3 VSOL 741/2012-A-17
KSOS 22 INS 16623/2012 3 VSOL 741/2012-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka GAP Služby s.r.o., se sídlem Ostrava-Zábřeh, U Studia 2654/33, PSČ 700 30, IČ: 28597681, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7.8.2012 č.j. KSOS 22 INS 16623/2012-A-6

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem ze dne 10.7.2012, doručeným soudu dne 10.7.2012, se dlužník domáhal, aby soud rozhodl o jeho úpadku a prohlásil konkurs na jeho majetek. Z údajů uvedených v insolvenčním návrhu a z připojených seznamů vyplývá, že dlužník má závazky v celkové výši 5.141.647 Kč, jeho majetek představují pouze movité věci, jejichž odhadní cena nepřesahuje 40.000 Kč. V majetkové podstatě se nenachází žádné peněžní prostředky či jiný tzv. pohotový majetek, který by mohl sloužit ke krytí nákladů insolvenčního řízení hned po rozhodnutí soudu o úpadku. Soud prvního stupně uzavřel, že je třeba zajistit prostředky k úhradě nákladů insolvenčního řízení, proto podle ustanovení § 108 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Výši této zálohy stanovil s přihlédnutím k ustanovení § 38 IZ a ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., když minimální odměna insolvenčního správce by v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem, který dlužník navrhuje, činila 45.000 Kč, přičemž v rámci probíhajícího konkursu lze důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených (hotových výdajů správce a jiné).

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že na základě pravomocného a vykonatelného elektronického platebního rozkazu ze dne 6.10.2011 č.j. 11ECm 45/2011-19 vydal Okresní soud v Ostravě dne 23.1.2012 usnesení č.j. 51EXE 10271/2012-10, jimž byla nařízena exekuce na majetek dlužníka. Exekutorský úřad Přerov (soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána) vydal dne 25.6.2012 exekuční příkaz č.j. 103Ex 00742/12-30 na veškerý movitý majetek dlužníka. Podle soupisu movitých věcí, jež jsou předmětem exekuce, je hodnota movitého majetku daleko vyšší, movité věci pod položkami 15 až 17 jsou auta, jejichž hodnota (podle odhadu zaměstnanců soudního exekutora) činí částku 360.000 Kč. Majetková podstata dlužníka tedy činí nejméně 400.000 Kč, nikoli 40.000 Kč. Dále odvolatel poukázal na to, že v době, kdy současný jednatel se ujal své funkce, vydal Finanční úřad v Ostravě 1 dne 27.2.2012 exekuční příkaz k přikázání pohledávky z účtu dlužníka, dne 5.4.2012 vydal Exekutorský úřad Přerov pod č.j. 103Ex 00742/12-12 exekuční příkaz, jímž rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu dlužníka. Dlužník tak neměl možnost nakládat se svým účtem až do 12.4.2012, kdy Finanční úřad Ostrava 1 zastavil exekuci, neboť s jednatelem se dohodl na měsíčních splátkách daňových dluhů z předchozích období. Podle rozhodnutí Finančního úřadu Ostrava 1 činí měsíční splátky starých daňových dluhů částku 34.118 Kč. Vzhledem k dluhům, které způsobil původní jednatel i vůči Okresní správě sociálního zabezpečení v Ostravě a zdravotním pojišťovnám, bylo nutno se s těmito úřady dohodnout na povolení splátek, byly povoleny splátky v celkové měsíční výši 28.188 Kč a tyto platby probíhaly vedle průběžných měsíčních plateb a odvodů. Tato situace způsobila značné napětí v hospodaření dlužníka, narušila další činnost dlužníka a situace byla taková, že dlužník se snažil plnit závazky vůči státu, mzdy zaměstnancům a plnit staré závazky vůči dodavatelům. Ke dni 30.6.2012 však ukončili po dohodě zaměstnanci pracovní poměr s dlužníkem pro nedostatek prostředků na mzdy, tím se fakticky přerušila podnikatelská činnost dlužníka. Ke dni podání insolvenčního návrhu tak dlužník neměl pohotové finanční prostředky ve výši uložené napadeným usnesením soudu.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 10.7.2012, došlým soudu téhož dne, a doplněným k výzvě soudu podáním ze dne 27.7.2012, domáhá zjištění úpadku a prohlášení konkursu. V návrhu tvrdí, že poté, co se Jindřich Podešva stal jednatelem společnosti, bylo zjištěno, že společnost se dostala do nemalých finančních problémů v rámci svých podnikatelských aktivit realizovaných bývalým jednatelem Martinem Podešvou. Špatné obchodní vedení společnosti bylo umocněno i všeobecnou ekonomickou a finanční krizí. Situace vyvrcholila v průběhu června 2012, kdy z důvodu špatné ekonomické situace si společnost již nemohla dovolit brát nové zakázky, i proto, že její dosavadní obchodní partneři ztratili k dlužníkovi důvěru, společnost byla nucena přerušit veškerou svou činnost, byly ukončeny veškeré pracovní smlouvy se zaměstnanci společnosti, a ke dni podání návrhu tak společnost nemá žádné zaměstnance. Závazky společnosti představují takřka 5.000.000 Kč, majetek společnosti tvoří pouze movité věci, a to kancelářský nábytek nepatrné hodnoty, který byl sepsán soudním exekutorem JUDr. Tomášem Vránou se sídlem Exekutorského úřadu Přerov, a dále automobil značky Škoda Felicie rok výroby 1995 a automobil značky Ford Transit rok výroby 1996, rovněž nepatrné hodnoty. Dlužník je předlužen, když má více věřitelů a výše jeho závazků převyšuje značně hodnotu jeho majetku. K návrhu dlužník připojil seznam závazků (opatřený údajem o tom, že se jedná o seznam správný a úplný, a podpisem jednatele společnosti GAP Služby s.r.o.), z něhož plyne, že dlužník má celkem 30 věřitelů, vůči nimž má závazky v celkové výši 5.141.647 Kč. Podle předložených seznamů zaměstnanců a majetku (rovněž opatřených údajem o tom, že se jedná o seznamy správné a úplné, a podpisem jednatele společnosti), dlužník nemá žádné zaměstnance, vlastní pouze movité věci (tiskárna Epson v pořizovací ceně 2.500 Kč, tiskárna CLX 2160 v pořizovací ceně 3.000 Kč, pila Makita v pořizovací ceně 3.500 Kč, lisovací kleště Rems v pořizovací ceně 30.000 Kč, radio Akai v pořizovací ceně 500 Kč, vysavač Karcher v pořizovací ceně 3.500 Kč, lednice Zanussi v pořizovací ceně 4.000 Kč, tiskárna HP v pořizovací ceně 1.200 Kč, tiskárna Canon v pořizovací ceně 1.000 Kč, monitor Hyundai v pořizovací ceně 900 Kč, PC sestava Intel v pořizovací ceně 2.000 Kč, monitor Yusmart v pořizovací ceně 1.000 Kč, ratanový nábytek v pořizovací ceně 700 Kč, psací stůl v pořizovací ceně 1.000 Kč, automobil Škoda Felicie-stáří 17 roků v pořizovací ceně 9.000 Kč, automobil Ford Transit-stáří 16 roků v pořizovací ceně 10.000 Kč), nemovitosti dlužník nevlastní a nevlastní ani žádná práva nebo jiné majetkové hodnoty.

Po vyhodnocení údajů uvedených dlužníkem, lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku. Soud prvního stupně pak postupoval správně, pokud dlužníkovi uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť je zřejmé, že dlužník nedisponuje pohotovými finančními prostředky a nemá žádný majetek. Složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je tudíž v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu dlužníkova majetku či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce nelze zajistit jinak. Soud prvního stupně správně vyložil, že účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadu a rovněž poskytnout záruku úhrady a odměny hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Námitka odvolatele, že hodnota dlužníkova movitého majetku je daleko vyšší, důvodná není.

Z dlužníkem předložené přílohy k protokolu o soupisu movitých věcí (jež byl součástí uvědomění exekutora o provedení soupisu movitých věcí ze dne 14.6.2012, adresovaného dlužníkovi, jako povinnému), plyne, že byly sepsány (pod položkami 15, 16 a 17) i osobní automobily Renault Megane Scenic 6T69394 (s uvedením odhadní ceny 150.000 Kč), Dacia Logan 6T70685 (s uvedením odhadní ceny 90.000 Kč) a Renault Master 6T70686 (s uvedením odhadní ceny ve výši 120.000 Kč), nicméně tato skutečnost je v daném případě bez významu.

Především je třeba uvést, že soud prvního stupně při posuzování hodnoty majetku dlužníka vycházel zcela správně z údajů v seznamu majetku, který jednatel společnosti GAP Služby s.r.o. opatřil výslovným prohlášením o jeho úplnosti a správnosti a svým podpisem, v němž však takové věci jako majetek dlužníka uvedeny nejsou.

Nadto i pokud by uvedené věci patřily do majetkové podstaty, je i tak zřejmé, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce. V konkursu nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se z majetkové podstaty.

Nutno zdůraznit, že v případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty (což se vzhledem k údajům uvedeným v návrhu jeví jako velmi pravděpodobné), záloha, jak shora vyloženo, by sloužila k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce. Náklady řízení by totiž v případě, že dlužník k jejich úhradě prostředky nemá, hradil podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy.

V tomto je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Námitka odvolatele, koncentrující se do tvrzení, že požadovanou částkou nedisponuje, neobstojí.

Ve smyslu ustanovení § 98 odst. 1 IZ byl dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Povinností dlužníka bylo podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu předtím, než se ocitl v situaci, kdy nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu soud nezvažuje majetkové poměry insolvenčního navrhovatele, nýbrž pouze to, zda je záloha v konkrétní věci nezbytná.

Insolvenční soud také správně stanovil i výši požadované zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem totiž činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Insolvenčnímu správci také náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu