3 VSOL 719/2013-A-57
KSBR 40 INS 2743/2012 3 VSOL 719/2013-A-57

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka FOLTEST s.r.o., se sídlem Brno, Veveří 365/46, PSČ 602 00, identifikační číslo: 28312562, zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem Liberec III.-Jeřáb, 1. máje 535/50, PSČ 460 02, o insolvenčním návrhu věřitele STAPPA mix, spol. s r.o., se sídlem Brno, Heršpická 11, PSČ 639 00, identifikační číslo: 18825729, zastoupeného Mgr. Petrem Pařilem, advokátem se sídlem Brno, Veveří 46, PSČ 602 00, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.7.2013, č.j. KSBR 40 INS 2743/2012-A-39,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. pot vr z uje .

Odův odně ní:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zjistil úpadek dlužníka FOLTEST s.r.o. (výrok I.), insolvenční správkyní ustanovil Ing. Janu Polachovou (výrok II.), učinil (ve výrocích III. až IX. a ve výroku XI.) nezbytné výzvy a oznámení dle § 136 odst. 2, písm. c) až i) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uložil věřiteli, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo kolkovými známkami soudní poplatek ve výši 2.000 Kč (výrok IX.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uzavřel, že má za osvědčené aktivní věcnou legitimaci věřitele a jeho splatné pohledávky, a osvědčen byl i úpadek dlužníka, a to jak ve formě platební neschopnosti, tak předlužení. Vyšel ze zjištění, že dlužník v písemném uznání závazku ze dne 16.12.2011 výslovně uznal vůči věřiteli závazek v celkové výši 1.206.885 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené ceny betonových směsí, ceny dopravy a čerpání betonu, tak jak byly tyto ceny vyúčtovány fakturami, z nichž první byla splatná dne 7.7.2010 a poslední 25.12.2011. Údaje o všech těchto fakturách, které jsou označeny v tomto písemném uznání závazku, jsou obsaženy i v seznamu závazků (jenž je opatřen podpisem dlužníka a prohlášením o jeho správnosti a úplnosti), který byl předložen insolvenčnímu soudu dne 29.8.2012 a zahrnuje závazky dlužníka ke dni 19.8.2012. Po zahájení insolvenčního řízení přihlásil do insolvenčního řízení (přihláškou pohledávky č. 3) věřitel Augustin Matlocha, Karlovy Vary, Blahoslavova 676/26, identifikační číslo: 68773846, pohledávky v celkové výši 287.252,85 Kč, přičemž část těchto přihlášených pohledávek ve výši 123.380 Kč s příslušenstvím byla přiznána platebním rozkazem Krajského soudu v Brně ze dne 23.9.2011, č.j. 41 Cm 77/2011-13, který nabyl právní moci dne 1.11.2011. Věřitel Kalivoda DC s.r.o., se sídlem Děčín XVII., 5. května 42, identifikační číslo: 28680065 přihlásil (přihláškou pohledávky č. 4) pohledávky celkem ve výši 1.110.600 Kč, z těchto přihlášených pohledávek přitom pohledávka ve výši 90.000 Kč byla splatná dne 28.10.2011. Tyto pohledávky celkem ve výši 1.110.600 Kč dlužník podle písemného uznání závazku ze dne 5.1.2012 výslovně uznal co do důvodu i výše. Přihláškou pohledávky (přihláška pohledávky č. 10) přihlásil do insolvenčního řízení další věřitel Tabson s.r.o., se sídlem Brno, Zahradní 395/5, identifikační číslo: 28333420 pohledávky celkem ve výši 882.018 Kč, s tím, že z těchto pohledávek nejdříve splatná pohledávka ve výši 57.612 Kč byla splatná dne 9.8.2011. Dlužník v písemném uznání závazku ze dne 6.1.2012 uvedené pohledávky celkem ve výši 882.018 Kč rovněž uznal co do důvodu i výše. Ke dni rozhodování soudu prvního stupně se přitom do insolvenčního řízení dlužníka přihlásilo 18 věřitelů s pohledávkami celkem ve výši 9.985.343,34 Kč. Podle dalších zjištění soudu prvního stupně (která učinil jednak ze seznamu závazků dlužníka ke dni 31.12.2011, a dále z aktualizovaných seznamů, které dlužník předložil) činila výše závazků dlužníka ke dni 31.12.2011 12.751.549,60 Kč a ke dni 19.8.2012 13.168.546,93 Kč. Hodnota movitého majetku činila 255.519,83 Kč (součet drobného a dlouhodobého majetku), pohledávky evidoval dlužník celkem ve výši 2.402.035,11 Kč. I podle vyjádření samotného dlužníka jeho závazky v době podání insolvenčního návrhu přesahovaly 13 mil. Kč a jeho majetek včetně pohledávek nepřevyšoval hodnotu 3 mil. Kč. Na základě těchto zjištění pak soud prvního stupně uzavřel, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti podle ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2 IZ a že je i předlužen ve smyslu ustanovení § 3 odst. 3 IZ. Obranu dlužníka proti insolvenčnímu návrhu shledal soud prvního stupně nedůvodnou. V této souvislosti uvedl, že věřitel nejednal šikanózně, pokud v rámci zahájeného insolvenčního řízení usiluje o vymožení svých pohledávek splatných více jak tři měsíce a uznaných dlužníkem, přičemž si opatřil i konkrétní informace o dalším věřiteli dlužníka a jeho splatných pohledávkách (věřitel EVMA, spol. s r.o., identifikační číslo: 27733220). Podle soudu prvního stupně rozhodnutí podat insolvenční návrh není libovolnou volbou mezi zahájením nalézacího či insolvenčního řízení, nýbrž musí být zejména podloženo odůvodněným přesvědčením věřitele (insolvenčního navrhovatele) o úpadku dlužníka, jež se zakládá na objektivních informacích, které si věřitel za účelem zahájení insolvenčního řízení opatřil. Tyto zásady přitom insolvenční navrhovatel dodržel a jeho rozhodnutí podat insolvenční návrh tudíž lze mít za odpovědné.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Byť dlužník v podaném odvolání výslovně neuvedl, proti kterým výrokům usnesení soudu prvního stupně směřuje, je zjevné, že se jím napadá rozhodnutí soudu prvního stupně o zjištění úpadku dlužníka, to je výrok I. a související výrok II. o ustanovení insolvenčního správce. Odvolatel soudu prvního stupně vytýká, že jednak nepřihlížel k důkazům a argumentům, které v řízení předložil, a že dalšími námitkami dlužníka, že nebyly splněny podmínky podle ustanovení § 97 odst. 2 IZ, se nezabýval vůbec. V této souvislosti odvolatel namítá, že insolvenční návrh byl podán cestou právního zástupce navrhovatele na základě plné moci, udělené tomuto právnímu zástupci dne 18.10.2010, to je v době, kdy dlužník teprve do obchodního vztahu s navrhovatelem vstupoval. Podle názoru odvolatele insolvenční navrhovatel zcela jistě v roce 2010 nezmocnil svého právního zástupce k podání insolvenčního návrhu v roce 2012, není tedy prokázána vážnost takto udělené plné moci pro insolvenční řízení. Insolvenční návrh tudíž neobsahuje veškeré potřebné náležitosti stanovené insolvenčním zákonem, neboť není splněna podmínka podle ustanovení § 97 odst. 2. V další části svého odvolání opakuje odvolatel tytéž námitky, které uplatnil již ve svém vyjádření k insolvenčnímu návrhu ze dne 27.8.2012 (jež bylo soudu prvního stupně doručeno dne 29.8.2012). Uvádí, že dne 13.1.2012 uzavřel dlužník se společností FORT kapitál, a.s.-v likvidaci, identifikační číslo: 44963441 kupní smlouvu o převodu vlastnictví k nemovitostem a kupní smlouvu o převodu vlastnictví k movitým věcem, na jejichž základě měly na dlužníka přejít nemovité a movité věci, a to v celkové hodnotě cca 125 mil. Kč. Nákupní cena těchto movitých a nemovitých věcí byla sjednána ve výši 40 mil. Kč. Financování nákupu těchto věcí bylo zajištěno na základě smlouvy o půjčce ze dne 21.9.2011, uzavřené mezi dlužníkem a společností Alumpro s.r.o., identifikační číslo: 41602668, na základě které se společnost Alumpro s.r.o. zavázala půjčit dlužníkovi částku ve výši 25 mil. Kč na nákup nemovitostí ve vlastnictví společnosti FORT kapitál, a.s.-v likvidaci a na úhradu závazků dlužníka a dále na základě smlouvy o úvěru č. 105015/2.1./2011, uzavřené dne 2.11.2011 mezi dlužníkem a Evropsko-ruskou bankou a.s., identifikační číslo: 28428943, v celkové výši 30 mil. Kč. Na základě těchto smluv měl dlužník prokazatelně zajištěn a schválen úvěr a půjčky v celkové výši 55 mil. Kč, přičemž na nákup nemovitých a movitých věcí byla určena částka 40 mil. Kč, zbývající částka 15 mil. Kč byla určena na úhradu všech dosavadních závazků dlužníka a dále jako část provozního kapitálu na obnovení činnosti lomu Černětice-Volyně-kupované nemovitosti. Další kapitál měl být získán prodejem již připraveného kameniva v areálu lomu Černětice-Volyně, který zde je připraven k okamžitému odběru a úhradou stávajících pohledávek dlužníka. Vzhledem k tomu, že insolvenční navrhovatel podal na dlužníka insolvenční návrh, k realizaci nákupu nemovitých a movitých věcí nedošlo, neboť nemohly být splněny podmínky pro čerpání úvěru u Evropsko-ruské banky, a.s., když v důsledku podání insolvenčního návrhu odstoupila společnost Alumpro s.r.o. od smlouvy o půjčce a bylo tak znemožněno plnit odkládací podmínky stanovené ve smlouvě o úvěru ze dne 2.11.2011. Úvěr měl být přitom čerpán do 2.3.2012, zbytek půjčky od společnosti Alumpro s.r.o. následně po zápisu kupovaných nemovitostí do katastru nemovitostí. Odvolatel (stejně jako v podaném vyjádření ze dne 27.8.2012) poukazuje na to, že je sice pravda, že v době podání insolvenčního návrhu evidoval neuhrazené závazky v celkové výši 13.946.543,18 Kč, evidoval však i pohledávky celkem ve výši cca 2.402.035,11 Kč. Uskutečněním nákupu nemovitostí a movitých věcí by navýšil své jmění na částku cca 125 mil. Kč, při investicích 40 mil. Kč, nemluvě o zásobách těžebního kamene a výtěžnosti kamenolomu v následujících letech. Peníze na nákup nemovitostí a movitých věcí měl dlužník zajištěny, stejně tak měl i na úhradu všech svých splatných závazků. I z tohoto důvodu dlužník uznal vůči insolvenčnímu navrhovateli svůj dluh písemností ze dne 16.12.2011, neboť si byl vědom toho, že svému závazku dostojí. Podle názoru odvolatele nebyl v době podání insolvenčního návrhu v úpadku ve smyslu insolvenčního zákona, finanční situace byla všem věřitelům známa a pouze vinou insolvenčního navrhovatele nedošlo k realizaci nákupu nemovitých a movitých věcí a tím k úhradě závazků dlužníka. I kdyby dlužník neuhradil navrhovateli z volných prostředků úvěru tento závazek, mohl se navrhovatel v budoucnu kdykoliv případným exekučním titulem uspokojit na majetku dlužníka. Podle odvolatele nebyly v době podání insolvenčního návrhu splněny podmínky ustanovení § 3 IZ, zejména ustanovení § 3 odst. 2, písm. c) IZ. Insolvenční navrhovatel ani žádný z věřitelů nemají exekuční titul, na jehož základě by mohlo dojít k uspokojení jejich pohledávek v rámci exekuce. Než by takový exekuční titul získali, byl by majetek odvolatele dostatečný k uspokojení případných pohledávek, nehledě k tomu, že v dohledné době se odvolatel chystal uhradit všechny své závazky a měl k tomu prokazatelně přislíbené prostředky. Odvolatel tak vnímá podání insolvenčního návrhu jako zjevně nepřiměřený a protiprávní postup při vymáhání pohledávky insolvenčního navrhovatele. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se insolvenční návrh zamítá.

Insolvenční navrhovatel navrhl usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdit.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 3 odst. 3 IZ, dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku.

Podle ustanovení § 97 IZ, insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh; zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu (odstavec 1). Insolvenční návrh musí být opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím uznávaným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (odstavec 2). Insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník (odstavec 3).

Podle ustanovení § 136 odst. 1 IZ, insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Odvolací soud především konstatuje, že soud prvního stupně na základě provedeného dokazování učinil úplná a správná skutková zjištění (správnost těchto zjištění ostatně odvolatel v podaném odvolání ani nezpochybňuje), z nichž odvolací soud při svém rozhodování také vychází. Odvolací soud se pak ztotožňuje se soudem prvního stupně i v právním posouzení věci.

V přezkoumávané věci navrhující věřitel prokázal ke dni podání insolvenčního návrhu svoji aktivní věcnou legitimaci, když doložil, že má vůči dlužníkovi splatné pohledávky v celkové výši 1.206.885 Kč (s příslušenstvím) z titulu nezaplacené ceny betonových směsí a ceny dopravy a čerpání betonu, které dlužník písemně dne 16.12.2011 uznal. Nejdříve splatná část těchto pohledávek přitom byla splatná již dne 7.7.2010, nejpozději splatná část pohledávek byla splatná dne 25.12.2011. Navrhující věřitel tak prokázal své oprávnění podat insolvenční návrh, neboť doložil existenci splatné pohledávky vůči dlužníkovi.

Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že byla osvědčena existence i dalších věřitelů dlužníka, a to věřitele Augustina Matlocha, který přihlásil do insolvenčního řízení-mimo jiné-i vykonatelnou pohledávku ve výši 123.380 Kč, věřitele Kalivoda DC s.r.o., který do insolvenčního řízení přihlásil pohledávky celkem ve výši 1.110.600 Kč, jež byly dlužníkem písemně uznány, s tím, že část těchto pohledávek byla splatná dne 28.10.2011, a věřitele Tabson, s.r.o., který do insolvenčního řízení přihlásil pohledávky celkem ve výši 882.018 Kč, jež byly dlužníkem vůči tomuto věřiteli rovněž písemně uznány, přičemž z těchto pohledávek nejdříve splatná pohledávka byla splatná dne 9.8.2011.

Za tohoto stavu věci odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že dlužník se nachází v úpadku, neboť má více věřitelů, vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit, protože své závazky (s ohledem na data jejich splatnosti) neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a § 3 odst. 2, písm. b/ IZ).

Námitka odvolatele, že v době podání insolvenčního návrhu nebyla splněna podmínka úpadku podle ustanovení § 3 odst. 2, písm. c) IZ, je bez významu.

Nutno zdůraznit, že pro naplnění úpadku formou insolvence stačí splnění jen jedné z podmínek uvedených v § 3 odst. 2, písm. a) až d) IZ. V této věci k tomu došlo naplněním podmínky uvedené v ustanovení § 3 odst. 2, písm. b) IZ, tj. neplnění peněžitých závazků dlužníkem po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (srov. také závěry v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26.3.2009, č.j. KSOS 14 INS 3360/2008, 3 VSOL 36/2009-A-28).

Námitkou odvolatele, koncentrující se do tvrzení, že v době podání insolvenčního návrhu předlužen nebyl, se odvolací soud již blíže nezabýval (a správnost závěrů soudu prvního stupně v tomto směru nepřezkoumával), neboť by to bylo s ohledem na závěr, že v řízení bylo osvědčeno naplnění všech znaků úpadku dlužníka ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ nadbytečné.

Nedůvodná je i námitka odvolatele, že podaný insolvenční návrh neobsahuje veškeré náležitosti, neboť není splněna podmínka podle ustanovení § 97 odst. 2 IZ.

Insolvenční návrh, jímž bylo insolvenční řízení v této věci dne 6.2.2012 zahájeno, je opatřeno uznávaným elektronickým podpisem zástupce insolvenčního navrhovatele, advokáta Mgr. Petra Pařila, který za insolvenčního navrhovatele, věřitele STAPPA mix, spol. s r.o., podal insolvenční návrh na základě současně předložené plné moci ze dne 18.10.2010, jako průkazu zastoupení, jež je opatřena úředně ověřeným podpisem jednatele společnosti STAPPA mix, spol. s r.o. Udělená plná moc je formulována tak, že insolvenční navrhovatel zmocnil advokáta k tomu, aby ho zastupoval ve všech právních věcech a aby v těchto věcech vykonával veškeré úkony, zejména přijímal doručované písemnosti, podával návrhy a žádosti, uzavíral smíry a narovnání, uznával uplatněné nároky, vzdával se nároků, podával opravné prostředky nebo námitky a vzdával se jich, vymáhal nároky, plnění nároků přijímal, jejich plnění potvrzoval, to vše i tehdy, když je zapotřebí zvláštní plné moci.

Podle ustanovení § 25 odst. 1 o.s.ř. platí, že advokátu lze udělit pouze procesní plnou moc, tj. plnou moc pro celé řízení. Procesní plná moc je ze své povahy všeobecnou (generální) plnou mocí, neboť pověřuje advokáta k provádění různých úkonů, jež nelze předem určit ani co do povahy, ani co do počtu. Jediným omezením je soudní řízení, v němž má advokát zmocnitele zastupovat.

Jestliže-jako v tomto případě-je udělená procesní plná moc formulována tak, že opravňuje advokáta k zastupování zmocnitele ve všech právních věcech , pak opravňuje advokáta k zastupování insolvenčního navrhovatele v jakémkoli řízení před soudem, to je i v řízení insolvenčním (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.8.2012, sp.zn. 20 Cdo 738/2011, jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). Skutečnost, že tato plná moc opravňující advokáta Mgr. Petra Pařila k zastupování insolvenčního navrhovatele byla udělena již dne 18.10.2010 je přitom z hlediska závěru, že advokát Mgr. Petr Pařil byl oprávněn k podání insolvenčního návrhu za věřitele STAPPA mix, spol. s r.o., bez významu.

Správný je i výrok II. odvoláním napadeného usnesení o ustanovení insolvenční správkyně. Dlužník neuvedl v odvolání žádnou způsobilou námitku ve smyslu ustanovení § 26 IZ, tj. netvrdil, že by Ing. Jana Polachová nesplňovala podmínky pro ustanovení do funkce insolvenčního správce nebo byla ve věci podjatá.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; insolvenčnímu navrhovateli, insolvenční správkyni a dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem,

přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení tohoto usnesení.

V Olomouci dne 31. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu