3 VSOL 725/2012-A-15
KSBR 44 INS 14445/2012 3 VSOL 725/2012-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Boženy anonymizovano , anonymizovano , bytem v Novém Městě na Moravě, Drobného 301, PSČ 592 31, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.7.2012 č.j. KSBR 44 INS 14445/2012-A-9

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatila na účet specifikovaný ve výroku rozhodnutí nebo v hotovosti na pokladně soudu prvního stupně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že se zabýval žádostí dlužnice o spojení jejího insolvenčního řízení s insolvenčním řízením jejího manžela Milana Krampola, které je vedeno u soudu prvního stupně pod sp. zn. KSBR 44 INS 14446/2012. Uzavřel, že mzdový či platový nárok manžela dlužnice, tedy skutečnost odlišná od samotné mzdy či platu, není součástí společného jmění manželů, je výhradním nárokem oprávněného, do společného jmění patří až vyplacená mzda či plat. Má za to, že od dlužníka lze vyžadovat, aby ke splnění cíle oddlužení vyvinul maximální možné úsilí a dosáhl jej zejména vlastní aktivitou, když jiný přístup by byl v rozporu s jednou ze základních zásad insolvenčního řízení. Vzhledem k tomu, že dlužnice má velmi nízký příjem a v důsledku toho veškeré břemeno oddlužení by nesl její manžel, má za to, že spojení obou řízení není možné. Dlužnice sama by za pět trvání splátkového kalendáře ze svého aktuálního příjmu (8.826 Kč) svým věřitelům nebyla schopna uhradit ničeho, protože pro splátky při oddlužení v jejím případě lze zabavit částku toliko 42 Kč, která nepostačuje ani k úhradě zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce. Návrh dlužnice na povolení oddlužení by byl proto zamítnut a na její majetek by byl prohlášen konkurs. Vzhledem k nemajetnosti dlužnice je třeba, aby dlužnice složila zálohu na náklady insolvenčního řízení, když účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku respektive hrozícím úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, ve kterém poukázala na to, že ve svém návrhu na povolení oddlužení navrhla, aby její řízení bylo spojeno s insolvenčním řízením jejího manžela Milana Krampola, který též podal návrh na povolení oddlužení. S ohledem na judikaturu Vrchního soudu v Praze má za to, že její řízení by mělo být spojeno s řízením jejího manžela, když smysl oddlužení plněním splátkového kalendáře zadlužených rodin (domácnosti) je založen na tom, že manželé mohou být po splnění splátkového kalendáře osvobozeni od zbytku svých společných dluhů. Tvrdí, že pokud nebude řízení dlužníků Milana a Boženy anonymizovano spojeno, nebude učiněno za dost základnímu smyslu institutu oddlužení v případě oddlužení domácností, tedy společnému oddlužení celé domácnosti. Rozhodnutí o nespojení řízení, které takto jednoznačně poškozuje toho z manželů s nižším příjmem, považuje za šikanu ze strany soudu. Navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a vydání nového rozhodnutí.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.) aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

V přezkoumávané věci podala dlužnice návrh na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, přičemž v bodě 06 skutkově uvedla, že společně s manželem mají osm věřitelů a devatenáct peněžitých závazků, jejichž výše přes veškerou jejich snahu o splácení neustále stoupá a nejsou schopni je splácet. Veškeré závazky jsou v společném jmění manželů. Dlužnice dále konkrétně popsala jednotlivé závazky tak, že uvedla přesné označení věřitele, druh závazku, výši závazku a u většiny závazků pak také splatnost těchto závazků. Celkem dle tvrzení dlužnice závazky v SJM jsou ve výši 627.277 Kč. K majetkovým poměrům uvedla, že nemají žádný majetek kromě obvyklého vybavení domácnosti. Přímo v návrhu žádá, aby její insolvenční návrh byl spojen s insolvenčním návrhem jejího manžela, který podává insolvenční návrh zároveň s ní. Ke svým výdělkovým poměrům uvedla, že pobírá stálý plat ze závislé činnosti od svého zaměstnavatele Nového Města na Moravě, a to ve výši 10.600 Kč a dále sociální příplatek na dítě, přičemž její manžel pobírá plat od společnosti ŽĎAS a.s. se sídlem ve Žďáru nad Sázavou ve výši 16.009 Kč. V bodě 22 insolvenční návrh spolupodepsal její manžel pan Milan Krampol.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze uzavřít, že dlužnice je v úpadku, protože má více věřitelů s peněžitými závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a není schopna je plnit. Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Přitom v konkursu na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře, jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení třeba přezkoumat jeho závěr o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení.

Soud prvního stupně správně uvedl, že dlužnice s ohledem na výši svého aktuálního průměrného měsíčního příjmu z pracovního poměru, který činí 8.826 Kč, s ohledem na výši závazků 627.277 Kč, by nebyla schopna splatit za pět let svým nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek, když z jejího příjmu s ohledem na počet vyživovaných povinností by skutečně bylo možno použít pro účely oddlužení toliko částku ve výši 42 Kč. Nižší, než zákonem určené splátky dlužnice nenavrhla a způsob řešení jejího úpadku zpeněžením majetkové podstaty rovněž s ohledem na tvrzenou nemajetnost nepřichází v úvahu.

Návrh na povolení oddlužení současně s dlužnicí samostatným podáním podal též manžel dlužnice Milan Krampol (věc je vedena u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 44 INS 14446/2012). Oba dva manželé ve svých návrzích přitom uvedli, že mají společné závazky ve výši 627.277 Kč, a z toho důvodu také požádali o spojení jejich insolvenčních řízení. Soud prvního stupně se možností spojení obou řízení zabýval a dospěl k závěru, že spojení možné není. Odvolací soud závěry, které soud prvního stupně uvedl v důvodech svého rozhodnutí, pro které nelze řízení obou manželů spojit ke společné řízení nepovažuje za správné, a s těmito důvody se neztotožňuje.

Byť insolvenční zákon neupravuje institut společného oddlužení manželů, judikatura soudů se již ustálila na závěru, že jestliže manželé mají majetek a závazky náležející do společného jmění manželů (§ 143 odst. 1, písm. b/ občanského zákoníku) a chtějí svůj úpadek řešit oddlužením, pak pokud se domáhají oba insolvenčním návrhem oddlužení, je možno tato řízení spojit a jejich návrh projednat společně a posoudit společně i jejich úpadek i společné oddlužení. Při schválení společného oddlužení pak budou oba manželé-dlužníci-podrobeni jeho režimu, a dojde-li k řádnému splnění všech povinností podle schváleného způsobu oddlužení, mohou oba manželé dosáhnout osvobození od placení pohledávek svých věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v jakém nebyly v jeho rámci uspokojeni (srov. závěry vyjádřené například v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 34 INS 9061/2009, 3 VSPH 813/2011 ze dne 21.9.2011). V případě spojení insolvenčního řízení obou manželů by spláceli oba manželé společně 30 % závazků a odměna insolvenčnímu správci včetně náhrady nákladů by se hradila pouze jedenkrát.

V dalším řízení se soud prvního stupně proto bude znovu zabývat návrhem dlužnice na spojení jejího insolvenčního řízení s insolvenčním řízením jejího manžela z pohledu toho, zda ve spojeném řízení by z příjmu manžela dlužnice a příjmu dlužnice bylo možno uspokojit minimálně 30 % všech závazků, které jsou závazky společnými. Pouze v případě, pokud insolvenční soud dospěje k závěru, že ve společném řízení by manželé nebyli schopni uspokojit své věřitele alespoň v rozsahu 30 % výše jejich pohledávek, rozhodne znovu o povinnosti dlužnice zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně pro předčasnost změnil tak (ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř.), že dlužnici zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neuložil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 21. září 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu