3 VSOL 727/2012-A-11
KSBR 29 INS 19683/2012 3 VSOL 727/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Miloše anonymizovano , anonymizovano , bytem Třebíč-Nové Město, Na Kopcích 354, PSČ 674 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.8.2012 č.j. KSBR 29 INS 19683/2012-A-5

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě deseti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na blíže označený účet Krajského soudu v Brně.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník ve svém insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení, jímž se domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, uvedl, že do konce roku 2011 podnikal na základě živnostenského oprávnění. Vykonatelné závazky, z nichž nevyplývá právo věřitelů na uspokojení ze zajištění, uvedené v bodě 20 insolvenčního návrhu, doložil dlužník exekučními příkazy, v nichž byl jako povinný, označen prostřednictvím jména, příjmení, bydliště, data narození a identifikačního čísla. Soud prvního stupně dovodil, že podle označení dlužníka v exekučním příkazu je patrno, že exekuční řízení bylo vedeno proti dlužníku-podnikateli, a jde tedy o závazky z podnikání. Podle seznamu závazků má přitom dlužník vykonatelné závazky v celkové výši 780.850 Kč, které (s ohledem na označení dlužníka jako povinného v exekučních příkazech) budou pocházet z podnikatelské činnosti, a tvoří nejméně 85,83 % všech uvedených závazků, přičemž je zřejmé, že dlužníkem uváděné nezajištěné nevykonatelné závazky vznikly před ukončením jeho podnikatelské činnosti. S odkazem na ustanovení § 389 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) soud prvního stupně uzavřel, že dlužník nesplňuje jednu z podmínek pro povolení oddlužení, neboť pouze dlužník, který není podnikatelem, a jehož závazky nevznikly v souvislosti s podnikáním, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek byl řešen oddlužením. Soud by tak musel podle ustanovení § 395 IZ návrh dlužníka na povolení oddlužení zamítnout a současně rozhodnout o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem podle § 396 IZ. Minimální odměna insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem přitom činí 45.000 Kč podle § 3 vyhl. č. 313/2007 Sb., a insolvenční správce má dále právo na náhradu hotových výdajů podle § 7 této vyhlášky. Jak soud prvního stupně dále uvedl, s ohledem na rozsah majetku dlužníka a předpokládaným nákladům insolvenčního řízení při konkursu, postupoval podle ustanovení § 108 IZ a stanovil zálohu ve výši potřebné k úhradě minimálních předpokládaných nákladů na konkurs, to je ve výši 50.000 Kč, neboť hotové prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že již ve svém prohlášení o podnikání uvedl (a tento údaj potvrdil také svým podpisem, vědom si trestního stíhání za nepravdivá tvrzení), že žádný z jeho závazků nepochází z podnikatelské činnosti. Poukázal na to, že již léta pracuje u téže firmy-nynějšího zaměstnavatele MIX, spol. s r.o., Brno-Lesná, Okružní 29a, IČ: 46344969, v dřívějších letech však zde byl nucen pracovat na živnostenský list, v rámci tzv. švarcsystému. Již roky vykonává tutéž práci, nikdy neměl ani provozovnu, ani prodejnu, nenakupoval žádný materiál, pracoval jako každý jiný běžný zaměstnanec, avšak na živnostenský list. Nynější zaměstnavatel mu dal možnost klasického zaměstnaneckého poměru až od roku 2012. Pracovat v rámci švarcsystému na živnostenský list byl nucen proto, aby zabezpečil potřeby rodiny, provoz domácnosti, potřeby nezletilé dcery, tedy náklady z činnosti běžné . Zdůraznil, že může čestně prohlásit, že nemá žádné závazky z podnikání z období, kdy byl nucen pracovat na živnostenský list, s tím, že nemohl ovlivnit to, že na smlouvách bylo uváděno jeho identifikační číslo, neboť byl nucen dokladovat své příjmy daňovým přiznáním. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je nutno zrušit a vrátit věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Z obsahu spisu vyplývá, že návrhem, podaným u soudu dne 14.8.2012, se dlužník domáhá rozhodnutí o úpadku, a tento insolvenční návrh spojil s návrhem na povolení oddlužení s navrhovaným způsobem oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že má celkem sedm nezajištěných věřitelů a jedenáct závazků v celkové výši 909.722 Kč. Tyto závazky jsou po splatnosti více jak 30 dnů, pět závazků je již vykonatelných na základě exekučních příkazů. Dříve pracoval jako osoba samostatně výdělečně činná, v současné době je v pracovním poměru u zaměstnavatele MIX, spol. s r.o. Brno, Okružní 29a, IČ: 46344969 na základě pracovní smlouvy na dobu neurčitou. Průměrný čistý měsíční příjem činí 16.500 Kč. Dlužník je rozvedený, ve své péči má nezletilé dítě. Ze svého příjmu z pracovního poměru by tak byl schopen za dobu pěti let uhradit svým nezajištěným věřitelům minimálně 30 % jejich pohledávek i náklady insolvenčního správce. Podle údajů, uvedených v seznamu závazků (který je opatřen údajem o tom, že je správný a úplný, a podpisem dlužníka), má dlužník celkem sedm věřitelů a jedenáct peněžitých závazků. Má jednak závazky nevykonatelné vůči věřitelům Provident Financial s.r.o., IČ: 25621351, vůči němuž má závazky ve výši 34.000 Kč, 11.000 Kč a 6.500 Kč, Home Credit, a.s., IČ: 26978636, vůči němuž má závazky ve výši 14.230 Kč a 44.706 Kč, a PPF B2 B.V. se sídlem Tower B-9, 1077XX, Strawinskylaan 933, reg. č. 25797778, a dále závazky vykonatelné vůči věřitelům CETELEM ČR, a.s., IČ: 25085689, vůči němuž má závazek ve výši 137.121 Kč, CASHWIZZARD, a.s., IČ: 24149489, vůči němuž má závazek ve výši 281.782 Kč, ESSOX s.r.o., IČ: 26764652, vůči němuž má závazky ve výši 90.407 Kč a ve výši 90.032 Kč a PROFI CREDIT Czech a.s., IČ: 61860069, vůči němuž má závazek ve výši 181.508 Kč. U závazků vykonatelných dlužník v seznamu závazků označil rozhodnutí, jímž dokládal vykonatelnost toho kterého závazku tak, že ve vztahu k závazku věřitele CETELEM ČR, a.s. ve výši 137.121 Kč označil usnesení Okresního soudu v Třebíči č.j. 14EXE 1380/2011 ze dne 15.11.2011 a exekuční příkaz č.j. 103EX 47933/11 ze dne 26.3.2012, ve vztahu k závazku věřitele CASHWIZZARD, a.s. ve výši 281.782 Kč označil usnesení Okresního soudu v Třebíči č.j. 9EXE 3173/2011 ze dne 12.12.2011 a exekuční příkaz č.j. 103EX 56086/11 ze dne 26.3.2012, ve vztahu k závazkům věřitele ESSOX s.r.o. ve výši 90.407 Kč usnesení Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 9EXE 336/2012 ze dne 30.1.2012 a exekuční příkaz 103Ex 01041/12 ze dne 26.3.2012, a k závazku ve výši 90.032 Kč usnesení Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 9EXE 399/2012 ze dne 6.2.2012 a exekuční příkaz 103Ex 02962/12, a ve vztahu k závazku věřitele PROFI CREDIT Czech, a.s. ve výši 181.508 Kč označil exekuční příkaz sp. zn. 12EX 9565/12 ze dne 25.4.2012. Ve vztahu k závazku věřitele CETELEM ČR, a.s. uvedl, že se jedná o závazek z úvěru (použito na zařízení domácnosti), k závazku věřitele CASHWIZZARD, a.s., že se jedná o závazek z půjčky (použito na splácení stávajících půjček, provoz domácnosti atd.), k závazkům věřitele ESSOX s.r.o. ve výši 90.407 Kč, že se jedná o závazek z úvěru (použito na vybavení a provoz domácnosti) a ve výši 90.032 Kč, že se jedná o závazek z úvěru (použito na provoz domácnosti a splácení předchozích půjček), a k závazku věřitele PROFI CREDIT Czech, a.s., že se jedná o závazek z úvěru (použito na vybavení domácnosti). Seznam také obsahuje prohlášení dlužníka o tom, že žádný z uvedených závazků nepochází z podnikatelské činnosti. Podle seznamu majetku (rovněž opatřeného údajem o jeho úplnosti a správnosti, a podpisem dlužníka), dlužník vlastní pouze movitý majetek-běžné vybavení domácnosti, jehož cenu uvedl částkou 37.000 Kč, nemá žádné pohledávky, v hotovosti ke dni 10.8.2012 má částku 800 Kč. K návrhu dlužník připojil výpis z evidence rejstříku trestů, pracovní smlouvu, tzv. prohlášení o podnikání (o tom, že není podnikatel, živnost byla ukončena dne 2.1.2012 a nemá žádné závazky z podnikání), rozhodnutí Finančního úřadu v Třebíči o zrušení registrace ze dne 9.1.2012 a výpis z registru ekonomických subjektů, daňová přiznání, a dále exekuční příkaz soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány ze dne 26.3.2012 č.j. 103Ex 47933/11-11, usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 15.11.2011 č.j. 14ExE 1380/2011-9, exekuční příkaz soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány ze dne 26.3.2012 č.j. 103Ex 56086/11-12, usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 12.12.2011 č.j. 9EXE 3173/2011-10, exekuční příkaz soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány ze dne 26.3.2012 č.j. 103Ex 01041/12-14, usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 30.1.2012 č.j. 9EXE 3336/2012-18, exekuční příkaz soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány ze dne 26.3.2012 č.j. 103Ex 02962/12-13, usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 6.2.2012 č.j. 9EXE 399/2012-17 a exekuční příkaz soudního exekutora JUDr. Dalimila Miky, LL.M., ze dne 25.4.2012 č.j. 120EX 9565/12-11, dále tři smlouvy o půjčce uzavřené mezi Provident Financial s.r.o. a dlužníkem, výzvu věřitele Home Credit a.s. ke splacení celého úvěru s výzvou k úhradě ze dne 11.1.2011, tzv. předsoudní výzvu téže společnosti ze dne 4.4.2011 a výzvu k okamžitému zaplacení dluhu vůči společnosti Home Credit, a.s. ze dne 21.4.2011. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Na základě údajů, uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu, lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku. Byť to soud prvního stupně výslovně v odůvodnění svého rozhodnutí neuvádí, je zjevné, že z tohoto předběžného závěru vychází.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ platí, že dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 21.4.2009 sen. zn. 29 NSČR 3/2009 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 79/2009) formuloval a odůvodnil závěr, že dlužníkem, který není podnikatelem , se ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. Tamtéž také vysvětlil, že to, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání, je nutno uvážit vždy s přihlédnutím především k době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, k době ukončení dlužníkova podnikání, četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků a k tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení.

V posuzované věci není pochybnosti o tom, že dlužníka nelze považovat za podnikatele, neboť jako fyzická osoba sice měl živnostenské oprávnění,-jak vyplývá z výpisu z registru ekonomických subjektů, dlužníkem předloženým-v předmětu podnikání výroba nožířských výrobků, nástrojů a železářských výrobků, a výroba zámků a kování, toto živnostenské oprávnění však zaniklo dne 2.1.2012.

Za situace, kdy dlužníka již nelze považovat za podnikatele, je tak určující-z hlediska závěru soudu o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení-posouzení, zda oddlužení dlužníka nebrání neuhrazené dluhy z dlužníkova dřívějšího podnikání.

Nutno zdůraznit, že dluhy (závazky) vzešlými z podnikání dlužníka je třeba rozumět závazky, vyplývající ze závazkových vztahů mezi podnikateli s tím, že se nejedná pouze o závazky, jimiž se bezprostředně realizuje zapsaný předmět podnikání podnikatelů, kteří jsou účastníky tohoto vztahu, ale i závazky, které s jejich podnikáním souvisejí, tedy které jsou uzavírány ve vazbě na podnikání těch podnikatelů, kteří dané smlouvy uzavírají (srov. ustanovení § 261 odst. 1 obchodního zákoníku). Dluhy, vzešlými z podnikání dlužníka, které ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ brání povolení oddlužení, však mohou být i takové dluhy, které v hmotněprávní rovině nevzešly (jen) z obchodních závazkových vztahů, to je například i dluhy, které mají svůj původ v občanskoprávních vztazích, vstupoval-li do nich dlužník jako podnikatel, nebo jeho veřejnoprávní dluhy (nedoplatky na daních, na pojistném apod.), pokud měly původ v dlužníkově podnikání (srov. závěry v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.3.2011 sen. zn.

29 NSČR 20/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 113/2011).

V přezkoumávané věci dlužník ve svém seznamu závazků ve vztahu k závazkům vykonatelným, ohledně nichž soud prvního stupně uzavřel, že se jedná o závazky (dluhy) vzešlé z dlužníkova dřívějšího podnikání, uvedl jako právní důvod vzniku těchto závazků, že se jedná o závazky z úvěru (závazek vůči věřitelům CETELEM ČR, a.s., ESSOX s.r.o. a PROFI CREDIT Czech, a.s.) a dále o závazek z půjčky (závazek vůči věřiteli CASHWIZZARD, a.s.), uvedl také, na co byly poskytnuté peněžní prostředky použity, a dále výslovně prohlásil, že tyto závazky nepocházejí z podnikání.

Soud prvního stupně se však v odůvodnění svého rozhodnutí omezil pouze na konstatování, že z označení dlužníka v exekučních příkazech (uvedením i identifikačního čísla) je zřejmé, že exekuční řízení bylo vedeno proti dlužníku-podnikateli, a že jde tudíž o závazky z podnikání. Že se jedná o dluhy vzešlé z podnikání dlužníka však rozhodně z označení dlužníka i jeho identifikačním číslem -nadto pouze v exekučních příkazech, jimiž soudní exekutoři rozhodli o provedení exekuce-rozhodně dovozovat nelze. Je přitom zjevné, že za situace, kdy se soud prvního stupně rozhodl ověřovat pravdivost tvrzení dlužníka v seznamu závazků o tom, že jeho závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti, se již tím, zda žalobcem označené vykonatelné závazky vznikly z obchodních závazkových vztahů, případně z jiných (občanskoprávních) vztahů, do nichž však dlužník vstupoval jako podnikatel, nezabýval (když ostatně dlužník součástí listinných příloh, připojených k insolvenčnímu návrhu, ani příslušné smlouvy, z nichž měly závazky vzniknout, nepředložil).

To činí ve svém důsledku rozhodnutí soudu prvního stupně pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř., usnesení soudu prvního stupně zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

V tomto dalším řízení soud prvního stupně vyzve dlužníka, aby předložil listiny -smlouvy, jež jsou právním důvodem vzniku dlužníkem uváděných vykonatelných závazků (smlouvy o úvěru, smlouva o půjčce), a opětovně posoudí, zda závazky dlužníka, které označil jako závazky vykonatelné, jsou závazky (dluhy) vzešlé z jeho podnikání.

Soud prvního stupně neopomene, že v souvislosti s výkladem obchodní smlouvy je nepodstatné, jak v ní byli účastníci označeni (to je případně uvedením údaje o identifikačním číslu), nýbrž je rovněž nutno zkoumat a hodnotit, zda taková smlouva byla uzavírána ve vazbě na podnikání těch podnikatelů, kteří smlouvu uzavřeli (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne

22.6.2004 sp. zn. 32 Odo 1196/2003, jež je dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

V závislosti na tom, jaký závěr v tomto směru soud prvního stupně učiní, opětovně posoudí důvody pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Pokud opětovně rozhodne o uložení zálohy, své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem zdůvodní.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 14. prosince 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu