3 VSOL 756/2014-A-9
KSOL 16 INS 12741/2014 3 VSOL 756/2014-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Loštice, Olomoucká 122/2, PSČ 789 83, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 23.6.2014, č.j. KSOL 16 INS 12741/2014-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech usnesení nejprve konstatoval, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 9.5.2014, bylo zahájeno insolvenční řízení, přičemž dlužník v bodě 07 návrhu pouze obecně uvedl, že má čtyři věřitele se závazky přes 500.000 Kč, které není schopen v dohledné době uhradit . S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.1.2010, č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 soud prvního stupně dovodil, že insolvenční návrh neobsahuje všechny náležitosti, neboť v něm chybí tvrzení o splatnosti jednotlivých závazků nebo alespoň o datu poslední provedené platby. Úsudek o splatnosti závazků nebylo možno učinit ani ze seznamu závazků, neboť dlužník jej k insolvenčnímu návrhu vůbec nepřipojil. Soud prvního stupně uzavřel, že z návrhu nelze dovodit žádnou z domněnek o platební neschopnosti dlužníka ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), proto podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž především namítá, že soud prvního stupně neměl splněny podmínky pro odmítnutí návrhu podle § 128 odst. 1 IZ. Podle názoru odvolatele musel soud prvního stupně podle tohoto ustanovení rozhodnout o odmítnutí návrhu nejpozději do sedmi dnů od jeho podání. V projednávané věci byl návrh podán u soudu dne 9.5.2014, soud jej však odmítl až dne 23.6.2014. Odvolatel dále namítal, že pokud soud v insolvenčním návrhu postrádal údaje o splatnosti kteréhokoliv z uvedených závazků, případně údajů o datu poslední provedené platby, mohl si je sám zjistit z příloh připojených k návrhu, z nichž je zřejmé, že uváděné závazky jsou déle než 30 dnů po splatnosti. Konkrétně z přílohy č. 4-oznámení společnosti Profidebt s.r.o. o postoupení pohledávky vyplývá, že je v ní uveden úrok z prodlení od 15.1.2014, z přílohy č. 7 je zřejmé, že šlo o poslední výzvu České spořitelny k úhradě dlužné částky do 19.3.2014, a podle příloh č. 8 a 9-oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní upomínky společnosti AB 5 B.V.-byl dlužník zase vyzván k úhradě dlužných částek nejpozději do 3.4.2014. Z těchto dokladů dostatečně vyplývá, že jeho závazky jsou po dobu delší 30 dnů po splatnosti a tyto není schopen plnit. Odvolatel dále namítal, že pokud k insolvenčnímu návrhu nepřipojil seznam závazků podle § 104 odst. 1 písm. b) IZ, měl soud prvního stupně postupovat podle § 128 odst. 2 IZ a určit mu lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, což by jistě splnil, a požadované přílohy ve stanovené lhůtě soudu doručil. Z uvedených důvodů navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že soudu prvního stupně byl dne 9.5.2014 doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení, kterým se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a navrhuje způsob oddlužení plněním splátkového kalendáře. V bodě 07 formulářového návrhu dlužník uvedl, že má závazky po splatnosti u celkem čtyř věřitelů, přičemž tyto závazky v součtu přesahují 500.000 Kč, což v dohledné době není schopen věřitelům ze svých prostředků akceptovatelným způsobem uhradit. V bodě 17 návrhu označil čtyři své věřitele, vůči nimž má celkem sedm závazků v konkrétně uvedené výši s uvedením právního důvodu. Seznamy závazků, majetku ani zaměstnanců dlužník k návrhu nepřipojil. K návrhu byly připojeny listiny, týkající se tvrzených závazků. Na tomto základě soud prvního stupně rozhodl napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 104 odst. 1 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen seznam majetku ), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen seznam závazků ), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Ze shora citovaného ustanovení § 3 odst. 1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů (nejméně dvou), existenci závazků, které jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, a objektivní neschopností dlužníka své závazky splácet. Čtyři domněnky dlužníkovy platební neschopnosti jsou konstruovány v ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, sen.zn. 29 NSČR 1/2008 (které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010) uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit

(srov. § 3 odst. 1 IZ. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z něhož takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některých ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ).

Insolvenční návrh tak musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že takový požadavek insolvenční návrh dlužníka nesplňuje, neboť dlužník sice označil čtyři své věřitele, vůči nimž má celkem sedm nezajištěných závazků, konkrétní údaje o splatnosti těchto závazků tak, aby bylo zřejmé, že jsou po splatnosti po dobu delší 30 dnů, však insolvenčním návrhu chybí, a chybí i konkrétní tvrzení o tom, že dlužník není schopen své závazky plnit, jejž by bylo podřaditelné pod ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Podle ustálené soudní praxe může být za způsobilý zdroj poznání pokládán i seznam závazků (srov. ustanovení § 104 odst. 1 písm. b/, odst. 3 a 4 IZ), pokud je připojený k návrhu a opatřený prohlášením o jeho správnosti a úplnosti a podpisem dlužníka (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, sen.zn. 29 NSČR 22/2009 uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod. č. 26/2011). V přezkoumávané věci však dlužník seznam závazků současně ke svému návrhu nepřipojil.

Námitka odvolatele, že soud prvního stupně mohl z dalších příloh připojených k insolvenčnímu návrhu sám zjistit chybějící údaje o tom, že jeho peněžité závazky jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopen plnit, neobstojí. Vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, nelze totiž v insolvenčním řízení tolerovat praxi, jež by povinnost vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, předepsanou insolvenčním zákonem (v § 103 odst. 2), pokládala za splněnou jen na základě příloh insolvenčního návrhu prostřednictvím v nich obsažených údajů. Jinak řečeno-povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností případně odkáže na listinný důkaz, který připojil k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (srov. usnesení

Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2009, sp.zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91/2009).

Námitka odvolatele, že soud prvního stupně pochybil, když jej postupem podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ nevyzval k předložení chybějícího seznamu závazků (podle ustanovení § 104 odst. 1 písm. b/ IZ), je rovněž nedůvodná. Výzvu k předložení chybějících zákonem požadovaných příloh podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ je insolvenční soud povinen učinit pouze tehdy, neobsahuje-li insolvenční návrh vady, pro které je třeba jej odmítnout (§ 128 odst. 1 IZ). Je-li, jako v této přezkoumávané věci, insolvenční návrh postižen nedostatky, které brání jeho projednání, je namístě jeho odmítnutí podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ a nikoli zkoumání a odstraňování vad jeho příloh podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2011 sen.zn. 29 NSČR 45/2011, jež je veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu).

S odvolatelem lze souhlasit pouze potud, že soud prvního stupně rozhodl o odmítnutí jeho vadného insolvenčního návrhu až po uplynutí lhůty sedmi dnů, stanovené § 128 odst. 1 IZ. Lhůta stanovená insolvenčnímu soudu k odmítnutí insolvenčního návrhu v ustanovení § 128 odst. 1 IZ je však (pouze) lhůtou pořádkovou a nedodržení této lhůty tudíž nemůže mít za následek, že po jejím uplynutí již není možné insolvenční návrh odmítnout postupem podle § 128 odst. 1 IZ (srov. závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.5.2010, sen.zn. NSČR 22/2009, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 26/2012).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužnici běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 24. září 2014 Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Petra Šlajsová předsedkyně senátu