3 VSOL 757/2012-A-19
KSBR 26 INS 9630/2012 3 VSOL 757/2012-A-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Jitky anonymizovano , anonymizovano , bytem Zlín, Náměstí Míru 12, PSČ 760 01, adresa pro doručování písemností: Zlín, B. Němcové 489/116, PSČ 760 01, IČ: 64425452, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.8.2012 č.j. KSBR 26 INS 9630/2012-A-14 takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení.

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že usnesením ze dne 15.5.2012 č.j. KSBR 26 INS 9630/2012-A-5, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13.6.2012 sen. zn. 3 VSOL 460/2012, bylo dlužnici uloženo, aby zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč do pěti dnů od právní moci usnesení s tím, že dlužnice byla poučena o tom, že nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, soud insolvenční řízení zastaví. Soud prvního stupně uvedl, že usnesení nabylo právní moci dne 1.8.2012 a posledním dnem k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení bylo tedy pondělí 6.8.2012, záloha však zaplacena nebyla. Soud prvního stupně dále konstatoval, že dlužnice požádala podáním ze dne 13.8.2012 o umožnění zaplacení zálohy ve splátkách po 5.000 Kč měsíčně. Soud prvního stupně uzavřel, že záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, a proto nelze připustit její splácení s tím, že záloha na náklady insolvenčního řízení musí být zaplacena dříve, než soud rozhodne o insolvenčním návrhu. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 108 odst. 3 insolvenčního zákona a uzavřel, že z důvodu nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, jímž se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dlužnice namítala, že vzhledem ke své finanční situaci požádala Krajský soud v Brně o splátkový kalendář, aby dostála svému závazku na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Uvedla, že je vedena jako podnikající subjekt a má závazky z podnikatelské činnosti a jelikož je předlužena a je v úpadku, musela podat insolvenční návrh, aby se nevystavila trestnímu stíhání, a to formou konkursu a nikoliv formou oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužnice argumentovala tím, že z této skutečnosti vyplývá, že nemá dostatečné finanční prostředky na jednorázové zaplacení zálohy v částce 50.000 Kč, a proto žádala o splátkový kalendář, v čemž jí nebylo soudem prvního stupně vyhověno.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že u soudu prvního stupně k návrhu dlužnice bylo dne 20.4.2012 zahájeno insolvenční řízení. Dlužnice se domáhala zjištění svého úpadku jednak z důvodu platební neschopnosti, jednak z důvodu předlužení a jako způsobu jeho řešení konkursu. Soud prvního stupně uložil dlužnici usnesením ze dne 15.5.2012 č.j. KSBR 26 INS 9630/2012-A-5, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu prvního stupně specifikovaný ve výroku usnesení nebo v hotovosti na pokladně soudu prvního stupně. Soud prvního stupně poučil dlužnici, že nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, insolvenční soud řízení zastaví. Usnesení soudu prvního stupně bylo k odvolání dlužnice potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13.6.2012 č.j. KSBR 26 INS 9630/2012, 3 VSOL 460/2012-A-10, které nabylo právní moci dne 1.8.2012. Ze zprávy účtárny soudu prvního stupně ze dne 14.8.2012 se podává, že ke dni 13.8.2012 nebyla záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč dlužnicí zaplacena. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 14.8.2012 dlužnice požádala o splátkový kalendář k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení tak, aby jí bylo umožněno zálohu ve výši 50.000 Kč zaplatit ve splátkách po 5.000 Kč měsíčně s tím, že první splátku by uhradila na účet soudu prvního stupně do 15.9.2012.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Podle § 108 odst. 2 IZ, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Podle § 5 písm. a) IZ, insolvenční řízení spočívá zejména na těchto zásadách: insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů.

Podle § 109 odst. 1, odst. 2, odst. 3, odst. 4, odst. 5 IZ, se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: a) pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou, b) právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených tímto zákonem, to platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech, které bylo navrženo po zahájení insolvenčního řízení, c) výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést. Se zahájením insolvenčního řízení se spojují také další účinky stanovené zákonem. Lhůty k uplatnění práv, která lze podle odstavce 1 uplatnit pouze přihláškou, po zahájení insolvenčního řízení nezačínají nebo dále neběží. Účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku. Nestanoví-li zákon u některého ze způsobů řešení úpadku jinak, trvají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení do skončení insolvenčního řízení, a jde-li o reorganizaci, do schválení reorganizačního plánu.

Odvolací soud po přezkoumání obsahu spisu s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení uzavírá, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné.

Vzhledem k tomu, že usnesení o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je v právní moci, je z hlediska věcné správnosti napadeného rozhodnutí významné pouze to, že dlužnice zálohu na náklady insolvenčního řízení uloženou jí pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu nezaplatila, a to ani v rámci odvolacího řízení (což ostatně dlužnice ani netvrdila) a dále to, že dlužnice byla v usnesení o povinnosti zaplatit zálohu ve smyslu ustanovení § 108 odst. 3 IZ poučena o možnosti zastavení řízení pro nezaplacení zálohy. Jsou-li splněny tyto předpoklady, insolvenční soud má právo insolvenční řízení zastavit, přičemž mu nelze vytýkat ani to, že nepřikročil k druhé možnosti, a to k vymáhání nezaplacené zálohy v rámci výkonu rozhodnutí, když je věcí insolvenčního soudu, kterou variantu v případě nezaplacení zálohy zvolí. Nutno zdůraznit, že vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel. V případě dlužnice je totiž za trvání konkursu dlužnice podle § 267 IZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do její majetkové podstaty buď zcela vyloučeno, nebo je umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví, což ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Je rovněž správný závěr soudu prvního stupně o tom, že dlužnici nelze umožnit zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve splátkách po 5.000 Kč měsíčně. Jak správně konstatoval soud prvního stupně, záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, jedná se o samostatný institut upravený v § 108 insolvenčního zákona, který nelze s institutem soudního poplatku zaměňovat. Placení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve splátkách po 5.000 Kč měsíčně by bylo v rozporu se zásadou insolvenčního řízení vyjádřenou v § 5 písm. a) insolvenčního zákona, podle níž má insolvenční řízení probíhat rychle. Jelikož je třeba zálohu zaplatit před rozhodnutím o insolvenčním návrhu (jak správně uzavřel soud prvního stupně-§ 108 odst. 1, věta první IZ), v případě placení zálohy ve splátkách po 5.000 Kč by bylo možné o insolvenčním návrhu dlužnice rozhodnout až po 10 měsících od povolení splátek, což by insolvenční řízení neodůvodněně neúměrně prodloužilo. Takový postup nelze připustit ani s ohledem na závažné účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení vyjádřené v § 109 insolvenčního zákona.

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 15. října 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu