104 odst. 1 IZ, a to usnesením ze dne 13.5.2013, č.j. KSOS 34 INS 12032/2013-A-3, v němž byla poučena o náležitostech seznamů i o důsledcích, které bude mít jejich nepředložení. V bodě III. usnesení byla dlužnice poučena o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, lhůtě k jeho podání i následcích jeho opožděného podání. Usnesení bylo dlužnici doručeno dne

31.5.2013 postupem podle § 49 odst. 4 o.s.ř. Dlužnice po té, co ji soud opakovaně (neformálně) vyzval k předložení seznamu majetku přípisy ze dne 28.3.2014 a ze dne 16.5.2014, reagovala podáním ze dne 3.6.2014, v něm označila jako svůj majetek nemovitosti způsobem uvedeným v odůvodnění napadeného usnesení, aniž by podání opatřila doložkou správnosti a úplnosti. Z výpisů z katastru nemovitostí, vedených Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, pořízených soudem dálkovým přístupem ke dni 20.5.2013 vyplývá, že dle LV č. 714 pro k.ú. Slezská Ostrava, je dlužnice vlastnicí dvou parcel (č. 43/13 o výměře 1384m2 a 4314/2 o výměře 159m2) orná půda, na kterých vázne na základě exekučního příkazu o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitosti, vydaného dne 11.5.2012 soudním exekutorem JUDr. Ondřejem Marešem, LL.M., Exekutorský úřad Litoměřice, pod č.j. 124 EX 13607/2011-54, zástavní právo exekutorské k zajištění pohledávky věřitele PROLUX Consulting Int. s.r.o., IČ 26731908, ve výši 21.420 Kč s příslušenstvím (dále jen pohledávka ). Dle výpisu z LV č. 193 pro k.ú. Lhotka u Ostravy, je dlužnice vlastnicí parcely č. 106/1, č. 106/17, jejíž součástí je objet k bydlení č.p. 291, nacházející se v k.ú. Lhotka u Ostravy, obec Ostrava, podíl ve výši 1/2 na nemovitostech je předmětem zajištění pro pohledávku, a to na základě exekučního příkazu o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitosti, vydaného dne 9.2.2012 soudním exekutorem JUDr. Ondřejem Marešem, LL.M., Exekutorský úřad Litoměřice, pod č.j. 124 EX 13607/2011-33. Dle údajů zapsaných na LV č. 498 pro k.ú. Komorní Lhotka, obec Komorní Lhotka, vedeného Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Třinec, je dlužnice vlastnicí stavby č.e. 44 na parcele č. st. 595/1, 595/2, se způsobem využití rodinná rekreace, který je předmětem zástavního práva pro pohledávku na základě exekučního příkazu o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitosti, vydaného dne 11.5.2012 soudním exekutorem JUDr. Ondřejem Marešem, LL.M., Exekutorský úřad Litoměřice, pod č.j. 124 EX 13607/2011-55. Z protokolu o jednání soudu dne 6.9.2013 vyplývá, že dlužnice zpochybňuje pohledávku věřitele co do výše 380.000 Kč a pohledávku věřitele PROLUX Consulting Int. s.r.o. zcela a očekává, že vydaný rozhodčí nález, kterým byla pohledávka tohoto věřitele přiznána, bude zrušen.

Podle § 108 odst. 1, 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

V této věci věřitel podal projednatelný insolvenční návrh, kterým žádal zjištění úpadku dlužnice a jeho řešení prohlášením konkursu (§ 103 IZ). Soud, který dlužnici poučil o možnosti podání návrhu na povolení oddlužení, aniž by takový návrh byl podán, a vyzval ji k předložení příslušných seznamů (§ 104, § 128 odst. 3 IZ), dosud seznamy obsahující zákonné náležitosti, včetně seznamu majetku, z něhož by mohl činit zjištění o majetkové situaci dlužnice, k dispozici nemá. Z údajů získaných z výpisu z katastru nemovitostí, ani z údajů z podání dlužnice ze dne 3.6.2014 nelze dovozovat, že dlužnice má k dispozici pohotové finanční prostředky. Proto nelze dovodit jiný závěr, než že případný úpadek dlužnice není řešitelný jiným způsobem než konkursem a že případné počáteční náklady insolvenčního řízení, které pravidelně vznikají bezprostředně po zjištění úpadku v souvislosti s výkonem činnosti insolvenčního správce nelze krýt jinak než zálohou. Odlišný názor věřitele vyjádřený v odvolání správný není.

Jen z údajů obsažených ve výpisu z katastru nemovitostí nelze činit úsudek o obecné ceně nemovitostí ve vlastnictví dlužnice, které jsou předmětem zajištění pro pohledávky dvou věřitelů ve výši cca 1,5 mil. Kč. Již vůbec z těchto údajů nelze usuzovat nic o prodejnosti nemovitostí. Proto nelze předjímat, zda nemovitosti bude možno v rámci konkursu na majetek dlužnice zpeněžit, a pokud ano, za jakou částku budou zpeněženy. Protože soud nemá žádné relevantní informace o hodnotě a zpeněžitelnosti nemovitostí, nelze soudit, že výtěžek jejich zpeněžení pokryje i konečné náklady insolvenčního řízení, spočívající zejména v úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce. Výše odměny v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem činí dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky nejméně 45.000 Kč a hotové výdaje insolvenčního správce obvykle dosahují částky 5.000 Kč, a to i v případě neúspěšného pokusu o zpeněžení nemovitostí. V této souvislosti lze odkázat i na názor Nejvyššího soudu v jeho usnesení ze dne 29.9.2010, sen. zn. 29 NSČR 27/2010, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 64/2011. V něm Nejvyšší soud uvedl, že se může výjimečně stát, že proces zpeněžování majetkové podstaty dlužníka vyústí v nulový výtěžek zpeněžení určený k rozdělení mezi věřitele, což je důvodem, pro který vyhláška č. 313/2007 Sb. o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů v ust. § 1 odst. 3 ve spojení s odst. 5 počítá s minimální odměnou za zpeněžování majetkové podstaty ve výši 45.000 Kč, i když výtěžek zpeněžení bude nulový. Jak vyplývá ze zvláštní části důvodové zprávy k vládnímu návrhu insolvenčního zákona (který projednávala Poslanecká Sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 4. volebním období 2002-2006 jako tisk č. 1120, a to části týkající se § 38 odst. 2) nároky insolvenčního správce (odměna a náhrada výdajů) hradí stát, nelze-li je uhradit ani z majetkové podstaty, ani ze zálohy na náklady. K úhradě státem by mělo docházet jen zcela výjimečně, za podmínek stanovených prováděcím předpisem . Z uvedené citace je patrna zjevná snaha zákonodárce minimalizovat případy, kdy bude náklady insolvenčního řízení (odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce) hradit stát, s přihlédnutím k tomu je třeba vykládat i ustanovení § 108 insolvenčního zákona a při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Z výše uvedených důvodů se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně jak ohledně potřeby uložit věřiteli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, tak ohledně její výše, a napadené usnesení ve výroku I. jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku; dlužnici a věřiteli se však doručuje i zvlášť.

Olomouc 11. listopadu 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu