3 VSOL 721/2011-A-80
KSBR 40 INS 3937/2010 3 VSOL 721/2011-A-80

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Antonína anonymizovano , anonymizovano , IČ: 64 419 053, bytem a místem podnikání Brno-Líšeň, Trnkova 2785/144a, PSČ: 628 00, o insolvenčním návrhu věřitele Československé obchodní banky, a.s., se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, PSČ: 150 57, IČ: 00 001 350, adresa pro doručování: České Budějovice, Hroznová 1, PSČ 370 01, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. srpna 2011, č.j. KSBR 40 INS 3937/2010-A-54,

takto:

I. Odvolání dlužníka se v části směřující proti výroku I. napadeného usnesení o zamítnutí návrhu na přerušení řízení o d m í t á.

II. Usnesení soudu prvního stupně se v napadenému výroku II. o ustanovení opatrovníka dlužníku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh dlužníka na přerušení řízení (výrok I.) a dlužníku ustanovil pro řízení vedené Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 40 INS 3937/2010 opatrovníkem Mgr. Miroslava Sládka, advokáta, se sídlem Brno, Jelínkova 26 (výrok II.).

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 19.4.2010, č.j. KSBR 40 INS 3937/2010-A-6, byl dlužník vyzván, aby se ve lhůtě 15 dnů vyjádřil ve věci a doložil svá tvrzení a aby sestavil seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů a seznam svých zaměstnanců. Na tuto výzvu reagoval dlužník podáním ze dne 25.5.2010, jímž požádal o prodloužení lhůty k písemnému vyjádření o 30 dnů z důvodu pracovní neschopnosti s tím, že není schopen se ve věci náležitě vyjádřit a současně dlužník sdělil soudu, že nesouhlasí s insolvenčním návrhem, který považuje za nedůvodný, prohlásil, že se nevzdává účasti na případném projednání insolvenčního návrhu a nesouhlasí s projednáním insolvenčního návrhu bez nařízení jednání. Opakovaně z téhož důvodu dlužník požádal o prodloužení lhůty k písemnému vyjádření podáními ze dnů 23.6.2010, 27.7.2010, 27.8.2010, 27.9.2010, 27.10.2010, 26.11.2010, 23.12.2010, 25.1.2011, 24.2.2011, 11.3.2011, 15.3.2011, 11.4.2011, 13.4.2011, 10.5.2011 a 10.6.2011. Soud prvního stupně konstatoval, že s ohledem na tyto žádosti uložil dlužníku usnesením ze dne 11.7.2011, č.j. KSBR 40 INS 3937/2010-A-49, aby si zvolil pro insolvenční řízení zástupce s upozorněním, že nezvolí-li si svého zástupce, bude mu insolvenčním soudem ustanoven opatrovník z řad advokátů. Soud prvního stupně konstatoval, že dlužník opakovaně žádal po této výzvě o prodloužení lhůty ke splnění svých povinností podáními ze dnů 11.7.2011 a 14.7.2011, kdy opakovaně odkazoval na svůj špatný zdravotní stav, dlužník předložil soudu lékařské zprávy nedoporučující mu účast na soudním jednání a zopakoval, že se nevzdává práva účasti na jednání o insolvenčním návrhu a že nesouhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud prvního stupně dále uvedl, že dne 2.8.2011 byl insolvenčnímu soudu doručen návrh dlužníka na přerušení řízení dle ustanovení § 109 odst. 2, písm. a) o.s.ř., v němž dlužník uvedl, že s ustanovením opatrovníka soudem zásadně nesouhlasí. Soud prvního stupně konstatoval, že si dlužník zástupce nezvolil. Soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 84 odst. 1 insolvenčního zákona zamítl návrh dlužníka na přerušení řízení s tím, že v insolvenčním řízení přerušení řízení není přípustné. Rozhodnutí o ustanovení opatrovníka dlužníku soud prvního stupně odůvodnil odkazem na ustanovení § 29 odst. 3 o.s.ř. s tím, že dlužník si přes výzvu insolvenčního soudu nezvolil pro řízení zástupce, přičemž jeho zdravotní stav mu nikoliv jen po přechodnou dobu brání v účasti u jednání (jak vyplývá z lékařských zpráv) a dlužník na projednání věci trvá. Soud prvního stupně uzavřel, že se nejedná jen o přechodnou překážku bránící dlužníku v účasti u jednání s tím, že první žádost dlužníka o prodloužení lhůty ke splnění výzvy insolvenčního soudu s odkazem na špatný zdravotní stav dlužníka byla insolvenčnímu soudu doručena již dne 25.5.2010 a nepříznivý zdravotní stav u dlužníka dosud trvá. Soud prvního stupně uzavřel, že v insolvenčním řízení není možné přerušení řízení pro případ, kdy se účastník nemůže účastnit řízení pro překážku trvalejší povahy, dlužník nevyužil možnosti zvolit si pro řízení zástupce, a proto mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů, který je současně zapsán v seznamu insolvenčních správců a je tedy podrobně orientován v problematice insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podal v celém rozsahu včasné odvolání dlužník, jímž se domáhal jeho zrušení. Dlužník nesouhlasil se zamítnutím návrhu na přerušení řízení. Uvedl, že se dá předpokládat jeho uzdravení s tím, že po té se bude schopen účastnit insolvenčního řízení. Dlužník nesouhlasil se zastoupením v řízení ustanoveným opatrovníkem. Uvedl, že opatrovník není obeznámen s danou situací, nemůže ho tedy v řízení řádně zastupovat. Dlužník dále uvedl, že věřitel podal insolvenční návrh pouze účelově, aby vyvolal nátlak na jeho osobu s tím, že ve stejný den podal stejný věřitel insolvenční návrh i proti společnosti BEWAtec, s.r.o., v níž je dlužník jediným jednatelem a společníkem. Dlužník namítal, že věřitel nevyužil všechny možnosti narovnání, nevyužil možnosti vyřešit věc dohodou tak, aby zamezil oboustranným škodám. Dlužník namítal, že postupem soudu prvního stupně mu byla upřena práva zastupovat se a hájit v insolvenčním řízení. Uvedl, že řízení bez jeho osoby nemůže proběhnout řádně, když ustanovený advokát není obeznámen s problematikou případu a nemá k dispozici důkazy k jeho řádnému zastoupení. Dlužník dále namítal, že jeho nepříznivý zdravotní stav je pouze dočasný a není takového rázu, aby mu byl ustanoven opatrovník. Dlužník dále namítal, že soud neměl rozhodovat o jeho zdravotním stavu, neboť k tomu nemá patřičnou odbornost. Dlužník dále argumentoval tím, že jeho zdravotní stav se rapidně lepší a že se postupně zapojuje do pracovního procesu a výhledově bude schopen účasti u jednání soudu.

Podle § 7 odst. 1 zákona o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 202 odst. 1, písm. i) o.s.ř., odvolání není přípustné proti usnesení, jímž byl zamítnut návrh na přerušení řízení podle § 109 nebo podle § 110.

Podle § 218 o.s.ř., odvolací soud odmítne odvolání, které c) směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.

Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti odvolání dlužníka v části směřující proti výroku I. napadeného usnesení, jímž byl zamítnut návrh dlužníka ze dne 1.8.2011 na přerušení řízení (doručený soudu prvního stupně dne 2.8.2011) odůvodněný ustanovením § 109 odst. 2, písm. a) o.s.ř., a to se závěrem, že odvolání dlužníka proti výroku I. napadeného usnesení není dle ustanovení § 202 odst. 1, písm. i) o.s.ř. přípustné, neboť jím byl zamítnut návrh dlužníka na přerušení řízení odůvodněný ustanovením § 109 o.s.ř.

Odvolací soud tedy postupoval dle ustanovení § 218, písm. c) o.s.ř. tak, že odvolání dlužníka v části směřující proti výroku I. napadeného usnesení jako nepřípustné odmítl.

Pokud se týká odvolání dlužníka v části směřující proti výroku II. napadeného usnesení o ustanovení opatrovníka dlužníku, odvolací soud shledal, že odvolání bylo v této části podáno včas a osobou oprávněnou a že je přípustné. Odvolací soud proto v této části napadené usnesení soudu prvního stupně přezkoumal, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 15.4.2010 se domáhá insolvenční věřitel Československá obchodní banka, a.s., zjištění úpadku dlužníka a jako způsobu jeho řešení prohlášení konkursu. Usnesením ze dne 19.4.2010, č.j. KSBR 40 INS 3937/2010-A-6, vyzval soud prvního stupně dlužníka, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení ve věci písemně vyjádřil a aby doložil svá tvrzení a dále byl dlužník vyzván, aby ve stanovené lhůtě sestavil seznam svého majetku včetně pohledávek s uvedením svých dlužníků a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů a seznam svých zaměstnanců. Dlužník byl dále vyzván k předložení účetní závěrky ke dni 31.3.2010. Výzva byla doručena dlužníku dne 14.5.2010. Na tuto výzvu reagoval dlužník žádostí o prodloužení lhůty k vyjádření doručenou soudu prvního stupně dne 28.5.2010. Dlužník požádal soud prvního stupně o prodloužení lhůty k podání písemného vyjádření o 30 dnů s odůvodněním, že je v dočasné pracovní neschopnosti, není schopen se ve věci náležitě vyjádřit a předložit všechny soudem požadované dokumenty. Uvedl, že s insolvenčním návrhem zásadně nesouhlasí a že jej považuje za nedůvodný. Dále uvedl, že se nevzdává práva účasti na případném projednání insolvenčního návrhu a že nesouhlasí s projednáním insolvenčního návrhu bez nařízení jednání. Tuto žádost dlužník doložil rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti č. B 2491436 MUDr. Josefa Lauba, praktického lékaře, se sídlem Brno, Mendlovo náměstí 1a, podle něhož byl dlužník práce neschopen od 3.2.2010. Dne 24.6.2010 byla soudu prvního stupně doručena opakovaná žádost dlužníka o prodloužení lhůty k písemnému vyjádření o dalších 30 dnů, a to rovněž z důvodu jeho dočasné pracovní neschopnosti. Dlužník dále uvedl, že nemá jiného zaměstnance, který by mohl požadavku soudu vyhovět. Žádost dlužník doložil shodným rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti jako v předcházející žádosti. Z tohoto rozhodnutí vyplývá, že dlužník byl v dočasné pracovní neschopnosti od 3.2.2010 nadále. Této žádosti dlužníka soud prvního stupně nevyhověl usnesením ze dne 20.7.2010, č.j. KSBR 40 INS 3937/2010-A-12, jímž současně dlužníkovi uložil, aby se ve lhůtě pěti dnů od doručení tohoto usnesení konkrétně vyjádřil k pohledávce navrhujícího věřitele. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 27.7.2010 dlužník k pohledávce navrhujícího věřitele sdělil, že ji neuznává, činí ji spornou a že insolvenční návrh považuje za zcela nedůvodný. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 27.7.2010 dlužník opakovaně žádal z důvodu dočasné pracovní neschopnosti o prodloužení lhůty k písemnému vyjádření, a to do 26.8.2010, s tím, že není schopen činit náležitě soudem požadované úkony a předložit soudu požadované dokumenty. K žádosti dlužník připojil rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti č. B 2491436, z něhož se podává, že dlužník byl práce neschopen od 3.2.2010, a to i k datu 19.7.2010. Další žádost dlužníka o prodloužení lhůty k písemnému vyjádření (tentokrát do 26.9.2010) odůvodněna zdravotním stavem dlužníka byla doručena soudu prvního stupně dne 27.8.2010. Žádost dlužník doložil rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti, shodným jako v předcházejících případech. K výzvě soudu prvního stupně pak sdělil podáním ze dne 14.9.2010 ošetřující lékař dlužníka MUDr. Josef Laub, že dlužníkovi vystavil doklad o dočasné pracovní neschopnosti číslo B 2491436 s tím, že dlužník není schopen větší psychické zátěže a není schopen účastnit se jednání soudu. Dne 27.9.2010 byla doručena soudu prvního stupně další žádost dlužníka o prodloužení lhůty ke splnění uložených povinností (a to do 26.10.2010) odůvodněná nepříznivým zdravotním stavem dlužníka. I tuto žádost dlužník doložil rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti číslo B 2491436, z něhož se podává, že dlužník byl nadále práce neschopen (nejméně k datu 30.9.2010). Opakovaná žádost dlužníka o prodloužení lhůty ke splnění uložených povinností ze zdravotních důvodů byla doručena soudu prvního stupně dne 27.10.2010. Dlužník žádal o prodloužení lhůty do 26.11.2010. Žádost dlužník doložil rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti č. B 2491436 (z něhož se podává, že dlužník byl v pracovní neschopnosti i k datu 1.11.2010) a dále dlužník žádost doložil potvrzením praktického lékaře MUDr. Josefa Lauba ze dne 4.10.2010 (z této zprávy se podává, že dlužník ze zdravotních důvodů není dočasně schopen soudních jednání ani komunikace s advokáty a soudy). Další žádost dlužníka o prodloužení lhůty k písemnému vyjádření byla soudu prvního stupně doručena dne 26.11.2010 a dne 23.12.2010. I tyto další žádosti dlužníka o prodloužení lhůty byly odůvodněny zdravotními důvody na straně dlužníka. V žádosti doručené soudu prvního stupně dne 23.12.2010 dlužník uvedl, že předpokládá postupné zapojování do pracovního procesu od nového roku a žádost mimo jiné doložil lékařskou zprávou MUDr. Jany Tomanové, se sídlem Brno, Ponávka 2, ze dne 30.11.2010, z níž se podává, že dlužník je v péči psychiatrické ambulance, je dosud v pracovní neschopnosti a v průběhu jednoho měsíce je předpokládáno obnovení pracovních i komunikačních schopností. Dne 25.1.2011 byla doručena soudu prvního stupně další žádost dlužníka o prodloužení lhůty k písemnému vyjádření ze zdravotních důvodů, a to do 11.3.2011. Tuto žádost dlužník doložil lékařskou zprávou MUDr. Jany Tomanové ze dne 18.1.2011, z níž se podává, že u dlužníka došlo ke zhoršení psychického stavu, který dlužníku neumožňuje účast na soudním jednání. Ve zprávě je uvedeno, že stabilizace stavu se předpokládána ve lhůtě šesti týdnů. Dne 3.2.2011 byla doručena soudu prvního stupně lékařská zpráva MUDr. Jany Tomanové ze dne 1.2.2011, z níž se podává, že dlužníku byla ukončena pracovní neschopnost dne 21.12.2010, nicméně dne 18.1.2011 došlo ke zhoršení jeho psychického stavu, byla navýšena medikace a z těchto důvodů dlužníku nebyla doporučena účast na soudním jednání. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 24.2.2011 dlužník opakovaně žádal o prodloužení lhůty k písemnému vyjádření do 15.3.2011 z důvodu nemoci, sdělil soudu, že zásadně nesouhlasí se zastoupením v řízení. Opakovaná žádost dlužníka o prodloužení lhůty k písemnému vyjádření, tentokrát do 10.4.2011, byla doručena soudu prvního stupně dne 11.3.2011. Žádost dlužník doložil lékařskou zprávou MUDr. Jany Tomanové ze dne 24.2.2011, z níž se podává, že dlužník je dlouhodobě v psychiatrické péči, medikuje antidepresiva a anxiolytika, soudní jednání by mohlo zhoršit jeho zdravotní stav. Další žádost dlužníka o prodloužení lhůty k písemnému vyjádření ze zdravotních důvodů do 14.4.2011 byla doručena soudu prvního stupně dne 15.3.2011 a dále pak dne 11.4.2011, dne 13.4.2011, dne 10.5.2011, dne 10.6.2011. Usnesením ze dne 11.7.2011, č.j. KSBR 40 INS 3937/2010-A-49, soud prvního stupně uložil dlužníku, aby si zvolil zástupce pro insolvenční řízení a aby ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení sdělil soudu, kým bude v řízení zastoupen. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně dlužníka poučil dle ustanovení § 29 odst. 3 o.s.ř. o tom, že nezvolí-li si zástupce, bude mu ustanoven soudem opatrovník z řad advokátů. Usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 19.7.2011 a doručeno dlužníku na dlužníkem označenou doručovací adresu. Na tuto výzvu reagoval dlužník podáním doručeným soudu prvního stupně dne 2.8.2011 tak, že navrhl přerušení řízení podle § 109 odst. 2, písm. a) o.s.ř. a uvedl, že s ustanovením opatrovníka soudem zásadně nesouhlasí. Tomuto podání dlužníka předcházely dvě další žádosti dlužníka o prodloužení lhůty k písemnému vyjádření, a to žádost doručená soudu prvního stupně dne 13.7.2011 a žádost doručená soudu prvního stupně dne 15.7.2011 ( v této žádosti dlužník uvedl, že nesouhlasí se zastoupením v řízení). Poté soud prvního stupně ve věci rozhodl napadeným usnesením. Po vydání tohoto usnesení byly soudu prvního stupně doručeny opakované žádosti dlužníka o prodloužení lhůty k písemnému vyjádření, a to dne 11.8.2011, dne 16.8.2011, dne 15.9.2011, dne 3.10.2011, dne 1.11.2011 a dne 15.11.2011. V žádosti ze dne 15.11.2011 dlužník sděloval, že se postupně zapojuje do pracovního procesu a že do 30.11.2011 předloží soudu požadované dokumenty. Dále uvedl, že se nevzdává práva účasti na případném projednání insolvenčního návrhu a že nesouhlasí s projednáním insolvenčního návrhu bez nařízení jednání. K žádosti dlužník doložil lékařskou zprávu MUDr. Jany Tomanové ze dne 9.11.2011, z níž se podává, že dlužník je v léčbě psychiatrické ambulance a zátěžové situace by mohly zhoršit jeho zdravotní stav. Další žádost dlužníka o prodloužení lhůty k písemnému vyjádření byla doručena soudu prvního stupně dne 1.12.2011, dne 16.12.2011, dne 17.1.2012 a dne 16.2.2012 (žádost o prodloužení lhůty do 15.3.2012). Obě posledně citované žádosti dlužník odůvodnil tím, že se postupně zapojuje do pracovního procesu, nevzdává se účasti na případném projednání insolvenčního návrhu a nesouhlasí s projednáním insolvenčního návrhu bez nařízení jednání.

Podle ustanovení § 29 odst. 3 o.s.ř., pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka také neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení o dědictví stanoven okruh jeho dědiců, účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat.

Podle ustanovení § 109 odst. 2, písm. a) o.s.ř., pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže účastník se nemůže řízení účastnit pro překážku trvalejší povahy nebo proto, že je neznámého pobytu.

Podle ustanovení § 84 odst. 1 insolvenčního zákona, přerušení insolvenčního řízení není přípustné; po dobu, po kterou Česká národní banka pozastavila obchodování se všemi investičními nástroji na regulovaném trhu podle zvláštního právního předpisu, však nelze vydat rozhodnutí o úpadku dlužníka, který je podnikatelem.

Po vyhodnocení obsahu spisu s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení dospívá odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že na straně dlužníka byly splněny procesní podmínky pro postup dle ustanovení § 29 odst. 3 o.s.ř., tedy proto, aby dlužníku byl ustanoven opatrovník z řad advokátů.

Podle ustanovení § 29 odst. 3 o.s.ř. lze ustanovit opatrovníka účastníku, který sice má procesní způsobilost (nebyl zbaven způsobilosti k právním úkonům a ani v této způsobilosti nebyl omezen), avšak nemůže se řízení účastnit a vykonávat práva a povinnosti účastníka řízení, nebo který se sice může řízení účastnit, ale práva a povinnosti účastníka řízení není schopen vykonávat řádně. Jedním z důvodů pro ustanovení opatrovníka účastníku podle ustanovení § 29 odst. 3 o.s.ř. je pak skutečnost, že se účastník nemůže ze zdravotních důvodů nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení. Další podmínkou proto, aby bylo možné za této situace účastníku ustanovit opatrovníka soudem, je skutečnost, že si účastník sám nezvolil zástupce s procesní plnou mocí a že zde není možné jiné vhodné opatření (kterým se v tomto případě rozumí zejména přerušení řízení podle § 109 odst. 2, písm. a/ nebo písm. c/ o.s.ř.).

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že z opakovaných žádostí dlužníka o prodloužení lhůty k vyjádření a z lékařských zpráv jednoznačně vyplývá, že se dlužník nemůže ze zdravotních důvodů nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení. Tento nepříznivý zdravotní stav na straně dlužníka trvá již od února 2010, tedy po dobu více jak dvou let a nelze tedy hovořit o tom, že by se jednalo pouze o přechodnou dobu. Je splněna i další podmínka dle ustanovení § 29 odst. 3 o.s.ř. pro ustanovení opatrovníka dlužníku soudem, totiž že si dlužník sám zástupce s procesní plnou mocí nezvolil, ačkoliv byl soudem prvního stupně ke zvolení zástupce vyzván usnesením ze dne 11.7.2011, č.j. KSBR 40 INS 3937/2010-A-49 a ačkoliv byl soudem podrobně poučen o tom, jak bude soud postupovat, pokud si dlužník sám zástupce pro insolvenční řízení nezvolí. Toto usnesení bylo dlužníku řádně doručeno, jak se podává z jeho reakce doručené soudu prvního stupně dne 2.8.2011, v rámci níž dlužník reagoval na tuto výzvu soudu návrhem na přerušení řízení dle ustanovení § 109 odst. 2, písm. a) o.s.ř. a sdělil soudu, že se svým zastoupením v řízení výslovně nesouhlasí. Správný je rovněž závěr soudu prvního stupně o tom, že v dané právní věci nepřichází v úvahu jiné opatření, tedy dlužníkem navrhované přerušení řízení podle § 109 odst. 2, písm. a) o.s.ř., neboť přerušení

řízení v insolvenčním řízení není dle ustanovení § 84 odst. 1, část první věty před středníkem IZ, přípustné.

Soud prvního stupně tedy postupoval správně v souladu s ustanovením § 29 odst. 3 o.s.ř. tak, že dlužníku ustanovil pro řízení opatrovníka z řad advokátů a současně z řad insolvenčních správců.

Je nedůvodná námitka dlužníka, že jej ustanovený opatrovník nemůže v řízení řádně zastupovat a hájit jeho práva v řízení, neboť nezná problematiku případu a nemá k dispozici důkazy k řádnému zastoupení. Soud prvního stupně ustanovil dlužníku opatrovníka v podobě advokáta a v podobě insolvenčního správce, tedy ustanovil dlužníku osobu znalou práva a znalou problematiky insolvenčního řízení, tedy dostatečně právně erudovanou k tomu, aby odborně hájila práva dlužníka v insolvenčním řízení. Povinnost advokáta chránit a prosazovat oprávněné zájmy klienta a jeho práva a řídit se jeho pokyny vyplývá advokátu rovněž ze zákona o advokacii (§ 16 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., v platném znění). V této souvislosti je advokát rovněž povinen spojit se s klientem a vyžádat si od něho potřebná vysvětlení, informace a doklady.

K námitce dlužníka, že se jeho zdravotní stav postupně zlepšuje a že se bude schopen v dohledné době účastnit jednání, je třeba uvést následující. Opatrovník ustanovený účastníku dle ustanovení § 29 odst. 3 o.s.ř. vykonává svou funkci vždy jen po takovou dobu, po kterou trvá důvod, pro který byl do funkce ustanoven. Jestliže takový důvod v průběhu řízení odpadne (dlužníku zdravotní stav dovolí účastnit se řízení), funkce opatrovníka bez dalšího zaniká, jeho oprávnění zastupovat účastníka tím končí a soud nadále jedná s účastníkem. O odvolání opatrovníka není ani třeba vydávat žádné rozhodnutí. Odvolací soud dále poukazuje na ustanovení § 50b odst. 4, písm. d) o.s.ř., podle něhož byl-li účastníku ustanoven opatrovník pro to, že se nemůže z jiných zdravotních důvodů než pro postižení duševní poruchou nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení, veškeré soudní písemnosti se doručují rovněž účastníku. O všech úkonech v řízení bude tedy dlužník soudem informován a dlužník může, pokud mu to zdravotní stav dovolí, reagoval na výzvy soudu, případně se účastnit všech jednání.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. o ustanovení opatrovníka dlužníku jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 29. března 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu