3 VSOL 716/2015-B-36
KSOS 8 INS 6569/2012 3 VSOL 716/2015-B-36

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Alice anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 5-Smíchov, Pod Barvířkou 2385/5, PSČ 150 00, o změnu rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.6.2015, č.j. KSOS 8 INS 6569/2012-B-29,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se po tv rz u je .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl žádost dlužnice o stanovení jiné výše měsíčních splátek při oddlužení plněním splátkového kalendáře. V důvodech rozhodnutí uvedl, že podáním ze dne 16.4.2015 požádala dlužnice o snížení měsíčních splátek, kterou odůvodňuje zejména zdravotním stavem svých dvou dcer a dále tím, že přišla o bydlení a následně o práci a musela se za novou prací přestěhovat do Prahy. Jestliže dlužník využije možnosti, aby mu soud stanovil nižší měsíční splátky než ty, k nimž by jinak byl při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen, je třeba, aby o to požádal již v návrhu na povolení oddlužení s tím, že návrh je třeba podat na předepsaném formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí předpis, přičemž formulář přímo obsahuje kolonku, jež je určena k podání žádosti o nižší splátky. Ustanovení § 398 odst. 4 IZ výslovně stanoví, že k později podané žádosti dlužníka o nižší splátky nelze přihlédnout. Z návrhu na povolení oddlužení dlužnice soud zjistil, že dlužnice o nižší splátky nepožádala, její žádost by však bylo možno vyhodnotit podle ustanovení § 407 odst. 3 IZ, tedy zda od vydání usnesení o schválení oddlužení nastala podstatná změna okolností, z níž soud vychází při schvalování oddlužení. Těmito okolnostmi podle závěru soudu prvního stupně jsou skutečnosti uvedené v ustanovení § 398 odst. 4 insolvenčního zákona. Mezi těmito kritérii však není sociální situace dlužníka, a to záměrně, neboť tu nelze řešit na úkor věřitelů (každé zvýšení částky pro dlužníka současně vede ke snížení částky pro věřitele). Soud nad rámec konstatoval, že úpadek dlužnice byl způsoben převážně neuváženými půjčkami, jejichž souhrn dosáhl výše 1.438.851,89 Kč a ze zpráv předkládaných insolvenční správkyní vyplývá, že k měsíci lednu 2015 uhradila dlužnice pohledávky nezajištěných věřitelů ve výši 193.481 Kč, což představuje 16,70 % jejich zjištěné výše s očekávaným uspokojením pouze 33,50 %. Soud z uváděných důvodů proto žádost dlužnice o stanovení jiné výše měsíčních splátek zamítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, ve kterém uvedla, že usnesení o snížení měsíčních splátek za použití ustanovení § 407 odst. 3 insolvenčního zákona lze vydat kdykoliv v průběhu doby, po kterou trvají účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, avšak pouze za situace, že se dlužníkovy poměry po schválení oddlužení změnily, a to podstatným způsobem oproti poměrům, které tu byly v době podání návrhu na povolení oddlužení, respektive schválení oddlužení. Musí jít o takovou změnu v osobních či majetkových poměrech dlužníka, která odůvodňuje změnu výše splátky pod její zákonnou výši, jde zejména o případ změny výše dlužníkova příjmu, změny v počtu vyživovacích povinností, změny bydlení, změny některých nezbytných výdajů či změny zdravotního stavu. Domnívá se tedy, že závěr soudu prvního stupně, že mezi kritéria nepatří sociální situace dlužníka, správný není. Tvrdí, že soud dospěl k nesprávným skutkovým závěrům a věc posoudil nesprávně po právní stránce. Uvádí, že nemohla očekávat nemoc dcer, která nastala až po zákonné lhůtě dle § 391 insolvenčního zákona ani v rámci jednání 10.7.2012. Rovněž tak nemohla očekávat nárůst cen za energie nebo teplou vodu, vodné a stočné a vytápění. Poukazuje na to, že rozhodnutí o schválení oddlužení není nezměnitelné, je vydáváno s klauzulí změněných poměrů. V průběhu plnění splátkového kalendáře může dojít k podstatné změně poměrů dlužníka oproti těm, které tu byly v době schválení oddlužení. Zdůrazňuje, že po rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře neuplatňuje opožděně požadavek určení nižších splátek s ohledem na její poměry, ve kterých se nacházela před rozhodnutím o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, ale žádá o změnu rozhodnutí podle § 407 odst. 3 insolvenčního zákona proto, že po jeho vydání (v průběhu splátkového kalendáře) došlo k podstatné změně jejích poměrů oproti těm, z nichž vycházel insolvenční soud při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Tvrdí, že soud prvního stupně nahlížel na její žádost z hlediska ustanovení § 391 odst. 2 insolvenčního zákona a nezabýval se tím, zda jsou dány důvody podle ustanovení § 407 odst. 3 insolvenčního zákona. Argumentuje tím, že předpokladem vyhovění žádosti podle ustanovení § 407 odst. 3 insolvenčního zákona je doložení takové podstatné změny poměrů dlužníka, jež objektivně odůvodňuje změnu výše splátky pod její zákonnou výši. K tvrzení soudu prvního stupně, že její úpadek byl způsoben převážně neuváženými půjčkami, uvádí, že toto tvrzení se zakládá na pravdě, s tím,

že dlužnice dále popisuje, z jakých důvodů svou tehdejší situaci řešila těmito půjčkami. Uvádí, že soud by mohl přihlédnout k tomu, že činí opatření k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a motivovat ji k přijetí lépe placeného zaměstnání schválením vyšších než stanovených srážek a ponechání jí měsíčně dle příjmů 2.000 až 2.500 Kč měsíčně navíc. Navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice důvodné není.

V dané věci bylo insolvenční řízení zahájeno dne 19.3.2012, a to insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení. Dlužnice v podaném návrhu uvedla, že je rozvedená a má založenou vyživovací povinnost vůči dvěma nezletilým dcerám, ročník 2001 a 2004. V té době dlužnice pracovala u společnosti Siemens s.r.o., se sídlem v Praze, pobočce v Ostravě, její průměrný čistý měsíční příjem dosahoval částky cca 19.500 Kč. Navrhovatelka v podaném návrhu v bodě 15 výslovně uvedla, že nenavrhuje, aby soud stanovil nižší než zákonem určené splátky. Usnesením ze dne 20.4.2012, č.j. KSOS 8 INS 6569/2012-A-6, bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice a povoleno oddlužení. Usnesením z 10.7.2012, č.j. KSOS 8 INS 6569/2012-B-3, soud schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, uložil plátci mzdy, společnosti Siemens s.r.o., aby prováděl počínaje měsícem srpnem 2012 ze mzdy dlužnice srážky ve stejném rozsahu jako při výkonu rozhodnutí pro uspokojení přednostních pohledávek. Součástí výroku rozhodnutí je uvedení jedenácti věřitelů se zjištěnými pohledávkami a je zde stanoven poměr jejich uspokojení a je uvedeno, že oddlužení splátkovým kalendářem bude probíhat od srpna 2012 do července 2017. Podáním z 16.4.2015 dlužnice podala žádost o povolení nižších srážek z jejího příjmu než zákonem stanovených, a to alespoň o 2.000 Kč, popřípadě 2.500 Kč. Jako důvod žádosti uvedla především onemocnění dcer, ohledně starší dcery uvedla, že její zdravotní stav byl v dřívějšku výrazně zlepšován ozdravnými pobyty, v důsledku čehož bývala méně nemocná, nicméně v současné době si nemůže dovolit z finančních důvodů zaplatit dceři ozdravný pobyt, a proto dochází ke zhoršování jejího zdravotního stavu. Ohledně mladší dcery uvedla, že od září 2012 začala mít zdravotní problémy, v důsledku čehož má zvýšené výdaje v souvislosti s nákupem potravinových doplňků, v souvislosti s tím došlo také v letech 2012 a 2013 k veliké spotřebě vody a elektrické energie, dcera má špatný zdravotní stav a bylo by třeba jí dopřát pravidelnou kvalitní a výživnou stravu. Dále uvedla, že dcerám by potřebovala koupit nové dioptrické brýle, u ní také došlo ke zhoršení zraku a také by potřebovala nové brýle, rovněž tak musela absolvovat stomatologické zákroky a v souvislosti s tím měla a bude mít ještě zvýšené finanční nároky. Potřebovala by také zajistit prázdniny pro děti, které by měly jet na tábor. Situace je komplikovaná i tím, že otec dětí posílá velmi nepravidelně výživné, někdy vůbec, v roce 2012 podala na něho trestní oznámení. Přestože došlo ke zvýšení výživného, otec dětí nezaplatil dlužné výživné, které v současné době dosahuje kolem částky 100.000 Kč. Dále uvedla, že pro ni a pro mladší dceru by byla vhodná i kraniosakrální terapie, která se provádí opakovaně a odbourává následky prodělaného stresu a traumat. Dále argumentovala, že v důsledku svých vlastních problémů chodila na rehabilitace a laser, což nehradí pojišťovna. Pro zlepšení imunity by potřebovala pravidelný přísun vitamínů a její zdravotní stav by také velmi pozitivně ovlivnil pobyt u moře, aby byla zdravá a mohla tak plnit oddlužení a zajistit příjmy do konce plnění oddlužení.

Z poslední zprávy o plnění oddlužení č. 6 ze dne 26.8.2015 vyplývá, že za období měsíců únor 2015 až červenec 2015 dlužnice řádně hradí splátky oddlužení, její čistý měsíční příjem se pohybuje zhruba kolem částky 24.572 Kč, očekávaná míra uspokojení věřitelů se pohybuje v měsíci červenci 2015 ve výši 37,14 %.

Podle ustanovení § 398 odst. 4 IZ, dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Podle ustanovení § 407 odst. 3 IZ, rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno. Pro doručení, zveřejnění a účinky tohoto rozhodnutí platí totéž co o doručení, zveřejnění a účincích rozhodnutí o schválení oddlužení. Proti tomuto rozhodnutí může podat odvolání pouze věřitel, který podle něj obdrží na úhradu své pohledávky méně než podle měněného rozhodnutí.

Soud prvního stupně rozhodoval o žádosti dlužnice o snížení splátek v oddlužení podané dne 16.4.2015 poté, co rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře již nabylo právní moci. Při svém rozhodování vycházel jak z ustanovení § 398 odst. 4 IZ, tak také z ustanovení § 407 odst. 3 IZ.

S ohledem na to, že dlužnice žádost o snížení splátek podala až poté, co již bylo prováděno oddlužení plněním splátkového kalendáře po právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, bylo podle názoru odvolacího soudu namístě aplikovat v přezkoumávané věci na žádost dlužnice ustanovení § 407 odst. 3 insolvenčního zákona. Žádost o jinou výši měsíčních splátek může dlužník podat podle ustanovení § 398 odst. 4 IZ jen v návrhu na povolení oddlužení, přičemž k opožděné žádosti insolvenční soud již nepřihlíží. Změnit výši a další trvání měsíčních splátek po právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, které je vydáváno s výhradou změny poměrů, však může insolvenční soud i bez návrhu podle ustanovení § 407 odst. 3 IZ dle hledisek v něm uvedených. To znamená, že při rozhodování o změně rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud hodnotí, zda došlo ke změně okolností uvedených v ustanovení § 407 odst. 3 insolvenčního zákona.

Zákon v ustanovení § 407 odst. 3 IZ hovoří o tom, že rozhodnutí o schválení oddlužení lze změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání měsíčních splátek. Musí se však jednat o podstatnou změnu poměrů oproti poměrům, které zde byly v době podání návrhu na povolení oddlužení, respektive v době schválení oddlužení. Mohlo by se tedy např. jednat o případ změny výše příjmů dlužníka, změny počtu vyživovacích povinností, změny zdravotního stavu, popřípadě změny některých nezbytných výdajů.

Dlužnice svou žádost o změnu rozhodnutí o schválení oddlužení odůvodňuje zejména onemocněním svých dcer a v důsledku toho zvýšených nákladů. Pokud jde o onemocnění starší dcery, nejedná se o skutečnost, která by nastala až po schválení oddlužení, neboť z žádosti dlužnice vyplývá, že zdravotní problémy této dcery zde byly již v roce 2011, tedy v době před podáním insolvenčního návrhu. Za novou skutečnost lze považovat onemocnění mladší dcery. Dlužnice ve své žádosti tvrdí, že v souvislosti s jejím onemocněním má zvýšené náklady spočívající v nákupu potravinových doplňků a že v letech 2012 až 2013 v důsledku tohoto onemocnění jí stouply náklady na vodu a energii, a rovněž tak že by bylo vhodné zajistit dceři kvalitní a výživnou stravu bohatou na vitamíny. Byť dlužnice tyto tvrzené výdaje nedokládá žádnými konkrétními doklady, odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že dlužnice s onemocněním mladší dcery má jistě zvýšené výdaje, nicméně tato skutečnost podle přesvědčení odvolacího soudu sama o sobě nemůže být důvodem k vydání jiného rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Zákonnou vyživovací povinnost k dceři má nejenom dlužnice, ale také i její otec, a zvýšené náklady v důsledku onemocnění dítěte by měly být v první řadě řešeny změnou výše vyživovací povinnosti, která byla otci stanovena soudně. Pokud dlužnice namítá, že otec platí výživné nepravidelně a někdy vůbec a že má dluh na výživném okolo 100.000 Kč, pak ani to není důvodem pro snížení splátek v oddlužení, neboť se nejedná o skutečnost, která by nastala až po schválení oddlužení, protože problémy s placením výživného měla dlužnice zcela jistě (s ohledem na výši dlužného výživného) již v době před zahájením insolvenčního řízení, což nakonec sama potvrzuje v podaném odvolání, když uvádí, že stanovené výživné od otce jí přestalo chodit pravidelně již od roku 2007. Dlužnice ve své žádosti poukazuje také na své zdravotní problémy-zhoršení zraku a v souvislosti s tím potřebu nákupu nových brýlí, dále na problémy se zuby a v souvislosti s tím nutnost hradit stomatologické zákroky a také poukazuje na to, že v důsledku přetížení v zaměstnání má náklady spojené s rehabilitací a laserem, které nehradí pojišťovna. Zdravotní problémy dlužníka, které by nastaly po schválení oddlužení, by mohly být důvodem pro změnu splátkového kalendáře, muselo by se však jednat o tak závažné problémy či závažný úraz, v důsledku kterých by například dlužník nemohl vykonávat své dosavadní zaměstnání, nebo se stal invalidním, na základě čehož by došlo i ke snížení jeho příjmu, popřípadě nemožnosti si obstarat srovnatelný příjem. Zdravotní problémy, které popisuje ve své žádosti dlužnice, však podle přesvědčení odvolacího soudu nemohou být důvodem pro změnu splátkového kalendáře. Ani změna bydlení či změna zaměstnání dlužnice, které nastaly po schválení oddlužení, nepředstavují podstatnou okolnost, která by byla rozhodující pro výši a další trvání měsíčních splátek. Při schválení oddlužení vycházel soud z příjmu dlužnice, který se pohyboval kolem částky 19.500 Kč měsíčně čistého, současný příjem dlužnice, jak vyplývá z poslední zprávy o plnění oddlužení, se pohybuje zhruba kolem částky 24.000 Kč měsíčně čistého. Změna bydlení také nepředstavuje pro dlužnici změnu výdajů; jak sama uvádí dlužnice ve své žádosti, změnou bydlení naopak snížila měsíční náklady na dojíždění do zaměstnání. Další skutečnosti uváděné dlužnicí v její žádosti-zaplacení ozdravného pobytu u moře pro starší dceru, zaplacení letního tábora pro obě děti, možnost navštěvovat kraniosakrální terapii (pro dlužnici a mladší dceru), popřípadě možnost si dopřát pobyt u moře a zajištění kvalitní stravy pro zlepšení imunity dlužnice, nepovažuje odvolací soud za důvody, pro které by mělo být v souladu s ustanovením § 407 odst. 3 IZ změněno rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Je nutno zdůraznit, že institut oddlužení představuje pro dlužníka možnost zbavit se části svých dluhů a šanci začít znovu žít bez demotivující vidiny celoživotního splácení starých dluhů a s tím spojených nežádoucích efektů. Dlužník, který dobrovolně vstoupí do procesu oddlužení, však musí počítat s tím, že po dobu trvání oddlužení dojde nutně ke snížení jeho životní úrovně, jakož i životní úrovně celé jeho rodiny, jelikož po dobu pěti let trvání oddlužení bude muset žít pouze z nezabavitelné části mzdy, a nebude si moci dopřát takový životní standard, jako kdyby měl k dispozici celý svůj příjem. Za to se dlužníku po skončení oddlužení, pokud si řádně splní všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, dostane výhody v tom, že mu bude poskytnuto osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení s tím, že toto osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenční správkyni, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do insolvenčního řízení, se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení.

Olomouc 25. ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu