3 VSOL 718/2014-A-10
KSBR 45 INS 16123/2014 3 VSOL 718/2014-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníků-manželů Josefa Šumichrásta, nar. 12.10.1968, bytem v Břežanech 76, PSČ: 671 65 a Kateřiny Šumichrástové, nar. 7.7.1978, bytem tamtéž, o insolvenčním návrhu dlužníků spojeném se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.6.2014, č.j. KSBR 45 INS 16123/2014-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkům, aby ve lhůtě 3 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu prvního stupně specifikovaný ve výroku rozhodnutí nebo v hotovosti na pokladnu soudu. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že prověřil výpisem z registru ekonomických subjektů, že dlužník je veden jako podnikatel. Na základě výpisu ze dne 16.6.2014 zjistil, že dlužník je fyzická osoba, podnikající od 10.5.2006 dle živnostenského zákona nezapsaná v obchodním rejstříku. To, že dlužník podniká, sám také tvrdil ve svém návrhu a uvedl, že má závazky ve výši 314.152 Kč pocházející z podnikání. Soud uzavřel, že dlužník je povinen tvrdit již v návrhu, že je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, tedy že je fyzickou osobou-podnikatelem, která nemá dluhy z podnikání v souladu s ust. § 389 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona. Pokud má dluhy z podnikání, je povinen doložit skutečnosti potvrzující, že se jedná o dluhy z podnikání, které nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením podle ust. § 389 odst. 2, písm. a) až c) insolvenčního zákona. Soud uvedl, že v projednávané věci nelze úpadek dlužníků řešit oddlužením, protože dlužník má dluhy z podnikání, které brání řešení jeho úpadku oddlužením, a současně nedoložil, že jde o dluhy ve smyslu § 389 odst. 2 insolvenčního zákona. Návrh na povolení oddlužení by byl proto zamítnut a jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníků zůstává konkurs. Účelem zálohy je umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Za takové náklady lze především požadovat poštovné a platby za telekomunikační služby, cestovné, náklady na soupis majetkové podstaty, na zajištění a správu majetku, pořízení znaleckých posudků apod. Bez pohotových finančních prostředků zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení nemůže správce svoji funkci řádně vykonávat. Z návrhu nevyplývá, že by dlužníci měli k dispozici pohotové finanční prostředky, proto soud rozhodl tak, že jim uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci včasné odvolání, ve kterém namítali, že s ohledem na svou finanční situaci nejsou schopni zálohu ve výši 50.000 Kč zaplatit. Tvrdí, že se nachází ve velice tíživé finanční situaci, kdy nejsou schopni hradit své závazky, proto podali ke Krajskému soudu v Brně insolvenční návrh a situaci se snaží řešit, částka 50.000 Kč je však pro ně velmi vysoká a nejsou schopni ji uhradit, museli by si vzít půjčku. Z toho důvodu žádají, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že jim umožní zaplatit zálohu ve splátkách, když by byli schopni zaplatit první platbu ve výši 5.000 Kč a zbývající částku žádají rozdělit na 60 splátek.

Podle ust. § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníků není důvodné.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno k návrhu dlužníků, kteří podali insolvenční návrhy spojené se společným návrhem manželů na povolení oddlužení a navrhovali, aby soud rozhodl o jejich úpadku a schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře. Uvedli, že mají 16 závazků u 13 věřitelů, které nejsou schopni splácet z důvodu vyčerpání finančních prostředků k plnění svých závazků. Celkový součet závazků, které nejsou z podnikání, činí 1.467.669,30 Kč; z toho zajištěné přestavují 675.484,86 Kč a nezajištěné 792.184,50 Kč; celkový součet závazků, které jsou z podnikání, je 314.152 Kč. Dlužník uvedl, že je osobou samostatně výdělečně činnou s měsíčním příjmem zhruba 12.000 Kč, dlužnice uvedla, že je v zaměstnaneckém poměru a její předpokládaný měsíční příjem je 10.000 Kč. Jako hodnotu nezajištěného majetku uvedli 3.600 Kč a hodnotu zajištěného majetku 618.200 Kč. Ze seznamu závazků vyplývá, že dlužník uvedl 2 závazky, které pochází z jeho podnikatelské činnosti, a to závazek vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR ve výši 117.620 Kč a dále závazek vůči Okresní správě sociálního zabezpečení ve výši 196.532 Kč.

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak, to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ust. § 389 odst. 1 IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobou, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ust. § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1, písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ust. § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

S účinností od 1.1.2014 může návrh na povolení oddlužení podat fyzická osoba-nepodnikatel, jakož i fyzická osoba-podnikatel, ovšem pouze za předpokladu, že nemají dluhy z podnikání, popřípadě, že se jedná o takové dluhy z podnikání, které nebrání řešení dlužníkova úpadku oddlužením tak, jak vyplývá z ust. § 389 odst. 2 IZ. V přezkoumávané věci dlužníci podali insolvenční návrhy spojené se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, přičemž manžel -dlužník uvedl, že je osobou samostatně výdělečně činnou a v insolvenčním návrhu, jakož i v seznamu závazků uvedl, že má dluhy z podnikání v celkové výši 314.152 Kč; podle seznamu závazků se jedná o dluh vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR se sídlem v Praze, a dále o dluh vůči Okresní správě sociálního zabezpečení se sídlem ve Znojmě. Jak správně uvedl soud prvního stupně, dlužníci v podaném insolvenčním návrhu netvrdí žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno usuzovat, že se jedná o dluhy, které nebrání řešení úpadku oddlužením ve smyslu ust. § 389 odst. 2 insolvenčního zákona. Jinak řečeno, dlužník v podaném návrhu na povolení oddlužení, který má dluhy z podnikání, netvrdí, že by měl souhlas svých věřitelů, vůči kterým má dluhy z podnikání s tím, aby jeho případný úpadek byl řešen oddlužením. Za této situace soud prvního stupně správně uzavřel, že dlužník není ve smyslu ust. § 390 odst. 3 IZ osobou, která je oprávněna podat návrh na povolení oddlužení; návrh dlužníků na povolení oddlužení by byl proto odmítnut a současně by bylo třeba rozhodnout o způsobu řešení jejich úpadku konkursem (§ 396 IZ).

Pro případ řešení úpadku dlužníků konkursem je na místě, jak správně uzavřel soud prvního stupně, aby dlužníci zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení. Dlužníci nemají k dispozici pohotové finanční prostředky, majetek movitý je pouze nepatrné hodnoty a nemovitý majetek slouží k zajištění pohledávek zajištěných věřitelů. Soud správně uvedl, že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. Záloha by měla sloužit též jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by se majetek dlužníků nepodařilo zpeněžit v rozsahu, ze kterého by mohly být též hrazeny náklady insolvenčního správce, to je zejména jeho odměna a hotové výdaje. V případě řešení úpadku dlužníků konkursem pouze minimální odměna insolvenčního správce s odkazem na ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů činí 45.000 Kč, přičemž nutno počítat též ještě s částkou hotových výdajů insolvenčního správce. Záloha v maximální výši 50.000 Kč je s ohledem na poměry dané věci odpovídající. Žádosti dlužníků o možnost zaplacení zálohy ve splátkách není možné vyhovět, protože záloha na náklady insolvenčního řízení (jejíž smysl a účel je vyložen výše) je pro činnost insolvenčního správce potřebná (a měl by ji mít tudíž k dispozici) bezprostředně po rozhodnutí o úpadku.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům se však též doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 25. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu