3 VSOL 728/2015-A-11
KSBR 40 INS 9312/2015 3 VSOL 728/2015-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Dagmar anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolní Rozsíčka 15, PSČ 592 51, o insolvenčním návrhu věřitele GiGa Trans CZ s.r.o., se sídlem Praha 3-Žižkov, Kubelíkova 1224/42, PSČ 130 00, identifikační číslo: 28627440, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně dne 11.6.2015, č.j. KSBR 40 INS 9312/2015-A-6,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl insolvenční návrh věřitele (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že návrhem na zahájení řízení ze dne 9.4.2015, doručeným soudu dne 16.4.2015, se věřitel GiGa Trans CZ s.r.o. domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice Dagmar anonymizovano . V návrhu uvedl, že má vůči dlužnici pohledávku ve výši 3.000.000 EUR, která vznikla z titulu náhrady škody, a nebyla dlužnicí uhrazena, a že uvedené skutečnosti dokládají úpadek dlužnice, neboť ta má peněžitý závazek po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tento závazek není schopna plnit, neboť jej neplní. Soud prvního stupně citoval ustanovení § 3 odst. 1, § 103 odst. 1 a § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a uzavřel, že insolvenční návrh neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností, osvědčujících úpadek dlužnice. Pouze z toho údaje, že dlužnice neuhradila svůj závazek vůči věřiteli, soud nemůže mít za osvědčenou neschopnost dlužnice hradit své splatné závazky, pouhé přesvědčení navrhovatele o úpadku, pokud dlužník nehradí po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti své závazky, je-podle soudu prvního stupně-v tomto směru nedostatečné. V uvedeném případě-jak soud prvního stupně pokračoval-se neuplatní ani jedna z vyvratitelných domněnek platební neschopnosti podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, neboť dlužnice nemá alespoň dva peněžité závazky, které neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Navrhovatel neuvedl, kdy se stal jím uvedený závazek splatný, a že by dlužnice měla další závazek vůči jinému věřiteli. Soud proto insolvenční návrh věřitele podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl a o náhradě nákladů rozhodl podle ustanovení § 146 odst. 3 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že dlužnici žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení podal věřitel dovolání, v němž poukázal na to, že dlužnice ke dni podání odvolání nepodala proti insolvenčnímu návrhu žádný protest. Odvolatel má proto za to, že dlužnice s insolvenčním návrhem souhlasí. Odvolatel dále namítl, že dlužnice poškodila dobré jméno společnosti, a tím, že uvalila na společnost šikanózní insolvenční návrh pod MSPH 59 INS 17096/2014, poškodila dobrou pověst a bezdlužnost společnosti a tím společnosti vznikla škoda nikoli nepatrná ve výši 3.000.000,-EUR. Podle obsahu podaného odvolání se odvolatel domáhá změny odvoláním napadeného usnesení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že o odvolání věřitele není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že dne 16 4.2015 došel insolvenčnímu soudu (Krajskému soudu v Ostravě, který usnesením ze dne 7.5.2015, č.j. KSOS 131 INS 9312/2015-A-3 vyslovil svou místní nepříslušnost a po právní moci usnesení postoupil věc Krajskému soudu v Brně), insolvenční návrh věřitele GiGa Trans CZ s.r.o., jímž se domáhá zjištění úpadku dlužnice Dagmar anonymizovano a prohlášení konkursu na její majetek. Ve vylíčení rozhodujících skutečností uvedl, že na základě poškození dobrého jména společnosti GiGa Trans CZ s.r.o. šikanózním insolvenčním návrhem, který byl odmítnut pod sp. zn. MSPH 59 INS 17096/2014 vznikla jednáním (zřejmě dlužnice) společnosti škoda ve výši 3.000.000,-EUR, tato částka nebyla věřiteli zaplacena. Věřitel tak má vůči dlužnici splatnou pohledávku. Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužnice je v platební neschopnosti, když není schopna plnit své peněžité závazky, přičemž vůči navrhovateli je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Z toho navrhovatel dovozuje, že dlužnice je v úpadku ve smyslu ustanovení § 3 IZ.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). Podle odstavce 2 uvedeného zákonného ustanovení se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Ze shora citovaného ustanovení § 3 odst. 1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů (nejméně dvou), existencí závazků, které jsou více jak 30 dnů po splatnosti, a objektivní neschopností dlužníka své závazky splácet. Čtyři vyvratitelné domněnky dlužníkovy platební neschopnosti jsou konstruovány v ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 27.1.2010, sen.zn. 29 NSČR 1/2008 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010) formuloval o odůvodnil závěr, podle kterého v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). V otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být přitom konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některých ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

V usnesení ze dne 21.12.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2011 (jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu), pak Nejvyšší soud dále uzavřel, že také věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Tamtéž také Nejvyšší soud vyložil, že takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, resp., že neplní své peněžité závazky po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti.

Po posouzení údajů v insolvenčním návrhu se zřetelem na shora uvedený výklad odvolací soud uzavírá, že z hlediska doložení aktivní věcné legitimace insolvenční navrhovatel dostatečně srozumitelným způsobem netvrdí a ani nedokládá, že má za dlužnicí splatnou pohledávku, kterou dlužnice neplní nejméně po dobu 30 dnů po lhůtě splatnosti. Navrhující věřitel pak ve svém návrhu neuvedl ani skutečnosti, jež jsou způsobilé rovněž osvědčit, že dlužnice se nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 IZ), neboť konkrétně netvrdí další věřitele dlužnice s přesně označenými pohledávkami, včetně uvedení údaje o splatnosti těchto pohledávek. Takový návrh je neprojednatelný, a soud prvního stupně proto nepochybil, pokud insolvenční návrh věřitele podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 219 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 odst. o.s.ř. Insolvenční navrhovatel-věřitel nebyl se svým odvoláním procesně úspěšný, dlužnici však podle obsahu spisu žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, proto odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a navrhujícímu věřiteli se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 25. září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu