3 VSOL 731/2011-A-12
KSBR 44 INS 18868/2011 3 VSOL 731/2011-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Igora anonymizovano , anonymizovano , bytem Školní 565, Slavičín, PSČ 763 21, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1.11.2011 č.j. KSBR 44 INS 18868/2011-A-7

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníku se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku rozhodnutí.

V důvodech rozhodnutí uvedl, že z úpravy oddlužení obsažené v ust. § 389 a násl. IZ plyne, že jej lze použít pro fyzickou osobou, která není podnikatelem a která má pravidelný příjem v podobě výdělečné činnosti, která mu umožňuje hradit v pravidelných splátkách závazky svým věřitelům. U dlužníka je zřejmé, že nemá takový pravidelný příjem, neboť z insolvenčního návrhu, jeho doplnění a listin předložených dlužníkem, s ohledem na výši nezajištěných závazků vyplývá, že v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře by za pět let trvání splátkového kalendáře ze svých příjmů nezaplatil svým nezajištěným věřitelům na jejich pohledávky ničeho. Soud dospěl k závěru, že dlužník nemá takový pravidelný příjem, který by postačoval k tomu, aby z něj mohly být prováděny srážky pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře. Opakující se plnění, ke kterému se zavázala další osoba nelze považovat za pravidelný příjem, neboť jde o příjem, byť opakovaný, určený k mimořádným splátkám mimo schválený splátkový kalendář ve smyslu ust. § 412 odst. 1, písm. b) IZ. Insolvenční soud má za to, že v tomto případě by byl obcházen insolvenční zákon, protože závazky dlužníka jsou hrazeny třetí osobou a nikoliv z jeho příjmů. Z uvedeného pak vyplývá, že je na místě návrh dlužníka na povolení oddlužení odmítnout a současně na jeho majetek prohlásit konkurs. Výši zálohy určil soud v maximální možné částce 50.000,-Kč, když přihlédl k tomu, že dlužník vlastní ve společném jmění manželů obvyklé vybavení domácnosti v hodnotě přibližně 50.000,-Kč a jednak k tomu, že není zřejmé, že by disponoval hotovými finančními prostředky k prvotní úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém namítal, že insolvenční zákon výslovně počítá s možností, že vedle dlužníka může být oddlužení plněno i další osobou, a to spoludlužníkem, popř. ručitelem. Z koncepce institutu spoludlužníka i ručitele, jak jsou vymezeny občanským zákoníkem je zřejmé, že spoludlužník i ručitel mohou být i jedinými osobami, které poskytnou plnění na (spoludlužnický či ručitelský) závazek. Domnívá se, že plnění, které obdrží na základě darovací smlouvy od třetí osoby, p. Lukáše anonymizovano , po dobu schváleného oddlužení plně vyhovuje koncepci oddlužení dle insolvenčního zákona, neboť se stane jeho majetkem a toto plnění bude použito (a je určeno) na úhradu splátek věřitelům v oddlužení a nejde tudíž o mimořádný příjem. Má za to, že postupem soudu by mohla být porušena jedna ze základních zásad na kterých spočívá insolvenční řízení, kdy by mohlo dojít k jeho diskriminaci v možnosti dosáhnout na podmínky oddlužení a v neposlední řadě má za to, že přístupem soudu by byly ve svém důsledku poškozeni i věřitelé, protože dle jeho názoru by tito v oddlužení obdrželi v relativně krátkém období nezanedbatelnou část svých pohledávek. Podle jeho názoru smyslem oddlužení není jen poskytnout dlužníkovi dobrodiní ve formě prominutí nesplacených částí závazků, ale i zajistit řešení úpadku dlužníka způsobem, kdy věřitelé v daném časovém horizontu uspokojují poměrně své pohledávky za dlužníkem v nezanedbatelné části. Navrhuje proto, aby usnesení soudu prvního stupně bylo zrušeno a bylo rozhodnuto o povolení oddlužení dle jeho návrhu.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, v platném znění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž by musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

V přezkoumávané věci z podaného návrhu dlužníka vyplývá, že podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a v návrhu uvedl, že má vyživovací povinnost ke třem dětem a pobírá invalidní důchod třetího stupně ve výši 9.636,-Kč měsíčně a současně je obdarovaný z darovací smlouvy ze dne 15.8.2011, v níž se třetí osoba (p. Lukáš anonymizovano , anonymizovano ) zavazuje k poskytování pravidelného plnění ve výši 4.500,-Kč měsíčně po dobu 60 měsíců od schválení oddlužení navrhovatele dle insolvenčního zákona. Tvrdí, že celkový jeho měsíční příjem činí 14.163,-Kč. Souhrn veškerých jeho závazků pak je 399.417,-Kč, z toho je 399.407,-Kč závazků nezajištěných a 30 % hodnoty nezajištěných závazků je 119.825,-Kč.

Podle § 398 odst. 1, 2 a 3 IZ, oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře. Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu. Není-li dále stanoveno jinak, při tomto způsobu oddlužení do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé jsou uspokojeni z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle ust. 628 odst. 1 občanského zákoníku, darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá.

Z údajů uvedených dlužníkem v návrhu lze shodně se soudem prvního stupně uzavřít, že dlužník je v úpadku a že jiný způsob oddlužení než plněním splátkového kalendáře, vzhledem k majetku dlužníka, nepřipadá v úvahu. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že z příjmu dlužníka, který je představován pouze invalidním důchodem ve výši 9.636,-Kč, lze pro splátky při oddlužení srazit částku ve výši 210,-Kč. Je rovněž tak správný závěr soudu prvního stupně, že tato částka sama o sobě by nebyla dostačující proto, aby v průběhu pěti let dlužník zaplatil svým nezajištěným věřitelům alespoň 30 % výše jejich pohledávek.

Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě podaným insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení je obcházen insolvenční zákon, když závazky mají být hrazeny třetí osobou, a nikoliv z příjmů dlužníka. Při hodnocení toho, zda dlužník podaným návrhem na povolení oddlužení příp. nesleduje nepoctivý záměr nutno v dané věci vycházet z toho, že v době tří let před podáním insolvenčního návrhu byl dlužník zaměstnán a dosahoval příjmů, ze kterých s ohledem na výši svých závazků by byl nepochybně schopen uhradit svým věřitelům alespoň 30 % výše jejich pohledávek. Od 23.12.2010 byl dlužníku přiznán invalidní důchod třetího stupně, který je mu vyplácen od dubna 2011 ve výši 9.636,-Kč. Za této situace stěží lze od dlužníka vyžadovat, aby k získání dalších pravidelných měsíčních příjmů vyvinul maximální možné úsilí tak, jako to lze požadovat u dlužníků, kteří jsou např. nezaměstnaní, popř. kteří mají velmi nízké příjmy, a přesto za pomocí darovacích smluv od dalších osob žádají, aby jim bylo povoleno oddlužení. Dlužník, který si je nepochybně vědom toho, že pouze ze svých příjmů z invalidního důchodu by podmínky oddlužení nesplňoval, ve snaze se oddlužit a poskytnout tak věřitelům alespoň částečné plnění, si zajistil další pravidelný příjem, se kterým by byl schopen splnit nejenom zákonný limit 30 %, nýbrž i částku vyšší, když podle předběžných propočtů vyplývá, že spolu se svou postižitelnou částkou z invalidního důchodu 210,-Kč a příjmem z darovací smlouvy 4.500,-Kč měsíčně by mohl uspokojit své dluhy vůči všem svým věřitelům v hodnotě 217.800,-Kč za pět let, což představuje uspokojení zhruba ve výši 54,53 %. Z toho důvodu nelze podle názoru odvolacího soudu v přístupu dlužníka spatřovat nepoctivý záměr, když je nepochybné, že pokud dlužník za využití daru v průběhu oddlužení splní všechny své podmínky půjde o řešení, které bude výhodné nejenom pro dlužníka, ale především pro jeho věřitele.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně změnil (ust. § 220 o.s.ř.) a rozhodl tak, že se dlužníku zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. listopadu 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu