3 VSOL 733/2014-A-13
KSOS 25 INS 13324/2014 3 VSOL 733/2014-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Valašské Meziříčí, Soudní 1221, PSČ 757 01, korespondenční adresa: Valašské Meziříčí, Zašovská 166, PSČ 757 01, identifikační číslo 73242098, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.6.2014, č.j. KSOS 25 INS 13324/2014-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na blíže označený účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně nejprve konstatoval, že návrhem doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 15.5.2014 se dlužník domáhá rozhodnutí o svém úpadku a navrhuje jeho řešení oddlužením. Dlužník v návrhu uvedl, že má závazky ve výši 507.962 Kč, které vznikly ze spotřebitelských úvěrů a v důsledku neuhrazení záloh na zdravotním a o sociálním pojištění, a tyto není schopen splácet po dobu delší než tři měsíce. Poněvadž z návrhu vyplynulo, že dlužník má rovněž závazky z podnikání, vyzval soud dlužníka usnesením ze dne 23.5.2014, č.j. KSOS 25 INS 13324/2014-A-3 k doplnění návrhu tak, aby z něj bylo zřejmé, že s jeho oddlužením souhlasí věřitelé, jejichž pohledávky pochází z podnikatelské činnosti dlužníka. Přesto, že dlužník na výzvu nereagoval, dne 5.6.2014 a 10.6.2014 byla soudu prvního stupně doručena stanoviska věřitelů dlužníka-Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky a Okresní správy sociálního zabezpečení, v nichž tito věřitelé oznámili, že nesouhlasí, aby jejich pohledávky za dlužníkem byly řešeny oddlužením. Závazky z podnikání přitom činí částku 140.770 Kč, což představuje cca 27,71% celkových závazků. Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že dlužníkovi nelze povolit oddlužení, neboť uvedení věřitelé Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky a Okresní správa sociálního zabezpečení, vůči nimž má dlužník závazky z podnikání, s oddlužením nesouhlasí. S odkazem na ustanovení § 389 a § 396 insolvenčního zákona soud prvního stupně uzavřel, že jediným možným řešením úpadku dlužníka je prohlášení konkursu na jeho majetek. Poté, co vysvětlil smysl a účel zálohy, soud prvního stupně uložil podle ustanovení § 108 insolvenčního zákona dlužníkovi zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč s přihlédnutím k tomu, že odměna insolvenčního správce činí při konkursu podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000 Kč, přičemž lze v průběhu konkursního řízení očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených (hotových výdajů správce, cestovních nákladů, poštovného a telekomunikačních poplatků).

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Odvolatel uvedl, že je OSVČ , jeho dluhy vznikly částečně z podnikatelské činnosti a částečně ze spotřebitelských úvěrů, byl si však vědom skutečnosti, že pokud podává návrh jako OSVČ , musí s jeho oddlužením plněním splátkového kalendáře souhlasit věřitelé, jejichž závazky pochází z oddlužení . Proto na základě výzvy soudu prvního stupně ze dne 25.3.2014, č.j. KSOS 25 INS 13324/2014-A-3 navštívil příslušné pobočky okresní správy sociálního zabezpečení, Všeobecné zdravotní pojišťovny a finančního úřadu a všechny tyto instituce mu sdělily, že své vyjádření zašlou soudu přímo. Odvolatel měl tak za to, že se jedná o standardní postup, a že tím svoji povinnost splnil. Dále uvedl, že své závazky není schopen hradit již několik měsíců, má problém najít práci, přesto se mu nyní daří mít zakázky i příjem. Nemá žádný majetek kromě obvyklého vybavení domácnosti, nevlastní žádné nemovitosti, není schopen své závazky hradit. Výše zálohy mu však připadá nepřiměřená a s ohledem na své poměry ji není schopen uhradit.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 15.5.2014, domáhá zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V bodě 07 návrhu uvedl, že je OSVČ (podnikající fyzickou osobou), jeho závazky ve výši 507.962 Kč vznikly jednak ze spotřebitelských úvěrů, jednak jako důsledek neuhrazení záloh na zdravotním a sociálním pojištění, a své závazky není schopen pravidelně měsíčně splácet více jak tři měsíce. Dále uvedl, že má pouze osobní věci v pořizované ceně 11.000 Kč, jeho měsíční čistý příjem činí okolo 14.000 Kč a vyživovací povinnost má ke své manželce. K návrhu byl připojen seznam majetku, podle něhož vlastní pouze věci osobní potřeby v odhadované ceně 3.500 Kč, dále seznam závazků, podle něhož má vůči osmi nezajištěným věřitelům splatné závazky, mimo jiné, vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Vsetín závazek ve výši 93.207 Kč, představující povinné pojistné, vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, pobočka Ostrava závazek ve výši 47.563 Kč představující dluh na pojistném, a vůči Finančnímu úřadu Valašské Meziříčí závazek ve výši 5.528 Kč, představující neuhrazené daně. K návrhu byl připojen i seznam zaměstnanců a prohlášení, že závazky vůči věřitelům Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, pobočka Ostrava, Okresní správě sociálního zabezpečení Vsetín a Finančnímu úřadu Valašské Meziříčí pochází z jeho podnikání. Seznamy obsahovaly podepsané prohlášení o jeho úplnosti a správnosti. Soud prvního stupně usnesením ze dne 23.5.2014, č.j. KSOS 25 INS 13324/2014-A-3 vyzval dlužníka, aby ve stanovené lhůtě doplnil insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení v tom smyslu , aby z něj bylo zřejmé, že s ním souhlasí věřitelé, jejichž pohledávky pochází z podnikání dlužníka (ustanovení § 389 odst. 2 písm. a/ IZ). Soudu prvního stupně bylo následně doručeno sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení Vsetín ze dne 10.6.2014, podle něhož uvedený věřitel nesouhlasí s povolením oddlužení dlužníka Zdeňka anonymizovano . Sdělením ze dne 5.6.2014 Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, pobočka Ostrava oznámila soudu, že nedává souhlas s tím, aby pohledávka dlužníka Zdeňka anonymizovano byla řešena oddlužením. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Podle odstavce 2 uvedeného ustanovení, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Po vyhodnocení údajů uvedených dlužníkem v návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku, neboť má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen plnit.

Soud prvního stupně rovněž správně uzavřel, že návrhu dlužníka na povolení oddlužení nelze podle ustanovení § 389 odst. 1 písm. b) a podle odst. 2 písm. a) IZ vyhovět, neboť dlužník je podnikající fyzickou osobou, mající dluhy z podnikání, přičemž věřitelé, o jejichž pohledávky jde, to je Okresní správa sociálního zabezpečení Vsetín a Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, pobočka Ostrava, s návrhem na povolení oddlužení nesouhlasí, a ČR-Finanční úřad Valašské Meziříčí se v tomto směru nevyjádřil.

Za tohoto stavu, kdy dva věřitelé s pohledávkami, pocházejícími z podnikání dlužníka, s oddlužením dlužníka nesouhlasí, je nutno předběžně uzavřít, že se jeví pravděpodobným odmítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 390 odst. 3 IZ a prohlášení konkursu na jeho majetek (§ 396 IZ).

Soud prvního stupně rovněž správně dlužníkovi uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť je zřejmé, že dlužník nedisponuje pohotovými peněžními prostředky a nemá žádný hodnotný majetek. Složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je tudíž v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu dlužníkova majetku, či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. Soud prvního stupně správně vyložil, že účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžením majetkové podstaty (což se vzhledem k údajům uvedeným v návrhu jeví jako pravděpodobné), záloha by sloužila k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce. Náklady řízení by v případě, že dlužník k jejich úhradě prostředky nemá, hradil podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy.

Soud prvního stupně stanovil správně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Záloha-jak shora vyloženo-slouží i jako záruka odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem přitom činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních výdajů, poštovného, telekomunikačních a poplatků a ostatních nutných výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, odvolatelem namítaná, že dlužník nemá dostatek finančních prostředků k její k úhradě. Záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, proto dlužníka-jako insolvenčního navrhovatele-nelze od povinnosti k úhradě zálohy osvobodit, případně její výši snížit. Je-li složení zálohy zapotřebí, je nutno na jejím zaplacení trvat.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání.

Olomouci 25. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Petra Šlajsová předsedkyně senátu