3 VSOL 761/2016-B-14
KSOS 36 INS 20256/2015 3 VSOL 761/2016-B-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníků-manželů a) Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem v Poličné 16, PSČ 757 01, a b) Jitky anonymizovano , anonymizovano , bytem tamtéž, o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.4.2016, č.j. KSOS 36 INS 20256/2015-B-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku XI. zr u š u j e a věc se v r a c í v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně schválil oddlužení dlužníků Martina anonymizovano a Jitky anonymizovano plněním splátkového kalendáře (výrok I.), uložil plátci mzdy nebo jiného příjmu dlužníků, aby počínaje měsícem květnem 2016 po dobu trvání účinků schváleného oddlužení prováděli ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníků srážky ve stejném rozsahu jako při výkonu rozhodnutí pro uspokojení přednostní pohledávky a sražené částky nevypláceli dlužníkům, ale zasílali je insolvenčnímu správci (výrok II.), uložil insolvenčnímu správci, aby každý měsíc ze součtu částek sražených dlužníkům si ponechal částku 1.350 Kč jako zálohu na odměnu a na náhradu hotových výdajů a částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je povinen odvést z odměny a náhrady hotových výdajů podle zvláštního právního předpisu, je-li jejím plátcem, uhradil případné pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené isir.justi ce.cz na roveň pohledávkám za podstatou, a zbývající částku vyplatil nezajištěným věřitelům blíže specifikovaným ve výroku v tabulce podle výše jejich pohledávek a poměru jejich uspokojování (výrok III.), deklaroval, že oddlužení splátkovým kalendářem bude probíhat od května 2016 do dubna 2021, popřípadě po dobu kratší do úplného splacení pohledávek nezajištěných věřitelů (výrok IV.), uvedl, že splátky věřitelům budou hrazeny vždy do konce kalendářního měsíce, první splátka nejpozději do 31.5.2016 (výrok V.), věřitelům uložil, aby nejpozději k termínu úhrady první splátky sdělili insolvenčnímu správci číslo účtu, na který jim má být částka vyplácena (výrok VI.), deklaroval, že jako zajištěný věřitel bude dle jeho pokynu ze zpeněžení zajištění do výše zjištěného zajištění uspokojována Komerční banka, a.s. (výrok VII.), uložil insolvenčnímu správci, aby neprodleně sdělil plátci mzdy nebo jiného příjmu dlužníků číslo účtu, na který mají být zasílány srážky dle usnesení (výrok VIII.), dále uložil insolvenčnímu správci povinnosti v případě změny v osobě věřitele nebo změny ve výši částky, která je uspokojována (výrok IX.), vyzval všechny procesní subjekty, aby v případě, že v průběhu provádění splátkového kalendáře oznámí správce změnu distribuční tabulky, sdělili své případné výhrady do sedmi dnů od zveřejnění upravené distribuční tabulky v insolvenčním rejstříku (výrok X.), a žádost dlužníků o stanovení jiné výše měsíčních splátek zamítl (výrok XI.).

Výrok o žádosti dlužníků o stanovení nižších splátek soud zdůvodnil poukazem na zákonné ustanovení § 398 odst. 4 insolvenčního zákona. Uvedl, že i když dle propočtu dlužníkům vychází plnění na cca 57 % pohledávek nezajištěných věřitelů, i přesto jejich žádosti pro stanovení jiné výše měsíčních splátek nelze vyhovět. Skutečnost, že speciální úprava insolvenčního zákona umožňuje dlužníkovi v případě oddlužení uhradit minimálně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, rozhodně neznamená, že dlužník má uhradit svým nezajištěným věřitelům pouze 30 % jejich pohledávek. Naopak, dlužník je povinen v průběhu oddlužení formou splátkového kalendáře zaplatit v souladu se zákonnými předpisy co možná nejvíce, a to ideálně až 100 % pohledávek nezajištěných věřitelů.

Proti tomuto usnesení, výroku XI., podali dlužníci včasné odvolání. Uvedli, že jsou čtyřčlenná rodina se dvěma dětmi ve společné domácnosti, přičemž dlužník má z prvního manželství nezletilého syna, který s nimi nežije ve společné domácnosti. Obě děti jsou nezletilé a dochází na základní školu; u dcery byla diagnostikována porucha ADD a je vedena v psychologické poradně, v důsledku čehož vyžaduje zvýšenou péči. Tvrdí, že bydlí v oblasti, kde se bez dojíždění nedá sehnat zaměstnání, na základě čehož nemůže dlužnice sehnat pracovní místo, protože z důvodu péče o děti nemůže přijmout zaměstnání na směny a je vedena na úřadu práce. Jediným příjmem rodiny je mzda dlužníka v průměrné výši 24.360 Kč, náklady na energie včetně topení činí 5.000 Kč, náklady na dojíždění do zaměstnání činí 1.000 Kč, a pokud by dojížděla i dlužnice, pak by se náklady zvýšily na cca 3.000 Kč. Dlužnice má zdravotní problémy, byla na operaci se štítnou žlázou a léčí se na bolesti v páteři. Stravné dětí ve škole činí průměrně 1.100 Kč, družina 300 Kč, na syna z prvního manželství platí dlužník měsíčně výživné 1.500 Kč. Celkem nezbytné náklady měsíčně jsou ve výši 11.400 Kč. Z příjmů dlužníka by zákonná splátka činila částku 10.457 Kč a k výplatě by zbyla částka ve výši 13.903 Kč, přičemž měsíčně by rodině na živobytí zbývalo 2.440 Kč. Tvrdí, že při zákonné splátce 10.457 Kč měsíčně by nezajištěné závazky uhradili za méně než pět let ve 100% výši. 50 % výše jejich nezajištěných závazků činí 204.428 Kč. Žádají o stanovení nižší měsíční splátky, a to ve výši 5.500 Kč, když jsou takto schopni uhradit více jak 50 % všech nezajištěných závazků.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníků nelze upřít důvodnosti.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem věřitele Komerční banky, a.s., který se vůči dlužníku domáhal zjištění úpadku. Na základě výzvy soudu dlužníci přistoupili k insolvenčnímu návrhu a podali návrh na povolení oddlužení, v němž navrhli, aby soud povolil oddlužení plněním splátkového kalendáře, a uvedli, že do špatné finanční situace se dostali postupně od roku 2011 po ukončení mateřské dovolené dlužnice s druhým dítětem. Uvedli, že bydlí v regionu, kde se dlužnici nepodařilo získat zaměstnání pouze na ranní směnu z důvodu péče o děti. Dlužník podstoupil operaci loketního kloubu a ze zdravotních důvodů musel změnit zaměstnání a tím došlo k citelnému poklesu příjmů a začali splácet dluh dluhem, na mzdu dlužníka byla uvalena exekuce, tím pádem nebyli schopni hradit splátky ostatním věřitelům. Tíživá finanční situace zasáhla zdraví dlužnice, která se musela podrobit operaci štítné žlázy a plotýnek. Domnívají se, že jsou v úpadku, a proto žádají, aby jim bylo povoleno oddlužení. V návrhu na povolení oddlužení dlužníci současně požádali o stanovení nižších než zákonných splátek. Uvedli, že náklady na energie činí měsíčně 5.000 Kč, na jejich zaměstnání měsíčně 4.000 Kč, dlužník platí výživné na syna z prvního manželství 1.500 Kč měsíčně, stravné na děti plus náklady na kroužky činí 2.000 Kč, dlužnice je po operaci štítní žlázy a léčí se s nemocí páteře. V případě zákonem stanovené splátky by rodině zbývalo nezabavitelné minimum ve výši 15.296 Kč a po odečtení všech nezbytných nákladů na živobytí by jim zbývalo 2.296 Kč, proto žádají o stanovení měsíční splátky částkou 5.500 Kč, když při výši této splátky by nezajištění věřitelé obdrželi 52 % výše svých pohledávek. Insolvenční správce Ing. Oldřich Fabián ve své zprávě o dosavadní činnosti a hospodářské situaci dlužníků z 6.1.2016 doporučil vyhovět

žádosti dlužníků na stanovení jiné než zákonem stanovené měsíční splátky, když doporučil snížení splátek na 7.000 Kč měsíčně s odůvodněním, že se nejedná pouze o důvody sociální, ale i další důvody uvedené v návrhu na povolení oddlužení, například důvody, které vedly k úpadku dlužníků. Dne 21.1.2016 se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů; do insolvenčního řízení se přihlásil jeden zajištěný věřitel, který uplatnil ohledně pohledávky ve výši 346.454,32 Kč právo na uspokojení své pohledávky ze zajištění-dle výsledků přezkumného jednání byla tato pohledávka i s právem na uspokojení ze zajištění zjištěna. Ostatní věřitelé se přihlásili jako nezajištění, celková výše přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů činí 408.856,92 Kč-v tomto rozsahu byly všechny přihlášené pohledávky na přezkumném jednání zjištěny. 50 % výše pohledávek zjištěných nezajištěných věřitelů představuje 204.428,46 Kč.

Podle ustanovení § 391 odst. 2 IZ, dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Podle ustanovení § 398 odst. 4 IZ, dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Podle ustanovení § 406 odst. 3 IZ, v rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud a) uloží dlužníku, aby po dobu 5 let platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce vždy k určenému dni měsíce částku stanovenou podle § 398 z příjmů, které získá po schválení oddlužení, a to podle poměru jejich pohledávek určeného v rozhodnutí. Současně stanoví termín úhrady první splátky, a to tak, aby byla uhrazena nejpozději do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení, b) označí příjmy, ze kterých by dlužník podle stavu ke dni vydání rozhodnutí měl uhradit první splátku, c) označí nezajištěné věřitele, kteří souhlasili s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jejich pohledávky, a uvede nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, d) přikáže plátci mzdy dlužníka, nebo plátci jiného příjmu dlužníka postižitelného výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného (dále jen plátce mzdy dlužníka ), aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka stanovené srážky a nevyplácel sražené částky dlužníku.

Odvolací soud považuje rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým zamítl žádost dlužníků o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, za předčasné.

Byť se odvolací soud se soudem prvního stupně ztotožňuje v závěru, že dlužník má v oddlužení zaplatit svým věřitelům co možná nejvíce (ideálně až 100 % výše pohledávek nezajištěných věřitelů), a tedy nikoliv pouze 30 % výše jejich pohledávek, tento závěr však nemůže být bez dalšího sám o sobě důvodem pro zamítnutí žádosti dlužníků o stanovení nižších než zákonem stanovených měsíčních splátek.

Úprava obsažená v § 398 odst. 4 IZ byla vtělena do insolvenčního zákona zákonem č. 217/2009 Sb. Z důvodové zprávy přitom vyplývá, že oddlužení formou splátkového kalendáře bude upraveno tak, aby podporovalo řešení úpadku dlužníky -fyzickými osobami i s přihlédnutím k nezbytně nutné míře zachování jejich sociálního statusu. Bude-li to s přihlédnutím k celkové sumě pohledávek dlužníkových věřitelů a v zákonem požadované míře uspokojení věřitelů dovolovat skladba dlužníkových stálých příjmů, soud bude moci na návrh dlužníka ve vymezeném rozsahu upravit výši splátek při oddlužení (§ 398 odst. 4 IZ). Dojde tím ke zmírnění sociálních dopadů úpadku na další sociální skupiny prostřednictvím institutu oddlužení. Za zákonem stanovených podmínek formulovaných především v § 398 odst. 4 bude dlužníkovi umožněno rozdělovat mezi věřitele částku nižší, ovšem jen tehdy, nabízí-li jinak podstatně vyšší míru celkového uspokojení svých nezajištěných věřitelů (50 % a více) než při základní variantě (30 % a více). Úprava obsažená v § 398 odst. 4 IZ je výjimkou z pravidla zakotveného v § 398 odst. 3, větě první IZ, podle něhož musí dlužník mezi věřitele rozdělovat část svého příjmu ve stejném rozsahu, v jakém by jeho příjem mohl být postižen výkonem rozhodnutí pro přednostní pohledávku .

Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 24.7.2014, sen. zn. 29 NSČR 53/2012, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/2015, uzavřel, že pro účely posouzení, zda a v jakém rozsahu stanoví insolvenční soud dlužníku nižší než zákonem určené měsíční splátky, jsou rozhodné následující skutečnosti (kritéria: 1) dostatečnost dlužníkovy nabídky se zřetelem k zákonem předepsané 50% hranici, případně též se zřetelem k dohodám dlužníka s věřiteli o jiné výši plnění, 2) důvody, které vedly k dlužníkovu úpadku, 3) celková výše dlužníkových závazků, 4) dosavadní a očekávaná výše dlužníkových příjmů, 5) opatření, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a 6) doporučení věřitelů.

Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, soud prvního stupně se při hodnocení důvodnosti žádosti dlužníků o stanovení nižší než zákonem určené měsíční splátky žádným z výše uvedených kritérií dosud nezabýval. V dalším řízení bude proto muset soud prvního stupně žádost dlužníků o stanovení jiné než zákonem určené měsíční splátky posoudit opětovně s přihlédnutím ke kritériím tak, jak jsou uvedena shora, s tím, že insolvenční soud není návrhem dlužníků jiné výše měsíčních splátek vázán, a tudíž může určit i jinou výši měsíčních splátek, než navrhují dlužníci, shledá-li žádost dlužníků opodstatněnou. Pokud insolvenční soud žádosti dlužníků vyhoví, bude třeba ve výroku III. změnit napadené usnesení.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) a ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř., to je usnesení soudu prvního stupně ve výroku XI. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do insolvenčního řízení, se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 30. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu