3 VSOL 757/2013-A-16
KSBR 31 INS 11511/2013 3 VSOL 757/2013-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno-Líšeň, Holzova 1568/80, PSČ 628 00, identifikační číslo: 67050085, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.7.2013 č.j. KSBR 31 INS 11511/2013-A-8

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč n e u k l á d á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem ze dne 22.4.2013, doručeným soudu dne 24.4.2013, se dlužník domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s navrhovaným způsobem oddlužení plněním splátkového kalendáře. S ohledem na údaje, vyplývající z insolvenčního návrhu a jeho příloh soud prvního stupně uzavřel, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, a jediným možným řešením dlužníkova úpadku je konkurs na jeho majetek. Soud prvního stupně uvedl, že z výpisu z živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že dlužník byl osobou provozující podnikatelskou činnost pod identifikačním číslem: 67050085, podnikatelskou činnost ukončil ke dni 20.3.2013. Ze seznamu závazků, z předložených listin a z vyjádření dlužníka vyplývá, že dlužník má závazek vůči věřiteli ESSOX s.r.o., České Budějovice, Senovážné nám. 231/7, identifikační číslo: 26764652 ve výši 319.475 Kč, který pochází z jeho podnikatelské činnosti. Celková výše všech závazků dlužníka činí 2.193.587 Kč, takže závazek z podnikatelské činnosti ve výši 319.475 Kč představuje 14 % všech závazků dlužníka, tedy se jedná o závazek v rozsahu nikoli nepatrném vzhledem k celkové výši závazků. Poté, co soud prvního stupně vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení, s tím, že institut zálohy slouží také k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, jehož minimální odměna činí dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. při konkursu (bez hotových výdajů) a bez DPH 45.000 Kč, dále uzavřel, že považuje složení zálohy v požadované výši za nezbytné.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkal, že jeho závěr o tom, že je dán důvod k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení (z důvodu existence závazku vzešlého z podnikatelské činnosti dlužníka v rozsahu nikoli nepatrném vzhledem k celkové výši závazků), není správný. S odkazem na závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.4.2009 sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009 namítal, že podnikatelskou činnost ukončil dne 20.3.2013, tedy před podáním návrhu na povolení oddlužení, smlouvu o úvěru, jíž byl sjednán podnikatelský úvěr, se společností ESSOX s.r.o. uzavřel dne 10.9.2012. Závazek z této smlouvy činí 319.475 Kč, celková výše dlužníkových závazků činí 2.193.587 Kč. Závazek z podnikání tedy tvoří asi 14 % celkových závazků dlužníka, což odvolatel považuje za rozsah nepatrný. V této souvislosti odvolatel dále poukázal na spisové značky věcí, v nichž insolvenční soudy považovaly podnikatelské úvěry v rozsahu 15 % z celkových závazků za nepatrné (například KSBR 24 INS 7362/2013, KSBR 26 INS 24018/2012, KSOL 10 INS 1893/2013, KSHK 44 INS 29845/2012). Navrhl proto, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že návrhem, doručeným Krajskému soudu v Brně dne 24.4.2013, se dlužník domáhá rozhodnutí o úpadku, a tento insolvenční návrh spojil s návrhem na povolení oddlužení s navrhovaným způsobem oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že spolu s manželkou mají deset věřitelů, vůči nimž mají celkem osmnáct závazků v celkové výši 2.193.587 Kč, z toho závazky nezajištěné činí 1.820.069 Kč. Vůči věřiteli ESSOX, s.r.o. má zajištěný závazek ve výši asi 319.475 Kč. Dlužník a jeho manželka zastavili platby podstatné části svých peněžitých závazků v průběhu prosince roku 2012 až ledna roku 2013. Dlužník je zaměstnán, pobírá mzdu ve výši 7.360 Kč čistého měsíčně, a současně pobírá invalidní důchod ve výši 6.668 Kč měsíčně, tedy příjem dlužníka činí 14.028 Kč čistého měsíčně. Vyživovací povinnost má dlužník ke své manželce a k nezletilým dětem Lukáši anonymizovano , anonymizovano a Kristýně anonymizovano , anonymizovano , pro něž platí podle rozhodnutí soudu výživné ve výši 1.000 Kč měsíčně pro každého. Dlužník je vlastníkem nemovitostí-budovy bez č.p./č.e.-garáž na parc. č. 3147/2, pozemku stavební parcely č. 3147/2 o výměře 24 m2 a pozemku č. 3147/1 o výměře 169 m2, jež jsou zapsány na LV č. 296 pro katastrální území Líšeň. Veškerý majetek a závazky jsou přitom ve společném jmění manželů, proto žádá o spojení jeho insolvenčního řízení s insolvenčním řízením jeho manželky Marie anonymizovano . Podle údajů, uvedených v seznamu závazků (opatřeného údajem o tom, že je správný a úplný, a podpisem dlužníka), má dlužník celkem deset věřitelů, vůči nimž má celkem osmnáct závazků, závazek ze smlouvy o úvěru vůči věřiteli ESSOX s.r.o. se sídlem České Budějovice, Senovážné nám. 231/7, identifikační číslo: 26764652 ve výši 319.475 Kč, který byl splatný dne 25.2.2013 je závazkem (jak dlužník sám ve svém insolvenčním návrhu uvedl) z podnikání. Celková výše všech závazků dlužníka činí 2.193.587 Kč, z toho závazky zajištěné 1.820.069 Kč. Ze seznamu majetku (rovněž opatřeného prohlášením o jeho úplnosti a správnosti, a podpisem dlužníka), dlužník vlastní obvyklé vybavení domácnosti, dále dvě jízdní kola v odhadované ceně celkem 1.500 Kč a obytný přívěs v hodnotě 30.000 Kč (jenž mu byl, jak dále upřesnil ve svém doplněném podání k výzvě soudu, odcizen). Dále je vlastníkem osobních automobilů-automobilu Citroen C5, jehož hodnota byla stanovena posudkem znalce ze dne 24.4.2013 ve výši 28.800 Kč, a osobního automobilu HYUNDAI TUCSON, jehož hodnota je podle posudku znalce ze dne 24.4.2013 171.800 Kč. Dlužník je rovněž vlastníkem nemovitostí, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město na LV č. 296 pro obec Brno, katastrální území Líšeň-budovy bez č.p./č.e.-garáž na parcele č. 3147/2 a pozemku parc. č. 3147/1 a č. 3147/2 (podle údajů ve výpisu z katastru nemovitostí je dlužník výlučným vlastníkem těchto nemovitostí), jejichž obecná cena byla stanovena posudkem znalce ve výši 630.000 Kč.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, věty první, IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu vyplývá, že dlužník je v úpadku, protože má více věřitelů s peněžitými závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Přitom v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení nutno přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužníkovi nebude povoleno oddlužení.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ platí, že dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Závěrům soudu prvního stupně je možno přitakat potud, že řešení úpadku či hrozícího úpadku formou oddlužení je zapovězeno dlužníkovi, který sice již podnikatelskou činnost formálně ukončil, avšak má dluhy z podnikání.

Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 21.4.2009 sen. zn. 29 NSČR 3/2009, uveřejněném pod číslem 79/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na něž soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje) formuloval a odůvodnil závěr, že dlužníkem, který není podnikatelem se ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. Tamtéž však také vysvětlil, že to, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání, je nutno uvážit vždy s přihlédnutím především k době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, době ukončení dlužníkova podnikání, četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků a k tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení.

V posuzované věci není pochybnosti o tom, že dlužníka nelze považovat za podnikatele, neboť jako fyzická osoba sice měl živnostenské oprávnění, a to-jak vyplývá z veřejné části živnostenského rejstříku-v předmětu podnikání silniční motorová doprava a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, činnost v režimu živnostenského zákona však ukončil dne 20.3.2013. Pokud se týká závazku vzešlého z jeho předešlé podnikatelské činnosti, je rovněž nepochybné, že se jedná o závazek vůči věřiteli ESSOX s.r.o. ve výši 319.475 Kč, což představuje 14,5 % z celkové výše všech jeho uvedených závazků (2.193.587 Kč).

Nicméně je nutno zohlednit, že se jedná o jediný závazek z podnikání, který dlužník z celkem osmnácti závazků má, přičemž tento závazek vznikl na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi dlužníkem a společností ESSOX s.r.o. dne 10.9.2012 a jeho splatnost nastala 25.2.2013, takže je zjevné, že dlužník se neocitl v úpadku v důsledku podnikatelských nezdarů.

Za tohoto stavu věci odvolací soud-na rozdíl od soudu prvního stupně-uzavírá, že tento dluh z podnikání dlužníkovi v řešení jeho úpadku oddlužením nebrání.

Podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Ze shora citovaného ustanovení § 395 odst. 1 IZ vyplývá, že základní podmínkou povolení oddlužení je-kromě poctivosti záměru sledovaného návrhem dlužníka na povolení oddlužení-dosažení uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů minimálně ve výši 30 % těchto pohledávek, ledaže věřitelé souhlasí s nižším plněním.

V přezkoumávané věci se soud prvního stupně-s ohledem na závěr, jaký ve věci učinil-tím, zda je naplněn požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů pojatých do oddlužení nezabýval, a nezabýval se tudíž ani návrhem dlužníka na spojení jeho insolvenčního řízení s insolvenčním řízením jeho manželky (řízení je vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 8250/2013).

Rozhodovací praxe soudů se již ustálila na závěru, že podají-li manželé samostatné insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení, pak svědčí-li výsledky jejich insolvenčních řízení o tom, že mají majetek a závazky, jež spadají do společného jmění manželů, insolvenční soud tyto jejich návrhy posoudí a projedná společně, to je dle § 112 o.s.ř. je spojí ke společnému (jedinému) řízení. V jeho rámci soud o návrzích obou dlužníků-manželů společně rozhodne, tedy při splnění zákonem stanovených podmínek zjistí jejich společný majetek a povolí jeho řešení oddlužením (s ustanovením jediného insolvenčního správce), uskuteční společné přezkoumání všech přihlášených pohledávek za dlužníky a projedná podmínky schválení jejich oddlužení, včetně formy jeho provedení; budou-li k tomu výsledky těchto jednání dávat podklad, schválí společné oddlužení těchto dlužníků. Pro rozhodování o záloze z toho plyne, že v uvedených případech lze teprve po spojení samostatně zahájených insolvenčních řízení manželů-dlužníků hodnotit podmínky pro uložení zálohy na náklady tohoto společného insolvenčního řízení, v jehož rámci bude soud, mimo jiné, posuzovat i přípustnost společného oddlužení obou manželů-dlužníků, tedy i to, zda oba společně splňují ekonomické podmínky oddlužení a zda jsou dány důvody k uložení jejich společné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši (srov. např. závěry v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21.3.2011 sp. zn. KSPH 37 INS 9533/2010, 3 VSPH 1159/2010).

Ze shora uvedených důvodů je proto rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení povinnosti dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení předčasné. V dalším řízení je třeba, aby se insolvenční soud zabýval také i návrhem dlužníka na spojení jeho insolvenčního řízení s insolvenčním řízením jeho manželky. Pouze v případě, dospěje-li insolvenční soud k závěru, že se věci insolvenčního řízení dlužníka a jeho manželky ke spojení nehodí, eventuelně že ve spojeném řízení by z příjmů dlužníka a jeho manželky-dlužnice nebylo možno uspokojit minimálně 30 % všech závazků, které jsou závazky společnými, anebo závazky výlučnými vzniklými za trvání manželství, rozhodne znovu o povinnosti dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v tomto rozhodnutí také i zdůvodní, proč nebylo možno oddlužit dlužníka ve společném řízení s jeho manželkou.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení tohoto usnesení.

V Olomouci dne 13. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu