3 VSOL 761/2015-B-54
KSBR 32 INS 3370/2009 3 VSOL 761/2015-B-54

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Erika Techeira (dříve anonymizovano , anonymizovano , bytem v Záhlinicích 56, PSČ 768 24, o osvobození dlužníka od placení pohledávek, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 32 INS 3370/2009-B-44 ze dne 15. 6. 2015,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í takto:

Dlužníku se p ř i z n á v á osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny. Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl návrh dlužníka na osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. V důvodech rozhodnutí uvedl, že usnesením ze dne 31. 8. 2009 pod č. j. KSBR 32 INS 3370/2009-A-16 rozhodl o úpadku dlužníka a způsobu jeho řešení oddlužením. Usnesením ze dne 23. 10. 2009 pod č. j. KSBR 32 INS 3370/2009-B-5 rozhodl o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, uložil dlužníku, aby platil nezajištěným věřitelům stanovené částky, a dále dlužníka zavázal, aby insolvenční správkyni vyplácel zálohu na její odměnu ve výši 750 Kč měsíčně a zálohu na náhradu hotových výdajů ve výši 150 Kč měsíčně plus DPH v zákonné výši. Podáními ze dnů 13. 7. 2010 a 22. 11. 2010 sdělila insolvenční správkyně, že dlužník plní svoje povinnosti v rámci schváleného oddlužení. Podáním ze dne 28. 12. 2010 sdělila, že od měsíce října 2010 došlo na straně dlužníka ke změně v jeho příjmech a dlužník má problémy s předáváním částek určených k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. Podáním ze dne 20. 6. 2011 insolvenční správkyně sdělila, že v období březen 2011 až květen 2011 byly řádně provedeny splátky nezajištěným věřitelům v dostatečné výši. U jednání 19. 10. 2011, které bylo svoláno ke zjištění okolností důležitých pro další trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční správkyně uvedla, že ke dni 19. 10. 2011 bylo nezajištěným věřitelům uhrazeno 74.489 Kč, přičemž zásadní problémy v plnění povinností ze schváleného oddlužení nastaly od října 2010, kdy nejsou pravidelně poukazovány splátky určené nezajištěným věřitelům. Usnesením ze dne 23. 2. 2012, č. j. KSBR 32 INS 3370/2009-B-20 insolvenční soud vyzval dlužníka, aby ve stanovené lhůtě předložil insolvenčnímu soudu přehled svých veškerých příjmů za období červenec 2011 až prosinec 2011; dlužník požadované dokumenty nepředložil. Podáními ze dnů 16. 4. 2012, 14. 8. 2012, 12. 12. 2012, 26. 3. 2013, 10. 7. 2013 a 8. 4. 2013 insolvenční správkyně sdělila, že dlužník od února 2012 neplní povinnosti dle schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře, kdy řádně a včas nehradí jednotlivé splátky určené nezajištěným věřitelům. S ohledem na opakované neplnění povinností ze strany dlužníka nařídil soud jednání na den 16. 10. 2013 ke zjištění okolností důležitých pro další trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. U tohoto jednání bylo konstatováno, že dlužník nepoukazuje pravidelné měsíční splátky určené nezajištěným věřitelům. Podáními ze dnů 15. 1. 2014 a 27. 5. 2014 insolvenční správkyně sdělila, že dlužník za období říjen 2013 až duben 2014 plnil své povinnosti v rámci schváleného oddlužení. Podáním soudu doručeným dne 9. 12. 2014 insolvenční správkyně sdělila, že dlužník za období listopad 2009 až říjen 2014, tedy za 60 měsíců oddlužení, uhradil svým věřitelům 35,80 % zjištěných nezajištěných pohledávek a na odměně a hotových výdajích jí byla uhrazena pouze částka 44.371 Kč. Podáním ze dne 20. 4. 2015 dlužník navrhl, aby byl osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž nebyly doposud uspokojeny. Usnesením ze dne 29. 4. 2015, č. j. KSBR 32 INS 3370/2009-B-43, které nabylo právní moci ve výroku I. dne 14. 5. 2015 a ve výrocích II. až VI. dne 30. 5. 2015, vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení dlužníka, zprostil insolvenční správkyni funkce a uložil dlužníkovi, aby insolvenční správkyni ve lhůtě 15 dnů od právní moci uhradil část její odměny ve výši 7.245 Kč a část jejích hotových výdajů ve výši 1.449 Kč. Na základě těchto skutečností soud uzavřel, že dlužník řádně a včas neplnil povinnosti ze schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře. V jeho průběhu sice uhradil 35,85 % zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů, neuhradil však všechny nároky insolvenčního správce na odměnu a výdaje, opakovaně porušoval své povinnosti vyplývající ze schváleného oddlužení, nehradil řádně a včas jednotlivé měsíční splátky na úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů ani na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenční správkyně.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém namítal, že v době, kdy mu bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, byl jeho příjmem částečný invalidní důchod a dále pobíral příspěvek na péči jako pečující osoba. Tvrdí, že v průběhu insolvenčního řízení se však jeho finanční situace několikrát změnila. Byl mu odebrán invalidní důchod a dále přestal být pečující osobou, takže ztratil i příspěvek na péči. V průběhu roku 2011 se stal pěstounem a má v pěstounské péči 2 děti, jediným jeho stabilním příjmem se stala odměna pěstouna ve výši okolo 12.700 Kč. Pokud by se o tyto děti nepostaral, hrozila by jim ústavní výchova a umístění do dětského domova. Žije ve společné domácnosti se svou matkou a tetou, obě jsou zdravotně znevýhodněné. Veškeré finanční obtíže vždy musel řešit on, bohužel se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek pro oddlužení s tím, že dlužné splátky se vždy snažil vykompenzovat jednorázovými platbami. Byl si vědom povinnosti platit pravidelné měsíční splátky, bohužel tlak rodiny a příbuzných byl někdy velmi obtížný. Nakonec splnil závazky vůči nezajištěným věřitelům ve výši 35,85 % a doplatil odměnu insolvenční správkyni. S ohledem na svou složitou rodinnou situaci v průběhu oddlužení, pokles příjmu, když nakonec podmínky oddlužení splnil, žádá, aby byl osvobozen od pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny a navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že mu bude přiznáno osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly doposud uspokojeny.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Zjištění, která učinil soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí, jsou správná a odvolací soud na ně pro stručnost odůvodnění také v plném rozsahu odkazuje.

Z vyjádření bývalé insolvenční správkyně dlužníka JUDr. Jarmily Marákové ze dne 14. 1. 2016 vyplývá, že dlužník jí uhradil částku ve výši 7.245 Kč jako její odměnu a částku ve výši 1.449 Kč jako část hotových výdajů, a to v souladu s usnesením Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 32 INS 3370/2009-B-43.

Podle ustanovení § 414 odst. 1 IZ jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka.

Podle ustanovení § 414 odst. 2 IZ osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

Podle ustanovení § 414 odst. 3 IZ osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.

Podmínkou pro vydání rozhodnutí, kterým soud dlužníka osvobodí od placení pohledávek je návrh dlužníka na přiznání osvobození a také řádné a včasné splnění všech povinností podle schváleného způsobu oddlužení.

Žádost o přiznání osvobození od placení pohledávek podal dlužník podáním z 20. 4. 2015, v němž požádal o přiznání tohoto osvobození s odůvodněním, že v procesu oddlužení uhradil nezajištěným věřitelům splátkami 35,80 % jejich pohledávek a uhradil odměnu insolvenční správkyni. Ze zprávy insolvenční správkyně ze dne 7. 2. 2014 vyplývá, že dlužník za 5 let trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře zaplatil svým věřitelům na uspokojení jejich zjištěných nezajištěných pohledávek 35,85 %.

Soud prvního stupně jako důvod pro nepřiznání osvobození dlužníka od placení pohledávek uvedl, že dlužník neuhradil všechny nároky insolvenční správkyně. V usnesení ze dne 29. 4. 2015, č. j. KSBR 32 INS 3370/2009-B-43, kterým soud vzal na vědomí splnění oddlužení, uložil dlužníku, aby ve stanovené lhůtě zaplatil insolvenční správkyni JUDr. Jarmile Marákové část její odměny ve výši 7.245 Kč a dále aby ve stejné lhůtě zaplatil insolvenční správkyni část jejích hotových výdajů ve výši 1.449 Kč. Ke dni vydání rozhodnutí odvolacího soudu dlužník svou povinnost splnil, neboť uhradil dle tohoto usnesení insolvenční správkyni částku ve výši 7.245 Kč jako její odměnu a částku ve výši 1.449 Kč jako část jejích hotových výdajů, tak jak vyplynulo ze sdělení bývalé insolvenční správkyně JUDr. Jarmily Marákové ze dne 14. 1. 2016. Jako další důvod pro nepřiznání osvobození od placení pohledávek soud prvního stupně uvedl, že dlužník opakovaně porušoval své povinnosti vyplývající ze schváleného oddlužení, nehradil řádně a včas jednotlivé měsíční splátky na úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů ani na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenční správkyně. Při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře má dlužník celou řadu povinností, které jsou shrnuty v ustanovení § 412 odst. 1 IZ. Jednou z těchto povinností definovanou pod písm. d) je povinnost dlužníka vždy k 15. březnu a k 15. září kalendářního roku předložit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, neurčí-li insolvenční soud v usnesení o schválení oddlužení jinou dobu předkládání. Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník tuto svou povinnost ve vztahu k insolvenčnímu soudu neplnil, nicméně přehledy svých příjmů předkládal insolvenční správkyni, a ta tyto přehledy příjmů spolu se svými pravidelnými zprávami o plnění oddlužení předkládala insolvenčnímu soudu; tyto zprávy jsou obsahem spisu. Nesplnění této konkrétní povinnosti ve vztahu k insolvenčnímu soudu podle přesvědčení odvolacího důvodu samo o sobě nemůže být důvodem pro to, aby dlužníku nebylo přiznáno osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Z obsahu spisu nevyplývá, že by dlužník neplnil jiné své povinnosti, tak jak vyplývají z ustanovení § 412 odst. 1 IZ. Soud prvního stupně dále poukázal na to, že dlužník řádně neplnil splátky do oddlužení. Z ustanovení § 398 odst. 3 IZ vyplývá, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být pří výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Součástí zprávy insolvenční správkyně z 7. 12. 2014 je rozpis plateb dlužníka za celou dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z tohoto přehledu vyplývá, že dlužník měl výpadky plnění splátkového kalendáře, neboť v roce 2011, 2012, 2013 a 2014 nebylo plněno pravidelně každý měsíc na splátky nezajištěným věřitelům. Dlužník tuto skutečnost v podaném odvolání nikterak nerozporuje, poukazuje na svou složitou osobní a finanční situaci, která se v průběhu procesu oddlužení několikrát změnila, byl mu odebrán invalidní důchod a příspěvek na pečující osobu, pak se stal pěstounem a jeho stabilním příjmem se stala odměna pěstouna. Dlužník také uvedl, že dlužné splátky se snažil vykompenzovat jednorázovými platbami. To, že dlužník se v procesu oddlužení, které trvá 5 let, dostane do potíží s pravidelným splácením měsíčních splátek, samo o sobě také nemůže být důvodem pro nepřiznání osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení. Dlužník se snažil výpadky v pravidelném měsíčním splácení vykompenzovat jednorázovými platbami, odvolací soud nemá pochyb o tom, že dlužník jistě splácel dle svých sil a finančních možností, za dobu 5 let trvání oddlužení se mu podařilo podstatnou část splátkového kalendáře splnit, neboť ve výsledku uspokojil své věřitele v rozsahu 35,85 %, tedy o něco více než je minimální předpoklad uspokojení nezajištěných věřitelů.

Odvolací soud po zhodnocení všech shora uvedených skutečností, na rozdíl od soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že dlužník splňuje podmínky pro osvobození od placení pohledávek, a proto napadené usnesení podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že dlužníku přiznal osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny s tím, že toto osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, jako i na ručitele i jiné soby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 28. ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu