3 VSOL 735/2014-B-85
KSBR 24 INS 32420/2013 3 VSOL 735/2014-B-85

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka THEMOS, s.r.o., se sídlem v Praze 2, Vinohradská 10, PSČ 120 00, identifikační číslo 40766683, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně, o popření pohledávky přihlášeným věřitelem, o odvolání věřitele EQUINA INVESTMENT CZ, s.r.o., se sídlem v Praze 2, Náměstí Míru 820/9, PSČ 120 00, identifikační číslo 27589731, zastoupeného Mgr. Jakubem Kántorem, advokátem se sídlem v Praze, Revoluční 3, PSČ 110 00, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.2.2014, č.j. KSBR 24 INS 32420/2013-B-33,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl popěrný úkon přihlášeného věřitele EQUINA INVESTMENT CZ, s.r.o., se sídlem Praha 2, Náměstní Míru 820/9, PSČ 120 00, IČ 27589731, kterým popírá přihlášenému věřiteli Národní divadlo, se sídlem v Praze, Ostrovní 1, PSČ 110 00, IČ 00023337 jeho hromadné pohledávky č. 1 ve výši 8.328.623,47 Kč a č. 2 ve výši 34.802.590,21 Kč ze dne 17. února 2014.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že popěrný úkon věřitele Mgr. Lukáše Eichingera (nyní EQUINA INVESTMENT CZ, s.r.o.) je neurčitý ohledně vymezení důvodů, pro které pohledávky věřitele Národní divadlo popírá. Věřitel EQUINA INVESTMENT CZ, s.r.o. popřel pohledávky věřitele Národní divadlo pouze z důvodu, že jsou o nich vedena soudní řízení, avšak tato soudní řízení nekonkretizoval označením soudu, u kterého jsou řízení vedena, ani uvedením spisových značek soudních řízení. Věřitel pouze uvedl, že řízení jsou několikaletá a nebylo v nich rozhodnuto ani v prvním stupni. Vedení soudních sporů ohledně přihlášených pohledávek věřitele Národní divadlo pak samo o sobě není dostatečným důvodem pro popření pohledávek. Věřitel EQUINA INVESTMENT CZ, s.r.o. v rámci svého popěrného úkonu neuvedl žádné konkrétní tvrzení, kterým by zpochybňoval vznik bezdůvodného obohacení, popřípadě odůvodňoval jinou výši pohledávek věřitele Národní divadlo (Kč 1). Soud dále uvedl, že insolvenční zákon ve vztahu k popěrnému úkonu pohledávky přihlášeným věřitelem vylučuje použití ustanovení § 43 o.s.ř., proto nelze odstranit chybějící náležitosti popěrného úkonu věřitele prostřednictvím výzvy. Insolvenční soud tedy k popření pohledávky věřitele Národní divadlo věřitelem EQUINA INVESTMENT CZ, s.r.o. nepřihlíží a v souladu s ustanovením § 200 odst. 3 insolvenčního zákona podání věřitele ze dne 17.2.2014 odmítl.

Proti tomuto usnesení podal věřitel EQUINA INVESTMENT CZ, s.r.o. včasné odvolání, ve kterém uvedl, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, protože svůj popěrný úkon považuje za dostatečně konkrétní a srozumitelný. Podle jeho názoru namítaná absence specifikace konkrétních soudních řízení, ve kterých je řešena oprávněnost pohledávek přihlášených popřeným věřitelem, je podle něho přehnaným formalismem. Soudní řízení jsou dostatečně specifikována jak v přihlášce pohledávek popřeného věřitele, tak i v seznamu přihlášek pohledávek zpracovaného insolvenčním správcem. Nesouhlasí ani se závěrem soudu, podle kterého popření přihlášené pohledávky není dostatečné, pokud jiný přihlášený věřitel poukáže na vedení soudního řízení o popírané pohledávce. Je přesvědčen, že poukázání na dlouholetý soudní spor o pravost a výši pohledávky je dostatečně pádným a konkrétním důvodem pro to, aby bylo zahájeno incidenční řízení. Argumentuje tím, že institut popření přihlášených pohledávek jiným věřitelem byl vložen do insolvenčního zákona jako nástroj obrany věřitelů proti pohledávkám, které nejsou dostatečným způsobem prokázány, ať už co do jejich pravosti, výše či pořadí. Tvrdí, že popírající věřitel nemůže spoléhat na procesní aktivitu insolvenčního správce, případně dlužníka, nýbrž by měl sám aktivně vystupovat na obhajobu svých práv. Za situace, kdy měl popírající věřitel informace o dlouholetých soudních řízeních ohledně určení pravosti a výše popřených pohledávek, je z jeho strany naprosto opodstatněné, že přistoupil k popření sporných pohledávek. Incidenční řízení následující popěrný úkon by mělo sloužit především k tomu, aby si insolvenční soud mohl sám udělat objektivní názor na pravost a výši popřených pohledávek, zejména na základě znaleckého posudku vypracovaného za tím účelem. Podle něho sama skutečnost, že po dlouhá léta nebyl popřený věřitel schopen před soudy prvního stupně prokázat pravost a výši pohledávek, je dostatečná proto, aby insolvenční soud dospěl k závěru, že popření pohledávek není zjevně bezdůvodné, jak požaduje komentář k insolvenčnímu zákonu a popření pohledávek by tudíž nemělo být odmítnuto. Ve vztahu k výši uvádí, že zákon stanoví pouze povinnost uvést, jaká je dle popírajícího věřitele skutečná výše pohledávky, což bylo v jeho případě splněno, když určil výši pohledávky na částku 1 Kč. Rozhodnutí o tom, jaká je skutečně prokazatelná výše popírané pohledávky, je předmětem následujícího incidenčního řízení, během něhož mají strany sporu předkládat důkazy pro svá tvrzení. Nelze po popírajícím věřiteli žádat, aby již při popěrném úkonu předložil znalecký posudek, který je pro prokázání výše bezdůvodného obohacení v tomto případě nezbytný. Navrhuje, aby odvolací soud usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil k dalšímu jednání.

Podle ustanovení § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 200 IZ věřitel je oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele. Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle občanského soudního řádu a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Popření pohledávky lze učinit pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna (odstavec 1). K popření pohledávky přihlášeným věřitelem se přihlíží, jen obsahuje-li podání všechny náležitosti a je-li doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději 3 pracovní dny přede dnem konání přezkumného jednání o popřené pohledávce; § 43 občanského soudního řádu se nepoužije. Po uplynutí této lhůty již nelze měnit uplatněný důvod popření. K popření pohledávky učiněnému ve formě, která v době konání přezkumného jednání o popřené pohledávce vyžaduje jeho písemné doplnění, předložení jeho originálu, případně předložení písemného podání shodného znění, se nepřihlíží (odstavec 2). Dospěje-li insolvenční soud k závěru,

že k popření pohledávky přihlášeným věřitelem se nepřihlíží, odmítne je rozhodnutím, které může vydat jen do skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce (odstavec 3).

Soud prvního stupně rozhodl věcně správně, jestliže odmítl popření pohledávky učiněné přihlášeným věřitelem EQUINA INVESTMENT CZ, s.r.o. ve vztahu k pohledávkám přihlášeného věřitele Národní divadlo.

Jak vyplývá ze shora citovaného ustanovení, je právně účinné popření přihlášené pohledávky učiněné přihlášeným věřitelem ve lhůtě stanovené v § 200 odst. 2 IZ s náležitostmi ve smyslu § 200 odst. 1 a 2 IZ. Nebylo-li popření pohledávky řádné nebo včasné, nastává zákonný následek, že se k němu nepřihlíží a insolvenční soud by měl nejpozději do skončení přezkumného jednání popření odmítnout. Z ustanovení § 200 odst. 3 IZ nevyplývá, že by insolvenční soud mohl rozhodnout o odmítnutí popření pohledávky přihlášeným věřitelem pro zjevnou bezdůvodnost a tudíž odvolací námitky věřitele, že popření pohledávek nebylo zjevně bezdůvodné, a tudíž nemělo být odmítnuto, jsou právně nevýznamné.

Insolvenční soud odmítl popěrný úkon odvolatele, protože nesplňuje náležitosti stanovené ustanovením § 200 odst. 1 IZ, jelikož popěrný úkon je neurčitý a neobsahuje vymezení rozhodujících skutečností, které mají popření odůvodňovat. Odvolací soud nesouhlasí s odvolatelem, že poukázání na dlouholetý soudní spor o pravost a výši pohledávky je dostatečně pádným a konkrétním důvodem pro to, aby bylo zahájeno incidenční řízení. Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle občanského soudního řádu a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Skutečnost, že popření pohledávky lze učinit pouze na formuláři, má minimalizovat formální chyby, jichž se věřitel mohl dopustit v popěrném úkonu a vyvážit tímto způsobem okolnost, že vadné popření nebude dále projednáno, tedy že u formulářové podoby popěrného úkonu věřitele je vyloučeno odstraňování vad podání, což by jinak znamenalo prodloužení lhůty k realizaci popření přihlášeným věřitelem a k nutnosti odročovat přezkumné jednání o pohledávce popřené vadným podáním.

Návrh na zahájení řízení (žaloba) musí kromě jiných náležitostí obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává. Stejné náležitosti musí tudíž obsahovat i popěrný úkon věřitele, jímž popírá pohledávku jiného věřitele. V přezkoumávané věci odvolatel ve svém popěrném úkonu učiněném na příslušném formuláři popřel pohledávku č. 1 a pohledávku č. 2 věřitele Národní divadlo, uvedl, že pohledávky jsou popírány co do pravosti i co do výše, přičemž u popřené výše uvedl skutečnou výši pohledávky částkou 1 Kč pro případ, že bude prokázán vznik bezdůvodného obohacení, jeho konkrétní výši bude nutné stanovit znaleckým posudkem. Pokud jde o vymezení důvodů, věřitel uvedl, že o pohledávku je vedeno déle než 10 let soudní řízení, během něhož Národní divadlo nebylo schopné jednoznačně prokázat oprávněnost svého nároku. Spor prozatím nebyl rozhodnut v prvním stupni a pravost pohledávky je evidentně velmi sporná . V případě druhé pohledávky jako důvody, pro které je pohledávka popírána, uvedl shodně jako v případě první pohledávky, že o pohledávku je vedeno mnoho let soudní řízení, během něhož nebylo Národní divadlo schopné přesvědčit soud o oprávněnosti svého nároku a spor nebyl rozhodnut ani v prvním stupni a pravost pohledávky je evidentně velmi sporná . Takové vymezení důvodů, pro které jsou popírány pohledávky jiného věřitele, odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně považuje za naprosto nedostatečné. Vedení soudních sporů ohledně přihlášených pohledávek samo o sobě není důvodem popření pohledávek jiného přihlášeného věřitele. Bylo na věřiteli, aby v popěrném úkonu uvedl zcela konkrétní důvody zpochybňující přihlášené pohledávky věřitele Národní divadlo z titulu bezdůvodného obohacení, popřípadě skutečnosti, které odůvodňují jinou výši pohledávek, a k těmto svým tvrzením také označil příslušné důkazy. Bylo třeba, aby tak jako v případě podané žaloby, vymezil po skutkové stránce předmět řízení, tak aby bylo nadevší pochybnost jasné, co má být (tj. jaká skutková tvrzení) předmětem incidenční žaloby. Pouhý odkaz na blíže nespecifikovaná soudní rozhodnutí v žádném případě nevyhovuje požadavku řádného odůvodnění žaloby, respektive odůvodnění popěrného úkonu věřitele.

Soud prvního stupně proto rozhodl věcně správně, jestliže popěrný úkon věřitele odmítl podle ustanovení § 200 odst. 3 IZ, protože tento popěrný úkon věřitele neobsahuje všechny náležitosti. Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; věřiteli, který popřel pohledávku, věřiteli popřené pohledávky, dlužníku a insolvenčnímu správci se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta

k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 28. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu