3 VSOL 726/2013-A-15
KSOS 38 INS 733/2013 3 VSOL 726/2013-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Nákladní 344, 789 91 Štíty, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.8.2013 č.j. KSOS 38 INS 733/2013-A--10,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dne 10.1.2013 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení, kterým se domáhal oddlužení plněním splátkového kalendáře. Celková výše závazků dlužníka činí nejméně 528.000 Kč, v seznamu majetku dlužník uvedl, že vlastní běžné vybavení domácnosti a osobní motorové vozidlo tovární značky Opel Corsa, rok výroby 1998. Dále sdělil, že pobírá mzdu od zaměstnavatele FORTEX-AGS, a.s. a na výzvu soudu předložil výplatnice za období duben až červen 2013, z nichž vyplynulo, že čistý příjem dlužníka činí 15.571 Kč měsíčně. Dlužník dále uvedl, že má vyživovací povinnost vůči čtyřem osobám. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že povolení oddlužení by v současné době nebylo u dlužníka možné, neboť nelze předpokládat, že hodnota plnění, kterou by při oddlužení splátkovým kalendářem obdrželi nezajištění věřitelé, by činila alespoň 30% jejich pohledávek. Dlužník by byl schopen splatit nezajištěným věřitelům po odečtení odměny insolvenčního správce přibližně 13,7 % jejich pohledávek a souhlas věřitelů s nižším plněním nedoložil. Vzhledem k hodnotě majetku dlužníka nelze očekávat ani oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty. V případě pokračování insolvenčního řízení bude návrh na povolení oddlužení zamítnut pro nedostatečné plnění dlužníka vůči nezajištěným věřitelům a současně bude rozhodnuto o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Proto soud prvního stupně postupoval dle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální výši, neboť s ohledem na majetek dlužníka, včetně jeho postižitelných příjmů, je důvodná obava, že v případě prohlášení konkursu by zde nebyly prostředky, které pokryjí náklady insolvenčního řízení. Zaplacení zálohy dlužníkem umožní při prohlášení konkursu zajištění prostředků ke krytí nákladů insolvenčního řízení potřebných jak se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku dlužníka, tak odměny insolvenčního správce a jeho hotových výdajů.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, ve kterém namítl, že insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podal současně se svou manželkou Kateřinou anonymizovano , přičemž všechny závazky pocházejí z manželství. Soud prvního stupně se však společným řešením jeho úpadku a úpadku jeho manželky nezabýval. Dále dlužník sdělil, že v květnu 2013 činila jeho mzda 18.400 Kč, v červnu 17.000 Kč a v červenci již 19.624 Kč čistého. S tímto příjmem, je schopen s manželkou uhradit věřitelům minimálně 30 % jejich pohledávek. V odvolacím řízení se domáhal, podle obsahu odvolání, aby mu povinnost hradit zálohu 50.000 Kč nebyla uložena.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka, a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdil, že má 4 závazky vůči dvěma věřitelům, jejichž výše je 528.000 Kč (mezi nimi je i závazek vůči věřiteli Česká spořitelna a.s. ve výši 330.000 Kč a závazek vůči věřiteli GE Money Bank a.s. ve výši 8.000 Kč). Dle seznamu majetku, založeného ve spise vedeného insolvenčním soudem pod sp. zn. KSOS 38 INS 29456/2012 (na který dlužník odkázal, jeho žádost je založena ve spise vedeném pod sp. zn. KSOS 38 INS 727/2013, kterým bylo zahájeno insolvenční řízení k návrhu manželky dlužníka), vlastní dlužník společně se svou manželkou obvyklé vybavení domácnosti a osobní automobil tovární značky Opel Corsa, rok výroby 1998, v pořizovací ceně 17.500 Kč. K návrhu připojil doklady o svém čistém měsíčním příjmu na mzdě za období duben 2013 ve výši 12.367 Kč, květen 2013 ve výši 18.239 Kč a červen ve výši 16.649 Kč. Podle návrhu má vyživovací povinnost k manželce a třem dětem. Manželka dlužníka Kateřina anonymizovano souhlasila s povolením oddlužení dlužníka. Podáním ze dne 24.4.2013 dlužník požádal o spojení projednání svého návrhu na povolení oddlužení s návrhem na povolení oddlužení své manželky Kateřiny anonymizovano , anonymizovano , o kterém je vedeno řízení pod sp.zn. KSOS 38 INS 727/2013.

Z obsahu insolvenčního rejstříku dále vyplývá, že dne 14.1.2013 podala u Krajského soudu v Ostravě insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení Kateřina anonymizovano , toto řízení je vedeno pod sp.zn. KSOS 38 INS 727/2013. V návrhu tvrdila, že má tři závazky vůči dvěma věřitelům v celkové výši 500.000 Kč, z toho uvedla dva závazky, a to vůči věřiteli Česká spořitelna a.s. ve výši 330.000 Kč a vůči věřiteli GE Money Bank a.s. ve výši 8.000 Kč, shodné jako uvedl v insolvenčním návrhu dlužník-její manžel Jan Horváth. V návrhu tvrdila, že její příjem z pracovního poměru u zaměstnavatele Klein a Blažek činí 14.000 Kč. K insolvenčnímu návrhu připojila žádost o spojení jejího návrhu s návrhem na oddlužení svého manžela Jana anonymizovano , který návrh dlužnice podepsal. Dále požádala, aby soud připojil k návrhu listiny, doložené ke spisu vedenému insolvenčním soudem ve věci sp. zn. KSOS 38 INS 29456/2012 z nichž vyplývá, že její čistý měsíční příjem na mzdě za období říjen 2011 až září 2012 činil v průměru 14.383 Kč.

K odvolání dlužník připojil doklad o dosaženém čistém měsíčním příjmu za měsíc červenec 2013 ve výši 19.624 Kč.

Odvolací soud se nejprve předběžně zabýval tím, zda z výše uvedených údajů lze předběžně dovozovat, že společnému projednání insolvenčních návrhů manželů anonymizovano brání jejich nedostatečná ekonomická nabídka. V přezkoumávaném případě by z doloženého čistého příjmu dlužníka za období duben až květen 2013 ve výši 16.719 Kč bylo možno pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře srážet 4.996 Kč měsíčně (§ 298 odst. 3 IZ). Za 5 let trvání účinků schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře by se jednalo o částku 183.480 Kč. Z čisté mzdy manželky dlužníka, doložené k jejímu návrhu ve věci sp. zn. KSOS 38 INS 29456/2012 za období říjen 2011 až září 2012 ve výši 14.383 Kč by za shodné období bylo možno srazit 90.120 Kč. Společně by oběma dlužníkům-manželům podle předběžného propočtu odvolacího soudu bylo možno srazit 273.600 Kč. Po úhradě nároků insolvenčního správce (65.340 Kč, pokud je plátcem daně z přidané hodnoty) by tak bylo možno na uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů obou manželů počítat s částkou 208.260 Kč, což představuje 30,18% pohledávek jejich nezajištěných věřitelů dle údajů v návrzích dlužníka a jeho manželky, které dosahují výše 690.000 Kč.

Z uvedeného předběžného propočtu odvolacího soudu vyplývá, že při společném projednání insolvenčních návrhů manželů Jana a Kateřiny anonymizovano , spojených s návrhy na oddlužení, nelze předem vyloučit možné řešení jejich případných úpadků oddlužením plněním společného splátkového kalendáře. Jejich společná ekonomická nabídka dosahuje zákonného limitu dle § 395 odst. 1, písm. b), oba manželé vzájemně vyslovili souhlas s oddlužením druhého manžela a oba manželé žádali o spojení obou věcí, aby mohli své závazky, spadající do společného jmění manželů, jež jsou vymahatelné postihem majetku tvořícího společné jmění manželů, hradit společně (k předpokladům projednání v jednom spojeném řízení společného úpadku manželů a povolení, při splnění zákonných podmínek, jeho řešení oddlužením s ustanovením jediného insolvenčního správce a uspokojení závazků vůči nezajištěným věřitelům, jež dle dosavadních výsledků řízení spadají do společného jmění manželů, pouze jedenkrát 30 %, srovnej např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 34 INS 9061/2009, 3 VSPH 813/2011-B-37 ze dne 21.9.2011, případně i rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ve věci sp. zn. KSOS 38 INS 727/2013 2 VSOL 683/2013 ve věci dlužnice Kateřiny anonymizovano ). Proto nebyl postup soudu prvního stupně v přezkoumávané věci správný a požadavek na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč je předčasný. Odvolací soud proto postupoval dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

V dalším řízení soud prvního stupně posoudí insolvenční návrhy dlužníka Jana anonymizovano a jeho manželky Kateřiny anonymizovano z hledisek splnění předpokladu pro jejich společné projednání, které jsou vymezeny v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 15.12.2009 sp.zn. KSPL 54 INS 4766/2009, 1 VSPH 669/2009. Bude se zabývat i povahou závazků obou manželů a posoudí, zda dlužník splňuje i další podmínky pro povolení oddlužení (§ 389 odst. 1, § 395 IZ). Pokud nebude dle doložených, případně na základě dodatečně vyžádaných listin pochyb, že všechny závazky dlužníka a jeho manželky spadají do společného jmění manželů a že dlužníci jsou i nadále schopni uhradit společně ze svých příjmů svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % závazků (za pět let), pak zváží spojení obou řízení a před rozhodnutím o jejich úpadku opětovně posoudí, zda pro další řízení bude záloha na náklady insolvenčního řízení potřebná a v jaké výši.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 12. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu