3 VSOL 738/2012-A-15
KSBR 44 INS 17372/2012 3 VSOL 738/2012-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Ilony anonymizovano , anonymizovano , bytem Náměšť nad Oslavou, Masarykovo náměstí 94, PSČ 675 71, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.8.2012, č.j. KSBR 44 INS 17372/2012-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že dlužnici se záloha na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu prvního stupně specifikovaný ve výroku rozhodnutí nebo v hotovosti na pokladně soudu prvního stupně.

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 18.7.2012 se dlužnice domáhala zjištění svého úpadku a povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a dále navrhla spojení svého insolvenčního řízení s insolvenčním řízením manžela Jaroslava Smištíka. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že dlužnice společně se svým manželem vlastní v SJM majetek, který není předmětem zajišťovacích práv, a to elektroniku a nábytek v ceně 3.200 Kč a manželé mají v držení Exekutorského úřadu Zlín částku 396.211 Kč jako zůstatek po zpeněžení nemovitostí dlužnice a jejího manžela a po

úhradě pohledávky věřitele CETELEM ČR, a.s. Soud prvního stupně dále vyšel ze závěru, že průměrný čistý měsíční výdělek manžela dlužnice činí 8.360 Kč čistého měsíčně, manželé mají dar ve výši 4.800 Kč měsíčně dle darovací smlouvy ze dne 17.7.2012, průměrný čistý měsíční příjem dlužnice činí 15.800 Kč a manželé mají nezajištěné závazky ve výši 2.722.939 Kč spadající do SJM. Soud prvního stupně dále vyšel ze zjištění, že závazky dlužnice nepocházejí z podnikatelské činnosti a že dlužnice má tři vyživovací povinnosti. Soud prvního stupně se zabýval návrhem dlužnice na spojení jejího insolvenčního řízení s insolvenčním řízením manžela a dovodil, že insolvenční řízení nelze spojit, neboť manželé by společně ani při kombinovaném způsobu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a plněním splátkového kalendáře nesplnili podmínku úhrady 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, neboť uspokojení nezajištěných věřitelů by v tomto případě činilo pouze 28,31 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že pro účely zpeněžení majetkové podstaty by bylo možné použít pouze výtěžek dražby ve výši 396.211 Kč a po odečtení odměny insolvenčního správce z této částky by pak nezajištěným věřitelům připadla částka 324.893,02 Kč, což je 11,93 % nezajištěných pohledávek. Pokud se týká oddlužení plněním splátkového kalendáře, soud prvního stupně uzavřel, že by bylo možné pro účely tohoto způsobu oddlužení použít pouze dar ve výši 4.800 Kč a příjem dlužnice, neboť z příjmu jejího manžela vzhledem k jeho výši nelze srážet ničeho, s tím, že za pět let trvání splátkového kalendáře by nezajištění věřitelé byli tímto způsobem uspokojeni v rozsahu 16,38 % jejich pohledávek, když po odečtení zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů správce ve výši 1.080 Kč měsíčně včetně DPH by měsíčně věřitelům připadla částka 7.438 Kč, což činí za pět let 446.280 Kč. Soud prvního stupně vyslovil názor, že podmínku úhrady 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ nesplňuje ani dlužnice sama, a to ani při kombinovaném způsobu oddlužení. Soud prvního stupně vzal přitom v úvahu pro účely oddlužení zpeněžením majetkové podstaty částku 198.105,50 Kč deponovanou u exekutora (tj. polovinu částky vzhledem k tomu, že je součástí SJM), dále odměnu insolvenčního správce 54.000 Kč včetně DPH. Pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře pak vyšel ze splátky z příjmu dlužnice 3.718 Kč a po odečtení zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce včetně DPH ve výši 1.080 Kč měsíčně a po přičtení daru ve výši 2.400 Kč, pak z částky 5.038 Kč měsíčně pro nezajištěné věřitele s tím, že celkem za pět let by nezajištění věřitelé získali 302.280 Kč.

Za tohoto stavu soud prvního stupně uzavřel, že v případě dlužnice přichází v úvahu řešení jejího úpadku konkursem (§ 396 odst. 1 IZ), a proto dlužnici uložil zálohu v maximální možné výši, a to s ohledem na minimální odměnu insolvenčního správce dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., kdy jen odměna insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku konkursem činí 45.000 Kč bez DPH. Soud prvního stupně konstatoval, že účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, respektive hrozícím úpadku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení s tím, že bez pohotových finančních prostředků, zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení, nemůže insolvenční správce svoji funkci řádně vykonávat. Insolvenční soud tedy s ohledem na rozsah majetku dlužnice a vzhledem k předpokládaným nákladům konkursu stanovil zálohu ke krytí těchto nákladů, když konstatoval, že uložení zálohy není potřebné pouze za situace, kdy dlužnice disponuje hotovými finančními prostředky, kterými lze krýt již počáteční náklady řízení, což však není případ dlužnice.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, jímž se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dlužnice navrhovala, aby byl její insolvenční návrh spojen s insolvenčním řízením manžela. Dlužnice namítala, že soud prvního stupně dospěl při svém výpočtu k chybnému procentu pro účely uspokojení nezajištěných věřitelů, když vzal v úvahu z titulu výtěžku exekuce pouze částku 396.211 Kč, ačkoliv z potvrzení soudního exekutora JUDr. Ivo Dědka vyplývala částka 451.390,20 Kč. Dlužnice uvedla, že za situace, vzal-li by soud prvního stupně v úvahu výnos z dražby 451.390 Kč, byli by manželé schopni společně s darem ve výši 4.800 Kč a se srážkou z jejího příjmu 3.817 Kč zaplatit nezajištěným věřitelům za pět let trvání oddlužení po odečtení odměny insolvenčního správce a jeho hotových výdajů částku 446.280 Kč, s výtěžkem z dražby 451.390 Kč pak částku 897.670 Kč, což činí 32,96 % pohledávek nezajištěných věřitelů.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/1996 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že řízení v dané věci bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení, který byl doručen soudu prvního stupně dne 18.7.2012. Dlužnice se domáhala zjištění svého úpadku a jako způsobu jeho řešení oddlužení zpeněžení majetkové podstaty a plněním splátkového kalendáře. Tvrdila, že má více věřitelů, peněžité závazky více jak 30 dnů po splatnosti a tyto není schopna plnit. Dlužnice uvedla, že veškeré závazky vznikly za trvání manželství a spadají do SJM, z tohoto důvodu žádala o spojení svého insolvenčního řízení s insolvenčním řízením manžela. Dlužnice tvrdila, že celková výše závazků obou manželů činí 2.948.195 Kč s tím, že všechny tyto závazky jsou nezajištěné. Dlužnice uvedla, že nemá žádného hodnotnějšího majetku kromě obvyklého vybavení domácnosti a osobních věcí a že nevlastní žádný nemovitý majetek. Dlužnice tvrdila výši svého příjmu 15.800 Kč čistého měsíčně s tím, že dále má zajištěn příjem prostřednictvím darovací smlouvy ve výši 4.800 Kč. Dlužnice uvedla, že Exekutorský úřad ve Zlíně vydražil pod sp.zn. 012 Ex 1417/07 ve prospěch věřitele CETELEM ČR, a.s. nemovitost dlužnice a jejího manžela na adrese Březník 130 za částku 566.667 Kč, z této částky byla pokryta pohledávka věřitele ve výši 160.456 Kč a dlužnici a jejímu manželu zbývá k dispozici částka 396.211 Kč. Mzdu manžela dlužnice tvrdila ve výši 13.000 Kč měsíčně. V bodu 16 návrhu (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv) dlužnice uvedla movité věci-obvyklé vybavení domácnosti a dále výtěžek z dražby nemovitosti na adrese Březník 130 ve výši 396.211 Kč. V bodu 18 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) dlužnice uvedla čtyři závazky vůči čtyřem věřitelům. V bodu 20 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) dlužnice uvedla dalších dvacet závazků vůči šestnácti věřitelům, mimo jiné závazek vůči věřiteli CETELEM ČR, a.s. z titulu půjčky ve výši 160.456 Kč, který označila sp.zn. 012 Ex 1417/07-146 a závazek vůči témuž věřiteli z titulu spotřebitelského úvěru ve výši 427.471 Kč, který označila sp.zn. 012 Ex 4112/08. K návrhu dlužnice připojila seznam závazků, v němž popsala 24 závazků v úhrnné výši 2.722.939 Kč, v seznamu dlužnice označila pouze jediný závazek vůči věřiteli CETELEM ČR a.s. ve výši 427.471 Kč ( tento závazek označila rozhodnutím spisové značky 012 Ex 4112/08). Dlužnice dále k návrhu připojila seznam majetku s prohlášením, že je správný a úplný, opatřený podpisem, v němž uvedla, že nevlastní žádné nemovité věci, že nemá žádné pohledávky a žádné finanční prostředky na účtech, dále uvedla peníze v hotovosti ve výši 396.211 Kč s tím, že tuto částku má v držení Exekutorský úřad Zlín a tvrdila, že nemá penězi ocenitelné hodnoty. V seznamu jsou uvedeny movité věci-obvyklé vybavení domácnosti. K návrhu dlužnice připojila darovací smlouvu ze dne 17.7.2012, z níž se podává, že byla uzavřena mezi dlužnicí jako obdarovanou a Karlem Burešem, bytem Velká Bíteš, Malá Strana 15, jako dárcem. Dárce se zavázal dlužnici počínaje dnem 15.9.2012 poskytovat dar ve výši 4.800 Kč měsíčně, nejdéle však po dobu trvání účinků schváleného oddlužení. Na základě výzvy soudu prvního stupně dlužnice předložila soudu prvního stupně sdělení Exekutorského úřadu Zlín ze dne 3.8.2012, z něhož se podává, že se týká oprávněného-CETELEM ČR, a.s. proti povinnému-Jaroslavu anonymizovano , dle sdělení exekutorský úřad eviduje částku 451.390,20 Kč jako nerozdělený výtěžek z dražby nemovitostí povinného.

Ze spisu Krajského soudu v Brně sp.zn. 44 INS 17371/2012 se podává, že na základě návrhu manžela dlužnice Jaroslava Smištíka, který byl doručen soudu prvního stupně dne 18.7.2012, bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci manžela dlužnice. Insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení se manžel dlužnice domáhá zjištění svého úpadku a jako způsobu jeho řešení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a plněním splátkového kalendáře. Manžel dlužnice žádal o spojení insolvenčního řízení s insolvenčním řízením manželky a tvrdil, že veškeré závazky manželů vznikly za dobu trvání manželství a spadají do SJM. Manžel dlužnice uvedl, že celková výše závazků obou manželů činí 2.722.939 Kč s tím, že tyto závazky jsou nezajištěné, manžel dlužnice v insolvenčním návrhu při výpočtu částky, kterou obdrží nezajištění věřitelé, kalkuloval s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty ve výši 396.211 Kč s tím, že se jedná o zbývající nerozdělený výtěžek ze zpeněžení nemovitosti na adrese Březník 130 ve prospěch věřitele CETELEM ČR, a.s. Rovněž manžel dlužnice uvedl ve svém majetku pouze movité věci-obvyklé vybavení domácnosti a výtěžek z dražby nemovitosti ve výši 396.211 Kč a na rozdíl od dlužnice uvedl dále majetek, který je předmětem zajišťovacích práv ve prospěch věřitele Smart Capital a.s. (jedná se toliko o movité věci). V bodu 18 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) manžel dlužnice označil celkem čtyři závazky vůči čtyřem věřitelům, a to shodně jako dlužnice. V bodu 20 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) manžel dlužnice uvedl 19 závazků, závazky označil ve shodě s insolvenčním návrhem dlužnice, vyjma závazku vůči společnosti CETELEM ČR, a. s. identifikovaného dlužnicí značkou 012 Ex 1417/07-146 a výší 160.456 Kč, který v návrhu manžela dlužnice absentuje. Soud prvního stupně uložil manželu dlužnice usnesením ze dne 21.8.2012, č.j. KSBR 44 INS 17371/2012-A-8, zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Toto rozhodnutí bylo zrušeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13.11.2012, sen.zn. 1 VSOL 737/2012 a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle § 108 odst. 1, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Podle § 108 odst. 2, věty první IZ, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč.

Odvolací soud po vyhodnocení obsahu spisu dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení dlužnici ve výši 50.000 Kč je předčasné.

Především není zřejmé, proč insolvenční soud dovodil, že je v případě dlužnice třeba uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a to v maximální možné výši, když dlužnice má k dispozici hotové finanční prostředky u soudního exekutora (dle insolvenčního soudu ve výši 198.105,50 Kč). Závěr soudu prvního stupně o tom, že dlužnice nedisponuje hotovými finančními prostředky, tedy není správný.

Nadto je třeba poukázat na skutečnost, že insolvenční soud nesprávně vycházel ze závěru, že u soudního exekutora zůstala po provedené exekuci uložena částka 396.211 Kč (jak uvedla dlužnice v insolvenčním návrhu) a vůbec nerespektoval podání soudního exekutora ze dne 3.8.2012 (které dlužnice na výzvu soudu prvního stupně v průběhu řízení doložila), z něhož se podává, že částka složená u soudního exekutora činí 451.390,20 Kč. Tuto částku přitom dlužnice i její manžel navrhují využít pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. Je tedy na soudu prvního stupně, aby si ujasnil, jakou částku má dlužnice a její manžel skutečně k dispozici. Navíc při hodnocení výše odměny a hotových výdajů insolvenčního správce v případě řešení úpadku dlužnice oddlužením je nutno v přezkoumávané věci počítat s odměnou insolvenčního správce pouze dle ustanovení § 3, písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb., v platném znění, neboť insolvenční správce by již majetek nezpeněžoval, když ještě před zahájením insolvenčního řízení došlo k jeho zpeněžení soudním exekutorem (k tomu viz například závěry rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13.3.2012, č.j. KSOS 34 INS 3970/2010, 1 VSOL 815/2011-B-36).

Soud prvního stupně se dále nezabýval rozporem ve výši závazků tvrzených dlužnicí v insolvenčním návrhu a uvedených dlužnicí v seznamu závazků, když v bodu 20 insolvenčního návrhu dlužnice uvedla pod položkou 11 i závazek vůči věřiteli CETELEM ČR, a.s., z titulu půjčky ve výši 160.456 Kč, jež označila spisovou značkou rozhodnutí 012 Ex 1417/07-146, který v seznamu závazků absentuje a jež měl být dle tvrzení dlužnice uhrazen právě v rámci exekučního řízení, z něhož pochází hotovost ve výši 396.211 Kč, respektive ve výši 451.390,20 Kč. V tomto směru je třeba poukázat i na skutečnost, že tento závazek již není uveden v insolvenčním návrhu manžela dlužnice Jaroslava Smištíka, a i tuto skutečnost si musí soud prvního stupně vyjasnit.

Ujasnění shora uvedených skutečností přitom může mít vliv na posouzení splnění podmínky třicetiprocentní hranice uspokojení nezajištěných věřitelů dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako předčasné dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že se dlužnici záloha na náklady insolvenčního řízení neukládá, když nebyly splněny podmínky pro potvrzení tohoto usnesení dle ustanovení § 219 o.s.ř. ani pro jeho zrušení dle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř.

V dalším řízení po vyjasnění shora uvedených skutečností se bude insolvenční soud znovu zabývat tím, zda dlužnice spolu s manželem je schopna při společném oddlužení (za předpokladu, že jsou splněny podmínky pro spojení obou insolvenčních řízení, zejména pokud jde o společné závazky vzniklé za trvání manželství) za pět let trvání oddlužení s využitím částky složené u soudního exekutora, splátek z příjmů a daru, zaplatit věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek a zda při řešení úpadku oddlužením je potřeba požadovat složení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a případně v jaké výši. Pokud bude nutno řešit úpadek dlužnice konkursem, insolvenční soud se bude rovněž opakovaně zabývat potřebou složení zálohy na náklady insolvenčního řízení a její případnou výší se zřetelem na finanční hotovost, kterou má dlužnice k dispozici.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. prosince 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu