3 VSOL 739/2013-A-10
KSOS 38 INS 16019/2013 3 VSOL 739/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Aleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Hlubočky, Mariánské údolí, Gagarinova 450, PSČ 783 65, identifikační číslo: 73890511, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.7.2013 č.j. KSOS 38 INS 16019/2013-A-5

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužnici, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že podáním doručeným soudu dne 6.6.2013 se dlužnice domáhá vydání rozhodnutí, jímž bude zjištěn její úpadek, toto podání spojila s návrhem na povolení oddlužení. Z návrhu vyplývá, že celková výše závazků dlužnice činí 1.154.933 Kč, přičemž z toho závazky ve výši 249.142,89 Kč jsou závazky z podnikání. Dlužnice přerušila podnikání ke dni 2.3.2012, závazky z podnikání se staly splatnými v letech 2011 až 2012. S ohledem na to, že dlužnici je nutno považovat za podnikatele, není tak ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 zák. č. 189/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) osobou, která je oprávněna podat návrh na povolení oddlužení. Lze proto dovodit, že soud podle ustanovení

§ 390 odst. 3 IZ tento návrh odmítne a podle ustanovení § 396 odst. 1 IZ současně rozhodne o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem. Podle předloženého seznamu majetku disponuje dlužnice movitými věcmi v odhadované ceně 30.000 Kč. V seznamu majetku dlužnice dále uvedla, že z podnikání vlastní majetek (vybavení provozovny včetně předaných zásob) v hodnotě asi 350.000 Kč s tím, že do konce června 2013 doloží soupis tohoto majetku. Soud však v této lhůtě žádné doplnění seznamu majetku neobdržel, proto považuje za doložený pouze movitý majetek v odhadované ceně 30.000 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že dlužnice nedisponuje majetkem, který by po prohlášení konkursu umožnil výkon činnosti insolvenčního správce, tudíž je nutno vyzvat dlužnici k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Poukázala na to, že do února 2012 podnikala na základě živnostenského oprávnění, měla pronajatu prodejnu ve Velkém Týnci a zabývala se prodejem potravin. Podnikala několik let bez jakýchkoliv problémů do doby, než se v okolí postavily supermarkety a hypermarkety. Od října 2011, kdy se musela sama zajímat o finanční stav svého podnikání (neboť manžel dlužnice, který měl na starosti finanční situaci podnikání, v říjnu 2011 onemocněl a zemřel v lednu 2012) zjistila, že tržby klesly a jsou na takové úrovni, že nejsou zaplaceny nejen faktury dodavatelů, ale i odvody za zaměstnance a částečně za energie. Proto se rozhodla své podnikání ukončit a ukončila nájem, přesto zůstalo z podnikání velké množství neuhrazených závazků. Při předávání pronajaté prodejny ponechala majiteli zařízení v předpokládané hodnotě 350.000 Kč, dlužnici však dosud nový nájemce ničeho neuhradil. Celková výše soukromých závazků dlužnice činí 469.141 Kč, včetně penále, úroků a nákladů na vymáhání dosahuje dluh částky 905.790 Kč. Odvolatelka rovněž namítala, že v současné době je vedena na úřadu práce a přesto, že absolvovala rekvalifikační kurz, není možné vzhledem k jejímu věku nalézt práci, příslib zaměstnání od července 2013 se tak posouvá , a poplatek ve výši 50.000 Kč proto uhradit nemůže. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se jí zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, věty první, IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že návrhem, doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 6.6.2013, se dlužnice domáhá rozhodnutí o úpadku, přičemž tento insolvenční návrh spojila s návrhem na povolení oddlužení. V návrhu tvrdí, že má celkem čtrnáct závazků, z toho osm závazků je závazků z podnikání a šest soukromých. Celková výše všech těchto závazků činí na jistině 667.379,89 Kč, celkem, včetně penále, úroků a nákladů na vymáhání, 1.148.584,50 Kč. Ze seznamu závazků (opatřeného údajem o jeho úplnosti a správnosti a podpisem dlužnice) vyplývá, že dlužnice má závazky nikoli z podnikání vůči věřitelům ČMSS, a.s. se sídlem Praha 10, Vinohradská 3218/169, identifikační číslo: 49241397-ve výši 20.106 Kč, AB 4 B.V. se sídlem Nizozemí, Amsterdam-ve výši (včetně příslušenství) 91.384,62 Kč, Česká pojišťovna a.s. se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, identifikační číslo: 45272956-ve výši (včetně příslušenství) 22.943 Kč, Komerční banka, a.s., Na Příkopě 33/969, identifikační číslo: 45317054-ve výši (včetně příslušenství) 207.226,82 Kč, další závazky ve výši (včetně příslušenství) 297.613,64 Kč a ve výši (včetně příslušenství) 266.516,07 Kč. Jako závazky z podnikání dlužnice v seznamu závazků označila závazky vůči věřitelům OSSZ Olomouc se sídlem Olomouc, tř. Kosmonautů 1151/6C, identifikační číslo: 00006963-ve výši (včetně příslušenství) 51.023,48 Kč, ZPMV ČR, a.s. se sídlem Olomouc, Jeremenkova 42A, identifikační číslo: 47114304-ve výši 35.850 Kč, ZP Metal-Allianze se sídlem Olomouc, Erbenova 11, identifikační číslo: 73890511-ve výši 27.945 Kč, Vojenská zdravotní pojišťovna ČR se sídlem Praha 9, Drahobejova 1404/4, identifikační číslo: 47114975-ve výši 1.527 Kč, Severomoravská plynárenská, a.s. se sídlem Ostrava, Plynární 2748/006, identifikační číslo: 47672234-ve výši (včetně příslušenství) 11.353 Kč, Česká průmyslová zdravotní pojišťovna se sídlem Ostrava, Jeremenkova 11, identifikační číslo: 47672234 ve výši-10.411 Kč, Bohemia Energy Entity s.r.o., identifikační číslo: 27386732 (s poznámkou převzala společnost M.B.A. Finance, s.r.o.)-ve výši (včetně příslušenství) 65.931 Kč a První novinová společnost, a.s. se sídlem Praha 9, Paceřická 1/2773, identifikační číslo: 4509553-ve výši (včetně příslušenství) 38.754 Kč. Ze seznamu majetku (rovněž opatřeného prohlášením o jeho úplnosti a správnosti a podpisem dlužnice), vlastní dlužnice pouze běžné vybavení domácnosti, ve vztahu k majetku z podnikání uvedla, že při ukončení podnikání v únoru 2012 přenechala novému majiteli vybavení provozovny movitými věcmi v hodnotě minimálně 350.000 Kč, s údajem o tom, že za celou dobu nebyla schopna se s majitelem sejít a podepsat předávací protokol z důvodu jeho zaneprázdněnosti. Z řádného seznamu zaměstnanců plyne, že dlužnice nemá žádné zaměstnance.

Z údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu vyplývá, že dlužnice je v úpadku, protože má více věřitelů s peněžitými závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Přitom v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení nutno přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ platí, že dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 21.4.2009 sen. zn. 29 NSČR 3/2009 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2009) formuloval a odůvodnil závěr, že dlužníkem, který není podnikatelem se ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. Tamtéž také vysvětlil, že to, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání, je nutno uvážit vždy s přihlédnutím především k době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, době ukončení dlužníkova podnikání, četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků a k tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení.

V posuzované věci není pochybnosti o tom, že dlužnici, jako fyzickou osobu, která má sice živnostenské oprávnění (jak vyplývá z veřejné části živnostenského rejstříku, má živnostenské oprávnění v oboru činnosti velkoobchod a maloobchod), avšak na základě tohoto oprávnění nepodniká (živnostenskou činnost přerušila), nelze považovat za podnikatele. Je však nutno zohlednit, že dlužnice má z celkem čtrnácti závazků osm závazků vzešlých z její předešlé podnikatelské činnosti (kterou podle údajů v živnostenském rejstříku přerušila od 1.3.2012) celkem ve výši 242.794 Kč, což představuje 21,14 % z celkové výše všech jejích uvedených závazků (1.148.582 Kč). Tyto dluhy z podnikání, jak soud prvního stupně správně dovodil, brání dlužnici v řešení úpadku oddlužením.

Po vyhodnocení zjištění učiněných z předloženého spisu dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud za těchto okolností uložil dlužnici povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Je zřejmé, že dlužnice nedisponuje žádnými finančními prostředky, nevlastní hodnotnější majetek, a tudíž složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať souvisejících s prověřováním stavu majetku dlužnice, či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. Nutno zdůraznit, že účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Insolvenční soud stanovil správně i výši požadované zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Insolvenčnímu správci také náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být ani odvolatelkou namítaná skutečnost, že nemá dostatek finančních prostředků k její úhradě. Záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, proto nelze dlužnici, jako insolvenční navrhovatelku, od povinnosti k úhradě zálohy osvobodit, případně její výši snížit. Je-li složení zálohy zapotřebí, je nutno na jejím zaplacení trvat.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 25. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu