3 VSOL 716/2012-A-11
KSOS 39 INS 14768/2012 3 VSOL 716/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Ivany anonymizovano , anonymizovano , bytem Lipník nad Bečvou, Bratrská 1034/18, PSČ 751 31, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.8.2012 č.j. KSOS 39 INS 14768/2012-A-6

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužnici, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala, aby bylo rozhodnuto o úpadku a současně, aby bylo povoleno řešení úpadku oddlužením splátkovým kalendářem. Podle údajů uvedených v návrhu má dlužnice dvacet tři věřitelů a závazky ve výši 1.596.846,60 Kč, vyživovací povinnost má ke svému manželovi a příjem má ve výši 16.816 Kč. Z tohoto příjmu by tak dlužnice uhradila pouze 20,71 % svých závazků. S odkazem na ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) a § 396 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) soud prvního stupně dovodil, že povolení oddlužení v současné době není možné, neboť nelze předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude činit alespoň 30 % jejich pohledávek, a z tohoto důvodu bude nutno řešit úpadek dlužnice konkursem. Po posouzení majetku dlužnice, s ohledem na nedostatek disponibilních finančních prostředků, považoval soud za nezbytné podle ustanovení § 108 IZ uložit dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální výši, s přihlédnutím k tomu, že při řešení úpadku konkursem činí minimální odměna insolvenčního správce podle vyhl. č. 313/2007 Sb. 45.000 Kč. K požadavku dlužnice na spojení insolvenčního řízení s řízením jejího manžela insolvenční soud uvedl, že toto spojení není možné, neboť manžel dlužnice má nezanedbatelné závazky z podnikatelské činnosti.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Poukázala na to, že spolu s manželem žádali insolvenční soud o společné oddlužení manželů a namítala, že při společném oddlužení by dosáhli vyššího procentuálního uspokojení věřitelů.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení povinnosti dlužnici zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je předčasné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, věta první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ustanovení § 392 odst. 3, věta druhá, IZ, návrh na povolení oddlužení musí podepsat i dlužníkův manžel a výslovně uvést, že s povolením oddlužení souhlasí; to neplatí, jestliže oddlužením nemůže být dotčen majetek z nevypořádaného společného jmění manželů, rozsah vyživovacích povinností dlužníka vůči jeho manželu a nezaopatřeným dětem nebo rozsah vyživovacích povinností dlužníkova manžela.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, došlým soudu dne 18.6.2012, domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že spolu s manželem mají celkem třicet devět závazků a dvacet tři věřitelů, z toho devatenáct závazků je již vykonatelných a jeden z těchto závazků zajištěný. Dále má manžel dlužnice tři závazky z podnikání ve výši 83.345 Kč, z toho dva závazky jsou vykonatelné. Většinu těchto závazků nejsou schopni spolu s manželem platit řádně a včas, všechny závazky jsou více jak 30 dnů po splatnosti, a je tudíž v úpadku. Dále uvedla, že její měsíční příjem (za poslední tři měsíce) činí 16.816,30 Kč, spolu s příjmem manžela představuje jejich měsíční příjem částku celkem ve výši 34.286,30 Kč, takže z těchto společných příjmů by byli schopni zaplatit věřitelům za pět let více jak 30 % závazků. Podle údajů uvedených v bodě 22 návrhu manžel dlužnice insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení nepodepsal, tuto část návrhu opatřila svým ověřeným podpisem opět dlužnice. Ze seznamu majetku (opatřeného údajem o tom, že se jedná o seznam správný a úplný, a podpisem dlužnice) plyne, že dlužnice vlastní pouze obvyklé vybavení domácnosti. Podle obsahu spisu soud prvního stupně usnesením ze dne 29.6.2012 č.j. KSOS 39 INS 14768/2012-A-4 vyzval dlužnici, aby ve stanovené lhůtě doplnila svůj návrh na zahájení insolvenčního řízení spojený s návrhem na povolení oddlužení tak, že doloží souhlas věřitelů, kteří souhlasí s tím, že plnění, které obdrží pro případ schválení oddlužení bude nižší než 30 %, nebo doloží navýšení svých aktuálních příjmů. Vzhledem k tomu, že dlužnice takový souhlas věřitelů ani navýšení svých aktuálních příjmů nedoložila, rozhodl soud prvního stupně na tomto základě odvoláním napadeným usnesením.

Z obsahu spisu, vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 39 INS 14910/2012 vyplývá, že dne 18.6.2012 podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení i manžel dlužnice Jiří Zedek. Navrhl také oddlužení plněním splátkového kalendáře a ve vylíčení rozhodujících skutečností uvedl, že spolu s manželkou mají třicet devět závazků vůči dvaceti třem věřitelům, z toho devatenáct závazků vykonatelných, jeden zajištěný, a dále, že má tři závazky ve výši 83.345 Kč z období podnikání. Většinu závazků nejsou spolu s manželkou schopni platit řádně a včas, všechny závazky jsou více jak 30 dnů po splatnosti, a tudíž je v úpadku. Jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 17.470 Kč, takže spolu s příjmem manželky představuje jejich měsíční příjem celkem částku 34.286,30 Kč, z těchto společných příjmů by byli schopni zaplatit věřitelům za pět let více jak 30 % závazků. V bodě 18 návrhu označil dlužník jako závazky z podnikání závazky vůči třem věřitelům-České správě sociálního zabezpečení, Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky a Finančnímu úřadu Hranice na Moravě, s tím, že tyto závazky z podnikání činí celkem 83.345 Kč. Dlužník prohlásil, že podnikání podle živnostenského listu má pozastaveno, není podnikatelem a nemá zaměstnance. Usnesením ze dne 6.8.2012 č.j. 39 INS 14910/2012-A-8 uložil Krajský soud v Ostravě dlužníkovi Jiřímu anonymizovano rovněž povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. K odvolání tohoto dlužníka Vrchní soud v Olomouci však svým usnesením ze dne

12.10.2012 č.j. KSOS 39 INS 14910/2012, 1 VSOL 717/2012-A-13 usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Soud prvního stupně především zcela pominul, že návrh na povolení oddlužení, který je v daném případě podáván současně s insolvenčním návrhem, nemá všechny náležitosti podle ustanovení § 392 IZ, neboť v návrhu dlužnice chybí podpis manžela dlužnice ve smyslu shora citovaného ustanovení § 392 odst. 3 IZ (v této části návrh opatřila svým podpisem rovněž sama dlužnice). Na tomto nedostatku přitom nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře podal současně i manžel dlužnice. Každý návrh je totiž zatím projednáván v samostatném řízení, tudíž každý takový návrh musí splňovat i zákonné náležitosti. Je proto zapotřebí, aby insolvenční soud vyzval dlužnici k odstranění uvedeného nedostatku návrhu na povolení oddlužení, a to spolu s poučením o následcích neuposlechnutí této výzvy. Pokud tento nedostatek dlužnice přes výzvu soudu neodstraní, soud návrh na povolení oddlužení podle ustanovení § 393 odst. 3 IZ odmítne.

V případě, bude-li vada návrhu na povolení oddlužení dlužnicí řádně odstraněna, bude nutno, aby se insolvenční soud opětovně zabýval návrhem dlužnice na spojení insolvenčního řízení s insolvenčním řízením manžela dlužnice.

Rozhodovací praxe soudů se již ustálila na závěru, že podají-li manželé samostatné insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení, pak, svědčí-li výsledky jejich insolvenčních řízení o tom, že mají majetek a závazky, jež spadají do jejich společného jmění, insolvenční soud tyto jejich návrhy posoudí a projedná společně, to je podle ustanovení § 112 o.s.ř. je spojí ke společnému (jedinému) řízení. V jeho rámci soud o návrzích obou dlužníků-manželů společně rozhodne, tedy při splnění zákonem stanovených podmínek zjistí jejich společný úpadek a povolí jeho řešení oddlužením (s ustanovením jediného insolvenčního správce), uskuteční společné přezkoumání všech přihlášených pohledávek za dlužníky a projedná podmínky schválení jejich oddlužení, včetně formy jejich provedení; budou-li k tomu výsledky těchto jednání dávat podklad, schválí společné oddlužení těchto dlužníků. Pro rozhodování o záloze z toho plyne, že v uvedených případech lze teprve po spojení samostatně zahájených insolvenčních řízení manželů-dlužníků hodnotit podmínky pro uložení zálohy na náklady tohoto společného insolvenčního řízení, v jehož rámci bude soud, mimo jiné, posuzovat i přípustnost společného oddlužení obou manželů-dlužníků, tedy i to, zda oba společně splňují ekonomické podmínky oddlužení a zda jsou dány důvody k uložení jejich společné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši (srov. také např. závěry v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21.3.2011 sp. zn. KSPH 37 INS 9533/2010, 3 VSPH 1159/2010).

Insolvenční soud při svém rozhodování skutečnost, že současně s dlužnicí podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení její manžel sice nepominul, nicméně jeho závěr, že spojení řízení není možné jen proto, že manžel dlužníka má nezanedbatelné závazky z podnikatelské činnosti považuje odvolací soud za předčasný.

Nutno zdůraznit, že v Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 21.4.2009 sen. zn. 29 NSČR 3/2009-A (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 79/2009) formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož to, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání, insolvenční soud uváží vždy především s přihlédnutím k době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, k době ukončení dlužníkova podnikání, k četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, k výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání s porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků a k tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení.

Je zjevné, že soud prvního stupně se v rámci svých úvah, vedoucích k závěru, že insolvenční řízení manželů nelze spojit ke společnému řízení podle § 112 o.s.ř., tím, zda existuje rozumný důvod nepokládat pro rozhodování o návrhu manžela dlužnice na povolení oddlužení za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ neuhrazené dluhy z jeho dřívějšího podnikání z hlediska shora nastíněných úvah nezabýval, a je proto třeba, aby tak učinil v dalším řízení. V závislosti na tom, jaký závěr učiní pak opětovně posoudí, zda lze spojit insolvenční návrh dlužnice a insolvenční návrh manžela dlužnice podle ustanovení § 112 o.s.ř. ke společnému (jedinému) řízení, přičemž v tomto směru bude zejména rozhodné, zda i závazky z ukončeného podnikání manžela dlužnice jsou společnými závazky obou manželů, kteří je také ve svých návrzích jako své závazky uvedli.

Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil, jak uvedeno ve výroku.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však také doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 22. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu