3 VSOL 74/2013-A-14
KSOS 39 INS 23335/2012 3 VSOL 74/2013-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Šárky anonymizovano , anonymizovano , bytem v Havířově-Městě, Hlavní třída 260/1, PSČ 736 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.12.2012 č.j. KSOS 39 INS 23335/2012-A-9

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu prvního stupně blíže specifikovaný ve výroku rozhodnutí. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že má za prokázáno, že dlužnice společně s manželem má závazky ve výši 1.478.329 Kč, které není schopna splácet, tudíž se nachází v úpadku. Bylo zjištěno, že dlužnice dne 26.5.2011 uzavřela smlouvu o půjčce, jejíž součástí bylo i čestné prohlášení dlužnice, ve kterém dlužnice neoznačila žádné své další věřitele se závazky a uvedla, že vzhledem ke svým majetkovým poměrům je schopna plnit nově uzavřenou smlouvu řádně. Z příloh k insolvenčnímu návrhu soud vzal za prokázáno, že u věřitele CETELEM byla dlužnice v prodlení se splácením svého úvěru již od prosince 2010, kdy věřitel ji upomínal o zaplacení dlužných splátek. Věřitel PROFI CREDIT a.s. upomínkou před soudním-rozhodčím řešením případu-vyzýval dlužnici k úhradě dlužných splátek již 20.1.2011. Věřiteli Home Credit a.s. dlužnice dle přiložených upomínek rovněž nesplácela řádně a včas od 22.11.2010. Dle upomínky věřitele GE Money bank, a.s. dlužnice nehradila splátky od 14.2.2011; ke dni 13.2.2011 měla dlužnice neuhrazené splátky i u věřitele GE Money Multiservis. V době, kdy dlužnice uzavírala smlouvu o půjčce s věřitelem RILEX TRADERS a.s. měla v té době minimálně další společné závazky s manželem vůči České spořitelně, a.s., Komerční bance, a.s. Na základě těchto zjištění má soud za to, že věřiteli RILEX TRADERS a.s. lze přisvědčit, že dlužnice uzavírala smlouvu o půjčce v době, kdy si musela být vědoma, že má další závazky, s jejímž řádným splácením měla problémy již od listopadu 2010. Zároveň z čestného prohlášení přiloženého ke smlouvě o půjčce je zřejmé, že dlužnice žádný ze svých existujících závazků při uzavírání smlouvy nezmínila. Při hodnocení, zda dlužnice svým návrhem nesleduje nepoctivý záměr, přihlédl soud ke skutečnosti, že dlužnice uzavřela smlouvu o půjčce s věřitelem v době, kdy již mohla předvídat, zda bude schopna plnit své závazky vůči ostatním věřitelům či nikoliv. Vzhledem k tomuto má soud za to, že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jednání dlužnice sleduje nepoctivý záměr ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ a jediným možným řešením úpadku dlužnice je proto konkurs. Z toho důvodu se soud nezabýval procesním návrhem dlužnice na spojení jejího řízení s řízením jejího manžela. Protože dlužnice nemá žádné disponibilní finanční prostředky, je třeba, aby dlužnice zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, ve kterém uvedla, že se nesnažila věřitele RILEX TRADERS, a.s. uvést v omyl ohledně své majetkové situace a ohledně svých dalších závazků. Tvrdí, že zástupkyně věřitele paní Bartejsová byla s jejími dalšími závazky seznámena, ale nepovažovala za nutné tuto skutečnost do čestného prohlášení, které bylo součástí smlouvy o půjčce, uvádět. Poukazuje na to, že v té době vůči ní nebylo vydáno žádné pravomocné rozhodnutí ukládající povinnost k peněžitému plnění, ani vůči ní nebylo zahájeno exekuční řízení. Je skutečností, že v té době měla několik dalších věřitelů, u kterých byla buď v prodlení se splátkami, nebo je řádně splácela; snažila se dle svých možností splácet jednotlivé splátky buď v plné výši, nebo alespoň částečně, čímž se však dostávala postupně do prodlení. Poslední splátky věřitelů, které zmiňuje insolvenční soud, byly provedeny v měsících červenci a srpnu roku 2012 a pouze u věřitele PROFI CREDIT Czech a.s. došlo k zesplatnění pohledávky a následně k exekuci. Nesouhlasí rovněž tak s tvrzením věřitele, že na jeho půjčku mu nebylo ničeho vráceno, tvrdí, že uskutečnila dvě splátky v celkové výši 5.000 Kč, první byla provedena neprodleně po sepsání smlouvy a druhá v červenci roku 2011. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že podaným návrhem sleduje nepoctivý záměr. Uvádí, že předpokládala postupné splácení všech svých pohledávek, které byly po splatnosti, avšak od září 2011 do konce roku 2011 pobírala nemocenské dávky a tím se jí dramaticky snížil příjem, což samozřejmě nemohla předpokládat. V roce 2012 byla jeden měsíc zaměstnána a jinak pobírala nemocenské dávky, popřípadě byla na pracovním úřadě. Poukazuje na to, že společně s manželem se do poslední chvíle snažili své dluhy hradit, ovšem dostali se do stavu, kdy již nezvládali splácet ani úroky či jiné příslušenství a v té době si uvědomili, že jsou v úpadku, protože splácí, co mohou a dluhy se nezmenšují, spíše narůstají. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a rozhodl o jejím návrhu na spojení jejího insolvenčního řízení s insolvenčním řízením jejího manžela.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

V přezkoumávané věci podala dlužnice insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení u Krajského soudu v Ostravě 24.9.2012 a v tomto návrhu uvedla, že je v úpadku, protože má více věřitelů, peněžité závazky více než 30 dnů po splatnosti a tyto není schopna splnit. Tvrdí, že řada věřitelů zahájila již proces vymáhání svých pohledávek po ní a jejím manželovi. Uvádí, že spolu s manželem mají dvanáct věřitelů, u kterých mají celkem dvacet tři závazků, celková výše závazků vzniklých v rámci společného jmění manželů činí 1.478.329 Kč, jde o závazky nezajištěné. Tvrdí, že v současné době nemá žádný příjem, veškeré splátky věřitelům by byly proto hrazeny z příjmů jejího manžela, jenž je ve výši 20.096 Kč, z čehož by podle jejich propočtů vyšla měsíční splátka pro oddlužení 9.874 Kč s tím, že za pět let se jedná o částku 527.621 Kč, což je částka dostačující na zaplacení 30 % hodnoty nezajištěných závazků vzniklých v rámci společného jmění manželů. Navrhuje proto, aby došlo ke spojení jejího insolvenčního řízení s insolvenčním řízením jejího manžela, který též podal návrh na povolení oddlužení. Tvrdí, že nemá žádného hodnotnějšího majetku kromě obvyklého vybavení domácnosti a osobních věcí. K podanému insolvenčnímu návrhu spojenému s návrhem na povolení oddlužení dlužnice předložila seznam závazků, který opatřila podepsaným prohlášením, že seznam závazků je správný a úplný. V seznamu závazků dlužnice označila obchodní firmou své věřitele, dále uvedla o jaký druh závazku se jedná, u všech závazků uvedla, že jsou nezajištěné závazky, u všech dále uvedla že závazky nejsou spláceny, jedná se o nevykonatelné závazky vyjma závazku vůči věřiteli PROFI CREDIT Czech a.s. u kterého uvedla, že se jedná o vykonatelný závazek na základě exekučního příkazu, u všech závazků také uvedla aktuální zůstatek a splatnost závazků, respektive to, kdy byla provedena poslední úhrada, které podle seznamu byly provedeny naposledy v měsíci červenci 2012, srpnu 2012, vyjma závazku vůči věřiteli RILEX TRADERS, a.s. u kterého dlužnice uvedla, že poslední úhrada byla provedena v červenci 2011. Dlužnice doplnila, že splatnost závazků je měsíc po poslední úhradě, popřípadě před vydáním vykonatelného rozhodnutí nebo před zesplatněním pohledávky.

Po zahájení insolvenčního řízení sdělil insolvenčnímu soudu podáním z 26.10.2012 věřitel RILEX TRADERS, a.s., aby insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení byl zamítnut, když podle jeho názoru dlužnice podaným návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr. Tento věřitel uvedl, že dlužnice ho uvedla úmyslně v omyl ohledně své majetkové situace a svých dalších závazků, když mu sdělila zcela nepravdivé a zavádějící informace o skutečnostech týkajících se své majetkové situace zejména svých dalších závazků. Tvrdí, že podává na dlužnici oznámení místně příslušnému soudu pro podezření ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu. Tento věřitel dále poukázal na to, že z půjčených peněz mu dlužnice nic nevrátila a krátce po uzavření smlouvy podala návrh na zahájení insolvenčního řízení s návrhem na povolení oddlužení, čímž je pravděpodobné, že právě půjčené prostředky použila či hodlá použít na krytí svých výdajů spojených s podáním insolvenčního návrhu. Má za to, že v době uzavření smlouvy o půjčce dlužnice věděla, že peněžní prostředky nevrátí a nebude schopna vrátit s ohledem na své další splatné závazky. Ke svému podání věřitel předložil čestné prohlášení, které podepsala dlužnice v Třebíči dne 26.5.2011 a podle tohoto prohlášení dlužnice stvrdila, že neexistují žádná pravomocná rozhodnutí ukládající povinnost k peněžitému plnění, ani proti ní není zahájeno či vedeno žádné exekuční řízení, nebyl vydán žádný exekuční příkaz, který by ji omezoval v nakládání s věcmi movitými a nemovitými, dále prohlásila, že u ní nejsou dány podmínky pro podání návrhu na insolvenci a že nebude činit žádné úkony, které by mohly vést k naplnění podmínek pro zahájení insolvenčního řízení. Součástí čestného prohlášení je kolonka Seznam závazků s předepsaným názvem věřitele, výše závazku; tato kolonka dlužnicí zůstala nevyplněna.

Na výzvu insolvenčního soudu k vyjádření k podání věřitele, dlužnice reagovala tak, že popřela tvrzení věřitele uvedená v jeho podání, když uvedla, že k datu 26.5.2011 neměla splátky u všech svých věřitelů po splatnosti, nebyla tedy ani v úpadku, poukázala na to, že své závazky se snažila hradit i nadále, i když pouze částečně dle svých možností, protože v té době byla na neschopence a v září prodělala operaci. V důsledku toho se snížily její příjmy natolik, že nezbývalo na náklady spojené s živobytím a musela si půjčit finance. Popírá, že by krátce po uzavření smlouvy podávala insolvenční návrh, poukazuje na to, že tento insolvenční návrh podala až 16 měsíců poté, a odmítá, že by v době, kdy si půjčovala u věřitele RILEX TRADERS, a.s. bylo proti ní vedeno nějaké exekuční či jiné soudní řízení o zaplacení peněžité částky.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, věty první IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že z údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu vyplývá, že dlužnice je v úpadku, protože má více věřitelů s peněžitými závazky více než 30 dnů po splatnosti, které není schopna plnit. Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Přitom v konkursu na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře, jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení nutno přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat: a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší ne 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 395 odst. 3 IZ, na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního orgánu a) v posledních pěti letech proběhlo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestu v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

Insolvenční zákon výslovně nedefinuje, co se rozumí nepoctivým záměrem, který odůvodňuje zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Výčet uvedený v ustanovení § 395 odst. 3 IZ je pouze demonstrativní. Nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení se nevyčerpává jednáními popsanými v § 395 odst. 3 IZ, když k úsudku ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít například o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka apod. Naopak zjištění, že je zde některá ze skutečností uvedených v ustanovení § 395 odst. 3 IZ, ještě samo o sobě nemusí vést k závěru, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr

(srov. závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2011 senátní značka 29 NSČR 14/2009, které je zveřejněno pod č. 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že dlužnice podaným návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, v důsledku čehož by byl její návrh na povolení oddlužení zamítnut a na její majetek prohlášen konkurs.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že dlužnice při uzavírání smlouvy o půjčce s věřitelem RILEX TRADERS, a.s. v čestném prohlášení učiněném vůči tomuto věřiteli nezmínila žádný ze svých existujících závazů vůči svým dalším věřitelům s tím, že podle soudu prvního stupně v té době mohla již předvídat, zda bude schopna plnit své závazky vůči ostatním věřitelům či nikoliv.

Dlužnice nerozporuje, že při uzavírání smlouvy o půjčce s věřitelem RILEX TRADERS, a.s. v čestném prohlášení, které bylo součástí smlouvy o půjčce, neuvedla své závazky vůči dalším věřitelům; dle tvrzení dlužnice příslušná pracovnice věřitele s jejími dalšími závazky byla obeznámena, ale nepovažovala za nutné tuto skutečnost do čestného prohlášení uvádět. Pokud jde o ostatní údaje uvedené dlužnicí v tomto čestném prohlášení, nutno souhlasit s dlužnicí, že v té době vůči dlužnici neexistovalo žádné pravomocné rozhodnutí ukládající povinnost k peněžitému plnění a že proti ní nebylo zahájeno ani vedeno žádné exekuční řízení ani nebyl vydán exekuční příkaz, který by ji omezoval v nakládání s věcmi movitými a nemovitými a rovněž tak nebyla žalovanou stranou v žádném soudním, rozhodčím, správním či jiném obdobném řízení.

I když nutno souhlasit se soudem prvního stupně, že v době, kdy dlužnice uzavírala smlouvu o půjčce s věřitelem RILEX TRADERS, a.s., byla v prodlení s placením svých závazků vůči některým svým věřitelům, nelze však uzavřít, že v té době by dlužnice byla již v úpadku, když z předloženého seznamu závazků vyplývá, že platby podstatné části svých závazků dlužnice zastavila až v měsíci červenci 2012, respektive srpnu 2012 s tím, že do té doby své závazky dlužnice vůči svým věřitelům hradila, byť nepravidelně a pouze částečně, tak, jak sama dlužnice přiznala. Nelze přisvědčit věřiteli, že dlužnice krátce po uzavření smlouvy o půjčce podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, k čemuž využila právě finančních prostředků z poskytnuté půjčky. Dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení až v září 2012, to je 16 měsíců po uzavření smlouvy o půjčce, přičemž dle svého vlastního tvrzení dlužnice půjčené finanční prostředky použila na živobytí, když v té době v důsledku pracovní neschopnosti byla v tíživé finanční situaci. To, zda mohla dlužnice předvídat při uzavírání smlouvy o půjčce s věřitelem RILEX TRADERS, a.s. zda dostojí všem svým závazkům či nikoliv, odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, za důvod, pro který by bylo nutno uzavřít, že jednání dlužnice sleduje nepoctivý záměr, nepovažuje.

Poctivost záměru dlužníka v souvislosti s jeho návrhem na povolení oddlužení zvažuje insolvenční soud v různých fázích insolvenčního řízení. V této fázi insolvenčního řízení, to je v době před rozhodnutím o úpadku, skutečnosti, které doposud vyšly najevo a jsou seznatelné z obsahu spisu, podle přesvědčení odvolacího soudu nezakládají závěr o tom, že v jednání dlužnice je třeba spatřovat nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ v důsledku čehož, by její návrh na povolení oddlužení musel být zamítnut a na její majetek prohlášen konkurs (§ 396 IZ). Z toho důvodu odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně změnil (ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř.) tak, že rozhodl, že dlužnici se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.

V dalším řízení bude třeba, aby se insolvenční soud zabýval návrhem dlužnice na spojení jejího insolvenčního řízení s insolvenčním řízením jejího manžela. Skutečnost, že v mezidobí bylo rozhodnuto o úpadku a povoleno oddlužení manžela dlužnice, nebrání případnému spojení řízení; tomuto spojení by nebránila ani skutečnost, pokud by došlo u manžela dlužnice ke schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Takové rozhodnutí je totiž vydáváno s výhradou změny poměrů, a proto ani ono nebrání spojení řízení s insolvenčním řízením druhého manžela (§ 407 odst. 3 IZ).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužnici běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 15. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu