3 VSOL 731/2012-B-197
KSOS 36 INS 4962/2010 3 VSOL 731/2012-B-197

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka SUGAL spol. s r.o., se sídlem v Bílovci, Ostravská 314/3, PSČ 743 01, IČ: 26871548, zastoupeného Mgr. Ing. Vojtěchem Zacharem, advokátem se sídlem v Bílovci, Ostravská 314/3, PSČ 743 01, o řešení úpadku, o odvolání dlužníka, věřitele č. 121 SEZ energy invest s.r.o., se sídlem v Bílovci, Sokolovská 1086, PSČ 743 01, IČ: 28597141, věřitele č. 74 Vaex Varkens-en Veehandel B.V., se sídlem Heitmorgen 19, 5375AL Reek, Nizozemí, IČ: 16030924, zastoupeného Ing. Bohdanou Pražskou, obecnou zmocněnkyní se sídlem v Praze 10, Nad Vodovodem 26, PSČ 100 00, věřitele č. 41 Pozemkového fondu České republiky, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11A, zastoupeného JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 18, PSČ 120 00, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.8.2012 č.j. KSOS 36 INS 4962/2010-B-166

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e, přičemž ve výroku I. ve správném znění tak, že se zamítá reorganizační plán dlužníka SUGAL spol. s r.o.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl reorganizaci dlužníka SUGAL spol. s r.o., IČ: 26871548, Ostravská 314/3, 743 01 Bílovec (výrok I.), dále na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.) a deklaroval, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok III.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 21.9.2010 č.j. KSOS 36 INS 4962/2010-A-44 zjistil úpadek dlužníka. Usnesením ze dne 26.11.2010 pak bylo rozhodnuto o povolení reorganizace dlužníka. Hlasováním věřitelů na schůzi konané dne 30.5.2012 bylo rozhodnuto, že věřitelé nepřijali reorganizační plán předkládaný dlužníkem ze dne 23.7.2011 ve znění jeho doplnění ze dne 9.9.2011. Plán nebyl přijat skupinou nezajištěných věřitelů; pro reorganizační plán nehlasovala dále skupina tvořená zajištěným věřitelem DAV a.s., který se schůze věřitelů nezúčastnil. Dlužník následně navrhl, aby bylo rozhodnuto o přijetí reorganizačního plánu postupem podle ustanovení § 348 odst. 2 insolvenčního zákona. Insolvenční soud uvedl, že jeho rozhodovací činnost při posouzení naplnění podmínek pro schválení reorganizačního plánu se neomezuje jen na rozhodování o nahrazení nesouhlasu skupiny věřitelů s reorganizačním plánem dle ustanovení § 348 odst. 2 insolvenčního zákona, nýbrž i na vyhodnocení otázky naplnění všech podmínek dle ustanovení § 348 odst. 1 insolvenčního zákona. V případě rozhodování věřitelů o předloženém reorganizačním plánu bylo na základě výsledků hlasování shledáno, že předložený reorganizační plán nemá podporu právě skupiny věřitelů, u níž je dána nejsilnější relevance vazby rozhodnutí o schválení či neschválení reorganizačního plánu co do srovnání nabízených podmínek dle reorganizačního plánu k případnému očekávanému výsledku řešení úpadku ve formě konkursu. Nahrazení nesouhlasu věřitelů dle ustanovení § 348 rozhodnutím insolvenčního soudu je výjimkou z pravidla reorganizace, podle níž musí dlužník přesvědčit relevantní část svých věřitelů k tomu, aby mu tito přiznali benefit v podobě řešení úpadku formou zachovávající subjektivitu dlužníka. Tomuto cíli je dlužník povinen přizpůsobit i své chování tak, aby dosáhl maximálně možné transparentnosti ve zveřejňování informací týkajících se jeho samého, zejména jeho hospodaření. Zásadním předmětem posouzení pro účely rozhodnutí soudu bylo to, zda dlužník svým hospodařením v průběhu insolvenčního řízení dosáhl takového výsledku hospodaření, že dle ustanovení § 348 odst. 1, písm. e) pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jím na roveň postavené byly uhrazeny nebo mají být dle reorganizačního plánu uhrazeny ihned poté, co se reorganizační plán stane účinným, ledaže bylo mezi dlužníkem a příslušným věřitelem dohodnuto jinak a zda dle ustanovení § 348 odst. 2 insolvenčního zákona lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že schválení a uskutečnění reorganizačního plánu nepovede k dalšímu úpadku dlužníka nebo k jeho likvidaci, ledaže je likvidace reorganizačním plánem předvídána. Při posuzování těchto podmínek je nutno vycházet z toho, že je na dlužníkovi, aby vyvrátil pochybnosti o tom, že výše popsané podmínky nejsou naplněny. Z vyjádření dlužníka došlého soudu 30.4.2012 insolvenční soud zjistil, že dlužník eviduje k 31.3.2012 neuhrazené pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň ve výši 13.201.000 Kč a hotovost v celkové výši 8.906.624 Kč. Hospodaření dlužníka pro sezonní rok 2012 je financováno úvěrově s očekávaným úvěrovým zatížením ve výši 28,6 miliónů korun. Dlužník opakovaně deklaruje, že nelze situaci vyřešit otevřením nového účtu, neboť by došlo k jeho okamžité blokaci. S přihlédnutím ke všem zjištěným skutečnostem se insolvenční soud ztotožnil se stanoviskem krajského státního zastupitelství v tom, že za současného stavu nelze s jistotou konstatovat, jaké kroky od počátku reorganizace dlužník podnikl k odblokování finančních prostředků a z jakého důvodu o těchto svých provozních problémech dlouhou dobu mlčel. Jisté je to, že pohledávku za podstatou vůči finančnímu úřadu není schopen uhradit a to ani z jiných dostupných prostředků. Rovněž tak insolvenční soud postrádá vysvětlení dlužníka ke skutečnosti, proč neřešil otázku kumulování na účtu obstavených prostředků přesahující výši jeho závazku na nějž poukázal věřitel Restrukturalizace a refinancování s.r.o. v podání ze dne 4.6.2012. Dlužník pro vyřešení situace nevyvinul dostatečnou aktivitu, situaci dlouhodobě neřešil, o ní samé informoval opožděně. Jeho argumentace obsahuje nevysvětlené mezery, zejména ve vztahu ke zřizování a používání jiných účtů, zcela pak je ze strany dlužníka opomíjen dopad existence rozsáhlých pohledávek za majetkovou podstatou na reorganizační plán. V důsledku nepřehledné situace v otázce rozsahu splatných pohledávek za majetkovou podstatou a postavených jim na roveň má insolvenční soud zato, že jsou dány důvodné pochybnosti o tom, zda schválení a uskutečnění reorganizačního plánu nepovede k dalšímu úpadku dlužníka. Není patrno, jaká je reálná struktura pohledávek za majetkovou podstatou. Dlužník o svých problémech s platbou pohledávek za majetkovou podstatou informoval opožděně, vždy až v reakci na podání věřitelů. Opakovaly se i výhrady vůči nehrazení odvodů za zaměstnance dlužníka. Dochází k řešení závazků prolongací jejich splatnosti. Vzniká tak důvodná pochybnost o skutečném stavu hospodaření dlužníka. Pochybnosti o stavu hospodaření dlužníka jsou podporovány i problematickým chováním dlužníka při předkládání účetnictví. Insolvenční soud vyhodnotil, že v hospodaření dlužníka dochází ke vzniku neuhrazených pohledávek za majetkovou podstatou, přičemž ze strany dlužníka nejsou dostatečným způsobem včas a věrohodně osvětleny důvody pro které k tomu dochází, ani není jasně deklarováno řešení. Na základě toho insolvenční soud dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro nahrazení nesouhlasu skupiny věřitelů s navrženým reorganizačním plánem. Shledal, že nejsou naplněny podmínky pro schválení reorganizačního plánu uvedené v ustanovení § 348 odst. 1, písm. c) a e) insolvenčního zákona a předložený reorganizační plán dle ustanovení § 351 odst. 1 insolvenčního zákona zamítl. V souladu s ustanovením § 363 odst. 1, písm. c) insolvenční soud pak rozhodl o přeměně reorganizace v konkurs.

Proti tomuto usnesení podali včasná odvolání dlužník a věřitelé č. 121, č. 74 a č. 41.

Dlužník ve svém odvolání namítal, že soud na schůzi věřitelů dne 30.5.2012 rozhodl na základě návrhu minoritního věřitele o vytvoření samostatné skupiny věřitelů do níž začlenil nezajištěné věřitele, kteří projevili zájem účastnit se se svými zdroji na realizaci reorganizačního plánu. Tvrdí, že takový návrh nebyl podán ani jedním z dotčených věřitelů, ani předkladatelem reorganizačního plánu, ale jedním z minoritních věřitelů, postupujících ve shodě v záměru zmaření reorganizace a dosažení konkursu na jeho majetek. Dotčeným věřitelem je pak z logického výkladu komentáře k § 337 insolvenčního zákona ten věřitel, který navrhuje změnu svého postavení bez ohledu na to, zda k lepšímu či horšímu. Připouští, že insolvenční soud je oprávněn testovat, zda skupiny věřitelů dle reorganizačního plánu odpovídají zásadě shodného hospodářského zájmu a shodného právního postavení; výsledkem tohoto testu pak může být neschválení reorganizačního plánu, nikoliv jeho svévolná úprava. Namítá, že soud překročil svou pravomoc a porušil práva dlužníka a věřitelů vyčleněných do samostatné skupiny, na spravedlivý proces, v důsledku čehož došlo k tomu, že reorganizační plán nebyl schválen skupinou nezajištěných věřitelů. Nesouhlasí ani se závěrem soudu prvního stupně, že z jeho strany nejsou dostatečně osvětleny důvody vzniku zapodstatových pohledávek a není jasně deklarován způsob jejich řešení. Vytýká soudu prvního stupně, že ke svému závěru dospěl aniž by uvedl konkrétní údaje z dlužníkova účetnictví či z předložených výkazů cash flow. Tvrdí, že přes různá omezení související s insolvenčním řízením hospodařil s kladným hospodářským výsledkem. Soud sám na jednání schůze věřitelů konstatoval, že si je vědom specifiky podnikání v zemědělské prvovýrobě, v níž po zastavení všech nerentabilních provozů je primárním nositelem tržeb rostlinná výroba. Při zachování provozu podniku tak jsou vždy generovány zapodstatové pohledávky s tím, že jsou z výnosu prodeje obilovin, řepky, cukrové řepy a kukuřice uhrazeny. Tvrdí, že z jeho hospodaření v roce 2011 jasně vyplynulo, že byly veškeré zapodstatové pohledávky takto uhrazeny. Nadto má na svých účtech deponovanou částku 8.906.624 Kč, která rovněž může sloužit k uspokojení těchto pohledávek. Nesouhlasí ani se závěrem soudu prvního stupně, že jsou dány pochybnosti o stavu jeho hospodaření, které mají být založeny na problematickém chování při předkládání jeho účetnictví. Namítá, že závěry soudu jsou vyvolány na jedné straně neoprávněným zásahem soudu do reorganizačního plánu vytvořením nové, reorganizačním plánem nepředpokládané skupiny věřitelů a na straně druhé z pocitu soudu, které však nemají oporu v žádném z předložených důkazů. Tvrdí, že z důkazů, které měl soud k dispozici jasně vyplývá schopnost dlužníka reorganizační plán realizovat. O tomto závěru svědčí účetní závěrka včetně všech příloh a výrok auditora. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že reorganizační plán schválí, případně věc zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Věřitel č. 121 SEZ energy invest s.r.o. ve svém odvolání namítal nesprávné rozdělení věřitelů do skupin, když z jeho pohledu jedna skupina nezajištěných věřitelů vytvořená přímo na schůzi věřitelů byla vybrána více méně namátkově a takové rozdělení je nespravedlivé; navíc soud ohledně tohoto svého postupu ve svém rozhodnutí nepodal žádné vysvětlení ani žádné odůvodnění, což dle jeho názoru činí rozhodnutí nepřezkoumatelným. Má zato, že z rozhodnutí soudu nevyplývají žádné přesvědčivé argumenty o tom, že dlužník nebude schopen po nabytí účinnosti reorganizačního plánu uhradit pohledávky za majetkovou podstatou. Domnívá se, že pokud zde existuje určitá pravděpodobnost, že dlužník tyto pohledávky bude schopen uhradit, což pramení již z faktu, že má na svých účtech bez mála 10.000.000 Kč, potom tento důvod pro neschválení reorganizačního plánu neobstojí. Je toho názoru, že u subjektu nacházejícího se v insolvenčním řízení jsou problémy s cash flow úvěrováním apod. nepochybně pravidlem a jde jen o to, jaký je rozsah těchto problémů. Věřitel je přesvědčen, že v daném případě rozsah těchto problémů nepředstavuje důvod pro zamítnutí celého reorganizačního plánu, který byl poměrně pracně a nákladně připravován v součinnosti s investory, připravenými podílet se na jeho realizaci významnými investicemi, které v případě konkursního řízení nelze očekávat. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že schválí reorganizační plán, případně aby napadené soudní rozhodnutí zrušil.

Věřitel č. 74 Vaex Varkens-en Veehandel B.V. ve svém odvolání namítal, že pokud soud neměl jednoznačně podložené, že by další provoz podniku dlužníka vedl k úpadku, potom měl dát šanci reorganizaci podniku dlužníka jako zákonodárcem preferovanému způsobu řešení úpadku (při splnění zákonných kritérií), protože řešení úpadku formou konkursu je řešením ultimativním, nevratným a v případě nesprávného rozhodnutí i značně poškozujícím. Vytýká soudu, že se upnul k několika dílčím aspektům fungování dlužníka, které by byly řešitelné a prověřitelné již na počátku plnění reorganizačního plánu-konkrétně se jedná o zapodstatové pohledávky. Dle odvolatele značným úspěchem a příslibem do budoucna byla již sama skutečnost, že se podařilo provozovat podnik dlužníka s uspokojivými hospodářskými výsledky až do současnosti. Tvrdí, že v rámci běžícího podniku se struktura a výše zapodstatových pohledávek neustále mění. Pokud soud postavil své usnesení na předpokladu, že reorganizační plán není realizovatelný, protože se dlužníkovi nedaří uspokojit zapodstatové pohledávky v souladu s reorganizačním plánem a dikcí zákona, potom tento předpoklad musel být bezpečně prokázán či alespoň osvědčen, a to konkrétními údaji vyplývajícími z účetnictví dlužníka. S žádnými takovými údaji ovšem insolvenční soud v usnesení neoperuje a své úvahy formuje pouze v obecné rovině. Poukazuje na to, že pohledávky jsou generovány v důsledku trvajícího provozu podniku dlužníka, jsou hrazeny průběžně, přitom potíže s jejich hrazením souvisejí s protiprávním zablokováním účtu dlužníka. Tvrdí, že reorganizační plán jasně deklaruje jejich úhradu ve lhůtách splatnosti, přičemž sám dlužník deklaroval, že s některými věřiteli bylo dohodnuto prodloužení doby splatnosti s ohledem na cyklický charakter provozu podniku dlužníka. Prodloužení doby splatnosti zapodstatové pohledávky akceptované věřitelem není nikomu na újmu, proto nemůže být důvodem pro neschválení reorganizačního plánu. Namítá, že insolvenční soud nemohl zřídit samostatnou skupinu věřitelů a do takové skupiny věřitelů zařadit vybrané věřitele. Tvrdí, že svým způsobem tak soud sám změnil reorganizační plán, což mu nepřísluší, protože toto náleží pouze předkladateli reorganizačního plánu. Má zato, že by mělo být bráno do úvahy, že pro schválení reorganizačního plánu se vyjádřili všichni zajištění věřitelé, kromě jednoho, který se schůze nezúčastnil a též naprostá většina nezajištěných věřitelů. Navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu změnil tak, že schválí reorganizační plán, případně aby usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Věřitel č. 41 ve svém odvolání namítal, že dle dlužníkem předloženého reorganizačního plánu měla být společnost DAV a.s., která se hlasování nezúčastnila, jejíž zajištěná pohledávka tvoří částku ve výši 3.267.038,11 Kč, uspokojena v celé výši. Nahrazení nesouhlasu věřitelské skupiny, kterou společnost DAV a.s. tvoří, by nebylo v rozporu s testem spravedlnosti. Je toho názoru, že pokud by insolvenční soud nahradil nesouhlas se schválením reorganizačního plánu skupiny nezajištěných věřitelů, opět by nedošlo k rozporu se zákonem, respektive s testem spravedlnosti. Tvrdí, že je s podivem, že nezajištění věřitelé odmítají obdržet vyšší uspokojení a preferují řešení úpadku dlužníka formou konkursu, i když jsou si vědomi toho, že míra jejich uspokojení bude nižší. Vzhledem ke skutečnosti, že jedním z nezajištěných věřitelů, který hlasoval proti přijetí reorganizačního plánu, je i finanční úřad, tedy státní orgán nakládající s veřejnými financemi, má odvolatel za to, že volba řešení úpadku formou konkursu je v jeho případě značně nelogická a proti zásadám nakládání s veřejnými financemi. Poukazuje na to, že dlužník po celou dobu trvání insolvenčního řízení, to je již téměř dva roky, funguje a má vůli dostát reorganizačnímu plánu a své věřitele rovnoměrně a spravedlivě uspokojit. Je přesvědčen, že pokud by byl reorganizační plán schválen, tak by jeho uskutečněním nedošlo k dalšímu úpadku nebo k likvidaci. Tvrdí, že má zájem na zachování zemědělské výroby, protože obecně špatné postavení zemědělců a celkový stav zemědělství v České republice je všeobecně znám. Reorganizační plán předpokládá provedení reorganizace odštěpením rozhodujících částí majetkové podstaty a uspokojení věřitelů z výtěžku zpeněžení těchto odštěpených společností. Navrhuje, aby usnesení soudu prvního stupně bylo změněno tak, že návrhu dlužníka na řešení úpadku reorganizací bude vyhověno.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (ustanovení § 212 a § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

Podle ustanovení § 348 odst. 1 IZ Insolvenční soud schválí reorganizační plán, jestliže a) je v souladu s tímto zákonem a jinými právními předpisy, b) lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím není sledován nepoctivý záměr, c) jej každá skupina věřitelů přijala nebo se podle § 347 odst. 4 považuje za skupinu, která jej přijala, d) každý věřitel podle něj získá plnění, jehož celková současná hodnota je ke dni účinnosti reorganizačního plánu stejná nebo vyšší než hodnota plnění, které by zřejmě obdržel, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem, ledaže přijímající věřitel souhlasí s nižším plněním, e) pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené byly uhrazeny nebo mají být podle reorganizačního plánu uhrazeny ihned poté, co se reorganizační plán stane účinným, ledaže bylo mezi dlužníkem a příslušným věřitelem dohodnuto jinak.

Podle ustanovení § 348 odst. 2 IZ insolvenční soud může schválit reorganizační plán, i když není splněna podmínka uvedená v odstavci 1 písm. c), jestliže reorganizační plán přijala alespoň jedna skupina věřitelů, s výjimkou skupiny věřitelů uvedených v § 335. Učiní tak za předpokladu, že reorganizační plán zajišťuje rovné zacházení s každou zjištěnou pohledávkou v rámci každé skupiny věřitelů, která jej nepřijala, je-li ve vztahu ke každé takovéto skupině reorganizační plán spravedlivý a lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že schválení a uskutečnění reorganizačního plánu nepovede k dalšímu úpadku dlužníka nebo k jeho likvidaci, ledaže je likvidace reorganizačním plánem předvídána.

Podle ustanovení § 351 odst. 1 a odst. 2 IZ nejsou-li splněny všechny podmínky pro schválení reorganizačního plánu, insolvenční soud jej zamítne. Proti rozhodnutí o zamítnutí reorganizačního plánu mohou podat odvolání dlužník, předkladatel tohoto plánu a věřitelé, kteří hlasovali pro jeho přijetí.

Podle ustanovení § 363 odst. 1, písm. c) IZ insolvenční soud rozhodne o přeměně reorganizace v konkurs, jestliže insolvenční soud neschválil reorganizační plán a oprávněným osobám uplynula lhůta k jeho předložení.

Podle ustanovení § 363 odst. 2 IZ o přeměně reorganizace v konkurs v případech uvedených v odstavci 1 písm. a) až c) rozhodne insolvenční soud bez jednání. Své rozhodnutí doručí zvlášť dlužníku, navrhovateli reorganizace, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru; tyto osoby mohou proti tomuto rozhodnutí podat odvolání.

V případě neúplného věřitelského koncensu, tedy kdy nejméně jedna věřitelská skupina plán nepřijala a současně nejméně jedna věřitelská skupina, mimo věřitele podle § 335, reorganizační plán přijala, insolvenční soud přezkoumá jak splnění podmínek podle odst. 1, písm. a), b), d) a e) § 348 odst. 1 IZ, tak splnění podmínek podle odst. 2. § 348 IZ, to je zda reorganizační plán zajišťuje rovné zacházení s každou zjištěnou pohledávkou v rámci každé skupiny věřitelů, která jej nepřijala, a je-li ve vztahu ke každé takové skupině reorganizační plán spravedlivý a též podmínku jeho uskutečnitelnosti.

V přezkoumávané věci insolvenční soud napadeným usnesením zamítl reorganizaci (správně reorganizační plán) dlužníka a současně rozhodl o přeměně povolené reorganizace v konkurs dle § 363 odst. 1, písm. c) IZ.

Dlužník a věřitelé č. 121 a 74 ve svých odvoláních namítali nesprávný postup insolvenčního soudu na schůzi věřitelů dne 30.5.2012 spočívající v tom, že insolvenční soud rozhodl o změně zařazení jednotlivých věřitelů do skupin vytvořených reorganizačním plánem.

Podle ustanovení § 337 IZ pro potřeby určení rozsahu uspokojení zjištěných pohledávek a hlasování věřitelů o přijetí reorganizačního plánu se věřitelé dlužníka při reorganizaci rozdělují do skupin, a to tak, aby v každé skupině byli věřitelé se zásadně shodným právním postavením a se zásadně shodnými hospodářskými zájmy. Rozdělení věřitelů do jednotlivých skupin obsahuje reorganizační plán, v němž se vždy uvede, podle jakých kritérií k rozdělení věřitelů došlo (odstavec 1). Odůvodněnost a vhodnost rozdělení věřitelů do jednotlivých skupin posoudí insolvenční soud při schvalování reorganizačního plánu (odstavec 5). Na základě návrhu dotčeného věřitele nebo předkladatele reorganizačního plánu může insolvenční soud rozhodnout o zařazení věřitele do jiné skupiny; učiní tak před schválením reorganizačního plánu. Proti jeho rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné (odstavec 6).

V přezkoumávané věci z reorganizačního plánu dlužníka vyplývá, že v souladu se shora citovaným zákonným ustanovením dlužník rozdělil věřitele do čtyř skupin-skupina 1-každý zajištěný věřitel, skupina 2-všichni nezajištění věřitelé, skupina 3-věřitelé dle § 335 IZ a skupina 4-věřitelé, jejichž pohledávky nejsou reorganizačním plánem dotčeny.

Podáním ze dne 18.4.2012 přihlášený věřitel Lignolet, s.r.o., který dle reorganizačního plánu je zařazen ve skupině nezajištěných věřitelů navrhl insolvenčnímu soudu, aby v souladu s ustanovením § 337 odst. 6 IZ zařadil věřitele GIGANT, spol. s r.o., HON a.s., KA Contracting ČR s.r.o. a PŠVP BIO s.r.o. do nové skupiny nezajištěných věřitelů, případně do nových skupin nezajištěných věřitelů s odůvodněním, že tito věřitelé se budou přímo podílet na provedení reorganizačního plánu a zároveň jsou nadále ve smluvním vztahu k dlužníku, přičemž v případě posledně jmenovaného věřitele se jedná o osobu přímo propojenou s dlužníkem. Z protokolu o schůzi věřitelů konané dne 30.5.2012 vyplývá, že insolvenční soud tento návrh akceptoval, když uzavřel, že označení věřitelé GIGANT, spol. s r.o., HON a.s., KA Contracting ČR s.r.o. a PŠVP BIO s.r.o. jsou věřiteli participujícími přímo formou aktivní spolupráce s dlužníkem na jeho aktuálním hospodaření a současně na případném plnění navrženého reorganizačního plánu ve smyslu převzetí činnosti dlužníka v rozsahu dle reorganizačního plánu. Z toho důvodu, konstatoval soud prvního stupně, jsou jejich zájmy odlišné od zájmů ostatních nezajištěných věřitelů, protože uvedení věřitelé mají přímý zájem na realizaci reorganizačního plánu na rozdíl od věřitelů ostatních, u nichž se primárně zjišťuje podstatný zájem na maximálním uspokojení přihlášené pohledávky. Insolvenční soud rozhodl, že pro účely hlasování na schůzi věřitelů budou jmenovaní věřitelé věřiteli samostatné skupiny.

Jak vyplývá ze shora citovaného ustanovení § 337 odst. 6 IZ proti rozhodnutí soudu o zařazení věřitele do jiné skupiny není odvolání přípustné. Odvolací soud není tudíž oprávněn přezkoumávat usnesení, které insolvenční soud vyhlásil na schůzi věřitelů a kterým rozhodl, že pro účely hlasování na schůzi věřitelů čtyři věřitelé ze skupiny nezajištěných věřitelů vytvoří samostatnou skupinu. Nad rámec však považuje odvolací soud za nutné uvést, že nesdílí odvolací námitky, že postup insolvenčního soudu na schůzi věřitelů byl svévolný a že insolvenční soud sám změnil reorganizační plán. O vytvoření skupiny věřitelů zainteresovaných na spolupráci s dlužníkem, pokud jde o jeho hospodaření či případné plnění navrženého reorganizačního plánu, nerozhodl soud sám z vlastní iniciativity, nýbrž na návrh věřitele, kterého lze označit jako dotčeného věřitele, protože jako věřitele zařazeného ve skupině nezajištěných věřitelů se navrhovaná změna přímo dotýká jeho skupiny věřitelů v reorganizačním plánu. V této souvislosti je zcela nerozhodné, že se jednalo o návrh minoritního věřitele, když ve smyslu ustanovení § 5 písm. b) IZ jednou ze zásad insolvenčního řízení je to, že věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti. Odvolací soud nesouhlasí ani s námitkami, že ustanovení § 337 odst. 6 IZ nedává soudu pravomoc zřídit samostatnou skupinu věřitelů. Přiznává-li zákon soudu oprávnění zkoumat odůvodněnost a vhodnost rozdělení věřitelů do jednotlivých skupin, pak podle přesvědčení odvolacího soudu může insolvenční soud na návrh oprávněné osoby rozhodnout nejenom o přeřazení věřitele do jiné skupiny, nýbrž také o vytvoření cílené skupiny věřitelů.

K námitkám odvolatelů, že v důsledku vytvoření cílené skupiny věřitelů na schůzi věřitelů nebyl reorganizační plán přijat všemi skupinami věřitelů, nutno uvést, že i kdyby ve smyslu ustanovení § 348 odst. 1, písm. c) IZ byl reorganizační plán přijat všemi skupinami věřitelů, neznamenalo by to automatické schválení reorganizačního plánu soudem. Z ustanovení § 348 odst. 1 IZ vyplývá, že insolvenční soud schválí reorganizační plán tehdy, jsou-li kumulativně splněny všechny podmínky dle ustanovení § 348 odst. 1 IZ pod písm. a), b), c), d) a e). Z obsahu odůvodnění napadeného usnesení přitom vyplývá, že soud neschválil reorganizační plán z důvodu nesplnění podmínky nejenom podle ustanovení § 348 odst. 1, písm. c) IZ, ale též z důvodu nesplnění podmínky podle ustanovení § 348 odst. 1, písm. e) IZ, to je, že v hospodaření dlužníka dochází ke vzniku neuhrazených pohledávek za majetkovou podstatou s tím, že ze strany dlužníka nejsou dostatečným způsobem, včas a věrohodně osvětleny důvody, pro které k tomu dochází a není jasně deklarováno řešení.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že existence neuhrazených splatných pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim postavených na roveň je zásadní překážkou realizace reorganizace dlužníka. Sám dlužník v reorganizačním plánu ohledně pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek majetkové podstatě na roveň postavených uvedl, že tyto pohledávky byly uhrazeny, nebo budou uhrazeny ihned (nejpozději ve lhůtách splatnosti) po nabytí účinnosti tohoto reorganizačního plánu z disponibilních zdrojů společnosti. Pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené, zejména pak pohledávky z běžného obchodního styku a pracovněprávní pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku dlužníka související s odštěpnou částí podniku společnosti účinnosti reorganizačního plánu nezanikají a přechází po účinnosti reorganizačního plánu na odštěpené společnosti.

Je nezpochybnitelným faktem, že v rámci běžícího podniku se struktura a výše zapodstatových pohledávek neustále mění. Schopnost dlužníka platit pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené nepochybně souvisí se schopností dlužníka pokračovat v provozu podniku. Z obsahu spisu vyplývá, že po povolení reorganizace měl dlužník problémy s placením pohledávek za podstatou, na což upozorňovali jednotliví věřitelé, ať už se jedná o věřitele Josefa Chylu či věřitele Finanční úřad v Novém Jičíně. Pokud jde o věřitele Finanční úřad v Novém Jičíně, tak ten několikrát upozorňoval na to, že ze strany dlužníka nejsou ve lhůtách splatnosti placeny jeho pohledávky za majetkovou podstatou. Jedná se o podání věřitele z 26.1.2012 (č.l. B-98) ve které věřitel sděluje, že není zaplacena splátka daně z nemovitosti za rok 2011, splatná ke dni 31.8.2011 v částce 715.956 Kč, dále zde věřitel sděluje, že dlužník je v prodlení s úhradou splátky daně z nemovitosti za rok 2011 splatné ke dni 30.11.2011 v částce 715.956 Kč a dále že dlužník je v prodlení s úhradou daně z přidané hodnoty za měsíc prosinec roku 2011, splatné ke dni 27.12.2011 v částce 631.670 Kč. Dále se jedná o podání věřitele z 23.2.2012 (č.l. B-102) ve které věřitel sděluje, že dlužník je v prodlení s úhradou daně silniční za rok 2011, splatné ke dni 31.1.2012 v částce 773.449 Kč. Posledním podáním tohoto věřitele je pak podání z 17.5.2012 ve kterém věřitel sděluje, že dlužník je v prodlení s úhradou daně z přidané hodnoty za měsíc březen roku 2012, splatné ke dni 25.4.2012 v částce 615.757 Kč. To, že pohledávky za majetkovou podstatou finančního úřadu nebyly zaplaceny, nakonec připustil i sám dlužník ve svém vyjádření ze dne 21.4.2012, ve kterém uvedl, že ke dni 31.3.2012 eviduje závazky za majetkovou podstatou a jim na roveň postavené v celkové výši 13.201.000 Kč, z toho závazky vůči finančnímu úřadu v celkové výši 2.889.603 Kč. K odvolacím námitkám, že sám dlužník deklaroval, že s některými věřiteli bylo dohodnuto prodloužení doby splatnosti, nutno uvést, že prodloužení doby splatnosti akceptoval věřitel JATKA-KURKA s.r.o. v dohodě o uznání a úhradě závazku ze dne 3.4.2012; nikoliv však Finanční úřad v Novém Jičíně, ten pouze předložil insolvenčnímu soudu písemný návrh dlužníka ze dne 4.4.2012 na řešení pohledávek za majetkovou podstatou, aniž by však výslovně uvedl, že na tomto návrhu se s dlužníkem dohodl. Bránil-li se dlužník tím, že své závazky nemůže platit z důvodu obstavených finančních prostředků na svých účtech, tak k tomu soud prvního stupně správně uvedl, že dlužník k otázce svých obstavených finančních prostředků žádné relevantní vysvětlení soudu a ani svým věřitelům neposkytl, neuvedl ani, zda po povolení reorganizace učinil nějaké kroky k odblokování svých finančních prostředků. Pokud dlužník tvrdil ještě na schůzi věřitelů dne 30.5.2012, že průběh insolvenčního řízení zablokoval jeho účty bez možnosti otevřít účet nový, čímž byla zapříčiněna komplikace ve vztahu k plnění závazků vůči věřitelům s pohledávkou za majetkovou podstatou, pak nutno konstatovat, že toto jeho tvrzení je v rozporu se skutečnostmi vyplývajícími ze zpráv věřitelů, kdy Finanční úřad v Novém Jičíně ve své zprávě ze dne 31.5.2012 sděluje insolvenčnímu soudu, že v oznámení ze dne 25.11.2011 mu dlužník uvedl, že používá k bezhotovostnímu styku výhradně bankovní účet vedený u Waldviertler Sparkasse von 1842 a poprosil o směřování veškerých úhrad na tento účet a věřitel Lignolet, s.r.o. pak ve své zprávě z 6.6.2012 informoval insolvenční soud o tom, že statutární orgán dlužníka založil dne 22.7.2011 nový bankovní účet na pobočce České spořitelny, a.s. v Bílovci. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že takové chování dlužníka zcela jistě nepřispívá k jeho transparentnosti a důvěryhodnosti.

K námitce dlužníka, že insolvenční soud neuvedl žádný z účetních údajů na základě kterých formuloval své závěry nutno uvést, že ve svých zjištěních soud vycházel z údajů, které poskytl sám dlužník, a to ve své zprávě ze dne 21.4.2012, ve které uvedl, že ke dni 31.3.2012 disponuje hotovostí v celkové výš 8.906.624 Kč s tím, že hospodaření dlužníka pro sezónní rok 2012 je financováno úvěrově s očekávaným úvěrovým zatížením ve výši 28,6 miliónů korun. Tyto údaje poskytnuté samotným dlužníkem byly zcela nepochybně důvodem pro závěr soudu prvního stupně, že dlužník své závazky za podstatou vůči finančnímu úřadu není schopen uhradit. K námitce odvolatele-věřitele č. 74, že insolvenční soud sám měl činit zjištění, měl-li za to, že některé skutečnosti je třeba objasnit, odvolací soud uvádí, že podle jeho přesvědčení odpovědnost za splnění podmínek vymezených insolvenčním zákonem pro způsob řešení úpadku reorganizací nese v případech, kdy dlužník podal návrh na povolení reorganizace a sestavuje-li reorganizační plán, výlučně dlužník, a jde toliko k jeho tíži, není-li reorganizační plán věřiteli schválen, respektive nesplňuje-li ani podmínky za nichž může být schválen insolvenčním soudem. Odvolací soud, stejně tak jako soud prvního stupně, postrádá ze strany dlužníka jasnou deklaraci způsobu řešení zapodstatových pohledávek. Neztotožňuje se s názorem dlužníka, že všechny jeho zapodstatové pohledávky za rok 2011 byly uhrazeny, protože toto jeho tvrzení je v rozporu s podanými vyjádřeními Finančního úřadu v Novém Jičíně. Dlužník netvrdí, kdy a z jakých finančních prostředků splatné pohledávky finančního úřadu zaplatil. Poukazovali-li někteří odvolatelé-věřitelé na to, že závazky vůči finančnímu úřadu mohou být uspokojeny z prostředků deponovaných na obstavených účtech dlužníka, tak k tomu nutno říci, že ani v tomto směru se dlužník ve svém odvolání zcela jednoznačně nevyjádřil, když pouze zcela obecně uvedl, že má na svých účtech deponovanou částku 8.906.624 Kč, která rovněž může sloužit k uspokojení zapodstatových pohledávek; v této souvislosti nutno také poukázat na to, že ani z reorganizačního plánu nevyplývá, že by zapodstatové pohledávky měly být hrazeny z prostředků zablokovaných na účtech dlužníka.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že nejsou splněny podmínky pro schválení reorganizačního plánu, když vedle podmínky dle ustanovení § 348 odst. 1, písm. c) IZ, není ani naplněna podmínka dle ustanovení § 348 odst. 1, písm. e) IZ. Z toho důvodu podle názoru odvolacího soudu, pak není nutno se zabývat tím, zda jsou splněny podmínky pro schválení reorganizačního plánu dle ustanovení § 348 odst. 2 IZ.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení ve výroku I. jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.) ve správném znění odpovídajícím dikci ustanovení § 351 odst. 1 IZ tak, že se zamítá reorganizační plán; jako věcně správné pak odvolací soud též potvrdil usnesení ve výroku II., kterým bylo rozhodnuto o prohlášení konkursu na majetek dlužníka včetně souvisejícího výroku III.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže dovolací soud na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, odvolatelům, insolvenčnímu správci, věřitelskému orgánu a státnímu zastupitelství se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 12. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu