3 VSOL 750/2013-A-26
KSBR 28 INS 133/2012 3 VSOL 750/2013-A-26

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věra Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Dimitriose Dimitriadise, nar. 8.8.1955, Břeclav, Šilingrova 2143, PSČ 690 02, adresa pro doručování: T.Q. 445, 570 01 Tagarades, Dimos Thermi, Thessaloniki, Řecko, o insolvenčním návrhu věřitele G.P. Investments a.s., se sídlem Praha 1, Malá Strana, Hellichova 395/9, PSČ 118 00, identifikační číslo: 28507461, o odvolání insolvenčního navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4.7.2013 č. j. KSBR 28 INS 133/2012-A-13,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zastavil řízení o insolvenčním návrhu věřitele (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a uložil věřiteli, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo kolkovými známkami soudní poplatek za insolvenční návrh ve výši 2.000 Kč (výrok III.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že vzhledem k tomu, že dlužník je občanem Řecké republiky, tedy občanem členského státu Evropské unie, avšak není občanem České republiky, posuzoval aplikaci Nařízení Rady (ES) ze dne 29.5.2000 č. 1346 o úpadkovém řízení (dále jen Nařízení ). Poté, co citoval bod 12 a bod 13 preambule Nařízení, Článek 3 bod 1 a bod 2

Nařízení a ustanovení § 427 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), soud prvního stupně vyložil, že pro posouzení mezinárodní příslušnosti pro zahájení hlavního insolvenčního řízení je rozhodné místo hlavních zájmů dlužníka. Dlužník je fyzickou osobou, nepodnikatelem, občanem Řecké republiky. Z podání dlužníka plyne, že se asi od roku 2007 zdržuje v Řecké republice, vyřízením formalit ohledně půjčky (rozuměno v České republice) pověřil svou manželku, k čemuž ji udělil i plnou moc. Manželka dlužníka za ním (a za dcerou dlužníka) přijela do Řecka. Uvedené vyjádření dlužník odeslal z Řecké republiky. S ohledem na tyto skutečnosti lze-podle soudu prvního stupně-předpokládat, že dlužník považuje Řeckou republiku za místo stabilních osobních a majetkových vztahů, a Řeckou republiku lze tedy označit za místo hlavních zájmů dlužníka. Ze smluv předložených věřitelem, a z listin předložených dalším věřitelem dlužníka, plyne, že věřitelé museli vědět, že se dlužník zdržuje v Řecké republice. Smlouvy předložené věřitelem (s výjimkou několika dodatků) podepisovala na základě plné moci manželka dlužníka, přičemž v nich je jako adresa dlužníka uvedena adresa v Řecké republice, a stejná adresa je uvedena i v listinách, které předložil další označený věřitel-v notářském zápisu a ve smlouvě o půjčce. Podle názoru insolvenčního soudu tak byla splněna i podmínka, že se jedná o místo zjistitelné třetími osobami. Soud prvního stupně uzavřel, že v daném případě není dána mezinárodní příslušnost soudů v České republice, neboť se zde nenachází místo hlavního zájmu dlužníka, a proto podle ustanovení § 427 IZ řízení o insolvenčním návrhu zastavil. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 146 odst. 1, písm. c) o.s.ř. Dále soud prvního stupně uložil insolvenčnímu navrhovateli zaplatit soudní poplatek za insolvenční návrh podle ustanovení § 4 odst. 1, písm. h) zák. č. 328/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, který činí podle položky 4 odst. 1, písm. c) sazebníku poplatků 2.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal insolvenční navrhovatel (původně Komerční banka, a.s. se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33, identifikační číslo: 45317054) odvolání. Odvolatel poukázal na to, že soud prvního stupně nesprávně dovodil, že se dlužník zdržuje v Řecké republice od roku 2007, neboť ten sám ve svém vyjádření uváděl, že se vrátil do České republiky v srpnu 2009. Z doložených důkazů, kdy dlužník podepisoval dodatky ke smlouvám a přebíral poštu na adrese Šilingrova 2143/12, Břeclav, pak vyplývá, že dlužník pobýval v České republice minimálně do roku 2011. Odvolatel také upozornil na nesrovnalosti ve vyjádřeních dlužníka a jeho manželky, když dlužník ve svém vyjádření (jež bylo soudu doručeno dne 15.2.2013) tvrdí, že za ním manželka do Řecka přijela, z vyjádření manželky dlužníka ze dne 27.3.2013, jež bylo soudu doručeno dne 29.3.2013, však plyne, že dlužníka viděla naposledy v listopadu 2011 a neví, kde se dlužník nachází. Podle odvolatele to vzbuzuje pochybnosti ohledně důvěryhodnosti těchto vyjádření. Odvolatel namítal, že soud prvního stupně zcela pominul, že dlužník, pobývající v současné době skutečně pravděpodobně v Řecké republice, však zde nedosahuje žádného příjmu, je nezaměstnaný a nezaměstnaným zřejmě zůstane.

Uvedl-li dlužník dále ve svém vyjádření, že se hodlá vrátit do České republiky, lze dovodit, že v Řecké republice nemá žádné ekonomické zájmy. Jeho jediným majetkem je v insolvenčním návrhu označená nemovitost v okrese Břeclav, a je zřejmé, že dlužník má zájem a považuje za svou prioritu žít a řešit své ekonomické zájmy v České republice. Pro případ, že by odvolací soud dospěl rovněž k závěru, že hlavní zájmy dlužníka jsou soustředěny v Řecku, poukázal odvolatel na to, že soud prvního stupně napadeným rozhodnutím odkázal na podání insolvenčního návrhu ve věci dlužníka v Řecké republice s tím, že v tomto státě by mělo být vedené jako hlavní úpadkové řízení. Takový postup by však byl v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Vedení insolvenčního řízení v Řecké republice by bylo nadbytečné až obstrukční, neboť dlužník zde nemá příjem, nemá majetek apod. Odvolateli jde přitom-jak uvádí-primárně o zpeněžení majetku dlužníka v České republice a zahájení úpadkového řízení v Řecké republice jenom proto, aby mohlo být zahájeno jako tzv. vedlejší úpadkové řízení v České republice, nepovažuje za ekonomicky opodstatněné. Podle názoru odvolatele nadto soud prvního stupně nevzal v potaz všechna podstatná ustanovení Nařízení. V tomto směru odkázal na znění bodu 9 preambule, Článek 3 bod 2 a Článek 3 bod 4, písm. b), podle něhož Nařízení umožňuje zahájit územní úpadkové řízení (jako tzv. vedlejší úpadkové řízení) v jiném členském státě, než ve kterém jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, ještě před zahájením hlavního úpadkového řízení, pokud žádá o územní úpadkové řízení věřitel, který má bydliště, obvyklé místo pobytu nebo sídlo v členském státě, na jehož území se nachází provozovna dlužníka, nebo jehož pohledávka vznikla na základě činnosti této provozovny, s tím, že provozovnou se v intencích Článku 2, písm. h) Nařízení rozumí jakékoli provozní místo, kde dlužník vykonává nikoli přechodnou hospodářskou činnost za pomoci lidských a materiálních zdrojů. Třebaže dlužník není fyzickou osobou podnikatelem, vztahuje se na něj celé Nařízení bez dalšího rozlišení, a v tomto duchu lze vyjádřit, a vyplývá to i z jednání dlužníka, který zde rekonstruoval nemovitost a nyní ji (neúspěšně) prodává po jednotlivých bytových jednotkách, že zde, to je v České republice, vykonává právě takovou nikoli přechodnou hospodářskou činnost, přičemž za provozovnu lze označit právě dotčené nemovitosti, jež jsou zajištěny zástavním právem k zajištění pohledávek věřitele z titulu poskytnutých úvěrů. Lze také vyjádřit -podle názoru odvolatele-že pohledávky odvolatele vznikly v souvislosti s činností dlužníka na jeho provozovně. Citovaná ustanovení Nařízení umožňují vést vedlejší úpadkové řízení v České republice, soud prvního stupně je však přesto nevzal v úvahu. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

V průběhu odvolacího řízení, podáním, došlým insolvenčnímu soudu dne 25.10.2013, oznámil insolvenční navrhovatel , věřitel Komerční banka, a.s., že pohledávku vůči dlužníkovi, přihlášenou do insolvenčního řízení, postoupil smlouvou ze dne 7.10.2013 společnosti G. P. Investments a.s. a navrhl, aby insolvenční soud rozhodl o vstupu nabyvatele pohledávky do insolvenčního řízení. Insolvenční soud tomuto návrhu vyhověl a usnesením ze dne 25.10.2013 č. j.

KSBR 28 INS 133/2012-P1-3 rozhodl, že do insolvenčního řízení vstupuje místo přihlášeného věřitele Komerční banka, a.s. nabyvatel pohledávky G. P. Investments a.s.

Je třeba uvést, že v mezidobí, dne 1.1.2014, nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II.-přechodného ustanovení uvedeného zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenční navrhovatel se insolvenčním návrhem, došlým soudu dne 4.1.2012, domáhá zjištění úpadku dlužníka Dimitriose Dimitriadise s odkazem na tvrzení, že má vůči tomuto dlužníkovi pohledávky ze smluv o úvěru, a to pohledávku ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 31.1.2008 reg. č. 0671008240283 celkem ve výši 2.315.728,07 Kč, pohledávku ze smlouvy o úvěru ze dne 31.1.2008 reg. č. 0670008240163 celkem ve výši 2.516.848,85 Kč, pohledávku ze smlouvy o úvěru ze dne 31.1.2008 reg. č. 0671008040284 celkem ve výši 296.599,99 Kč a pohledávku ze smlouvy o úvěru ze dne 8.12.2008 reg. č. 0671008245002, přičemž tyto pohledávky jsou zajištěny na základě zástavních smluv (v návrhu blíže označených) zástavními právy na nemovitostech, v návrhu rovněž blíže specifikovaným, zapsaným u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Břeclav na LV č. 9763 pro obec a katastrální území Břeclav. Jako další věřitele dlužníka označil Jana anonymizovano , ročník 1978 a Ing. Ladislava anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Hodonín, Měšťanská 3348/36b, s pohledávkami nejméně ve výši 600.000 Kč s příslušenstvím, pro které byla usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25.2.2011 č. j. 15 EXE 123/2010-11 na majetek dlužníka nařízena exekuce. Podle tvrzení v návrhu je tedy dlužník v úpadku, neboť má peněžité závazky vůči více věřitelům, tyto závazky jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a dlužník není schopen své závazky plnit, neboť kromě závazku dlužníka vůči věřiteli je vůči dlužníkovi vedeno exekuční řízení a dlužník je v několikaměsíčním prodlení s placením všech svých závazků, o kterých je věřitel informován. S ohledem na skutečnost, že pohledávky věřitelů dlužníka vznikly před únorem roku 2011 a tyto nebyly uspokojeny, a zástavní práva k jejich zajištění stále postihují nemovitosti dlužníka, lze důvodně usuzovat, že dlužník neplní peněžité závazky po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti.

K výzvě soudu Bc. Jan anonymizovano , anonymizovano sdělil, že má vůči dlužníkovi a jeho manželce Jiřině Dimitriadisové splatnou a dosud neuhrazenou pohledávku celkem ve výši 500.000 Kč ze smlouvy o půjčce ze dne 3.12.2008 a dle notářského zápisu ze dne 3.12.2008 NZ 387/2008 s prohlášením o uznání závazku a dohodou se svolením k vykonatelnosti, přičemž k vymožení této pohledávky je vedeno exekuční řízení pod sp. zn. 15 EXE 123/2010 u Exekučního úřadu v Hodoníně, soudního exekutora Mgr. Kamila Brančíka. Poté, co byl dlužník usnesením ze dne 30.1.2012 č. j. KSBR 28 INS 133/2012-A-5 (jež mu bylo doručováno na adresu Břeclav, Šilingrova 2143) vyzván, aby se ve stanovené lhůtě k insolvenčnímu návrhu písemně vyjádřil a předložil listinné důkazy, jichž se dovolává, a dále aby v téže lhůtě předložil seznamy svého majetku, svých závazků a svých zaměstnanců, došlo soudu sdělení Jiřiny Dimitriadisové, že převzala usnesení s výzvou, neboť její manžel se v Břeclavi již od konce roku 2011 nezdržuje, kde se nachází jí není známo, naposledy ho viděla v listopadu 2011. Následně, v podání, které soudu došlo dne 29.5.2012, pak sdělila adresu pobytu dlužníka-Tagarades, T.Q. 445, Dimos Thermi, Řecko. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15.1.2013, č. j. KSBR 28 INS 133/2012-A-10 opětovně vyzval dlužníka, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložil písemné vyjádření k insolvenčnímu návrhu a listinné důkazy, jichž se dovolává, uvedl, zda a na základě čeho pobírá příjmy a kdo je jejich plátcem, dále kde má svůj trvalý pobyt, nebo kde se zdržuje a kam mu lze doručovat písemnosti, a aby předložil seznamy svého majetku, svých závazků a svých zaměstnanců. Usnesení s výzvou bylo doručováno dlužníkovi na označenou adresu v Řecku. Na tuto výzvu reagoval dlužník podáním, došlým soudu dne 15.2.2013, v němž uvedl, že se koncem roku 2007 odhodlali s manželkou vrátit se do České republiky, neboť v Řecku pociťovali první náznaky krize, a odezvy byly zvlášť citelné v zaměstnání, on sám že však odjet nemohl, neboť měl pracovní smlouvu, proto pověřil manželku vyřízením všech formalit ohledně půjčky a podobně , a k tomu jí udělil plnou moc. Poté ještě další dva roky, do srpna 2009, byl v Řecku. Dále uvedl, že v Řecku ještě nepracuje a že je velice nepravděpodobné, že by se pro lidi v jejich věku něco našlo, s tím, že jeho manželka za ním přijela zpět do Řecka z rodinných důvodů (s ohledem na komplikované těhotenství jejich dcery). Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20.2.2013 č. j. KSBR 28 INS 133/2012-A-12 opětovně vyzval dlužníka, aby ve stanovené lhůtě předložil seznamy svého majetku, svých závazků a svých zaměstnanců, usnesení doručoval dlužníkovi rovněž na jeho adresu v Řecku, na tuto výzvu soudu však dlužník nereagoval. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 427 IZ, vyjde-li v průběhu insolvenčního řízení najevo, že podle přímo použitelného právního předpisu Evropských společenství byly ke dni zahájení insolvenčního řízení hlavní zájmy dlužníka soustředěny v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska a že dlužník k tomuto dni neměl ani provozovnu na území České republiky, insolvenční soud insolvenční řízení zastaví.

Podle Článku 3 Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000, o úpadkovém řízení, soudy členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, jsou příslušné k zahájení úpadkového řízení. V případě společnosti nebo právnické osoby se za místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy, považuje sídlo, pokud není prokázán opak (odstavec 1.). Pokud jsou hlavní zájmy dlužníka soustředěny na území některého členského státu, soudy jiného členského státu příslušné k zahájení úpadkového řízení proti dlužníkovi pouze tehdy, pokud má dlužník provozovnu na území tohoto členského státu. Účinky takového řízení jsou omezeny na majetek, který se nachází na území tohoto členského státu (odstavec 2).

Soud prvního stupně po zjištění, že dlužník je státním občanem Řecké republiky, a že se ke dni zahájení řízení také v Řecké republice zdržoval, tedy že se nacházel v jiném státě Evropské unie, se správně zabýval otázkou, zda je dána mezinárodní příslušnost insolvenčního soudu k projednání návrhu věřitele na zahájení insolvenčního řízení. Insolvenční soud je totiž povinen zkoumat mezinárodní příslušnost jako základní podmínku podmiňující zahájení řízení kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení. Zjistí-li kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení, že při zahájení insolvenčního řízení nebyla dána jeho mezinárodní příslušnost k zahájení insolvenčního řízení, je povinen takové řízení z úřední povinnosti zastavit.

Námitkám odvolatele je možno přisvědčit potud, že dlužník ve svém vyjádření, které soudu došlo dne 15.2.2013, skutečně potvrdil, že od srpna 2009 pobýval na území České republiky. Nicméně tato skutečnost je v daném případě bez významu, neboť jak ze sdělení manželky dlužníka ze dne 27.3.2012 dále vyplývá, na území České republiky se dlužník v době zahájení insolvenčního řízení již nezdržoval, když od listopadu 2011 opět pobývá v Řecku, kam za ním manželka -jak se z údajů uvedených ve vyjádření dlužníka, došlému soudu dne 15.2.2013 dále podává-následně odcestovala a pobývá zde s dlužníkem a jejich dcerami.

Námitka odvolatele, že vyjádření dlužníka je v rozporu s vyjádřením jeho manželky, důvodná není. Skutečnost, že se dlužník od konce roku 2011 (od listopadu 2011) nezdržuje na území České republiky totiž manželka dlužníka uváděla ve svém vyjádření ze dne 27.3.2012 (tedy nikoli ze dne 27.3.2013, jak odvolatel uvádí), údaj o tom, že do Řecka za ním manželka odcestovala, přitom dlužník uvádí až následně, ve vyjádření, jež soudu došlo dne 15.2.2013.

Nutno zdůraznit, že Nařízení vychází ze zásady, že v daném místě a čase může existovat pouze jedno místo, kde jsou soustředěny dlužníkovy hlavní zájmy (srov. bod 4 a bod 12 preambule Nařízení). Vzhledem k tomu, že Nařízení se nevztahuje pouze na úpadková řízení podnikatelských subjektů, ale i na úpadky fyzických osob nepodnikatelů (bod 9 preambule Nařízení), je i v případě dlužníka pro posouzení mezinárodní místní příslušnosti podstatná otázka jeho hlavního zájmu (Článek 3 odst. 1 Nařízení). Bližší význam pojmu hlavní zájmy dlužníka je pak třeba chápat podle bodu 13 preambule Nařízení tak, že místem hlavního zájmu dlužníka fyzické osoby nepodnikatele je místo, ze kterého dlužník obvyklé své zájmy spravuje, a je proto zjistitelné třetími osobami.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že v době zahájení insolvenčního řízení se centrum hlavních zájmů dlužníka, který je občanem Řecké republiky, skutečně nacházelo na území tohoto členského státu. Dlužník se na území Řecké republiky zdržoval již od konce roku 2011, přičemž následně za ním odcestovala i jeho manželka a je tedy zřejmé, že na území Řecké republiky také má i svou rodinu. Soud prvního stupně správně dovodil, že je splněna i podmínka, že místo, ze kterého dlužník obvykle své zájmy spravuje, je také zjistitelné třetími osobami, to je zejména věřiteli. Údaj o tom, že dlužník má adresu trvalého pobytu v Řecku, je uváděn jako součást označení dlužníka ve smlouvách, na něž v insolvenčním návrhu věřitel odkazuje (ve smlouvách reg. č. 0671008240283, reg. č. 0670008240163, reg. č. 0671008240284, a v další smlouvě o úvěru, jež je založena jako příloha k přihlášce pohledávky, reg. č. 0671007225859). Pokud se týká dalšího v insolvenčním návrhu označeného věřitele Bc. Jana anonymizovano , z listin, které ke svému vyjádření tento věřitel soudu zaslal (smlouva o půjčce, uzavřená mezi Bc. Janem Poláškem, jako věřitelem na straně jedné, a Jiřinou Dimitriadisovou a Dimitriosem Dimitriadisem, jako dlužníky na straně druhé, dne 3.12.2008 a notářský zápis sepsaný před JUDr. Zdeňkou Horákovou, notářkou v Hodoníně dne 3.12.2008 NZ 387/2008, N 440/2008) vyplývá, že jako adresa trvalého pobytu Dimitriose Dimitriadise byla rovněž uváděna adresa pobytu v Řecku.

Neobstojí ani námitka odvolatele, koncentrující se do tvrzení, že v České republice by bylo možno vést vedlejší úpadkové řízení.

Ze shora citovaného Článku 3 odst. 2 Nařízení plyne, že pokud se centrum hlavních zájmů dlužníka nachází na území některého z členských států Evropské unie, je možné zahájit vedlejší úpadkové řízení nebo územní úpadkové řízení v členském státě, kde je umístěna provozovna dlužníka.

Pojem provozovna vykládá Článek 2, písm. h) Nařízení tak, že provozovnou je provozní místo, odkud dlužník vykonává hospodářskou činnost, a to nikoliv pouze přechodnou, za pomoci lidských a materiálních zdrojů. Aby se mohlo jednat o provozovnu, je nutné, aby v daném členském státě měl dlužník umístěny současně jak lidské zdroje, tak zdroje materiální, jejichž prostřednictvím svou hospodářskou činnost vykonává. Další podmínkou pro zahájení insolvenčního řízení je také to, že provozovna (ve smyslu Článku 2, písm. h/ Nařízení) je způsobilá stát se účastníkem insolvenčního řízení (srov. § 19 o.s.ř.).

Již se zřetelem na shora uvedený výklad je zřejmé, že za provozovnu rozhodně nelze považovat (a odvolatel se mýlí dovozuje-li opak) nemovitosti-bytové jednotky ve vlastnictví dlužníka, který, jak bylo shora uvedeno, je fyzickou osobou, nepodnikatelem.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení a o uložení povinnosti insolvenčnímu navrhovateli zaplatit soudní poplatek za podaný insolvenční návrh (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi a insolvenčnímu navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 12. února 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu