3 VSOL 748/2013-B-29
KSBR 28 INS 30267/2012 3 VSOL 748/2013-B-29

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Jaroslavy anonymizovano , anonymizovano , bytem v Hodoníně, Křičkova 33, zastoupené JUDr. Mgr. Jiřím Drobečkem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Velkomoravská 1, PSČ 695 01, o neschválení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.7.2013 č.j. KSBR 28 INS 30267/2012-B-15

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně neschválil oddlužení dlužnice Jaroslavy anonymizovano (výrok I.), na majetek dlužnice Jaroslavy anonymizovano prohlásil konkurs (výrok II.) a rozhodl, že konkurs na majetek dlužnice bude projednáván jako nepatrný (výrok III.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že z obsahu spisu vyplynulo, že do insolvenčního řízení dlužnice Jaroslavy anonymizovano se přihlásili věřitelé s celkovou sumou pohledávek 1.828.885,99 Kč, z toho jeden věřitel s pohledávkou 408.403 Kč zajištěnou nemovitostmi ve společném jmění dlužnice a jejího manžela, celková suma pohledávek přihlášených nezajištěných věřitelů činí 1.420.482,99 Kč a 30 % těchto pohledávek tak činí 426.144,897 Kč. Dlužnice je zaměstnána a má příjem z pracovního poměru v průměrné výši 11.091 Kč měsíčně, je vdaná a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. S ohledem na výši svého příjmu a počet vyživovacích povinností by byla schopna za pět let zaplatit v oddlužení věřitelům částku 140.400 Kč. Dlužnice má dále ve společném jmění s manželem nemovitosti, které zajišťují pohledávku přihlášeného věřitele ve výši 408.403 Kč. Ze zprávy insolvenční správkyně vyplynulo, že výtěžek zpeněžení nemovitostí činí zhruba 450.000 Kč. Zbývající částka po uspokojení zajištěného věřitele činí 41.597 Kč a společně s částkou 140.400 Kč činí částka použitelná pro oddlužení 181.997 Kč. Za pět let trvání oddlužení po odečtení nároků insolvenční správkyně by dlužnice byla schopna uhradit na pohledávky nezajištěných věřitelů částku 116.657 Kč s tím, že tato částka nepostačuje k uspokojení 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Protože dlužnice nemá dostačující příjmy a majetek, insolvenční soud rozhodl podle § 405 odst. 1 insolvenčního zákona o neschválení oddlužení a podle ustanovení § 405 odst. 2 insolvenčního zákona rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem. Podle § 314 odst. 1, písm. a) insolvenčního zákona rozhodl insolvenční soud tak, že konkurs bude projednáván jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, ve kterém uvedla, že odvolání směřuje proti výrokům I. a II. usnesení. Poukazuje na to, že bylo rozhodnuto o vyloučení jejího insolvenčního řízení k samostatnému projednání. Má za to, že za situace, kdy veškeré závazky pocházejí ze společného jmění manželů, měly by být tyto závazky sečteny a poté rozděleny stejným dílem mezi její insolvenční řízení a insolvenční řízení jejího manžela. Namítá, že závazek věřitele č. 4 České spořitelny, a.s. je napsán na dceru Petru Halabrínovou, kterou je rovněž splácen a neměl by být zahrnut do celkové sumy přihlášených pohledávek věřitelů, a to z toho důvodu, že přihlášená pohledávka věřitele č. 4 není tzv. dospělá, tedy z celkové sumy přihlášených pohledávek ve výši 2.180.144,75 Kč by měla být odečtena částka ve výši 1.233.047,21 Kč, kdy zbylá suma závazků bude ve výši 947.097,54 Kč. Tato zbylá suma závazků by měla být rozdělena rovnoměrně mezi ní a jejího manžela, takže by byla povinna uspokojovat částku ve výši 473.548,77 Kč. Musela by zaplatit 30 % z této částky, což v daném případě představuje částku 142.548,77 Kč a s ohledem na výši svého příjmu by byla schopna tuto částku za pět let trvání oddlužení svým věřitelům zaplatit. Domnívá se, že jak pro ni, tak pro její věřitele by bylo výhodnější schválit oddlužení plněním splátkového kalendáře, když majetková podstata nedosahuje výše, kterou by byla schopna uhradit oddlužením se splátkovým kalendářem. Poukazuje na komplikovanost a zmatečnost řízení, kdy soud vydal rozhodnutí ze dne 11.7.2013, na základě kterého prodej nemovitostí z důvodu uspokojení zajištěné pohledávky vykoná insolvenční správce až po schválení oddlužení formou splátkového kalendáře, tedy nemovitost zajištěna zástavním právem může být prodána až po schválení splátkového kalendáře. Upozorňuje také na jednání insolvenčního správce, který srazil z její mzdy hodnotu ve výši 100 %, což je v rozporu s ustanovením § 278 občanského soudního řádu. Navrhuje, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako nezákonné zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, eventuelně rozhodl o změně usnesení tak, že se schvaluje oddlužení dlužnice.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice důvodné není.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno k návrhu dlužnice insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, ve kterém dlužnice uvedla, že všechny závazky vznikly za dobu manželství a tudíž spadají do společného jmění manželů a z toho důvodu žádá o spojení svého insolvenčního řízení s insolvenčním návrhem svého manžela, který taktéž podal u Krajského soudu v Brně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Soud prvního stupně tomuto návrhu vyhověl a usnesením ze dne 3.1.2013 č.j. KSBR 28 INS 30267/2012-A-9 rozhodl o tom, že insolvenční řízení dlužnice Jaroslavy anonymizovano a dlužníka Arnošta anonymizovano , vedeného pod sp. zn. KSBR 28 INS 30270/2012 se spojují ke společnému řízení, které bude dále vedeno pod sp. zn. KSBR 28 INS 30267/2012. Usnesením ze dne 28.2.2013 č.j. KSBR 28 INS 30267/2012-A-14 soud zjistil úpadek dlužníků Jaroslavy anonymizovano a Arnošta anonymizovano , dále povolil oddlužení dlužníků Jaroslavy anonymizovano a Arnošta anonymizovano , insolvenční správkyni ustanovil JUDr. Vlastu Němcovou a vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě 30 dnů. Přezkumné jednání a schůze věřitelů se konala u Krajského soudu v Brně dne 30.4.2013; podle obsahu protokolu byly přezkoumány všechny do seznamu přihlášených pohledávek zapsané pohledávky a výsledky přezkumu byly zaznamenány do seznamu přihlášených pohledávek s tím, že upravený seznam se stává nedílnou součástí protokolu o přezkumném jednání. Na tomto jednání insolvenční správkyně deklarovala, že všechny přihlášené pohledávky jsou společnými závazky manželů anonymizovano . Usnesením ze dne 25.7.2013 č.j. KSBR 28 INS 30267/2012-B-14 insolvenční soud rozhodl, že řízení o insolvenčním návrhu dlužníka Arnošta anonymizovano vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 28 INS 30270/2012 se podle § 112 odst. 2 o.s.ř. vylučuje k samostatnému projednání, protože odpadl důvod pro společné projednání obou věcí. Poté soud prvního stupně rozhodl nyní napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 405 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne na místo rozhodnutí o způsobu oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2). Rozhodnutí, jímž oddlužení neschválí, doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze dlužník (odst. 3).

Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že jsou dány podmínky pro zamítnutí návrhu dlužnice na povolení oddlužení, respektive neschválení oddlužení, protože hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší ne 30 % jejich pohledávek. Zákon zakotvuje jako jednu ze základních podmínek pro oddlužení povinnou minimální míru uspokojení nezajištěných pohledávek. Každá z nezajištěných pohledávek uspokojovaných v insolvenčním řízení má být uhrazena minimálně v rozsahu 30 % její výše. Zákon dává dlužníku možnost, aby dosáhl povolení oddlužení i v případě, kdy nenabídne takový rozsah plnění, který by pokryl 30 %. Dlužník může s věřiteli dohodnout a získat souhlas i s nižším plněním; souhlas každého takového dlužníkova věřitele musí být dán písemně s úředně ověřeným podpisem věřitele.

V přezkoumávané věci dlužnice nedoložila, že by věřitelé souhlasili s nižším, než 30% uspokojením svých pohledávek, takže při hodnocení toho, zda dlužnice by byla schopna v průběhu pěti let uspokojit své věřitele nutno vycházet z minimálního rozsahu 30 % uspokojení nezajištěných pohledávek. V dané věci soud prvního stupně rozhodl o neschválení oddlužení až po přezkumném jednání a schůzi věřitelů, správně proto při svých úvahách o tom, zda dlužnice dosáhne na minimální 30 % uspokojení pohledávek svých věřitelů, vycházel ze sumy přihlášených nezajištěných pohledávek.

Z obsahu spisu vyplývá, že do insolvenčního řízení obou dlužníků se přihlásila společnost FINSYS solutions s.r.o. jako zajištěný věřitel s pohledávkou v hodnotě 408.403 Kč, která v této výši byla zjištěna včetně práva na uspokojení ze zajištění majetku. Všichni zbývající věřitelé se přihlásili jako nezajištění věřitelé, souhrn všech přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů představuje sumu 1.774.141,70 Kč, z toho suma zjištěných pohledávek představuje 1.771.741,70 Kč. Nutno odmítnout odvolací námitku dlužnice, že závazek vůči věřiteli České spořitelně, a.s. by neměl být zahrnut do celkové sumy přihlášených pohledávek, a to z toho důvodu, že závazek je napsán na dceru Petru Halabrínovou, kterou je rovněž splácen . Jak vyplývá z protokolu o přezkumném jednání-seznamu přihlášených pohledávek, věřitel Česká spořitelna, a.s. se přihlásil do insolvenčního řízení s pohledávkou ve výši 1.233.047,21 Kč, která nebyla popřena insolvenční správkyní a ani žádným přihlášeným věřitelem, a je proto považována za zjištěnou (ustanovení § 201 odst. 1, písm. a/ IZ). Pokud teprve až nyní v podaném odvolání dlužnice vůči této pohledávce uplatňuje námitky, jedná se o námitky právně bezvýznamné. Tyto námitky mohla zcela jistě dlužnice uplatnit v rámci přezkumného jednání, popřípadě v seznamu svých závazků; jak však vyplývá z listu přihlášené pohledávky věřitele České spořitelny, a.s. dlužnice pohledávku tohoto věřitele uznala, a ani v seznamu svých závazků tuto pohledávku nepopřela. Zjištěnou pohledávku věřitele České spořitelny, a.s. je proto nutno zahrnout do sumy všech zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů. Není důvodná ani námitka, že pokud došlo k rozdělení insolvenčního řízení dlužnice a jejího manžela, mělo by také dojít k rovnoměrnému rozdělení výše zjištěných závazků. Oba manželé ve shodě se stanoviskem insolvenční správkyně deklarovaném na přezkumném jednání uvedli, že všechny závazky vznikly za dobu manželství, a proto tyto závazky spadají do společného jmění manželů (ustanovení § 143 odst. 1, písm. b/ ObčZ). Závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně, manželé jsou tedy společnými dlužníky (ustanovení § 145 odst. 3 ObčZ).

Dlužnice nikterak nezpochybňuje, že její průměrný čistý měsíční příjem činí 11.091 Kč. Při výši tohoto příjmu s přihlédnutím k tomu, že dlužnice kromě manžela nemá žádnou vyživovací povinnost, by dlužnice na splátkách za pět let byla schopna zaplatit 140.400 Kč, tak jak již správně uzavřel soud prvního stupně. Ze seznamu přihlášených pohledávek pod pořadovými čísly 3 až 7 vyplývá, že vůči dlužnici celkem 5 věřitelů (vyjma zajištěného věřitele FINSYS solutions s.r.o.) přihlásilo své nezajištěné pohledávky v celkové výši 1.420.484,99 Kč (jedná se o věřitele AB 4 B.V. soukromá společnost s ručením omezeným se sídlem v Nizozemí, Česká spořitelna a.s., Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s., ESSOX s r.o. a Finanční úřad pro Jihomoravský kraj), přičemž v tomto rozsahu byly všechny přihlášené pohledávky také zjištěny. Za pět let trvání oddlužení by dlužnice s ohledem na výši svého příjmu 11.091 Kč a výši zjištěných pohledávek 1.420.484,99 Kč byla schopna své věřitele uspokojit pouze v rozsahu 6,08 %, respektive 5,28 %, pokud by správce byl plátcem daně z přidané hodnoty. Je třeba také uvést, že ani kdyby došlo k opětovnému spojení insolvenčního řízení dlužnice s insolvenčním řízením jejího manžela, by manželé nebyli schopni za pět let trvání oddlužení uspokojit své věřitele v minimálním rozsahu 30 % jejich pohledávek. Jak již odvolací soud uvedl, dlužnice by byla schopna ze svého příjmu zaplatit za pět let 140.400 Kč na splátky věřitelům, manžel dlužnice s ohledem na výši svého předpokládaného čistého měsíčního příjmu 11.225 Kč a invalidního důchodu 5.381 Kč (manžel dlužnice ve svém insolvenčním řízení dokládá pracovní smlouvu uzavřenou dne 4.9.2013 se společností MEGAWASTE, spol. s r.o. s dohodnutou měsíční mzdou 13.000 Kč a rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně od 14.1.2013) by byl schopen za pět let na splátky věřitelům zaplatit 360.960 Kč; dohromady by pak oba dlužníci byli schopni zaplatit 501.360 Kč. Vzhledem k tomu, že 30 % z celkové sumy všech přihlášených nezajištěných pohledávek ve výši 1.774.141,70 Kč činí 532.242,51 Kč, je zřejmé, že ani při opětovném spojení obou insolvenčních řízení by dlužnice a její manžel nebyli schopni své věřitele v průběhu pěti let trvání oddlužení uspokojit minimálně v rozsahu 30 % jejich pohledávek.

Soud prvního stupně také správně uzavřel, že u dlužnice nepřichází do úvahy ani oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, když nemovitosti ve společném jmění s manželem dlužnice zajišťují pohledávku přihlášeného zajištěného věřitele ve výši 408.403 Kč s tím, že podle insolvenční správkyně předpokládaný výtěžek zpeněžení nemovitostí činí 450.000 Kč. Z hlediska věcné správnosti napadeného rozhodnutí jsou nedůvodné námitky dlužnice o tom, že insolvenční soud rozhodl o prodeji nemovitostí až po schválení oddlužení formou splátkového kalendáře, přestože ke schválení nedojde a že insolvenční správkyně srazila z její mzdy hodnotu ve výši 100 %; obě dvě tyto námitky může vyřešit insolvenční soud v rámci dohlédací činnosti.

Insolvenční soud rozhodl tudíž správně, jestliže povolené oddlužení neschválil, když vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a rovněž tak správně rozhodl současně o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenční správkyni, věřitelskému orgánu a státnímu zastupitelství, pokud vstoupilo do řízení, se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 23. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu