3 VSOL 734/2015-A-15
KSOS 22 INS 3808/2015 3 VSOL 734/2015-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Petra Schlehofera, narozen 5. 8. 1985, bytem v Opavě, Pekařská 118, PSČ 747 05, adresa pro doručování: Zámecký okruh 37/2, Opava, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2015, č. j. KSOS 22 INS 3808/2015-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníku se záloha na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu prvního stupně specifikovaný ve výroku rozhodnutí.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že z výpisu z evidence rejstříku trestů ze dne 28. 2. 2015 zjistil, že dlužník byl Okresním soudem v Opavě odsouzen pro trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1 a 3 trestního zákona k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání 1 roku, jehož výkon byl odložen na zkušební dobu 2 let. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 4. 2014. Z uvedeného dospěl soud k závěru, že oddlužení, jakožto jeden z možných způsobů řešení úpadku dlužníka, v tomto případě není možné. Dlužník spáchal majetkový trestný čin, za nějž byl odsouzen 10 měsíců před podáním insolvenčního návrhu. Vzhledem k tomu, že oddlužení je určitým dobrodiním, které umožňuje dlužníkovi legálně vypořádat své dluhy, nepřichází v úvahu v situaci, kdy dlužník získává trestnou činností majetek a teprve následně se pokouší své dluhy řešit legální cestou. S ohledem na majetkový charakter trestné činnosti, na poměrně krátkou dobu od odsouzení (10 měsíců) a ještě neskončenou zkušební dobu, dospěl soud k závěru, že dlužník svým návrhem sleduje nepoctivý záměr. Jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs. Vzhledem k tomu, že dlužník vlastní pouze věci osobní potřeby nepatrné hodnoty a nedisponuje majetkem, který by po prohlášení konkursu umožnil výkon činnosti insolvenčního správce (peníze v hotovosti, peníze na účtu), považuje za nezbytné uložit dlužníku zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, která umožní při prohlášení konkursu zajištění disponibilních prostředků ke krytí nákladů insolvenčního řízení, zejména nákladů souvisejících se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku dlužníka, odměny insolvenčního správce a jeho hotových výdajů. Osvobození od zaplacení soudem uložené zálohy není možné.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém namítal, že v žádném případě nesleduje podaným insolvenčním návrhem nepoctivý záměr, protože v insolvenčním návrhu označil závazek, pro který má nyní podmínku; o nepoctivý záměr by se jednalo například v případě, kdyby věřitele vůbec neoznačil. Vytýká soudu, že nevzal při svém rozhodování v potaz judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně odkazuje na rozhodnutí, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to je k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Tvrdí, že pokud by mu nebylo umožněno vyjádřit se k názoru soudu, že sleduje nepoctivý záměr a umožnit mu tuto hypotézu vysvětlit, tak by mohlo být rozhodnutí soudu zrušeno s odůvodněním, že není respektována judikatura Nejvyššího soudu. Zdůrazňuje, že v žádném případě nesleduje nepoctivý záměr, má uzavřené 2 darovací smlouvy, na základě kterých se dárci zavázali mu poskytovat peněžité plnění při povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Domáhá se vydání rozhodnutí, kterým bude usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že mu nebude uložena záloha na náklady insolvenčního řízení.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182//2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka nelze upřít důvodnosti.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, v němž dlužník uvedl, že je nepodnikající fyzickou osobou a má celkem 6 věřitelů, vůči kterým má závazky po splatnosti více jak 30 dnů a není schopen tyto závazky plnit, jeho celková dlužná částka je 290.719 Kč. Dlužník k podanému insolvenčnímu návrhu předložil povinné přílohy podle ustanovení § 104 odst. 1 IZ, přičemž v seznamu závazků uvedl, že seznam závazků je úplný a správný, což také stvrdil svým podpisem a uvedl zde věřitele, vůči kterým má závazky z titulu uzavřených smluv o úvěru, mezi těmito věřiteli jsou uvedeni Home Credit a.s., Český inkasní kapitál, a.s., EOS KSI Česká republika, s.r.o. a Česká kancelář pojistitelů, u každého závazku dlužník uvedl výši splatné částky a datum splatnosti závazků. Na základě výzvy insolvenčního soudu z 20. 2. 2015 předložil dlužník výpis z rejstříku trestů; z tohoto výpisu vyplývá, že dlužník byl odsouzen na základě rozhodnutí Okresního soudu v Opavě dne 26. 2. 2014 trestním příkazem k trestu odnětí svobody podmíněně se zkušební dobou do 9. 4. 2016, byl odsouzen pro přečin podle ustanovení § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Na základě informací, které soud zjistil z výpisu z rejstříku trestů, poté rozhodl nyní napadeným usnesením s odůvodněním, jak výše uvedeno.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Podle ustanovení § 396 IZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Výkladem ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zabýval opakovaně, přičemž dospěl k následujícím závěrům: 1. ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 IZ, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2011, senátní značka 29 NS ČR 14/2009, uveřejněné pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 2. Posouzení, zda dlužník (ne) sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ), je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené s dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodli tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 3. 2012, senátní značka 29 NS ČR 32/2011, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 112/2012). 3. Povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ poctivý záměr, trvá po celou dobu oddlužení (i po schválení oddlužení); po celou tuto dobu je poctivost dlužníkova záměru při oddlužení povinen zkoumat insolvenční soud a reagovat (z úřední povinnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, jakmile vyjdou v insolvenčním řízení najevo (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. dubna 2013, senátní značka 29 NS ČR 45/2010 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 86/2013).

S účinností od 1. 1. 2014 insolvenční zákon (a to na rozdíl od předchozí právní úpravy) nestanoví jako znak nepoctivého záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení předchozí odsouzení dlužníka pro majetkovou trestnou činnost. Odsouzení dlužníka pro přečin majetkové povahy samo o sobě tedy již nelze považovat za nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení; podle okolností konkrétního případu však i toto předchozí odsouzení může být považováno za nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení.

Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel pouze z informací, které získal z výpisu z rejstříků trestů, a na základě toho, že dlužník byl nedlouho před zahájením insolvenčního řízení, a to v roce 2014 odsouzen pro přečin majetkové povahy a že dlužníku dosud neuplynula zkušební lhůta, dovodil, že je zde dán nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení. Tyto skutečnosti podle odvolacího soudu však samy o sobě o nepoctivém záměru svědčit nemohou. Bude třeba, aby se soud blíže zabýval konkrétními okolnostmi protiprávního jednání dlužníka z pohledu toho, zda dlužník toto své předchozí odsouzení před svými věřiteli zatajil či nikoliv, zda přečinem získal nějaké obohacení, zda trestnou činností způsobil škodu a pokud ano, zda se snažil doposud nějakým způsobem škodu nahradit. K tomu bude nutno si opatřit trestní spis, popř. alespoň odsuzující trestní rozhodnutí a rovněž bude vhodné, aby se dlužník také blíže vyjádřil ke svému jednání, za které byl odsouzen. Teprve poté bude možno, a to i s přihlédnutím k výše citované judikatuře, uzavřít, zda v tomto konkrétním případě se o nepoctivý záměr dlužníka jedná či nikoliv.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako předčasné změnil tak, že dlužníku se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však též doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 26. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu