3 VSOL 750/2014-A-14
KSBR 24 INS 9691/2014 3 VSOL 750/2014-A-14

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka Zdeňka Krůčka, nar. 10. května 1972, bytem Hrabětice, Kostelní 230, PSČ 671 68, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.5.2014, č.j. KSBR 24 INS 9691/2014-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením insolvenční soud uložil dlužníku, aby do 5 dnů ode dne jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně-pracoviště Husova 15.

Na odůvodnění uvedl, že dlužník Zdeněk Krůček podal dne 8. dubna 2014 u Krajského soudu v Brně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, jímž se domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku. Soud vyzval dlužníka, aby v určené lhůtě doplnil svůj návrh na povolení oddlužení tak, že mimo jiné předloží souhlas věřitelů dlužníka a to, ČR-Česká správa sociálního zabezpečení a Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, IČ: 47672234, s řešením jejich pohledávek oddlužením. Dne 19. května 2014 sdělil věřitel Česká průmyslová zdravotní pojišťovna soudu, že nesouhlasí s řešením případného úpadku dlužníka oddlužením. S odkazem na úpravu § 389 odst. 1,2, písm. a) zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a předpisů (dále jen IZ ) soud dovodil, že pokud věřitel Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, jehož nezajištěná pohledávka vznikla v souvislosti s podnikatelskou činností dlužníka, vyslovil nesouhlas s řešením dlužníkova úpadku formou oddlužení, brání to řešení dlužníkova úpadku oddlužením, protože dlužník není oprávněn podat návrh na povolení oddlužení. Jeho návrh na povolení oddlužení bude odmítnut (§ 390 odst. 3 IZ) a jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs. Protože ze seznamu majetku, který dlužník předložil, vyplývá, že nevlastní žádný majetek, insolvenční soud s ohledem na předpokládané náklady řízení dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen vyhláška ) a s odkazem na ustanovení § 108 odst. 1,2 IZ stanovil dlužníku povinnost zaplatit zálohu k jejich krytí, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Proti tomuto usnesení podal odvolání dlužník. Namítal, že není v jeho silách uloženou částku zálohy zaplatit, protože se již delší dobu nachází v tíživé finanční situaci, pro kterou podal insolvenční návrh. Insolvenční řízení je jeho jedinou nadějí, jak vybřednout z dluhů, proto žádá (dle obsahu odvolání), aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, aby mu nebyla stanovena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a po té dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není opodstatněné.

Z obsahu insolvenčního spisu, mimo skutečností uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje, vyplývá, že dlužník v seznamu majetku, který má zákonné náležitosti, uvedl, že nemá finanční prostředky, nemá žádný movitý a nemovitý majetek, ani pohledávky. V insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení uvedl také vykonatelný nezajištěný závazek vůči věřiteli Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, IČ: 47672234, se sídlem Ostrava-Vítkovice, Jeremenkova 11, ve výši 82.495 Kč, který pochází z podnikání.

Dle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle ust. § 389 odst. 1 IZ dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Dle ust. § 389 odst. 2 IZ dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Dle ust. § 390 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení podaný někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne.

Podle ust. § 396 IZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem.

Podle § 397 odst. 1 IZ nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

V této věci soud prvního stupně na základě nesouhlasu jednoho z věřitelů dlužníkových závazků z podnikání dovodil, že návrh dlužníka na povolení oddlužení bude třeba odmítnout proto, že dlužník není subjektivně legitimován k podání návrhu na povolení oddlužení a jeho úpadek je řešitelný jen konkursem (§ 390 odst. 3, § 396 IZ).

Odvolací soud souhlasí s názorem soudu prvního stupně, že pokud věřitel Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, vůči němuž má dlužník dluh z podnikání, s oddlužením dlužníka nesouhlasí, nejsou v této fázi řízení (před rozhodováním o úpadku) dány pochybnosti o tom, zda dlužník je či není subjektivně legitimován k podání návrhu na povolení oddlužení. Protože není splněn předpoklad dle § 389 odst. 2, písm. a) IZ je nepochybné, že dlužník k podání návrhu na povolení oddlužení oprávněn není. Proto o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení nelze bez zbytečného odkladu rozhodnout tak, že soud vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Není tedy důvod neuložit dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, předvídaný v ustanovení § 108 odst. 1, poslední věta IZ. Soud je proto povinen zkoumat, zda je nutné zajistit krytí nákladů insolvenčního řízení zálohou, či zda lze prostředky k jejich krytí zajistit jinak.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno v případech, kdy lze předběžně usuzovat, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem, a ze struktury a rozsahu dlužníkova majetku se podává, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě konečných nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Ze skutečností plynoucích ze spisu vyplývá zřejmý úpadek dlužníka, který bude nutno řešit konkursem. Dlužník nemá žádný likvidní majetek a za těchto okolností je správný závěr soudu prvního stupně, že je nezbytné složit zálohu na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou v počátečních fázích řízení v souvislosti s prověřováním stavu dlužníkova majetku (§ 211 IZ), a s případným soupisem, s oceňováním a zpeněžováním tohoto majetku, které správce bude k této své činnosti nutně potřebovat a které dlužník v majetkové podstatě nemá. Protože dlužník nemá žádný majetek, nelze soudit, že vůbec bude k dispozici výtěžek zpeněžení majetkové podstaty ke krytí konečných nákladů insolvenčního řízení, zejména odměny a dalších hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Proto je požadavek soudu na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodný.

Rovněž uložení zálohy ve výši 50.000 Kč považuje odvolací soud za důvodné. Podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky, na kterou v odůvodnění svého usnesení odkázal i soud prvního stupně, činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč. Nutno zdůraznit, že odměna insolvenčního správce se určí úvahou soudu dle ust. § 5 vyhlášky, aniž by se použil § 1 odst. 5 vyhlášky o minimální odměně insolvenčního správce, jen v případě, že v průběhu řízení správce nezpeněží vůbec žádný majetek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, sen. zn. 29 NSČR 27/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 64/2011). Výpočet odměny dle § 1 vyhlášky (včetně jeho odst. 5) se přitom uplatní též v případě, že majetek bude zpeněžován byť i v nepatrném rozsahu a nelze předem vyloučit, že s ohledem na okolnosti případu bude přiměřená odměna správce určená insolvenčním soudem případně odpovídat minimální odměně insolvenčního správce dle § 1 odst. 5 vyhlášky nebo ji dokonce bude převyšovat (např. při větším počtu věřitelů a rozsáhlejší činnosti správce). Insolvenční správce má mimo to právo na úhradu hotových výdajů, jejichž výši nelze rovněž předem odhadnout (§ 7 vyhlášky) a je-li plátcem DPH náleží mu k odměně a náhradě hotových výdajů i částka odpovídající této dani (§ 38 odst. 1 IZ).

Jak vyplývá ze zvláštní části důvodové zprávy k vládnímu návrhu insolvenčního zákona (který projednávala Poslanecká Sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 4. volebním období 2002-2006 jako tisk č. 1120, a to části týkající se § 38 odst. 2) nároky insolvenčního správce (odměna a náhrada výdajů) hradí stát, nelze-li je uhradit ani z majetkové podstaty, ani ze zálohy na náklady. K úhradě státem by mělo docházet jen zcela výjimečně, za podmínek stanovených prováděcím předpisem . Z uvedené citace je patrna zjevná snaha zákonodárce minimalizovat případy, kdy bude náklady insolvenčního řízení (odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce) hradit stát, s přihlédnutím k tomu je třeba vykládat i ustanovení § 108 insolvenčního zákona a při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení není významná otázka, zda dlužník má k dispozici prostředky na úhradu zálohy. Soud prvního stupně ze všech výše uvedených důvodů rozhodl o uložení povinnosti dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení i o její výši správně, proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však též doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 24. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu