3 VSOL 744/2014-B-18
KSBR 29 INS 3076/2014 3 VSOL 744/2014-B-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužnice Zuzany anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Hlinky 142/17, PSČ 603 00, o zproštění insolvenčního správce funkce, o odvolání Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., se sídlem Praha 4-Nusle, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo 29414873, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.6.2014, č. j. KSBR 29 INS 3076/2014-B-10,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. m ě n í tak, že dosavadní insolvenční správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., se sídlem Praha 4-Nusle, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo 29414873, se n e z p r o š ť u j e funkce.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zprostil funkce dosavadního insolvenčního správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. (výrok I.), insolvenční správkyní ustanovil Mgr. Bohdanu Šocovou se sídlem Brno, Gajdošova 7, PSČ 615 00, identifikační číslo 73117170 (výrok II.) a uložil odvolanému insolvenčnímu správci, aby bez zbytečného odkladu řádně informoval novou insolvenční správkyni o své dosavadní činnosti a předal jí všechny doklady související s výkonem jeho funkce, s tím, že jeho odpovědnost za dobu výkonu funkce nezaniká (výrok III).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uzavřel, že postup insolvenčního správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. je jednáním, které lze podřadit pod ustanovení § 34 insolvenčního zákona, to je, že insolvenční správce závažně porušil důležitou povinnost a nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí. V této souvislosti uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení dne 6.2.2014. Usnesením ze dne 10.3.2014 byl zjištěn úpadek dlužnice a povoleno oddlužení, a insolvenčním správcem byla ustanovena Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. Současně byla stanovena lhůta pro podání přihlášek a nařízeno přezkumné jednání a schůze věřitelů na den 9.6.2014, přičemž insolvenčnímu správci bylo uloženo (výrokem X.) nejpozději 15 dnů před termínem konání přezkumného jednání předložit insolvenčnímu soudu seznam přihlášených pohledávek. Insolvenční správce předložil seznamy přihlášených pohledávek podáním ze dne 5.6.2014, tyto seznamy neobsahovaly stanovisko insolvenčního správce k přihlášeným pohledávkám. Usnesením ze dne 10.3.2014 byla insolvenčnímu správci (výrokem XI.) uložena povinnost nejpozději deset dnů před konáním schůze věřitelů předložit zprávu o své dosavadní činnosti, insolvenční správce však doručil zprávu insolvenčnímu soudu v pátek dne 6.6.2014, když jednání bylo nařízeno na pondělí dne 9.6.2014. Na přezkumné jednání se insolvenční správce nedostavil, vystavil plnou moc pro advokátku dne 6.6.2014. Soud prvního stupně dále uvedl, že má za zjištěné, že insolvenční správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. takto postupuje opakovaně, stejný postup byl zjištěn v řízení č. j. KSBR 29 INS 3074/2014, č. j. KSBR 29 INS 5150/2014 a č. j. KSBR 29 INS 3709/2014. Nadto-jak soud prvního stupně dále pokračoval-již při jednání dne 26.5.2014 v řízení č. j. KSBR 29 INS 2675/2014, v němž insolvenční správce postupoval obdobně a na jednání se nedostavil, byl jeho zástupce upozorněn, že insolvenční správce svým postupem porušuje insolvenční zákon, toto poučení soud zaprotokoloval, ani po tomto upozornění dne 26.5.2014, kdy mohl insolvenční správce v řízeních nařízených na 9.6.2014 alespoň částečně eliminovat svůj postup, tak neučinil. Insolvenční správce postupoval podle úsudku soudu prvního stupně s nedostatečnou péčí opakovaně, celkem v pěti řízeních, proto jsou zde důvody pro zproštění insolvenčního správce funkce, neboť insolvenční správce porušil ustanovení § 189 insolvenčního zákona a nerespektoval usnesení soudu ze dne 10.3.2014. Současně insolvenční správce způsobil, že insolvenční soud nemohl splnit svoji povinnost, danou ustanovením § 189 odst. 3 insolvenčního zákona.

Proti tomuto usnesení, výslovně proti výrokům I. a II., podal zproštěný insolvenční správce odvolání. Odvolatel poukázal na to, že seznam přihlášených pohledávek nebyl předložen až dne 5.6.2014, jak se uvádí v odůvodnění usnesení soudu prvního stupně, nýbrž dne 4.6.2014 v 8:17:41, takže v případě aplikace ustanovení § 189 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 31.12.2013, by byl uvedený seznam předložen včas, to je tak, aby ho soud mohl zveřejnit v insolvenčním rejstříku nejpozději tři dny přede dnem, kdy se o pohledávkách v něm obsažených má konat přezkumné jednání. Není rovněž pravda,

že by předložený seznam neobsahoval stanovisko odvolatele k přihlášeným pohledávkám, odvolatel v tomto seznamu stanovisko ke všem uplatněným pohledávkám (oproti dlužnici, která se před přezkumným jednáním k přihlášeným pohledávkám skutečně nevyjádřila, když své vyjádření hodlala přednést až na přezkumném jednání, což se také stalo) vyjádřil. Zprávu o činnosti zaslal odvolatel opožděně, neboť až do konce týdne předcházejícího konání přezkumného jednání (schůze věřitelů) ověřoval příjmové a majetkové možnosti dlužnice, zejména z toho důvodu, aby byl řádně připraven vysvětlit své doporučení řešit oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty a nikoliv splátkovým kalendářem. Odvolatel dále zdůraznil, že postih insolvenčního správce zproštěním funkce přichází v úvahu toliko z důvodu zákonem předvídaných pochybení, jež lze sankcionovat pouze v insolvenčním řízení, v němž se jich insolvenční správce dopustil; jinými slovy, pokud by odvolatel neplnil řádně své povinnosti v insolvenčních řízeních vedených na majetek jiných dlužníků, než dlužnice Zuzany anonymizovano , jak dovozuje soud prvního stupně, bylo by třeba, aby za to byl insolvenčním soudem sankcionován v těchto řízeních. Konstruuje-li soud prvního stupně v odvoláním napadeném rozhodnutí (možné) porušení povinnosti insolvenčního správce v jiném insolvenčním řízení jako důvod pro zproštění insolvenčního správce funkce v tomto řízení, bylo takové rozhodnutí vydáno ultra vires, tedy za hranicí pravomocí insolvenčního soudu vykonávat dohled nad činností insolvenčního správce v konkrétním řízení. V této souvislosti odvolatel dále odkázal na konstantní judikaturu, například usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10.1.2012, č. j. KSPL 54 INS 1452/2011, 1 VSPH 29/2012-B-40, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.8.2012, č. j. KSPL 27 INS 9115/2009, 1 VSPH 1088/2012-B-333 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.1.2013, č. j. MSPH 60 INS 6615/2011, 2 VSPH 1197/2012-B-45, a dále na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7.9.2012, č. j. KSHK 41 INS 412/2010, 3 VSPH 153/2012-B-45. Podle názoru odvolatele odvoláním napadené rozhodnutí se může opírat pouze o skutečnost, že odvolatel předložil opožděně podklady pro přezkumné jednání a schůzi věřitelů, toto pochybení však nevedlo ke zmaření přezkumného jednání a schůze věřitelů, když tato jednání proběhla bez jakýchkoliv problémů či komplikací. Odvolatel také namítal, že insolvenční soud rozhodl o jeho zproštění funkce insolvenčního správce bez jeho slyšení ve smyslu ustanovení § 32 odst. 1 insolvenčního zákona. Tím mu byla nezákonně upřena možnost vyjádřit se ke svému zproštění, přičemž právě ve svém vyjádření, ať ústním či písemném, by mohl soudu prvního stupně objasnit, že opožděné zaslání podkladů bylo způsobeno, mimo jiné, nemocí hned několika zaměstnanců odvolatele, respektive technickými problémy, které však již zcela odstranil. Odvolatel rovněž poukázal na to, že ustálená judikatura dovozuje, že zproštění insolvenčního správce funkce je mimořádným prostředkem, k němuž je možno sáhnout jen výjimečně, ukáží-li se mírnější nástroje nápravy pochybení insolvenčního správce nedostatečnými. Poukázal na to, že si je vědom svého pochybení, to však nevedlo ke zmaření přezkumného jednání a schůze věřitelů, tedy ve svém důsledku nemělo na účastníky insolvenčního řízení žádné negativní dopady. Pokud by měl již být nějakým způsobem postižen, nemělo se tak stát zproštěním funkce, nýbrž uložením pořádkové pokuty. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. funkce insolvenčního správce nezprošťuje.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že v přezkoumávané věci bylo řízení zahájeno k insolvenčnímu návrhu dlužnice spojenému s návrhem na povolení oddlužení, došlému soudu dne 6.2.2014. Na základě tohoto návrhu Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10.3.2014, č.j. KSBR 29 INS 3076/2014-A-9 zjistil úpadek dlužnice Zuzany anonymizovano , povolil řešení úpadku dlužnice oddlužením, insolvenčním správcem ustanovil Administraci insolvencí CITY TOWER, v.o.s. se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo 29414873, nařídil přezkumné jednání na den 9.6.2014 v 10.00 hodin a svolal schůzi věřitelů na týž den, s tím, že schůze věřitelů proběhne bezprostředně po přezkumném jednání a bude mít program, ve výroku rozhodnutí blíže specifikovaný. Současně insolvenčnímu správci uložil, aby insolvenčnímu soudu předložil nejpozději 15 dnů před termínem přezkumného jednání seznam přihlášených pohledávek a nejpozději 10 dnů před termínem schůze věřitelů zprávu o své dosavadní činnosti. Součástí usnesení je poučení-mimo jiné-i pro insolvenčního správce, které, kromě jiného, obsahuje poučení o tom, že insolvenční správce je povinen se účastnit přezkumného jednání a schůze věřitelů svolané ve výroku tohoto rozhodnutí osobně, s tím, že insolvenční správce se na své nebezpečí a na své náklady (§ 39 odst. 2) může dát zastoupit na schůzi věřitelů jinou osobou; to neplatí, jestliže insolvenční soud požaduje, aby se insolvenční správce takové schůze zúčastnil osobně (§ 399 odst. 2 insolvenčního zákona).

Dne 13.3.2004 došlo insolvenčnímu soudu sdělení insolvenčního správce ze dne 12.3.2014, že jménem veřejné obchodní společnosti Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. bude funkci insolvenčního správce vykonávat společník JUDr. Oldřich Řeháček, Ph.D. Dne 4.6.2014 v 08:17:41 byl soudu doručen seznam přihlášených pohledávek (celkem čtyři přihlášené pohledávky čtyř věřitelů), obsahující stanovisko insolvenčního správce o tom, že tyto pohledávky uznává (a v jaké výši), v části, týkajících se stanoviska dlužníka, byl vždy uveden údaj

bez vyjádření . Dne 6.6.2014 v 14:17:51 došla soudu zpráva insolvenčního správce o činnosti z téhož dne. Z protokolu o přezkumném jednání vyplývá, že přezkumného jednání, jež se konalo dne 9.6.2014 se za insolvenčního správce dostavila advokátka Lenka Novotná na základě předložené plné moci ze dne 6.6.2014, jednání se zúčastnila i dlužnice. Soud prvního stupně konstatoval , že seznam přihlášek pohledávek byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku dne 4.6.2014, přičemž lhůta pro zveřejnění seznamu uplynula podle ustanovení § 189 IZ dne 25.5.2014, a dále, že insolvenční správce nesplnil povinnost danou zákonem, to je, že insolvenční správce sestavuje seznam přihlášených pohledávek a doplňuje tak, aby jej mohl uzavřít neprodleně po skončení lhůty k podání přihlášek pohledávek a v dostatečném předstihu před termínem konání přezkumného jednání. Dále konstatoval , že lhůta pro přihlášení pohledávek uplynula dne 9.4.2014. Konstatoval také, že seznamy, doručené dne 4.6.2014, neobsahují stanovisko k jednotlivým přihláškám pohledávek, s tím, že uzavírá , že v řízení č. j. KSBR 29 INS 2675/2014 byl zjištěn totožný postup insolvenčního správce. Insolvenční soud upozornil osobu zastupující insolvenčního správce , že tímto postupem insolvenční správce porušuje insolvenční zákon. Současně vyzval insolvenčního správce ke sdělení, zda požaduje, aby jej insolvenční soud zprostil funkce. Poté, co k dotazu soudu sdělila zástupkyně insolvenčního správce, že postup insolvenčního správce nemůže vysvětlit, přistoupil soud k přezkoumání jednotlivých přihlášek pohledávek. Soud prvního stupně pak dále konstatoval , že žádný z věřitelů nepopřel pohledávku jiného věřitele postupem dle § 200 IZ, do řízení přihlásili věřitelé pohledávky celkem ve výši 703.009,47 Kč, přihlášené pohledávky jsou nezajištěné a insolvenční správce ani dlužnice žádnou z přihlášených pohledávek nepopírají. Nato vyhlásil usnesení, že přezkumné jednání je prohlášeno za skončené. Podle protokolu o schůzi věřitelů se schůze věřitelů nezúčastnil žádný z přihlášených věřitelů. Soud prvního stupně konstatoval , že lhůta pro předložení zprávy insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti uplynula 30.5.2014, a že insolvenční správce porušil povinnost uloženou soudem v usnesení ze dne 10.3.2014. Protokol o schůzi věřitelů obsahuje dále údaj o tom, že správce (správně zřejmě zástupkyně insolvenčního správce) přednáší zprávu o dosavadní činnosti insolvenčního správce s tím, že insolvenční správce zjistil, že dlužnice pracuje jako ošetřovatelka v Psychiatrické nemocnici Brno se sídlem Brno, Černovice, Húskova 1132/2, průměrná mzda je ve výši 15.455 Kč, je vdaná, vyživovací osobou je pouze manžel, v dalším bylo odkázáno na zprávu ze dne 6.6.2014, a že insolvenční správce navrhuje řešení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dlužníka. Podle obsahu protokolu o schůzi věřitelů se schůze věřitelů nezúčastnil žádný věřitel a funkci věřitelského orgánu bude v tomto řízení vykonávat insolvenční soud. Dále soud prvního stupně konstatoval , že rozhodnutí o způsobu oddlužení se odkládá do rozhodnutí o návrhu na povolení oddlužení manžela dlužnice Viléma Kodeše (v řízení vedeném pod sp. zn. KSBR 29 INS 3074/2014), a že oddlužení bude řešeno plněním splátkového kalendáře. Podle dalšího údaje uvedeného v protokolu, soud stanovil frekvenci podávání zpráv insolvenčního správce vždy 1x za šest kalendářních měsíců s tím, že v případě jakékoliv změny bude zpráva podána ihned, dlužník bude podávat přehled svých příjmů vždy 1x za uplynulých šest kalendářních měsíců. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 32 odst. 1 IZ, insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

Ve vztahu k důvodům, pro něž byl ustanovený insolvenční správce zproštěn funkce (jak se z odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí podávají), je především nutno uvést, že výtka soudu prvního stupně, že insolvenčním správcem předložený seznam přihlášených pohledávek neobsahuje jeho stanovisko (§ 189 odst. 1 IZ) není důvodná, neboť v seznamu přihlášených pohledávek insolvenční správce své stanovisko ve vztahu k jednotlivým pohledávkám uvedl, když příslušné listy obsahují údaj o tom, že insolvenční správce pohledávku uznává (a v jaké výši).

Spatřoval-li soud prvního stupně důvod pro zproštění insolvenčního správce funkce také v tom, že insolvenční správce se nedostavil k přezkumnému jednání osobně a u tohoto jednání byl zastoupen advokátkou na základě plné moci, je třeba zdůraznit, že insolvenční správce se na své nebezpečí a na své náklady může dát zastoupit při přezkumném jednání jinou osobou. To neplatí pouze v tom případě, jestliže insolvenční soud požaduje, aby se insolvenční správce přezkumného jednání zúčastnil osobně (§ 410 odst. 1 IZ). V přezkoumávané věci však soud prvního stupně v usnesení ze dne 10.3.2014, č. j. KSBR 29 INS 3076/2014-A-9 požadavek na osobní účast insolvenčního správce u přezkumného jednání a na schůzi věřitelů nevyslovil.

Odkazoval-li soud prvního stupně v této souvislosti na postup insolvenčního správce i v jiných insolvenčních řízeních (v nichž byl u přezkumného jednání a na schůzi věřitelů rovněž zastoupen advokátem), nutno přisvědčit námitce odvolatele, že insolvenčního správce lze sankcionovat pouze v tom insolvenčním řízení, v němž se případných pochybení dopustil. Důvody pro zproštění insolvenčního správce funkce spatřovat v porušení povinnosti téhož insolvenčního správce, k nimž došlo v jiném insolvenčním řízení, tudíž nelze. Odvolací soud se proto tím, zda se insolvenční správce případně nedostavil k nařízenému přezkumnému jednání a na svolanou schůzi věřitelů v jiných řízeních (soudem prvního stupně uváděných) nezabýval.

Naproti tomu odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že odvolatel řádně nesplnil povinnost, jež mu byla uložena usnesením Krajského soudu v Brně zde dne 10.3.2014, č.j. KSBR 29 INS 3076/2014-A-9, to je povinnost předložit insolvenčnímu soudu nejpozději 15 dnů před termínem přezkumného jednání seznam přihlášených pohledávek a nejpozději 10 dnů před termínem schůze věřitelů zprávu o své dosavadní činnosti. Odvolatel sice správně namítal, že seznam přihlášených pohledávek předložil soudu dne 4.6.2014 a nikoli dne 5.6.2014, jak uvádí soud prvního stupně v odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí, to však ničeho nemění na skutečnosti, že seznam přihlášených pohledávek i zpráva o dosavadní činnosti insolvenčního správce byly předloženy insolvenčním správcem později, než měl podle pokynů soudu prvního stupně učinit.

Námitky odvolatele, že pozdní zaslání zprávy o činnosti bylo způsobeno tím, že ověřoval příjmové a majetkové možnosti dlužnice, přitom neobstojí. Situace, kdy insolvenční správce do termínu konání schůze věřitelů není schopen z různých důvodů prošetřit a zjistit majetkovou a příjmovou situaci dlužníka samozřejmě může nastat, nicméně pokud k tomu-jak odvolatel tvrdí-v daném případě skutečně došlo, nebránilo to odvolateli předložit alespoň dílčí zprávu, v níž by o této skutečnosti insolvenční soud informoval. Nepostupoval-li insolvenční správce takovým způsobem, seznamy přihlášených pohledávek předložil dne 4.6.2014 a zprávu o své dosavadní činnosti až dne 6.6.2014 (přesto, že přezkumné jednání schůze věřitelů se měly konat již dne 9.6.2014), porušil tak povinnost, která mu byla uložena insolvenčním soudem v rozhodnutí o úpadku.

Za relevantní důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit insolvenčního správce funkce, je nutno považovat zejména skutečnost, že při výkonu své funkce řádně neplní povinnosti vyplývající pro něj z ustanovení § 36 IZ, podle něhož je insolvenční správce povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí, vyvinout veškeré úsilí, které po něm lze požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v nejvyšší míře, dát přednost společnému zájmu věřitelů před zájmy svými i před zájmy jiných osob, věřitelským orgánům poskytovat součinnost nezbytnou k řádnému výkonu jejich funkce, na žádost věřitelského orgánu se účastnit jeho zasedání a věřitelskému orgánu a insolvenčnímu soudu předkládat nejméně jednou za tři měsíce písemnou zprávu o stavu insolvenčního řízení, dále skutečnost, že zpeněžuje majetek v rozporu s ustanovením § 225 odst. 4 nebo § 226 odst. 5 IZ, že nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikovaně. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správce může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele, anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení správce může vést soud i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem k tomu, že rozhodne o jeho zproštění funkce; jedná-li se však o pochybení méně závažné, omezuje se na to, že využije svého oprávnění uložit správci pořádkovou pokutu.

Po zvážení všech okolností se zřetelem na shora uvedený výklad dospěl odvolací soud-na rozdíl od soudu prvního stupně-k závěru, že pokud se týká pochybení insolvenčního správce v daném případě, nejedná se o tak zásadní porušení povinností insolvenčního správce, které by odůvodňovalo zproštění funkce, zvláště za situace, kdy toto pochybení nevedlo ke zmaření přezkumného jednání a schůze věřitelů.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že odvolací soud pochybil-jak odvolatel správně namítal-zprostil-li dosavadního insolvenčního správce funkce bez toho (tedy v rozporu s ustanovením § 32 odst. 1 IZ), že by dal insolvenčnímu správci prostor, aby se ke zvažovanému zproštění funkce mohl vyjádřit. V přezkoumávané věci nebyly dány žádné zvláštní důvody, proč by soud odvolatele nemohl k věci slyšet.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. změnil, jak je uvedeno ve výroku. Odvolání insolvenčního správce směřovalo i proti výroku II., jímž byla ustanovena nová insolvenční správkyně. Tento výrok je však závislý na výroku I., a vzhledem k tomu, že odvolací soud shledal odvolání důvodným, došlo ke zrušení závislého výroku II.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenčním správcům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 28. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu