3 VSOL 734/2011-B-76
KSBR 24 INS 4979/2008 3 VSOL 734/2011-B-76

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka MIPL, spol. s r.o., se sídlem Uherský Brod, Šumická 2325, PSČ 688 01, IČ: 47911034, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně, se sídlem Brno, Mozartova 3, PSČ 601 52, o návrhu věřitelů č. 5 Richarda Černého, se sídlem Nový Jičín-Žilina, Na Samotě 24, IČ: 68150954, zastoupeného JUDr. Dagmar Jahnovou, advokátkou, se sídlem Nový Jičín, Generála Hlaďo 4, č. 13 TEMPEX, s.r.o., se sídlem Uherský Brod, Vazová 2366, IČ: 46983694, č. 74 FRoSTA ČR s.r.o., se sídlem Praha 5, U Nikolajky 833/5, IČ: 25718193, zastoupeného JUDr. Marinou Machytkovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Dlouhá 1, č. 91 Aviko B.V, Dr. A. Ariensstraat 28, 7221 CD Steenderen, Holland, č. 99 EKONRAD s.r.o., se sídlem Brno, Hybešova 38, IČ: 25372220, č. 102 ZEVOS a.s., se sídlem Uherské Hradiště, Nádražní 25, IČ: 46972501, o odvolání člena věřitelského výboru z funkce, o odvolání přihlášeného věřitele č. 99 EKONRAD s.r.o., se sídlem Brno, Hybešova 38, IČ: 25372220, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.9.2011, č. j. KSBR 24 INS 4979/2008-B-48,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se v napadeném výroku IV. o zamítnutí návrhu na odvolání věřitele č. 1 z funkce člena věřitelského výboru p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zprostil výkonu funkce insolvenčního správce dlužníka Ing. Ivo Beera a novým insolvenčním správcem dlužníka ustanovil Ing. Vladimíra Nezvala se sídlem Brno, Valašská 7 (výrok I.), uložil Ing. Ivo Beerovi, aby bez zbytečného odkladu řádně informoval nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti, předal mu veškeré doklady související s výkonem jeho funkce a aby do 30 dnů od právní moci usnesení vyúčtoval svou odměnu a výdaje (výrok II.), Ing. Vladimíru Nezvalovi uložil, aby nejpozději do 30 dnů ode dne doručení usnesení předal insolvenčnímu soudu zprávu o své činnosti (výrok III.), zamítl návrh na odvolání věřitele č. 1 z funkce člena věřitelského výboru (výrok IV.) a zamítl návrh na vydání usnesení o ukončení účasti věřitele č. 1 v insolvenčním řízení (výrok V.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 9.3.2009, č. j. 24 INS 4979/2008-A-55, byl zjištěn úpadek dlužníka MIPL, spol. s r.o., insolvenčním správcem dlužníka byl ustanoven Ing. Ivo Beer a usnesením ze dne 27.4.2009, č. j. 24 INS 4979/2008-B-6, insolvenční soud prohlásil na majetek dlužníka konkurs. Podáním ze dne 3.6.2011 věřitelé č. 5 Richard Černý, č. 13 TEMPEX s.r.o., č. 74 FRoSTA ČR s.r.o., č. 91 Aviko B.V, č. 99 EKONRAD s.r.o. a č. 102 ZEVOS a.s., mimo jiné navrhli, aby insolvenční soud odvolal z funkce člena věřitelského výboru-věřitele č. 1 s odůvodněním, že věřitel měl k dispozici seznam pohledávek dlužníka z obchodního styku, o kterých však neinformoval insolvenčního správce. Věřitelé dále namítali, že věřitel č. 1 je ve věci podjatý, neboť je dlužníkovým dlužníkem. Soud prvního stupně vyšel ve vztahu k výroku IV. o zamítnutí návrhu na odvolání věřitele č. 1 z funkce člena věřitelského výboru ze zjištění, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 8.12.2008 na základě insolvenčního návrhu věřitele č. 1. Věřitel č. 1 se účastnil ve fázi před rozhodnutím o úpadku dlužníka jednání konaného u insolvenčního soudu dne 9.3.2009 a dále jednání konaného u odvolacího soudu dne 25.6.2009 a rovněž se účastnil ve fázi po rozhodnutí o úpadku dlužníka u insolvenčního soudu první schůze věřitelů konané dne 27.4.2009 a druhé schůze věřitelů konané dne 1.6.2009 (poslední jmenované schůze věřitelů se účastnili pouze tři věřitelé ze 112 přihlášených věřitelů). Soud prvního stupně dále vyšel ze závěru, že v úplném znění usnesení o úpadku dlužníka insolvenční soud ve vztahu k tvrzením dlužníka o započtení jeho pohledávky ve výši 30.000.000,-Kč z titulu vzniklé škody na dluh vůči věřiteli č. 1 z titulu zůstatku úvěru dle rámcové smlouvy o poskytnutí finančních služeb č. 7510580AD0000 ve výši 22.751.836,-Kč konstatoval, že dlužník vznik škody a její konkrétní výši neprokázal a dále učinil závěr, že věřitel č. 1 dne 6.4.2009 doručil do přihláškového spisu seznam zastavených pohledávek dlužníka, ve kterém označil poddlužníky dlužníka a konkretizoval zastavené pohledávky (číslem, datem vystavení faktur a datem splatnosti), a to včetně pohledávky dlužníka za společností MORAVIA trading a.s. ve výši 195.196,-Kč. Soud prvního stupně dále učinil závěr, že člen představenstva společnosti MORAVIA trading a.s. Vladimír Vosmanský uvedl, že tato obchodní společnost nemá závazek vůči dlužníkovi, ale vůči věřiteli č. 1, kterému vzniklo zástavní právo k pohledávkám dlužníka ve výši 117.765,50 Kč. Tuto částku společnost MORAVIA trading a.s. dosud nezaplatila, neboť neví, zda má závazek zaplatit dlužníku či věřiteli č. 1. Soud prvního stupně dále vyšel ze závěru, že věřitel č. 99 EKONRAD s.r.o. na schůzi věřitelů konané u insolvenčního soudu dne 22.8.2011 uvedl, že jiné doklady, než jsou založeny v insolvenčním spise (konkrétně doklad o zápočtu pohledávky č. 1 a pohledávky dlužníka), nemá k dispozici. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že věřitel č. 1 se od samého počátku aktivně účastní insolvenčního řízení a že dne 6.4.2009 předal insolvenčnímu soudu a insolvenčnímu správci seznam pohledávek dlužníka za jeho poddlužníky, které byly zastaveny v jeho prospěch (uvedl i pohledávku za poddlužníkem-společnosti MORAVIA trading a.s.) a že pohledávky řádně konkretizoval. Soud prvního stupně dále uzavřel, že v úplném znění usnesení o úpadku dlužníka insolvenční soud k dlužníku tvrzené pohledávce za věřitelem č. 1 z titulu způsobené škody ve výši 30.000.000,-Kč konstatoval, že dlužník vznik škody a její konkrétní výši neprokázal a že se z obsahu insolvenčního spisu existence takové pohledávky nepodává. S odkazem na ustanovení § 63 odst. 3 insolvenčního zákona tedy soud prvního stupně učinil závěr, že v řízení nebylo zjištěno, že by věřitel č. 1 porušoval nebo zanedbával své povinnosti člena věřitelského výboru, a že by byl ve věci podjatý a z tohoto důvodu zamítl jako nedůvodný návrh na jeho odvolání z funkce člena věřitelského výboru.

Proti tomuto usnesení, pouze však proti jeho výroku IV., jímž byl zamítnut návrh na odvolání věřitele č. 1 z funkce člena věřitelského výboru, podal včasné odvolání věřitel č. 99 EKONRAD s.r.o., jímž se domáhal změny napadeného výroku tak, že se věřitel č. 1 odvolává z funkce člena věřitelského výboru. Odvolání odůvodnil tím, že soud prvního stupně neprovedl všechny důkazy a na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a navíc ve věci rozhodl nesprávně po právní stránce. Odvolatel namítl, že na straně věřitele č. 1 jsou závažné důvody, pro které nemůže být členem věřitelského výboru, a to skutečnost, že věřitel č. 1 je dlužníkovým dlužníkem. Odvolatel uvedl, že z vyjádření dlužníka vyplývá, že věřitel č. 1 má závazek vůči dlužníku z titulu náhrady škody ve výši 30.000.000,-Kč, kterou měl věřitel č. 1 dlužníku způsobit tím, že jej neoprávněně a bezdůvodně zveřejnil v seznamu dlužníků, ačkoliv dlužník nebyl dlužníkem a tím mu způsobil škodu na jeho podnikání (např. porušením obchodních vazeb, zhoršením obchodních podmínek), což vedlo k poklesu tržeb. Odvolatel namítal, že z listin založeným v insolvenčním spisu nepochybně vyplývá, že se skutek tvrzený dlužníkem stal, neboť z listiny-omluva ze dne 11.12.2007-vyplývá, že věřitel č. 1 se dlužníkovi omlouvá za mylné zveřejnění v seznamu společností, které jsou v prodlení s úhradou svých závazků. Odvolatel dále poukazoval na dopisy dlužníkových obchodních partnerů ze dnů 22.10.2007 a 29.10.2007 s tím, že z těchto listin vyplývá, že zveřejnění dlužníka na seznamu dlužníků věřitele č. 1 mělo nepochybně dopad u dlužníkových obchodních partnerů, kteří tuto skutečnost zaregistrovali a učinili vůči dlužníku opatření nikoliv pozitivní povahy. Odvolatel dále namítal, že v archivu dlužníka je řada dalších listin, které dokládají skutečnost, že zveřejnění dlužníka na seznamu dlužníků věřitele č. 1 mělo negativní dopad na podnikání dlužníka s tím, že je chybou insolvenčního správce, že nepřevzal korespondenci dlužníka, neprovedl výslechy dlužníkových zaměstnanců, z nichž by tyto skutečnosti zjistil. Odvolatel argumentoval tím, že na tuto nečinnost insolvenčního správce měl dohlížet právě věřitelský výbor a poukazoval na to, že věřitel č. 1 jako člen věřitelského výboru po celou dobu trvání insolvenčního řízení neučinil žádný úkon, kterým by nasměroval správce k plnění jeho úkolů (např. k převzetí podniku a účetnictví), či poskytl správci podporu (např. mu sdělil informace o dlužníkově pohledávce z titulu náhrady škody). Odvolatel dále poukazoval na listiny založené ve spise-výkazy zisku a ztrát ze dnů 30.9.2007 a 30.9.2008 s tím, že z nich vyplývá, že během 12 měsíců se dlužníkovi ponížily tržby za prodej zboží o 82.870.000 Kč a dále poukazoval na výzvu k úhradě závazků (jednostranný zápočet) ze dne 29.10.2008 s tím, že dlužník učinil úkon vedoucí k započtení pohledávek, který byl doručen věřiteli č. 1 (jak vyplývá z jeho vyjádření v insolvenčním spisu). Odvolatel vyslovil názor, že věřitelský výbor má chránit společný zájem věřitelů (poukázal na ustanovení § 58 odst. 1 IZ) a ne své parcipiální zájmy. Odvolatel dále namítal, že na schůzi věřitelů dne 22.8.2011 hlasoval o odvolání věřitele č. 1 pouze zajištěný věřitel č. 95 (Československá obchodní banka a.s.), který ignoroval názor pléna a věřitele č. 1 z jeho funkce neodvolal a namítal, že věřitel č. 95 jako předseda věřitelského výboru několik let sám přecházel skutečnost, že insolvenční správce si nevyzvedl účetnictví a ze své pozice předsedy věřitelského výboru k tomu správce ani nevybídl a vyslovil názor o podjatosti tohoto věřitele při hlasování. Odvolatel dále poukazoval na skutečnost, že věřitel č. 1 již dne 8.12.2008 podal soudu insolvenční návrh a přihlášku pohledávky, přitom až dne 6.4.2009 doručil soudu své doplnění přihlášky, v němž si vzpomněl na zajištění své pohledávky zastavenými pohledávkami dlužníka. Poukazoval na skutečnost, že zastavené pohledávky nejsou insolvenčním správcem vymáhány a věřiteli č. 1 tato skutečnost nevadí, ačkoliv by se měl snažit, aby jeho zajištění přineslo plody. Poukazoval rovněž na skutečnost, že pohledávky nejsou ani zapsány v majetkové podstatě, byť tam patří. Vyslovil pochybnost, zda jsou vůbec tyto skutečnosti zveřejněny v insolvenčním spise na portále justice.cz. tak, aby bývalí vedoucí pracovníci dlužníka mohli určit, zda-li soupis alespoň přibližně odpovídá skutečnosti či nikoliv. Odvolatel dále poukazoval na ustanovení § 230 odst. 2 insolvenčního zákona a uvedl, že poddlužníci jsou ochotni plnit, přitom zajištěný věřitel č. 1 jako člen věřitelského výboru neučinil žádný úkon, aby zjednal nápravu a dále poukázal na skutečnost, že k nápravě nedošlo ani po zásahu Krajského státního zastupitelství v Brně, které do spisu z vlastní iniciativy zaslalo výpovědi několika poddlužníků. Odvolatel tedy argumentoval tím, že chování věřitele č. 1 může vést k újmě na majetkové podstatě, je k tíži věřitelů a že věřitel č. 1 nechrání společný zájem věřitelů a nepostupuje s odbornou péčí.

K odvolání věřitele č. 99 se vyjádřilo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, které navrhlo potvrzení usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tedy ve výroku IV., jímž byl zamítnut návrh na odvolání věřitele č. 1 z funkce člena věřitelského výboru. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci uvedlo, že námitky odvolatele týkající se existence přihlášené pohledávky věřitele č. 1 se vztahují spíše k pravomocnému výroku V. napadeného usnesení. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci dále argumentovalo tím, že z pohledávky věřitele č. 1 soud vycházel při rozhodování o úpadku, přičemž tvrzený deliktní závazek věřitele č. 1 ze způsobené škody započítávaný vůči jeho pohledávce ve stádiu před rozhodnutím o úpadku nebyl zjištěn, neboť byl-li by zjištěn, pak by soud podle § 143 odst. 2 insolvenčního zákona zamítl insolvenční návrh, neboť by nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhoval má proti dlužníkovi splatnou pohledávku. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci dále poukázalo na skutečnost, že navrhovatelem přihlášená pohledávka nebyla popřena. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci argumentovalo tím, že působnost a povinnost věřitelského výboru stanoví zejména § 58 odst. 1 insolvenčního zákona, z něhož se podává, že věřitelský výbor vykonává svoji činnost jako celek (§ 58 odst. 3 insolvenčního zákona) a rozhodnutí přijímá na svých schůzích. Porušování nebo zanedbávání povinností věřitelským výborem může být důvodem jeho odvolání (§ 63 odst. 3 insolvenčního zákona). Vrchní státní zastupitelství v Olomouci vyslovilo názor, že je obtížně představitelné odvolání jednoho člena věřitelského výboru pro porušování nebo zanedbávání povinností, které jsou zákonem uloženy věřitelskému výboru a které věřitelský výbor může plnit jen prostřednictvím svých rozhodnutí, jež na svých schůzích přijímá většinou hlasů svých členů (§ 58 odst. 3, věta čtvrtá IZ). Plnění povinnosti dohlížet na činnost insolvenčního správce a plnění povinnosti poskytovat insolvenčnímu správci podporu při jeho činnosti se týká věřitelského výboru jako celu (§ 58 odst. 1, písm. a/ a b/ insolvenčního zákona) a od toho je nutno odlišovat činnost jednotlivých členů věřitelského výboru. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci odkázalo na ustanovení § 60 odst. 1 insolvenčního zákona s tím, že členové věřitelského výboru jsou však povinni při výkonu své funkce postupovat s odbornou péčí a dále jsou povinni dát přednost společnému zájmu věřitelů před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob. V tomto ohledu dle vysloveného názoru Vrchního státního zastupitelství v Olomouci člena věřitelského výboru nepochybně zavazuje povinnost informovat insolvenční soud o zastavených pohledávkách za poddlužníky, které zajišťovaly jeho pohledávku. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci v této souvislosti konstatovalo, že věřitel č. 1 v souvislosti s přihlášením své pohledávky přehled těchto pohledávek uvedl.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. ve výroku IV., jímž byl zamítnut návrh na odvolání věřitele č. 1 z funkce člena věřitelského výboru, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání věřitele č. 99 EKONRAD s.r.o. není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v dané právní věci bylo zahájeno návrhem Komerční banky a.s. doručeným soudu prvního stupně dne 8.12.2008, jímž se navrhovatel domáhal zjištění dlužníkova úpadku. Současně s insolvenčním návrhem Komerční banka, a.s. přihlásila do insolvenčního řízení svou pohledávku za dlužníkem v celkové výši 22.372.902,41 Kč z titulu rámcové smlouvy o poskytování finančních služeb registračního čísla 7510580AD000 ze dne 25.10.2005. V přihlášce pohledávky bylo uvedeno zajištění pohledávky majetkem náležícím do majetkové podstaty dlužníka, a to na základě zástavní smlouvy ze dne 21.9.2007 týkající se nemovitostí v katastrálním území Uherský Brod zapsaných na LV č. 4770. V přihlášce pohledávky bylo konstatováno, že pohledávka není zajištěna jiným způsobem. K přihlášce pohledávky byla připojena rámcová smlouva o poskytnutí finančních služeb ze dne 25.10.2005, č. 7510580AD000 (včetně dodatků č. 1 až 4), z níž se podává, že přihlášená pohledávka věřitele č. 1 je mimo jiné zajištěna zástavním právem k pohledávkám dlužníka. Dne 6.4.2009 bylo soudu prvního stupně doručeno doplnění přihlášky pohledávky věřitele č. 1, v rámci tohoto podání věřitel č. 1 doplnil údaj o zajištění přihlášené pohledávky zástavou pohledávek s odkazem na rámcovou smlouvu o zástavě pohledávek č. 10000123862 ze dne 26.9.2007 a současně věřitel č. 1 v příloze připojil seznam zastavených pohledávek za období září až říjen 2008. Dále byl připojen seznam, z něhož je patrno, které pohledávky byly uhrazeny a byly použity ke snížení pohledávky věřitele č. 1 vůči dlužníkovi. V připojeném seznamu pohledávek za období září 2008 až říjen 2008 jsou (mimo jiné) uvedeny pohledávky dlužníka za společnostmi FAJN ZMRLINA s.r.o., MORAVIA trading a.s. a za družstvem COOP Centrum družstvo. Z obsahu spisu se dále podává, že podáním doručený soudu prvního stupně dne 22.12.2008 se k insolvenčnímu návrhu vyjádřil dlužník tak, že nepopírá závazek vůči věřitele č. 1 Komerční bance, a.s. ve výši 23.000.000,-Kč, uvedl však , že závazek zanikl započtením, neboť Komerční banka, a.s. mu dlužila částku 30.000.000,-Kč. K tomuto svému tvrzení dlužník připojil listinu ze dne 29.10.2008 označenou jako výzva k úhradě závazku, jednostranný zápočet adresovanou dlužníkem Komerční bance, a.s., v níž je konstatováno, že Komerční banka, a. s. způsobila dlužníkovi škodu ve výši 30.000.000,-Kč tím, že dlužníka protiprávně zapsala na seznam společností, které jsou v prodlení s úhradou závazků. Tuto svou pohledávku vůči Komerční bance, a.s. tedy dlužník započet vůči předmětné pohledávce Komerční banky, a.s. Dlužník dále připojil k vyjádření omluvu Komerční banky, a.s. ze dne 11.12.2007, z níž se podává, že Komerční banka, a.s. se omluvila dlužníku za problémy způsobené jejím pochybením, tj. mylným zapsáním dlužníka k datu 30.9.2007 na seznam společností, které jsou v prodlení s úhradou svých závazků. Na toto vyjádření dlužníka reagoval věřitel č. 1 Komerční banka, a.s. podáním doručeným soudu prvního stupně dne 20.1.2009 tak, že tvrzení dlužníka o zániku pohledávky je nepravdivé. Na základě výzvy soudu prvního stupně ze dne 9.1.2009 k doplnění tvrzení a důkazů ohledně namítané pohledávky ve výši 30.000.000 Kč dlužník uvedl v podání doručeném soudu prvního stupně dne 26.1.2009, že částka

30.000.000 Kč představuje škodu způsobenou dlužníkovi jeho mylným zveřejněním ve veřejném seznamu dlužníků Komerční banky, a.s. K doložení tohoto svého tvrzení dlužník připojil výkaz zisku a ztrát ke dni 30.9.2007 a ke dni 30.9.2008. Z těchto listin se podává, že před zdaněním byl výsledek hospodaření dlužníka k datu 30.9.2007 3.498.000,-Kč a k datu 30.9.2008 ve výši mínus 7.716.000,-Kč. K tomuto vyjádření dlužník dále připojil přípis společnosti TIPAFROST, a.s. ze dne 22.10.2007, z něhož se podává, že tato obchodní společnost v reakci na zveřejnění dlužníka mezi neplatiči Komerční banky, a.s., sdělovala dlužníku, že mu neprodlouží splatnost faktur a že s ním ukončuje jednání o novém druhu obalu. K vyjádření dlužník dále připojil přípis společnosti Aviko B.V. ze dne 29.10.2007, z něhož se podává, že tato obchodní společnost v reakci na zveřejnění dlužníka mezi neplatiči Komerční banky, a.s., dlužníkovi sdělovala, že bude klást větší důraz na zajištění svých pohledávek za dlužníkem. Jiné listiny k prokázání výše tvrzené škody dlužník do spisu nezaložil. Z obsahu spisu se dále podává, že soud prvního stupně usnesením ze dne 9.3.2009, č. j. KSBR 24 INS 4979/2008-A-55, zjistil úpadek dlužníka MIPL, spol. s r.o. a insolvenčním správcem ustanovil Ing. Ivo Beer, se sídlem Brno, Merhautova 20. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně konstatoval, že dlužník v řízení vznik tvrzené škody ve výši 30.000.000,-Kč a její konkrétní výši neprokázal. Jednání dne 9.3.2009 se mimo jiné účastnil navrhující věřitel č. 1 Komerční banka, a.s. Usnesení soudu prvního stupně o zjištění úpadku dlužníka bylo potvrzeno rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.6.2009, č. j. KSBR 24 INS 4979/2008, 2 VSOL 126/2009-A-72. Odvolacího jednání dne 25.6.2009 se zúčastnil věřitel č. 1. První schůze věřitelů proběhla u Krajského soudu v Brně dne 27.4.2009 (mimo jiné za účasti věřitele č. 1 Komerční banky, a.s.). Na této schůzi věřitelů byli zvoleni členy věřitelského výboru věřitel č. 1 Komerční banka, a.s. (a to zajištěnými věřiteli), věřitel č. 95 Československá obchodní banka, a.s. a věřitel č. 25 TIPAFROST, a. s. (a to nezajištěnými věřiteli). Soud prvního stupně usnesením ze dne 27.4.2009 volbu věřitelského výboru potvrdil. Usnesením ze dne 27.4.2009, č. j. KSBR 24 INS 4979/2008-B-6, pak soud prvního stupně prohlásil na majetek dlužníka konkurs. Přezkumné jednání a druhá schůze věřitelů se konala u insolvenčního soudu dne 1.6.2009. Dlužník se k jednání nedostavil, u jednání byl přítomen věřitel č. 1 Komerční banka, a.s. Pohledávka věřitele č. 1 Komerční banky, a.s. byla uznána insolvenčním správcem jako nevykonatelná, částečně bylo popřeno pouze pořadí k nemovitostem. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 10.3.2011 sdělilo Krajské státní zastupitelství v Brně, že vstupuje do řízení a připojilo k tomuto podání úřední záznamy Policie ČR ze dnů 11.1.2011, 8.2.2011 a 1.2.2011, z nichž se podává, že dlužník má pohledávky vůči obchodním společnostem FAJN ZMRZLINA s.r.o., MORAVIA trading a.s. a vůči družstvu COOP Centrum družstvo, které jsou zastaveny ve prospěch Komerční banky, a.s. Dne 17.6.2011 byl doručen soudu prvního stupně návrh věřitelů č. 5, č. 13, č. 74, č. 91, č. 99, č. 102, kterým se tito věřitelé domáhali mimo jiné odvolání věřitele č. 1 Komerční banky, a.s. z funkce člena věřitelského výboru. Návrh odůvodnili tím, že věřitel č. 1 měl k dispozici seznamy pohledávek dlužníka z obchodního styku a o těchto pohledávkách neinformoval insolvenčního správce a dále namítali, že věřitel č. 1 je podjatý, neboť je dlužníkovým dlužníkem (s tím, že dle vyjádření dlužníka tomuto dluží částku

30.000.000,-Kč). Navrhující věřitelé dále namítali, že věřitel č. 1 zjevně upřednostnil svůj zájem před společným zájem všech věřitelů a že je ve věci podjatý a nezpůsobilý výkonu funkce člena věřitelského výboru. K tomuto návrhu se vyjádřilo Krajské státní zastupitelství v Brně tak, že dodatečné zjištění pohledávek dlužníka za společností MORAVIA trading a.s., vyplývající z úředních záznamů Policie ČR, může být dostatečným skutkovým základem pro odvolání Komerční banky, a.s. z pozice člena věřitelského výboru. Věřitel č. 95 (předseda věřitelského výboru-Československá obchodní banka, a.s.) s návrhem nesouhlasil s tím, že věřitelé nejsou oprávněni v takové formě navrhnout odvolání člena věřitelského výboru a poukázal na skutečnost, že navrhující věřitelé byli dosud v insolvenčním řízení pasivní a žádný z nich se neúčastnil ani konaných schůzí věřitelů. Věřitel č. 1 s návrhem nesouhlasil. Uvedl, že spolu s přihláškou č. 1 své pohledávky předal insolvenčnímu soudu a insolvenčnímu správci seznam pohledávek, které byly předmětem zástavního práva, k nimž uplatňuje právo na uspokojení ze zajištění a dále namítal, že tvrzený závazek ve výši 30.000.000,-Kč vůči dlužníkovi nemá a nikdy neměl a že návrh na odvolání z funkce podali věřitelé držící pouze 6,6694 % zjištěných pohledávek. Z obsahu spisu se dále podává, že věřitel č. 1 se zúčastnil dne 28.7.2011 jednání věřitelského výboru, na němž věřitelský výbor projednal pochybení insolvenčního správce a uložil mu zjednat nápravu. K projednání návrhu věřitelů ze dne 17.6.2011, k návrhu věřitelského výboru, byla konána u insolvenčního soudu dne 22.8.2011 schůze věřitelů, která se usnesla na tom, že věřitel č. 1 nemá být odvolán z funkce člena věřitelského výboru. Této schůze věřitelů se účastnili mimo jiné věřitelé č. 1, č. 74, č. 91, č. 99 a č. 13, dlužník se schůze neúčastnil. Na této schůzi hlasoval zajištěný věřitel č. 95 jako jediný o odvolání člena věřitelského výboru-Komerční banky, a. s., z funkce tak, že je proti tomuto odvolání.

Podle ustanovení § 58 odst. 1, 2, 3 IZ, věřitelský výbor chrání společný zájem věřitelů a v součinnosti s insolvenčním správcem přispívá k naplnění účelu insolvenčního řízení. Věřitelský výbor zejména a) dohlíží na činnost insolvenčního správce, b) poskytuje insolvenčnímu správci podporu při jeho činnosti, c) uděluje insolvenčnímu správci nebo dlužníku s dispozičními oprávněními souhlas k uzavírání smluv o úvěrovém financování, d) schvaluje průběžně výši a správnost hotových výdajů insolvenčního správce a nákladů spojených s udržováním a správou majetkové podstaty, e) může nahlížet do dlužníkova účetnictví nebo evidence vedené podle zvláštního právního předpisu, f) může rozhodnout o ověření řádné účetní závěrky nebo mimořádné účetní závěrky auditorem, g) může nahlížet do dlužníkových písemností ve stejném rozsahu jako insolvenční správce, h) plní úkoly stanovené tímto zákonem nebo uložené mu insolvenčním soudem, i) je oprávněn podávat insolvenčnímu soudu návrhy týkající se průběhu insolvenčního řízení, včetně návrhů na uložení procesních sankcí. Věřitelský výbor vykonává svou činnost jako sbor; ze svého středu volí předsedu, který svolává a řídí jeho schůze. Jestliže věřitelský výbor nezvolí předsedu ani při opakované volbě, určí ho z řad členů věřitelského výboru insolvenční soud. Věřitelský výbor se schází z vlastní iniciativy nebo jej svolá insolvenční soud anebo insolvenční správce. Rozhoduje většinou hlasů svých členů s tím, že nepřítomné členy zastupují jejich náhradníci; má-li člen věřitelského výboru více náhradníků (§ 56 odst. 2), zastupují jej v pořadí určeném schůzí věřitelů při jejich volbě. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy. Usnášet se věřitelský výbor může jen tehdy, je-li přítomna nadpoloviční většina jeho členů nebo jejich náhradníků. Připouští-li to povaha některé z činností, může věřitelský výbor jejím provedením nebo prováděním pověřit některého ze svých členů nebo jeho náhradníka.

Podle ustanovení § 59 odst. 1, odst. 2, odst. 3 IZ, členy a náhradníky věřitelského výboru mohou být jen přihlášení věřitelé, kteří se svým zvolením souhlasí. Stane-li se členem nebo náhradníkem věřitelského výboru právnická osoba, oznámí neprodleně insolvenčnímu soudu fyzickou osobu, která bude jejím jménem ve věřitelském výboru jednat. Členy ani náhradníky věřitelského výboru nemohou být osoby, u kterých je vzhledem k jejich vztahu k dlužníkovi důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, zejména osoby dlužníkovi blízké, vedoucí zaměstnanci dlužníka, podle § 33 odst. 3 a § 73 odst. 3 zákoníku práce, společníci dlužníka, s výjimkou akcionářů, pokud nepůsobí v orgánech dlužníka nebo nevlastní dlužníkovy akcie anebo jiné jím vydané účastnické cenné papíry v souhrnné hodnotě více než desetiny základního kapitálu dlužníka, a osoby tvořící s dlužníkem koncern. Insolvenční soud nepotvrdí volbu člena nebo náhradníka věřitelského výboru, je-li tu důvod pochybovat o jejich důvěryhodnosti nebo o tom, že budou k výkonu funkce způsobilí. Toto rozhodnutí musí insolvenční soud vyhlásit do skončení schůze věřitelů, na které k volbě došlo.

Podle § 63 odst. 3 IZ, z důležitých důvodů, zejména při porušování nebo zanedbávání povinností, může insolvenční soud odvolat věřitelský výbor nebo některého z jeho členů a náhradníků. Může tak učinit i bez návrhu; podá-li však tento návrh schůze věřitelů, insolvenční soud mu vyhoví, je-li návrh v souladu se zákonem.

Odvolací soud posoudil obsah spisu s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospívá shodně se soudem prvního stupně k závěru, že nejsou splněny podmínky pro to, aby byl věřitel č. 1 odvolán z funkce člena věřitelského výboru.

Ze shora citovaného zákonného ustanovení § 63 odst. 3 vyplývá, že insolvenční soud může odvolat některého z členů věřitelského výboru zejména tehdy, porušuje-li či zanedbává své povinnosti, ale i z jiného důležitého důvodu. Za takové důležité důvody lze považovat zejména zdravotní či jiné důvody (např. zahraniční cestu), které věřiteli trvale nebo alespoň dlouhodobě znemožňují výkon jeho funkce (např. též důvody, pro něž by bylo třeba věřiteli ustanovit opatrovníka podle § 29 o.s.ř.), ale též důvody uvedené v § 59 odst. 2 a 3 IZ, pro něž by ho nebylo možno potvrdit do funkce člena nebo náhradníka věřitelského výboru, a to i přesto, že by takové důvody vyšly najevo až po skončení schůze věřitelů, na které došlo k potvrzení jeho volby. V tomto směru je třeba uvést, že rozhodnutí, jímž je potvrzena volba člena nebo náhradníka věřitelského výboru (§ 57 odst. 3 IZ), má povahu rozhodnutí vydaného v rámci výkonu dohlédací činnosti (§ 11 odst. 1 IZ) a nelze je napadnout odvoláním (§ 91 IZ), na rozdíl od rozhodnutí, jimž insolvenční soud nepotvrdí volbu člena nebo náhradníka věřitelského výboru (§ 59 odst. 3 IZ), proti němuž je odvolání naopak přípustné (§ 59 odst. 4 IZ). Pokud tedy insolvenční soud zjistí, že v důsledku nově zjištěných skutečností nemůže dřívější rozhodnutí v rámci výkonu dohlédací činnosti obstát, změní je nebo přijme nové, eventuelně jiné rozhodnutí. Zjistí-li tedy insolvenční soud, že u věřitele byl dán důvod pochybovat o jeho nepodjatosti nebo důvěryhodnosti a nebo o tom, zda je k výkonu funkce způsobilý (§ 59 odst. 2 a 3 IZ), je taková skutečnost důležitým důvodem podle § 63 odst. 3 IZ, pro něž ho lze odvolat z funkce člena nebo náhradníka věřitelského výboru.

Základní kompetence (práva a povinnosti) věřitelského výboru jsou vymezeny v ustanovení § 58 IZ. Lze přisvědčit odvolateli, že jednou ze základních povinností věřitelského výboru je chránit společný zájem věřitelů, což sebou nese požadavek na to, aby členové věřitelského výboru vystupovali nestranně a s odbornou péčí, aby byli důvěryhodní a výkonu funkce způsobilí (§ 59 odst. 2, 3 IZ). Lze rovněž v obecné rovině přisvědčit odvolateli, že v případě, že by členem věřitelského výboru byl věřitel se spornou (popřenou) pohledávkou, byl by na straně tohoto věřitele dán důvod možnosti pochybovat o jeho nedůvěryhodnosti, popřípadě nezpůsobilosti, a to právě ve vazbě na povinnost chránit společný zájem věřitelů, neboť tento věřitel by mohl mít zanedlouho pohledávku definitivně popřenou, nebo by mohl být ve sporu s insolvenčním správcem, přičemž ve vazbě na jeho oprávnění jako člena věřitelského výboru (zejména nahlížení do dlužníkova účetnictví, jeho písemností, oprávnění podávat insolvenčnímu soudu návrhy týkající se průběhu insolvenčního řízení atd.) by mohlo dojít ke zneužití výkonu této jeho funkce a ve stejném důsledku i k ohrožení zájmů všech ostatních věřitelů. Totéž platí v případě, že by na straně věřitele, jež je členem věřitelského výboru, byl dán důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, a to ať už z důvodu kladného vztahu k dlužníkovi či jeho záporného vztahu k dlužníkovi.

S ohledem na shora uvedené se tedy odvolací soud zabýval námitkami odvolatele o tom, že věřitel č. 1 je dlužníkovým dlužníkem, tj. námitkami, že věřitel č. 1 dluží dlužníkovi částku 30.000.000,-Kč z titulu náhrady škody, která byla započtena na pohledávku uplatněnou věřitelem č. 1 v insolvenčním řízení.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že z obsahu insolvenčního spisu se existence takové pohledávky dlužníka vůči věřiteli č. 1 nepodává a dlužník v insolvenčním řízení vznik tvrzené škody ani její konkrétní výši neprokázal, a to přesto, že byl k prokázání této tvrzené škody insolvenčním soudem vyzván. Lze přisvědčit odvolateli, že se z listin založených v insolvenčním spise (omluvy Komerční banky, a.s., ze dne 11.12.2007, dopisů dlužníkových obchodních partnerů ze dnů 22.10.2007 a 29.10.2007, listin výkazy zisku a ztrát ke dni 30.9.2007 a ke dni 30.9.2008) sice podává, že věřitel č. 1 pochybil, pokud zveřejnil dlužníka v seznamu dlužníků, ačkoli nebyl ve vztahu k věřiteli č. 1 v prodlení s úhradou svých závazků, a že se tato skutečnost negativně odrazila ve vztahu mezi dlužníkem a jeho obchodními partnery. Skutečnost, že z tohoto jednání dlužníku skutečně vznikla

škoda ve výši 30.000.000,-Kč, se však z obsahu spisu nepodává. Z dlužníkových tvrzení není ani zřejmé, zda částka 30.000.000,-Kč má představovat skutečnou škodu, či zda se jedná pouze o ušlý zisk, není zřejmá ani příčinná souvislost (jako jeden z atributů škody) mezi pochybením Komerční banky, a.s. a ponížení tržeb dlužníka v roce 2008 a ve spise absentují jakékoliv důkazy ohledně výše škody.

S ohledem na shora uvedené tedy lze uzavřít, že v řízení nebylo prokázáno, že by věřitel č. 1 byl dlužníkovým dlužníkem a že by z tohoto důvodu byl věřitel č. 1 podjatý (§ 59 odst. 2 IZ).

Je rovněž třeba poukázat na skutečnosti, že pohledávka přihlášená věřitelem č. 1 do insolvenčního řízení byla v plné výši uznána insolvenčním správcem (bylo pouze částečně popřeno pořadí zajištěných) a že dlužník pohledávku věřitele č. 1 nepopřel a tato pohledávka nebyla popřena ani žádným z věřitelů. Za této situace není důvod pochybovat o důvěryhodnosti věřitele č. 1 jako člena věřitelského výboru ani nelze uzavřít, že by z tohoto důvodu byl nezpůsobilý k výkonu této funkce, neboť jeho pohledávka, přihlášená v insolvenčním řízení, není spornou.

Je rovněž nedůvodná námitka odvolatele, že věřitel č. 1 neinformoval insolvenční soud (resp. insolvenčního správce) o tom, že má svou přihlášenou pohledávku zajištěnu zastavením pohledávek dlužníka. Z obsahu spisu se jednoznačně podává, že v doplnění přihlášky pohledávky ze dne 6.4.2009 věřitel č. 1 sdělil soudu, že jeho pohledávka je zajištěna zastavenými pohledávkami za poddlužníky a k tomuto podání připojil podrobný seznam zastavených pohledávek, mezi nimiž jsou uvedeny i pohledávky za obchodní společností MORAVIA trading a.s. a FAJN ZMRZLINA s.r.o. a za družstvem COOP Centrum družstvo, jak tyto pohledávky vyplývají z úředních záznamů Police ČR zaslaných do spisu Krajským státním zastupitelstvím v Brně. Věřitel č. 1 rovněž sdělil, na které pohledávky již bylo poddlužníky plněno a o jaké částky tak byla snížena jeho pohledávka.

Dále je třeba uvést, že věřitelský výbor, kterému je svěřena dohlížecí a schvalovací funkce a výjimečně i oprávnění nařizovací (§ 58 IZ), vykonává svoji činnost jako sbor (§ 58 odst. 3, věta prvá IZ), tedy stanoviska jednotlivých členů výboru jsou sice důležitá, ale rozhodující je jejich společné rozhodnutí, tj. výsledek hlasování.

Odvolací soud neshledal na straně věřitele č. 1 ani jiné důležité důvody proto, aby byl odvolán z funkce člena věřitelského výboru. Lze přisvědčit závěru soudu prvního stupně o tom, že věřitel č. 1 se aktivně od počátku účastní insolvenčního řízení, ve fázi před rozhodnutím o úpadku se účastnil jak jednání konaného u insolvenčního soudu dne 9.3.2009, tak i jednání konaného u odvolacího soudu dne 25.6.2009. Ve fázi po rozhodnutí o úpadku dlužníka se účastnil první schůze věřitelů konané u insolvenčního soudu dne 27.4.2009 i druhé schůze věřitelů konané dne 1.6.2009. Věřitel č. 1 se dále zúčastnil dne 28.7.2011 jednání věřitelského výboru, na němž věřitelský výbor projednal pochybení insolvenčního správce a uložil mu zjednat nápravu a schůze věřitelů dne 22.8.2011. Odvolací soud tedy ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že na straně věřitele č. 1 Komerční banky, a.s. jako člena věřitelského výboru nebylo shledáno žádné konkrétní porušování či zanedbávání jeho povinností.

S ohledem na shora uvedené tedy odvolací soud uzavírá, že na straně věřitele č. 1 Komerční banky, a.s. nebyly shledány žádné důležité důvody pro jeho odvolání z funkce člena věřitelského výboru.

Je rovněž nedůvodná námitka odvolatele, že o odvolání věřitele č. 1 z funkce člena věřitelského výboru hlasoval pouze zajištěný věřitel č. 95. Soud prvního stupně totiž nerozhodoval o odvolání věřitele č. 1 z funkce člena věřitelského výboru s ohledem na výsledek tohoto hlasování, ale posuzoval podmínky pro odvolání věřitele č. 1 z funkce člena věřitelského výboru z vlastní iniciativy na základě podnětu věřitelů č. 5, č. 13, č. 74, č. 91, č. 99 a č. 102.

Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném výroku IV. jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, zástupci věřitelů, insolvenčnímu správci, odvolateli a státnímu zastupitelství se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. března 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu