3 VSOL 753/2012-A-11
KSOL 10 INS 13587/2012 3 VSOL 753/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Jána anonymizovano , anonymizovano , bytem Přáslavice 95, PSČ 783 54, IČ: 15454886, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 9.8.2012 č.j. KSOL 10 INS 13587/2012-A-6 takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníkovi se záloha na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) uzavřel, že uložení zálohy je nezbytné ke krytí nákladů insolvenčního řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. V této souvislosti uvedl, že podle předloženého seznamu majetku dlužník vlastní obvyklé vybavení domácnosti a kanceláře a dále je vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. 814 pro k.ú. Hlubočky, obec Hlubočky a nemovitostí, zapsaných na LV č. 441 pro k.ú. Přáslavice u Olomouce, obec Přáslavice. Tyto nemovitosti jsou však předmětem zajištění závazků dlužnice vůči věřitelům České spořitelně, a.s., Okresní správě sociálního zabezpečení Olomouc, SYNOT TIP, a.s., Finančnímu úřadu v Olomouci a Františku Maršálkovi. V majetkové podstatě se pohotové finanční prostředky, z nichž by počáteční náklady mohly být hrazeny, nenachází, nemovitosti ve vlastnictví dlužníka jsou předmětem zajištění, takže výtěžku ze zpeněžení věcí sloužících k zajištění pohledávek lze podle § 305 odst. 2 IZ použít k uspokojení pohledávek za podstatou (mezi které náklady insolvenčního řízení patří) teprve po uspokojení zajištěných věřitelů. Za situace, kdy nelze spolehlivě uzavřít, zda bude výtěžek ze zpeněžení nemovitostí postačovat také k úhradě nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy nesouvisí, je nutno uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, když pouze odměna insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí 45.000 Kč, přičemž v průběhu konkursního řízení lze důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že nedisponuje finančními prostředky v takové výši, aby mohl zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč zaplatit. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a konstatuje, že závěr soudu prvního stupně o nutnosti uložit dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení je předčasný.

Z obsahu spisu vyplývá, že v přezkoumávané věci podal dlužník insolvenční návrh, jímž se domáhá, aby insolvenční soud vydal rozhodnutí podle § 136 insolvenčního zákona . Ve vylíčení rozhodujících skutečností uvedl, že vzhledem k tomu, že se nachází v druhotné platební neschopnosti a nadále není schopen své závazky ze svých podnikatelských a soukromých aktivit plnit, žádá soud o vydání rozhodnutí podle § 28 odst. 3 insolvenčního zákona. Počátkem finančních problémů dlužníka se stala druhotná platební neschopnost, z níž vyplynulo zpožďování úhrad závazků dlužníka, dalším důvodem byl prudký pokles zakázek a v důsledku toho i příjmů z podnikání. To mělo za následek zpožďování a snižování výše úhrad závazků dlužníka vůči věřitelům, závazky dlužníka naopak narůstaly o sankce spojené s nedodržováním smluvních podmínek a nadále se zvyšují. Podle dlužníka jsou splněny podmínky dané § 3 insolvenčního zákona. Dlužník má mnoho věřitelů, jeho závazky jsou dlouhodobé, tedy delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a není schopen tyto závazky plnit. Proto musel zastavit platby věřitelům a závazky jsou již déle než tři měsíce splatné. K návrhu dlužník připojil seznam závazků, seznam majetku, prohlášení, že nemá žádné zaměstnance a listiny-žalobu ze dne 30.6.2011 žalobce Česká spořitelna, a.s. proti žalovanému Jánu Frkáňovi o zaplacení částky 540.525,19 Kč s příslušenstvím, exekutorský zápis sepsaný Mgr. Martinem Hančlem, exekutorským koncipientem na adrese Hálkova 171/2, Olomouc dne 24.10.2011 č.j. pod 132 EZ 6022/11, exekutorský zápis sepsaný Mgr. Martinem Hančlem, exekutorským koncipientem na adrese Brno, Veveří 2581/102 dne 10.3.2011 pod č.j. 132 EZ 1171/11, usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 29.2.2012 č.j. 47 E 33/2012-16 o nařízení výkonu rozhodnutí oprávněného Okresní správa sociálního zabezpečení Olomouc proti povinné Olze Frkáňové za účasti manžela Jána anonymizovano , rozhodnutí Finančního úřadu v Olomouci o zřízení zástavního práva ze dne 27.2.2012 č.j. 76652/12/379941803695, usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 19.4.2011 č.j. 50 E 110/2011-9 o nařízení výkonu rozhodnutí ve věci oprávněného Okresní správa sociálního zabezpečení Olomouc proti povinnému Jánu Frkáňovi za účasti manželky povinného Olgy Frkáňové, exekuční příkaz soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány se sídlem Exekutorského úřadu Přerov ze dne 2.3.2012 č.j. 103 EX 02014/12-15, exekuční příkaz soudního exekutora Mgr. Pavly Fučíkové, Exekutorský úřad Ostrava ze dne 16.1.2012 č.j. 024 EX 3565/11-45, exekuční příkaz soudního exekutora JUDr. Dalimila Miky, LLM., Exekutorský úřad Klatovy ze dne 12.12.2011 č.j. 120 EX 35951/11-20, exekuční příkaz soudního exekutora Mgr. Marcela Kubise, Exekutorský úřad Šumperk ze dne 17.4.2012 č.j. 139 EX 03403/12-018, elektronický platební rozkaz Okresního soudu v Olomouci ze dne 20.12.2011 č.j. 28 EC 670/2011-9 ve věci žalobce Raiffeinsenbank a.s. proti žalovanému Jánu Frkáňovi o zaplacení částky 480.275,10 Kč s příslušenstvím, usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Svobody, Exekutorský úřad Olomouc ze dne 2.2.2012 č.j. 164 EX 1100/11-77 o nařízení vypracování znaleckého posudku (v usnesení blíže specifikovaného), usnesení téhož exekutora ze dne 22.2.2012 č.j. 164 EX 1100/11-83 o určení ceny nemovitostí povinného Jána anonymizovano ve společném jmění manželů a další usnesení téhož exekutora ze dne 14.2.2012 č.j. 164 EX 1100/11-81 o určení ceny dalších nemovitostí povinného Jána anonymizovano ve společném jmění manželů, usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány se sídlem Exekutorského úřadu Přerov ze dne 28.12.2011 č.j. 103 EX 59623/11-7 s výzvou oprávněnému k opravě návrhu na nařízení exekuce a výpisy z katastru nemovitostí. Seznam závazků a seznam majetku dlužníka nejsou opatřeny údajem o jejich úplnosti a správnosti, a podpisem dlužníka.

Ve vztahu k závěrům soudu prvního stupně je třeba uvést, že insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu může insolvenčnímu navrhovateli uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nelze-li potřebné prostředky zajistit jinak.

Nutno ovšem zdůraznit, že závěru o nutnosti uložit v daném případě insolvenčnímu navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení musí předcházet posouzení toho, zda insolvenční návrh obsahuje veškeré náležitosti, vyžadované ustanovením § 103 IZ, tedy zda netrpí nedostatky, jež brání pokračování v řízení.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů o lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Ze shora citovaného ustanovení § 3 odst. 1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů (to je nejméně dvou), existencí závazků, které jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a objektivní neschopností dlužníka své závazky splácet. Čtyři vyvratitelné domněnky dlužníkovy platební neschopnosti jsou konstruovány v ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 27.10.2010 sen. zn. 29 NS ČR 1/2008 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 88/2010) formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenčního soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatností a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). V otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) přitom může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ) nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ) anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ).

K tomu, aby bylo možno z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít, že dlužník má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti, je nutno, aby v insolvenčním návrhu byli označeni tito věřitelé a byla uvedena výše závazků dlužníka vůči těmto věřitelům, a dále, aby insolvenční návrh obsahoval údaj i o splatnosti těchto závazků. Tato tvrzení, která jsou nezbytná pro závěr o existenci úpadku, musí z návrhu vyplývat konkrétně.

Nepostačuje, aby dlužník-jako v tomto případě-pouze v obecné rovině tvrdil, že má mnoho věřitelů, že jeho závazky jsou dlouhodobé, déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky jsou déle než tři měsíce splatné. K tomu, aby bylo možno z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít, že dlužník má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou 30 dnů po lhůtě splatnosti, chybí v insolvenčním návrhu dlužníka konkrétní označení alespoň dvou věřitelů (dlužník ve svém návrhu neoznačil konkrétně žádného věřitele) a uvedení výše jejich pohledávek, a chybí i údaj o splatnosti závazků dlužníka tak, aby bylo zřejmé, že (konkrétně označené) závazky jsou po splatnosti po dobu delší 30 dnů. V návrhu absentuje i konkrétní tvrzení o tom, že dlužník není schopen své závazky splácet, které by bylo podřaditelné pod ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Je třeba uvést, že povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti není splněna tím, že dlužník připojil ke svému návrhu listiny-žalobu, rozhodnutí, jímž byla dlužníkovi uložena povinnost peněžitého plnění a exekuční příkazy (srov. závěry v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.2.2009 sen. zn. 29 NSČR 7/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 91/2009).

Za způsobilý zdroj poznání v tomto směru nemůže považován ani seznam závazků (na nějž dlužník v rámci vylíčení rozhodujících skutečností v insolvenčním návrhu odkazuje), připojený k návrhu, a to již z toho důvodu, že uvedená listina není opatřena údajem o tom, že se jedná o seznam správný a úplný, a není podepsána dlužníkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.5.2012 sen. zn. 29 NSČR 22/2009, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 26/2011). Nadto v uvedeném seznamu (v němž jsou však kromě závazků dlužníka uvedeny i závazky Olgy Frkáňové) dlužník sice označil konkrétní věřitele a výši závazků, neuvedl však i splatnost těchto závazků.

V přezkoumávané věci je zřejmé, že insolvenční soud se tím, zda insolvenční návrh obsahuje veškeré náležitosti vyžadované ustanovením § 103 IZ, nezabýval.

Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

V závislosti na tom, zda dlužník v mezidobí sám případně doplní další potřebné údaje, insolvenční soud posoudí, zda insolvenční návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti s tím, že nedoplní-li dlužník další potřebné údaje, případně toto doplnění bude nedostatečné, je nutno vyjít z toho, že podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ v případě, kdy insolvenční návrh trpí vadami, které brání věcnému projednání návrhu, je povinností insolvenčního soudu bezodkladně takový návrh odmítnout, aniž by činil další úkony.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 14.prosince 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Radka Panáčková, v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu