3 VSOL 717/2013-B-11
KSBR 40 INS 1775/2013 3 VSOL 717/2013-B-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Markéty anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolní Dunajovice, Hlavní 103, PSČ 691 85, o způsobu řešení úpadku dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.7.2013 č.j. KSBR 40 INS 1775/2013-B-6

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, neschválil oddlužení dlužnice Markéty anonymizovano (výrok I.) a na majetek dlužnice prohlásil konkurs (výrok II.), který je považován za nepatrný (výrok III.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dne 23.1.2013 bylo u Krajského soudu v Brně zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu dlužnice, která se domáhala rozhodnutí o úpadku. S insolvenčním návrhem dlužnice spojila návrh na povolení oddlužení. Usnesením ze dne 24.5.2013 č.j. KSBR 40 INS 1775/2013-A-9 soud zjistil úpadek dlužnice a povolil její oddlužení. Současně ustanovil insolvenční správkyní Mgr. Sofii Pondikasovou, vyzval věřitele k přihlášení svých pohledávek ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí a úpadku a nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů. Do insolvenčního řízení se včas přihlásili čtyři nezajištění věřitelé s pohledávkami v celkové výši 711.302,76 Kč, všechny přihlášené pohledávky byly na přezkumném jednání konaném dne 17.7.2013 zjištěny. Ze zprávy o činnosti insolvenční správkyně bylo zjištěno, že dlužnice není vlastníkem dalšího majetku, než který uvedla v insolvenčním návrhu, pobírá mzdu od obchodní společnosti Vinofrukt, a.s., identifikační číslo: 48530301, avšak ze mzdových listů je obtížné stanovit průměrnou mzdu, neboť dlužnice je často nemocná nebo se stará o svého nezletilého syna. Ze seznamu majetku předloženého dlužnicí spolu s insolvenčním návrhem bylo zjištěno, že dlužnice vlastní movité věci-vybavení domácnosti a mobilní telefon v hodnotě 10.100 Kč. Z návrhu na povolení oddlužení a připojených listin, dokládajících údaje o příjmech dlužnice, bylo zjištěno, že dlužnice má vyživovací povinnost k jednomu nezletilému dítěti, její průměrná čistá mzda za období od června do prosince 2012 činila 11.193 Kč, za období od června do září 2012 (kdy mzda nebyla krácena z důvodu nemoci dlužnice či péče o dítě) činila 12.401 Kč. Na schůzi věřitelů konané dne 17.7.2013 dlužnice uvedla, že nemá ve svém blízkém okolí nikoho, kdo by jí poskytoval peněžitý dar. Poté, co soud citoval ustanovení § 405 odst. 1, § 395 odst. 1, písm. b) a § 398 odst. 1 a odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), vyložil, že podle insolvenčního zákona je dlužník povinen jak při oddlužení splátkovým kalendářem, tak při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty uhradit svým nezajištěným věřitelům minimálně 30 % jejich pohledávek. S ohledem na hodnotu majetku dlužnice však není možné oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, a není možné ani oddlužení plněním splátkového kalendáře. Ze mzdy dlužnice ve výši 12.401 Kč při zohlednění jedné vyživovací povinnosti činí měsíční srážka pro oddlužení 3.213 Kč, což za pět let představuje částku 192.780 Kč. Od této částky je třeba odečíst zálohy na odměnu a zálohy na hotové výdaje insolvenční správkyně ve výši 65.340 Kč včetně 21% DPH. Nezajištěným věřitelům by se tak dostala částka 127.440 Kč, to je 17,92 % jejich pohledávek. U dlužnice jsou tudíž dány skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, neboť nezajištěným věřitelům se za dobu pěti let nedostane částka odpovídající alespoň 30 % jejich pohledávek. Insolvenční soud proto oddlužení ve smyslu ustanovení § 405 odst. 1 IZ neschválil. Podle ustanovení § 405 odst. 2 IZ rozhodl soud současně o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem, který dle ustanovení § 314 odst. 1 IZ bude projednáván jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, přičemž podle obsahu podaného odvolání je zřejmé, že se jím napadají výroky I. a II. Dlužnice namítala, že hypoteční úvěr na koupi domu sjednali s bývalým přítelem v roce 2004, v roce 2005 vztah ukončili, dům včetně hypotéky převedli na nového majitele, a Komerční banka, a.s. s převodem souhlasila. Odvolatelce proto není známo, proč nyní požaduje úhradu uvedené částky po ní, hypoteční úvěr byl jištěný nemovitostí a byli uvedeni další tři dlužníci. Odvolatelka zdůraznila, že osm let ji Komerční banka, a.s. nekontaktovala, ona sama neměla tušení, že úvěr není splácen, proto jej neuvedla ani v seznamu závazků. Podle názoru odvolatelky postup banky není poctivý a je v rozporu s poctivým obchodním stylem , dlužníkem je nyní vlastník nemovitosti. Soud tuto skutečnost nesprávně posoudil. Navrhla proto, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužnici povoluje oddlužení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, to je ve výrocích I. a II., jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno u Krajského soudu v Brně dne 23.1.2013 k návrhu dlužnice, která podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. O insolvenčním návrhu rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 24.5.2013 č.j. KSBR 40 INS 1775/2013-A-9, jímž zjistil úpadek dlužnice, rozhodl, že se povoluje oddlužení dlužnice, insolvenční správkyní ustanovil Mgr. Sofii Pondikasovou, vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, učinil další výzvy dle insolvenčního zákona a nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů na den 17.7.2013. V mezidobí, dne 12.7.2013, došla soudu prvního stupně zpráva o činnosti insolvenčního správce ze dne 11.7.2013, v níž insolvenční správkyně-mimo jiné-sdělila, že sestavila seznam pohledávek, který současně doručila insolvenčnímu soudu spolu s oznámením o čase a místě, kdy je možné do něj nahlížet. Dále sdělila, že do insolvenčního řízení se jako první přihlásil věřitel Komerční banka, a.s. s pohledávkou ve výši 596.731,77 Kč, jehož dlužnice ve svém návrhu neoznačila. Podle dalších údajů ve zprávě k tomu dlužnice při jednání s insolvenční správkyní uvedla, že hypoteční úvěr sloužil na koupi nemovitosti, a vzala si jej spolu se svým tehdejším partnerem, poté, co se rozešli, převedla vlastnická práva k nemovitosti spolu s úvěrem na nynějšího vlastníka nemovitosti a nadále se o věc nestarala. V této zprávě insolvenční správkyně rovněž uvedla, že ze mzdových listů dlužnice je obtížné stanovit průměrnou mzdu vzhledem k tomu, že je často nemocná, případně se stará o nemocného nezletilého syna. I pokud by však vycházela z nejvyšší možné průměrné mzdy je zřejmé, že dlužnice není schopna-pokud by byl uznán závazek věřitele Komerční banka, a.s.-splnit 30 % svých závazků. Z protokolu o přezkumném jednání a z protokolu o schůzi věřitelů, jež se konaly dne 17.7.2013, a jichž se zúčastnila osobně i dlužnice, vyplývá, že byly přezkoumány přihlášené pohledávky věřitelů č. 1 (věřitel Komerční banka, a.s. se sídlem Praha 1, Na Příkopě 969/33, identifikační číslo: 45317154) až č. 4, a bylo konstatováno, že přihlášené pohledávky byly zjištěny, s tím, že výsledky přezkumného jednání zapsala insolvenční správkyně do upraveného seznamu přihlášených pohledávek, který je nedílnou součástí protokolu. Na schůzi věřitelů (jíž se nezúčastnil žádný z přihlášených věřitelů), poté, co bylo rozhodnuto o tom, že funkci věřitelského výboru bude vykonávat insolvenční soud, přednesla insolvenční správkyně svou zprávu o dosavadní činnosti a hospodářské situaci dlužnice (doplněnou zprávu, jež byla založena do spisu), k níž uvedla, že u dlužnice shledala skutečnosti ve smyslu ustanovení § 403 odst. 1 IZ odůvodňující zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, neboť v současné době by dlužnice uhradila nezajištěným věřitelům 24 % jejich pohledávek, a navrhla prohlásit na majetek dlužnice konkurs. K dotazu insolvenčního soudu pak dlužnice uvedla, že nemá nikoho, kdo by jí poskytoval peněžitý dar. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ platí, že insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 398 IZ, oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odstavec 1). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (odstavec 3).

Podle ustanovení § 405 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Shora citované ustanovení § 395 IZ vymezuje podmínky, za nichž lze dlužníku (subjektivně k tomu legitimovanému dle § 389 odst. 1 IZ) umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením. Tyto podmínky přípustnosti oddlužení soud zkoumá jak ve stádiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení, jež následuje po povolení oddlužení. Nutno vyjít z toho, že insolvenční soud povoluje oddlužení bez ingerence věřitelů (bez jejich souhlasu), a proto je jim současně garantem, že nepřipustí takové oddlužení, které nemělo být ani povoleno.

Dospěje-li soud po vydání rozhodnutí o povolení oddlužení z podnětu přihlášených věřitelů, insolvenčního správce nebo z vlastní činnosti k poznatku, že je dána některá ze zákonných překážek, jež povolení oddlužení brání, oddlužení neschválí (§ 405 odst. 1 IZ).

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že oddlužení dlužnice nelze provést zpeněžením majetkové podstaty, neboť dlužnice vlastní pouze běžné vybavení domácnosti.

Při hodnocení schopnosti dlužnice vyhovět podmínkám pro povolení řešení jejího úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první, IZ a při úvaze, zda je dlužnice schopna splnit požadavek stanovený v § 395 odst. 1, písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Ze zprávy o dosavadní činnosti insolvenční správkyně (předložené insolvenčnímu soudu dne 17.7.2013 a založené do spisu) plyne, že ze mzdových listů dlužnice je sice obtížné stanovit její průměrnou čistou mzdu, neboť je často v pracovní neschopnosti, případně se stará o nemocné nezletilé dítě, nicméně, jak soud prvního stupně správně zjistil (a správnost tohoto zjištění dlužnice nezpochybňovala), za období od června do září 2012, kdy nebyla mzda dlužnice krácena z důvodu pracovní neschopnosti či péče o dítě, činila průměrná čistá měsíční mzda 12.401 Kč (za období od června do prosince 2012 11.193 Kč). Ze seznamu přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů (věřitel č. 1 Komerční banka, a.s. se sídlem Praha 1, Na Příkopě 969/33, identifikační číslo: 45317054, věřitel č. 2 PROFI CREDIT Czech, a.s. se sídlem Praha, Jindřišská 24/941, identifikační číslo: 61860069, věřitel č. 3 Home Credit a.s. se sídlem Brno, Moravské náměstí 249/8, identifikační číslo: 26978636 a věřitel č. 4 SMART Capital, a.s. se sídlem Olomouc, Hněvotínská 241/52, identifikační číslo: 26865297) vyplývá, že celková výše zjištěných pohledávek nezajištěných přihlášených věřitelů činí 711.302,76 Kč.

Závěr soudu prvního stupně, že dlužnici nelze povolit oddlužení plněním splátkového kalendáře, je správný. S ohledem na příjmy dlužnice (s tím, že se přitom vychází z nejvyšší průměrné čisté mzdy, jíž dlužnice dosáhla) 12.401 Kč, a s přihlédnutím k tomu, že dlužnice má vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, by měsíční srážka pro oddlužení představovala částku 3.212 Kč, což za dobu pěti let trvání oddlužení činí 192.720 Kč. Po odečtení odměny a výdajů insolvenční správkyně by dlužnice za dobu pěti let trvání oddlužení zaplatila-s ohledem na to, že insolvenční správkyně je plátcem DPH-svým věřitelům 127.380 Kč. S ohledem na celkovou výši nezajištěných závazků 711.302,76 Kč, by při takto zákonem určené výši splátek bylo věřitelům uhrazeno pouze 17,91 % jejich pohledávek.

Nutno zdůraznit, že požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů pojatých do oddlužení představuje (spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru) esenciální podmínku oddlužení.

Absentuje-li tato podmínka, o čemž není pochybnosti (odvolatelka správnost závěru soudu prvního stupně v tomto směru nezpochybňovala), soud prvního stupně správně podle ustanovení § 405 odst. 1 a odst. 2 IZ oddlužení dlužnice neschválil a prohlásil na majetek dlužnice konkurs.

Námitkami odvolatelky, koncentrujícími se do tvrzení, že hypoteční úvěr byl zajištěn zástavním právem na nemovitosti, a že dlužníkem je nynější vlastník této nemovitosti, se odvolací soud nezabýval, neboť tyto skutečnosti, odvolatelkou namítané, jsou v daném případě bez významu.

Z přihlášky pohledávky věřitele Komerční banka, a.s. vyplývá, že uvedený věřitel (věřitel č. 1) přihlásil do insolvenčního řízení nevykonatelnou pohledávku vůči dlužnici celkem ve výši 596.731,77 Kč, ve vztahu k níž uvedl, že důvodem vzniku této pohledávky je smlouva o hypotečním úvěru ze dne 26.5.2004 reg. č. 0671104241498 ve znění dodatků ze dne 23.7.2004 a ze dne 1.11.2005, a dále že tato pohledávka je na základě zástavní smlouvy k nemovitostem ze dne 26.5.2004 reg. č. 0671104611498 zajištěna zástavním právem na nemovitostech, v přihlášce pohledávky blíže označeným, jež jsou ve vlastnictví třetí osoby, tedy, že pohledávka je zajištěna jinak, než majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužnice. Jako pohledávka nevykonatelná a nezajištěná byla-jak plyne z údajů uvedených v seznamu přihlášených pohledávek-přezkoumána u přezkumného jednání dne 17.7.2013, insolvenční správkyní nebyla popřena (insolvenční správkyní byla uznána) a nepopřel ji ani z přihlášených věřitelů, takže se tato pohledávka považuje za zjištěnou (srov. ustanovení § 201 odst. 1, písm. a/ IZ).

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenční správkyni se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníkovi běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 28. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu