3 VSOL 745/2012-A-20
KSOS 8 INS 5407/2012 3 VSOL 745/2012-A-20

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka EXIMA, spol. s r.o., se sídlem Morávka č. ev. 805, PSČ 739 04, IČ: 43963773, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.7.2012 č.j. KSOS 8 INS 5407/2012-A-14

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zastavil řízení podle ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), neboť dlužník v soudem určené lhůtě nezaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jejíž úhrada mu byla uložena usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5.4.2012 č.j. KSOS 8 INS 5407/2012-A-5, jež bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11.6.2012 č.j. KSOS 8 INS 5407/2012, 3 VSOL 352/2012-A-10.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání bez bližšího odůvodnění pouze s tím, že se domáhá zrušení usnesení soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolání nedoplnil ani k výzvě Krajského soudu v Ostravě v usnesení ze dne 6.8.2012 č.j. KSOS 8 INS 5407/2012-A-10.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o., o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odstavec 3).

Z obsahu spisu vyplývá, že poté, co dlužník podal insolvenční návrh, jímž se domáhá zjištění úpadku a prohlášení konkursu, Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5.4.2012 č.j. KSOS 8 INS 5407/2012-A-5 uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Současně dlužníka poučil o tom, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud insolvenční řízení zastavit (§ 108 odst. 3 IZ). Dlužník proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž mu byla uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení podal odvolání, na základě podaného odvolání však Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 11.6.2012 č.j. KSOS 8 INS 5407/2012, 3 VSOL 352/2012-A-10 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž byla dlužníkovi uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, nabylo právní moci dne 25.6.2012.

Podle sdělení účtárny Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.7.2012, záloha na náklady insolvenčního řízení zaplacena nebyla.

Za situace, kdy dlužník nesplnil soudem pravomocně uloženou povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení (což v podaném odvolání ani nezpochybňuje), byť byl poučen o možnosti zastavení řízení předtím, než soud rozhodne o insolvenčním návrhu, proto soud prvního stupně postupoval správně, pokud v souladu s ustanovením § 108 odst. 3 IZ insolvenční řízení zastavil.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že ze shora citovaného ustanovení § 108 odst. 3 IZ vyplývá, že jestliže insolvenční navrhovatel ve stanovené lhůtě pravomocně uloženou povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nesplní, pak-pokud nevyšly najevo nové skutečnosti, pro něž není důvodu na zaplacení zálohy trvat-insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu zváží, zda pro nezaplacení zálohy insolvenční řízení zastaví nebo přikročí k jejímu vymáhání. V posuzované věci však podle obsahu spisu takové skutečnosti, pro něž není důvodu na zaplacení zálohy v mezidobí, před rozhodnutím insolvenčního soudu o zastavení řízení, najevo nevyšly. Za tohoto stavu věci je tak-z hlediska posouzení správnosti postupu soudu prvního stupně-pro rozhodnutí odvolacího soudu významné pouze to, že záloha na základě pravomocného rozhodnutí zaplacena nebyla.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 21. září 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Radka Panáčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu