3 VSOL 724/2014-A-10
KSOS 33 INS 9877/2014 3 VSOL 724/2014-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Oldřicha anonymizovano , anonymizovano , bytem Frýdek--Místek, Československé armády 488, PSČ 738 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3.6.2014, č.j. KSOS 33 INS 9877/2014-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech usnesení uvedl, že dne 9.4.2014 byl soudu doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, který, přestože byl podán na formuláři návrh na povolení oddlužení , nebyl dlužníkem řádně vyplněn. Podle soudu prvního stupně insolvenční návrh neobsahuje popis rozhodných skutečností osvědčujících úpadek dlužníka nebo hrozící úpadek. Aby bylo možné z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít, že dlužník má nejméně dva věřitele s pohledávkami alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti, musely by být v insolvenčním návrhu uvedeny také údaje o splatnosti kteréhokoliv ze závazků, popsaných v kolonkách 18 až 21 formuláře. Dlužník tyto rozhodné skutečnosti v insolvenčním návrhu neuvedl, proto soud prvního stupně postupoval podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), a insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítá, že je v úpadku. Má nezajištěné závazky u pěti věřitelů, přičemž u každého z nich je po splatnosti minimálně 30 dnů a své závazky nezvládá ze svého příjmu plnit. Uvedl, že do tíživé situace se dostal z důvodu finanční situace partnerky, která sama procházela insolvencí, a poněvadž jí chtěl pomoci, bral si půjčky, proto se ocitl v dluhové pasti. Dále popsal své osobní poměry, podle nichž bydlí v domácnosti s družkou, která je v insolvenci, má tudíž nízký příjem, dcera, kterou má s družkou, studuje, takže nemá žádné příjmy, zároveň se celodenně starají o tchýni, jež je imobilní v těžkém zdravotním stavu, a všechny náklady domácnosti hradí dlužník.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že soudu prvního stupně byl dne 9.4.2014 doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení. V bodě 07 formulářového návrhu pouze uvedl, že pracuje u firmy Krýsl a Bögl, k.s., smlouvu má uzavřenou do června 2014, ta je však stále prodlužována, jeho měsíční příjem činí 17.500 Kč a v příštích pěti letech je schopen zaplatit 100 % svých závazků při měsíční splátce 7.128 Kč za 18 měsíců. V bodě 14 návrhu dále uvedl, že jeho nezajištěné závazky činí vůči věřiteli Provident F, s.r.o. částku 19.879 Kč, vůči Raiffeisen Bank a.s. částku 38.243 Kč, vůči Help Finance s.r.o. částku 13.450 Kč, vůči JET Money, s.r.o. částku 17.500 Kč a vůči PN Opava částku 5.800 Kč. Vykonatelný závazek má vůči firmě Profi Credit a.s. ve výši 34.439 Kč. V připojeném seznamu závazků označil dlužník šest svých věřitelů, uvedl výši jednotlivých závazků a dále uvedl údaj ohledně poslední platby na jednotlivé závazky s tím, že tyto platby byly učiněny v období od 15.10.2013 do 19.6.2014. Seznam závazků neobsahoval prohlášení o jeho úplnosti a správnosti a nebyl dlužníkem podepsán.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Ze shora citovaného ustanovení § 3 odst. 1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů (nejméně dvou), existencí závazků, které jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, a objektivní neschopností dlužníka své závazky splácet. Čtyři vyvratitelné domněnky dlužníkovy platební neschopnosti jsou konstruovány v ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010) uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z něhož takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některých ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Insolvenční návrh tak musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že takový požadavek insolvenční návrh dlužníka nesplňuje, neboť dlužník sice označil (byť neúplně) své věřitele (celkem šest nezajištěných závazků vůči šesti věřitelům), konkrétní údaje o splatnosti těchto závazků tak, aby bylo zřejmé, že jsou po splatnosti po dobu delší 30 dnů, však v insolvenčním návrhu chybí a chybí i konkrétní tvrzení o tom, že dlužník není schopen své závazky plnit, jež by bylo podřaditelné pod ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Je třeba obecně uvést, že za způsobilý zdroj poznání může být pokládán i seznam závazků (srov. ustanovení § 104 odst. 1, písm. b/, odst. 3 a 4 IZ) připojený k návrhu a opatřený prohlášením o jeho správnosti a úplnosti a podpisem dlužníka (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011), v přezkoumávané věci však dlužník takový řádný seznam závazků ke svému návrhu nepřipojil, neboť dlužníkem předložený seznam není opatřen jím podepsaným prohlášením o správnosti a úplnosti tohoto seznamu. Nadto ani v tomto seznamu nejsou data splatnosti jednotlivých závazků uvedena.

Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl, neboť tento insolvenční návrh neobsahuje základní náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníku běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 25. srpen 2014 Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Petra Šlajsová předsedkyně senátu