3 VSOL 764/2016-B-208
KSOS 37 INS 33533/2014 3 VSOL 764/2016-B-208

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava- Nová Bělá, Krmelínská 164/366, PSČ 724 00, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě, o návrhu dlužníka na ustanovení zástupce pro řízení, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.4.2016, č.j. KSOS 37 INS 33533/2014-B-63

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.4.2016, č.j. KSOS 37 INS 33533/2014-B-63 se v odvoláním napadeném výroku II. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, přiznal dlužníku Václavu Klimešovi osvobození od soudních poplatků pro účely ustanovení právního zástupce podle ustanovení § 30 o.s.ř. (výrok I.) a zamítl návrh dlužníka na ustanovení právního zástupce pro insolvenční řízení (výrok II.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že podáním doručeným soudu dne 23.3.2016 dlužník navrhl, aby mu soud ustanovil právního zástupce, neboť v průběhu insolvenčního řízení došlo, případně v budoucnu může dojít, k poškození jeho práv. Soud prvního stupně vyložil, že ustanovení § 30 odst. 1 o.s.ř. pro ustanovení zástupce účastníku řízení vyžaduje současné splnění dvou podmínek, a to existenci předpokladů pro osvobození od soudních poplatků a nezbytná potřeba ustanovení právního zástupce pro ochranu zájmů účastníka. Existence předpokladů pro osvobození dlužníka od soudních poplatků (která se zkoumá pro účely ustanovení právního zástupce nezávisle na osvobození dlužníka isir.justi ce.cz podle ustanovení § 11 odst. 2, písm. o) zákona č. 549/1991 Sb.), je osvědčena jednak prohlášením dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 29.1.2016, jakož i skutečností, že dlužník je v úpadku a na jeho majetek je prohlášen konkurs. Nezbytnost zastoupení z důvodu potřeby chránit zájmy účastníka připadá v úvahu tam, kde účastník s ohledem na úroveň svých schopností nebo s ohledem na složitost případu není sto chránit své zájmy účinně sám. V daném případě však v podání dlužníka, ze dne 18.12.2015, to je návrhu na zproštění insolvenčního správce funkce ze dne 18.1.2016-to je repliky k vyjádření insolvenčního správce, ze dne 5.3.2016-návrhu na vydání předběžného opatření, ze dne 22.3.2016-návrhu na vydání předběžného opatření, a ze dne 4.4.2016-návrhu na zrušení konkursu, je zřejmé, že dlužník se dokáže orientovat v průběhu insolvenčního řízení a v problematice insolvenčního práva, je schopen přiléhavě argumentovat (a tuto argumentaci podpořit citací judikatury) a intenzivně využívat práva, která mu v postavení dlužníka v insolvenčním řízení zaručuje zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Soud prvního stupně uzavřel, že dlužník není osobou, která by nebyla schopna činit po věcné i právní stránce přiměřená a v průběhu insolvenčního řízení odpovídající podání, a v soudním řízení se orientovat. Návrh dlužníka na ustanovení zástupce z řad advokátů proto shledal nedůvodným.

Proti tomuto usnesení, výslovně proti výroku II., podal dlužník odvolání. Podle odvolatele závěr soudu prvního stupně o tom, že je zřejmé, že se dokáže orientovat v průběhu insolvenčního řízení a v problematice insolvenčního práva, že je schopen přiléhavě argumentovat (a tuto argumentaci podpořit citací judikatury) a intenzivně využívat práva, která mu v postavení dlužníka v insolvenčním řízení zaručuje insolvenční zákon a občanský soudní řád, představuje zřejmý rozpor v právních názorech insolvenčního soudu, neboť ten svým usnesením KSOS 37 INS 33533/2014-B-37 ze dne 16.3.2016, jímž zamítl návrh na vydání předběžného opatření (na č.l. B-33), a rovněž ve svém usnesení ze dne 30.3.2016, č.j. KSOS 37 INS 33533/2014-B-43, kterým zamítl návrh na vydání předběžného opatření (na č.l. B-40), uvedl, že (i) dlužník není osobou oprávněnou podat návrh, že (ii) považuje za zcela zcestnou argumentaci dlužníka, a že (iii) považuje dlužníkův závěr za zcela nesmyslný. Závěr, že se dlužník dokáže orientovat v průběhu insolvenčního řízení a problematice insolvenčního práva a že je schopen přiléhavě argumentovat (a tuto argumentaci podpořit citací judikatury) a intenzivně využívat práva, tudíž v těchto jiných svých rozhodnutích popírá tím, že návrhy dlužníka označuje mimo jiné za zcela zcestné a nesmyslné. Podle názoru odvolatele závěr soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, kdy se insolvenční soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe vyšších soudů. Nejvyšší soud České republiky opakovaně judikoval (např. v usnesení sp. zn. 21 Cdo 4529/2015 ze dne 24.11.2015, usnesení sp. zn. 21 Cdo 1093/2010 ze dne 30.3.2011, usnesení sp. zn. 21 Cdo 987/2013 ze dne 26.2.2014, které je uveřejněno pod č. 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v rozhodnutí ze dne

12.6.2014, sp. zn. 26 Cdo 1928/2014 nebo ze dne 15.9.2015 sp. zn. 21 Cdo 2802/2015), že nelze akceptovat úvahu, že (při nezměněných poměrech účastníka) odůvodňují poměry účastníka ustanovení mu zástupce z řad advokátů podle ustanovení § 30 o.s.ř. pro dovolací řízení, avšak neodůvodňují takový postup pro řízení, neboť hlediska pro rozhodnutí o ustanovení zástupce z řad advokátů účastníků podle ustanovení § 30 o.s.ř. jsou stále stejná. Odvolatel se domnívá, že pokud mu insolvenční soud usnesením č.j. KSOS 37 INS 33533/2014-B-28 ze dne 4.2.2016 ustanovil zástupce dle § 30 o.s.ř. pro dovolací řízení, v situaci, kdy zde nedošlo ke změně poměrů, měl odvolateli na jeho návrh zástupce z řad advokátů podle ustanovení § 30 odst. 1 a odst. 2 o.s.ř. pro insolvenční řízení ustanovit. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužníku ustanovuje zástupce z řad advokátů, případně aby usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní státní zastupitelství v písemném vyjádření k odvolání citovalo ze závěrů Nejvyššího soudu v jeho rozhodnutí, v odvolání blíže označených, mimo jiné-stejně jako odvolatel-v rozhodnutích sp. zn. 21 Cdo 2802/2015, sp. zn. 21 Cdo 987/2013 a sp. zn. 26 Cdo 1928/2014. Stejně jako odvolatel poukázalo na usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.11.2015 č.j. KSOS 37 INS 33533/2014-B-28, jímž soud ustanovil dlužníku pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů s tím, že soud prvního stupně v odvoláním napadeném usnesení nezmiňuje nic o odlišných podmínkách, z nichž dovodil, že dlužníkovi není ustanovení zástupce zapotřebí. Navrhlo, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z předloženého spisu vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno k návrhu věřitelů a) Sberbank CZ, a.s., identifikační číslo osoby: 25083325 a b) Komerční banka, a.s., identifikační číslo osoby: 45317054. O tomto návrhu rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26.6.2015, č.j. KSOS 37 INS 33533/2014-A-58, ve znění opravného usnesení ze dne 17.7.2015, č.j. KSOS 37 INS 33533/2014-A-60, jímž (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka Václava anonymizovano , na majetek dlužníka prohlásil konkurs a insolvenční správkyní ustanovil Mgr. Ing. Evu Hepperovou. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25.11.2015, č.j. KSOS 37 INS 33533/2014, 3 VSOL 909/2015-A-110 usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích I., II. a III., to je ve výrocích o zjištění úpadku, prohlášení konkursu na majetek dlužníka a ustanovení insolvenčního správce jako věcně správné potvrdil. O ustanovení zástupce z řad advokátů k zastupování dlužníka v insolvenčním řízení požádal dlužník podáním ze dne 18.3.2016, došlým soudu dne 23.3.2016.

K tomu odvolací soud pro úplnost dodává, že v mezidobí rozhodl Nejvyšší soud České republiky o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.11.2015 č.j. KSOS 37 INS 33533/2015, 3 VSOL 909/2015-A-110, a svým usnesením ze dne 24.10.2016 č.j. KSOS 37 INS 33533/2014, 29 NSČR 88/2016-A-177 dovolání dlužníka odmítl.

Podle ustanovení § 30 o.s.ř., účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).

Podle ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř., na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Soud prvního stupně správně vyložil, že účastníku lze ustanovit zástupce pouze tehdy, jde-li o účastníka, u něhož jsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, a současně, jestliže to vyžaduje ochrana jeho zájmů (jsou-li obavy, že účastník není v řízení schopen samostatně účinně uplatňovat či bránit svá práva).

Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že dlužník nesplňuje předpoklady pro to, aby mu mohl být ustanoven zástupce, neboť ochrana jeho zájmů to nevyžaduje.

Nutno zdůraznit, že cílem insolvenčního řízení je podle ustanovení § 1 IZ řešení úpadku (popřípadě hrozícího úpadku) dlužníka některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Insolvenční řízení není řízením, ve kterém se provádí složité právní dokazování skutečností, nejedná se o klasické sporné soudní řízení. Realizaci cíle insolvenčního řízení zajišťuje především insolvenční správce, jehož veškerá činnost podléhá dohlédací činnosti insolvenčního soudu (§ 11 IZ). S ohledem na uvedené cíle insolvenčního řízení a úkoly insolvenčního správce v tomto řízení nemůže být splněna zákonná podmínka požadavku ochrany zájmů účastníka pro ustanovení zástupce z řad advokátů. Podle přesvědčení odvolacího soudu k tomu, aby práva dlužníka v insolvenčním řízení byla odpovídajícím způsobem chráněna, není třeba případného jeho právního vzdělání ani to, aby se v insolvenčním řízení dokonale orientoval, a proto není ani třeba ustanovení advokáta k ochraně jeho práv.

Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit okolnost odvolatelem namítaná, že soud prvního stupně ve svých usneseních ze dne 16.3.2016, č.j. KSOS 37 INS 33533/2014-B-37 a ze dne 30.3.2016, č.j. KSOS 37 INS 33533/2014-B-43-jimiž zamítl návrhy dlužníka na vydání předběžných opatření-uzavřel, že dlužník není osobou oprávněnou podat návrh, a že považuje argumentaci dlužníka za zcela zcestnou a dlužníkův závěr za zcela nesmyslný , neboť ani skutečnost, že nebyl se svými návrhy na nařízení předběžného opatření úspěšný (návrhy na nařízení předběžného opatření, jímž by soud uložil insolvenčnímu správci složit do úschovy soudu částku ve výši 10 % z částky 51.161.390,94 Kč ke krytí předpokládané škody či újmy), nenasvědčuje tomu, že by v dosavadním průběhu řízení nebyl schopen svá práva v míře insolvenčním zákonem předpokládané realizovat a dostatečně aktivně se jej účastnit.

Neobstojí ani námitka odvolatele (podpořená vyjádřením státního zastupitelství) koncentrující se-s odkazem na závěry v blíže označených rozhodnutích Nejvyššího soudu-do tvrzení, že při jeho nezměněných poměrech mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů podle ustanovení § 30 o.s.ř. pro dovolací řízení.

Je pravda, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.2.2016, č.j. KSOS 37 INS 33533/2014-B-28 byl dlužníkovi ustanoven zástupce podle ustanovení § 30 o.s.ř. , a to advokát Mgr. Lukáš Stoček. Nutno ovšem zdůraznit, že dlužníkovi byl ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení-řízení o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.11.2015,

č.j. KSOS 37 INS 33533/2014, 3 VSOL 909/2015-A-110-podle ustanovení § 30 odst. 2 o.s.ř. nikoli proto, že by to vyžadovala ochrana zájmů dlužníka, nýbrž proto, že šlo o věc, v níž je povinné zastoupení advokátem předepsáno (to je pro podání dovolání).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, tj. ve výroku II., jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenční správkyni, zástupci věřitelů a státnímu zastupitelství, které vstoupilo do řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 30. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu