3 VSOL 756/2012-A-14
KSBR 26 INS 13685/2012 3 VSOL 756/2012-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Batelov, Školní 373/2, PSČ 588 51, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.8.2012 č.j. KSBR 26 INS 13685/2012-A-8

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu prvního stupně specifikovaný ve výroku rozhodnutí nebo v hotovosti na pokladně soudu prvního stupně.

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že dne 6.6.2012 byl doručen soudu insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře a téhož dne byl soudu doručen rovněž insolvenční návrh manželky dlužníka Ivany Krásové spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud prvního stupně uvedl, že oba manželé ve svých návrzích shodně tvrdili, že mají deset věřitelů a třináct nezajištěných závazků s tím, že jeden nezajištěný závazek je vykonatelný, závazky vznikly za dobu manželství a spadají do SJM, a proto manželé žádali, aby soud řešil jejich oddlužení společně. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že dlužník je zaměstnaný s průměrnou měsíční mzdou 12.284 Kč, manželka dlužníka je zaměstnaná s průměrnou měsíční mzdou 10.921 Kč, dlužník má dvě vyživovací povinnosti a dále platí výživné pro tři děti ve výši 4.700 Kč měsíčně. Soud prvního stupně uvedl, že dlužník i manželka shodně tvrdili, že jim pro účely oddlužení bude poskytováno plnění na základě smluv o důchodu. Soud prvního stupně konstatoval, že ve smlouvách o důchodu však není uvedena žádná konkrétní částka, která má být dlužníku a jeho manželce poskytována. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dlužník v seznamu závazků uvedl celkem deset věřitelů a třináct závazků v celkové výši 815.948 Kč, přičemž manželka dlužníka předložila soudu tentýž seznam závazků. Soud prvního stupně dále vyšel ze zjištění, že manželství dlužníka bylo uzavřeno dne 11.11.2011 a na základě tohoto zjištění uzavřel, že závazky vůči věřiteli GE Money Bank, a.s. ve výši 113.791 Kč a ve výši 196.000 Kč a vůči věřiteli Česká spořitelna, a.s., ve výši 81.120 Kč vznikly před uzavřením manželství a rovněž závazky vůči Komerční bance, a.s., ve výši 70.277 Kč a vůči věřiteli Citibank Europe plc., uzavřené manželkou dlužníka, vznikly na základě smluv uzavřených před uzavřením manželství. Soud prvního stupně uzavřel, že společné závazky dlužníka a jeho manželky vůči věřiteli Home Credit, a.s., v aktuální výši 57.810 Kč a vůči věřiteli Komerční banka, a.s., v aktuální výši 89.229 Kč, byly uzavřeny těsně před podáním insolvenčních návrhů (úvěrová smlouva se společností Home Credit, a.s., byla uzavřena dne 13.4.2012-na úhradu tohoto závazku nebyla zaplacena žádná splátka, smlouva o úvěru s Komerční bankou, a.s., byla uzavřena dne 27.2.2012 s počátkem splácení v dubnu 2012-na úhradu tohoto úvěru byla zaplacena toliko jediná splátka). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že závazky dlužníka vůči věřitelům OSSZ Příbram ve výši 47.022 Kč a vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR ve výši 47.482 Kč vznikly z podnikatelské činnosti dlužníka.

Pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře vyšel soud prvního stupně z měsíčního příjmu dlužníka 12.284 Kč, dále vzal v úvahu, že dlužník má dvě vyživované osoby a uzavřel, že za této situace lze dlužníku za pět let trvání oddlužení srazit částku 84.440 Kč, přičemž pohledávka za podstatou-výživné, které je dlužník povinen platit na své tři děti-činí za pět let 282.000 Kč. Ve vztahu k manželce dlužníka vyšel soud prvního stupně z měsíčního příjmu 10.921 Kč s tím, že lze z jejího příjmu za pět let trvání oddlužení srazit částku 27.900 Kč. S ohledem na shora uvedené soud prvního stupně uzavřel, že nepřistoupil ke spojení insolvenčního návrhu dlužníka a jeho manželky, neboť celková částka, kterou je možno manželům srazit za pět let trvání oddlužení, činí toliko 112.340 Kč, přičemž 30 % jejich pohledávek představuje částku 244.784 Kč. Soud prvního stupně uvedl, že vzhledem k příjmům manželů by tito nebyli schopni uhradit za dobu trvání oddlužení ani pohledávky za majetkovou podstatou, které jsou přednostní, to je výživné ve výši 282.000 Kč a odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce ve výši 54.000 Kč + DPH. Soud prvního stupně uvedl, že celé plnění věřitelům a podstatná část pohledávek za podstatou by byly hrazeny z darů, respektive ze smlouvy o důchodu, což však je v rozporu se smyslem oddlužení, neboť nelze připustit, aby celé břemeno splátek nesly třetí osoby. V této skutečnosti shledal soud prvního stupně nepoctivý záměr a důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) insolvenčního zákona. Soud prvního stupně dále odkázal na ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona a uzavřel, že ani v případě společného oddlužení by příjmy obou manželů nestačily k úhradě přednostních pohledávek a dlužníci nejsou schopni každý sám ani společně uhradit ze svých příjmů věřitelům splátky v jakémkoliv rozsahu. Soud prvního stupně shledal nepoctivý záměr rovněž v jednání manželky dlužníka, která převzala v únoru 2012 závazek vůči Komerční bance, a.s., ve výši 90.000 Kč a k datu podání insolvenčního návrhu zaplatila pouze jedinou splátku a dále ve skutečnosti, že manželka dlužníka uzavřela v dubnu 2012 smlouvu o úvěru se společností Home Credit, a.s., přičemž na tento závazek nebyla uhrazena žádná splátka. Jelikož insolvenční návrhy manželé podali dne 6.6.2012, dovodil soud prvního stupně, že v době, kdy tyto dva závazky vznikly, byli manželé již v úpadku a museli vědět, že tyto závazky nesplní.

Soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR uveřejněné pod č. 79/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a uzavřel, že překážkou pro povolení oddlužení jsou rovněž dlužníkovi neuhrazené dluhy z podnikání, neboť dlužníkovy závazky z podnikání dosahují cca 11 % jeho samostatných i společných závazků, byly vyúčtovány až v roce 2012 a dlužník přerušil podnikatelskou činnost začátkem roku 2012 a již v červnu 2012 podal návrh na povolení oddlužení. Z této skutečnosti soud prvního stupně dovodil, že by bylo třeba návrh dlužníka na povolení oddlužení odmítnout (§ 390 odst. 3 insolvenčního zákona).

Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 396 odst. 1 insolvenčního zákona a uvedl, že jsou zde dány důvody pro zamítnutí i odmítnutí návrhu na povolení oddlužení a řešení úpadku dlužníka prohlášením konkursu, a proto je s odkazem na ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 insolvenčního zákona nutné uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Soud prvního stupně konstatoval, že smyslem zálohy je především umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek finančních prostředků k úhradě nákladů insolvenčního řízení, neboť bez pohotových finančních prostředků nemůže správce svou funkci řádně vykonávat. Soud prvního stupně uvedl, že záloha slouží rovněž k zajištění odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že v majetkové podstatě nebude dostatek finančních prostředků k jejich úhradě. Pokud se týká výše uložené zálohy, soud prvního stupně odkázal na minimální odměnu insolvenčního správce 45.000 Kč + DPH s tím, že správce má dále nárok na náhradu hotových výdajů s tím, že ze seznamu předloženého dlužníkem vyplývá pouze, že dlužník vlastní movité věci představující vybavení domácnosti a osobní automobil v hodnotě cca 35.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, jímž se domáhal zrušení napadeného usnesení, dále žádal o spojení jeho insolvenčního řízení s insolvenčním řízením manželky a o povolení oddlužení. Dlužník namítal, že se soud prvního stupně nezajímal o stáří dětí, respektive o to, zda povinnost platit výživné bude trvat po celou dobu povolení oddlužení. Dlužník poukázal na to, že uvedl další příjem, a to smlouvu o důchodu proto, aby byl schopen zaplatit minimálně 30 % svých závazků. Dlužník dále tvrdil, že od 4.6.2012 změnil zaměstnání a jeho aktuální průměrný čistý příjem činí 15.734 Kč. Z této skutečnosti dovozoval, že nemá v úmyslu vyhnout se povinnosti uhradit své závazky v maximální možné výši. Dlužník potvrdil, že jeho manželství bylo uzavřeno dne 11.11.2011, tvrdil však, že se současnou manželkou měl vztah podstatně déle a tudíž podstatná část závazků vznikla za současného vztahu a není proto důvod manželům společné oddlužení nepovolit. Dlužník argumentoval tím, že manželé neměli v době žádosti o úvěr u společnosti Home Credit, a.s. a Komerční banky, a.s. úmysl podat návrh na povolení oddlužení a v žádném případě neměli úmysl úvěry nesplácet a dále argumentoval tím, že tyto společnosti nemusely manželům úvěry poskytnout a že toto jejich rozhodnutí bylo svobodné. Dlužník potvrdil, že závazky vůči České správě sociálního zabezpečení a Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR vznikly z důvodu jeho podnikání, nicméně uvedl, že tyto závazky nejsou součástí podnikání, neboť vznikly z důvodu neuhrazení záloh a takový závazek může vzniknout i dlužníku, který nepodniká, není zaměstnán a není ani registrován u úřadu práce. Z těchto důvodů dle názoru dlužníka nelze k těmto závazkům přihlížet jako k závazkům z podnikání. Dlužník dále argumentoval tím, že mu soud prvního stupně ukládá zálohu ve výši 50.000 Kč, ačkoliv je patrno, že není schopen tyto finanční prostředky zaplatit, neboť v současné době mu a jeho manželce zůstávají k dispozici finanční prostředky pouze na běžné náklady domácnosti a nejsou schopni řádně a včas plnit své závazky, pročež také podali insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení. Dlužník vyslovil názor, že v případě povolení oddlužení manželé zaplatí minimálně 30 % svých závazků, v případě konkursu je pravděpodobné, že se věřitelům dostane částka podstatně nižší. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně 6.6.2012 se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a jako způsobu jeho řešení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužník tvrdil, že má deset věřitelů se třinácti peněžitými závazky s tím, že jeden nezajištěný závazek je vykonatelný. Dlužník žádal o společné oddlužení s manželkou s odůvodněním, že závazky manželů vznikly za trvání manželství a spadají do SJM. Dlužník uvedl, že manželé nejsou schopni nadále řádně a včas splácet své závazky, jelikož na běžný provoz domácnosti jim již nezbývají finanční prostředky. Dlužník tvrdil, že pracuje s průměrným čistým měsíčním příjmem 12.284 Kč, jeho manželka pracuje s průměrným čistým měsíčním příjmem 10.921 Kč a že má dvě vyživovací povinnosti a je ženatý. V bodu 16 návrhu (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv) dlužník uvedl automobil WW Transporter v pořizovací ceně 180.000 Kč a dále obvyklé vybavení domácnosti a mobilní telefon. V bodu 18 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) dlužník uvedl dvanáct peněžitých závazků vůči devíti věřitelům a v bodu 20 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) dlužník popsal další jeden vykonatelný závazek. Návrh dlužníka spolupodepsala manželka Ivana Krásová. K návrhu dlužník připojil dvě smlouvy o důchodu, shodného obsahu, obě datované dnem 29.5.2012. Podle bodu I. smluv se plátce důchodu zavázal manželům Krásovým platit důchod po dobu jejich insolvenčního řízení s tím, že výše důchodu bude závislá na potřebě odpovídající výši příjmů nutných ke splnění podmínky splacení minimálně 30 % z výše peněžitých závazků. Jedna smlouva o důchodu je uzavřena mezi Tomášem Krásou jako plátcem důchodu a manželi Jaroslavou Pokornou jako plátkyní důchodu a manželi Krásovými jako příjemci důchodu. K návrhu dlužník připojil seznam závazků opatřený podpisem dlužníka a prohlášením, že je správný a úplný, v rámci něhož dlužník prohlásil, že nemá žádné zaměstnance a v němž popsal dvanáct nezajištěných a nevykonatelných závazků vůči devíti věřitelům s tím, že šest závazků není spláceno od května 2011, dva závazky jsou nespláceny od roku 2009, jeden závazek není placen od roku 2008 a dva závazky nejsou placeny od závěru roku 2011. Mezi závazky je rovněž uveden závazek vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Příbram ve výši 47.022 Kč a závazek vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR ve výši 47.482 Kč. Dlužník v seznamu závazků dále uvedl jeden vykonatelný nezajištěný závazek s tím, že není placen od prosince 2009. K návrhu dlužník připojil seznam majetku s prohlášením, že je správný a úplný, opatřený podpisem dlužníka, v němž dlužník uvedl shodně s insolvenčním návrhem obvyklé vybavení domácnosti a mobilní telefon v hodnotě celkem 7.000 Kč a dále automobil WW Transporter v hodnotě 35.000 Kč. Dlužník k návrhu připojil vyúčtování záloh na pojistné na důchodové pojištění za rok 2011, podle něhož dlužníku za období roku 2011 vznikl celkem dluh 21.673 Kč, když dlužník neplatil předepsané zálohy. Celkový dluh dlužníka na důchodovém pojištění činí 47.022 Kč. Dlužník k insolvenčnímu návrhu dále připojil vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění za období 17.11.2011 až 26.3.2012, vyhotovené Všeobecnou zdravotní pojišťovnou ČR, z něhož se podává, že záporný zůstatek k 26.3.2012 na pojistném činí 39.245 Kč a na penále činí 8.237 Kč. Z výpisu ze živnostenského rejstříku v ARES ze dne 7.6.2012 se pak podává, že dlužník je živnostníkem od 20.9.2006, výkon živnosti přerušil od 31.1.2012.

Z insolvenčního spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. KSBR 26 INS 13688/2012-A-13 odvolací soud zjistil, že u Krajského soudu v Brně je vedeno insolvenční řízení ve věci manželky dlužníka Ivany Krásové, usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9.8.2012, č.j. KSBR 26 INS 13688/2012-A-8 byla dlužnici uložena záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Odvolání dlužnice proti tomuto usnesení bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3.12.2012, č.j. KSBR 26 INS 13688/2012-A-13, pro opožděnost odmítnuto.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, věty první, odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle § 389 odst. 1 IZ, dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Z údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které vzhledem ke svým příjmům a hodnotě svého majetku není schopen splácet.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení-přitom nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení třeba přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužníkovi nebude povoleno oddlužení, respektive závěr soudu prvního stupně o tom, že jeho návrh na povolení oddlužení bude odmítnut, resp. zamítnut.

Soud prvního stupně v rámci předběžného závěru o tom, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem-mimo jiné-posuzoval podmínky přípustnost oddlužení vymezené v ustanovení § 395 IZ, za nichž lze dlužníku (subjektivně legitimovanému dle ustanovení § 389 odst. 1 IZ) umožnit řešení jeho úpadku oddlužením a uzavřel, že dlužník jednak podáním návrhu na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1, písm. a/ IZ) a že jednak dlužník nesplní podmínku úhrady 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů (§ 395 odst. 1, písm. b/ IZ).

Odvolací soud se shoduje se závěrem soudu prvního stupně o tom, že v jednání manželů (dlužníka a jeho manželky), kdy manželka dlužníka převzala bezprostředně před podáním insolvenčních návrhů společné závazky vůči společnosti Home Credit, a.s. a vůči společnosti Komerční banka, a.s., ačkoliv si manželé v té době museli být vědomi, že se již nacházejí v úpadku (neboť z dlužníkem předloženého seznamu závazků vyplývá, že od roku 2011 manželé nespláceli většinu závazků), je třeba spatřovat nepoctivý záměr dlužníků sledovaný návrhem na povolení oddlužení ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ, který brání povolení oddlužení.

Nadto odvolací soud dospívá shodně se soudem prvního stupně k závěru, že dlužník sám, ani společně s manželkou, není schopen splnit další esenciální podmínku oddlužení, tj. požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů (§ 395 odst. 1, písm. b) IZ).

V této souvislosti odvolací soud především uzavírá, že dlužníkem předložené smlouvy o důchodu ze dne 29.5.2012 jsou neurčité a tudíž neplatné (ustanovení § 39 občanského zákoníku), neboť z nich nevyplývá konkrétní výše důchodu, kterou má plátce důchodu dlužníku a jeho manželce poskytovat. K těmto neplatným smlouvám o důchodu při posuzování schopnosti dlužníka a jeho manželky splácet splátky pro účely oddlužení tedy odvolací soud nepřihlížel.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídajících částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, sráží 2/3, 1/3 zůstává dlužníkovi k volné dispozici). Dlužník tvrdil, že jeho aktuální čistý měsíční příjem činí 15.734 Kč, přičemž dlužník má vyživovací povinnost ke dvěma dětem a k manželce a dále má stanovenou vyživovací povinnost rozhodnutím soudu k dalším třem dětem celkem ve výši 4.700 Kč měsíčně.

Při výpočtu výše splátek pro účely oddlužení je třeba vycházet ze základní částky, která nemůže být dlužníku z jeho příjmu sražena, a to dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. ze dne 7.12.2011. Při shora uvedeném příjmu dlužníka a s ohledem na jeho vyživovací povinnosti, které nebyly stanoveny rozhodnutím soudu, lze dlužníku celkem provádět měsíční srážky 3.674 Kč. Po odečtení výživného stanoveného rozhodnutím soudu tak nelze dlužníku pro účely oddlužení srazit ničeho.

Pokud se týká manželky dlužníka, při výpočtu částky, kterou by bylo možné pro účely oddlužení srazit z jejího příjmu tvrzeného dlužníkem v částce 10.921 Kč, soud rovněž vycházel ze základní částky, která nesmí být dlužníku sražena dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. ze dne 7.12.2011 a dále ze skutečnosti, že manželka dlužníka má vyživovací povinnost ke dvěma dětem a k manželu. Za této situace lze pro účely oddlužení z její mzdy srazit 464 Kč, což činí za pět trvání účinků oddlužení 27.840 Kč.

Je tedy zřejmé, že dlužník ani společně s manželkou není schopen splatit za pět svým nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek, neboť dále je třeba ještě zohlednit pohledávku za podstatou tvořenou odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, která při řešení úpadku oddlužením činí za pět let včetně DPH 64.800 Kč. Nižší, než zákonem určené splátky, dlužník ani jeho manželka nenavrhovali, přičemž způsob řešení úpadku zpeněžením majetkové podstaty u manželů rovněž s ohledem na uváděný majetek nepřichází v úvahu.

Za tohoto stavu věci se tedy jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) i písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníka (§ 396 odst. 1 IZ).

Soud prvního stupně proto správně dovodil, že nejsou splněny podmínky pro spojení insolvenčního řízení dlužníka s insolvenčním řízením jeho manželky.

Navíc lze přisvědčit závěru soudu prvního stupně o tom, že dlužník má závazky z podnikání vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Příbram a vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky v rozsahu částek 47.022 Kč a 47.482 Kč, které představují 11 % všech uváděných závazků, přičemž tyto závazky byly dlužníku vyúčtovány až v roce 2012, dlužník do ledna 2012 aktivně vykonával podnikatelskou činnost a již v červnu 2012 podal návrh na povolení oddlužení. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR zformulovanou v rozhodnutí uveřejněném pod č. 79/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek tyto neuhrazené dluhy z dlužníkova podnikání jsou překážkou pro povolení oddlužení ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ, jak správně dovodil soud prvního stupně, a tato skutečnost by byla důvodem pro odmítnutí návrhu dlužníka na povolení oddlužení dle § 390 odst. 3 IZ.

Požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je proto důvodný. Smyslem zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustanovení do funkce s tím, že složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by také mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka. Kromě již uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty.

Dlužník totiž nedisponuje žádnými pohotovými peněžními prostředky v hotovosti ani na bankovních účtech, které by bylo možné použít ke krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení.

Soud prvního stupně správně stanovil výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů /to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky)/.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. prosince 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu