3 VSOL 767/2012-A-12
KSOL 16 INS 13903/2012 3 VSOL 767/2012-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Bedřicha anonymizovano , anonymizovano , bytem Olomouc, Ibsenova 8, PSČ 772 11, zastoupeného JUDr. Milošem Slabým, advokátem se sídlem Mohelnice, Nádražní 9, PSČ 789 85, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 22.8.2012 č.j. KSOL 16 INS 13903/2012-A-5

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že podle údajů v seznamu majetku nemá dlužník žádný majetek, podle údajů v seznamu závazků má závazky nejméně ve výši 4.000.000 Kč. Je tak zřejmé, že prostředky potřebné pro průběh insolvenčního řízení nelze zajistit z majetkové podstaty. Očekávaným řešením možného dlužníkova úpadku je konkurs. Výši zálohy stanovil soud podle ustanovení § 108 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) částkou 50.000 Kč, když minimální odměna insolvenčního správce v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem činí podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. 45.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že není v jeho finančních možnostech zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Také poukazoval na to, že je diabetik se zhoršeným průběhem této choroby, v měsíci červenci prodělal infarkt a není dosud stabilizován. V podání ze dne 12.9.2012 doplnil námitku, že soud prvního stupně nevzal v úvahu veškeré relevantní skutečnosti a zálohu stanovil jako nepřiměřeně vysokou. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a určil zálohu podstatně nižší .

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč (odstavec 2).

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem, došlým soudu dne 8.6.2012, domáhá zjištění úpadku. V návrhu uvedl, že má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, když zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, neplní své závazky po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Podle seznamu závazků (opatřeného údajem o tom, že tento seznam je úplný a správný, a podpisem dlužníka), má dlužník závazky vůči čtyřem věřitelům v celkové výši 4.082.218,63 Kč (bez příslušenství). Ze seznamu majetku a ze seznamu zaměstnanců (rovněž opatřených údajem o jejich úplnosti a správnosti, a podpisem dlužníka) plyne, že dlužník nemá žádný movitý ani nemovitý majetek, nemá žádné zaměstnance.

Po vyhodnocení údajů, uvedených dlužníkem, lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku.

Soud prvního stupně pak postupoval správně, pokud dlužníkovi uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť je zřejmé, že dlužník nedisponuje pohotovými finančními prostředky a nemá žádný majetek. Složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je tedy v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu dlužníkova majetku či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak.

Účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty (což se vzhledem k údajům uvedeným v návrhu jeví jako velmi pravděpodobné), záloha by sloužila k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce. Náklady řízení by totiž v případě, že dlužník k jejich úhradě prostředky nemá, hradil podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy.

V tomto je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodnění výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Námitky odvolatele, koncentrující se do tvrzení, že není schopen zálohu ve výši 50.000 Kč zaplatit, neobstojí.

Při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu soud nezvažuje majetkové ani osobní poměry insolvenčního navrhovatele, nýbrž pouze to, zda je záloha v konkrétní věci nezbytná.

Insolvenční soud správně stanovil i výši požadované zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem totiž činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Insolvenčnímu správci také náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 26. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu