3 VSOL 716/2011-A-36
KSBR 26 INS 15703/2010 3 VSOL 716/2011-A-36

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Jaromíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Prostějov-Mostkovice, U Jezu 2, PSČ 796 02, zastoupeného Mgr. et. Bc. Lucií Nejedlou, DiS., advokátkou se sídlem Prostějov, nám. E. Husserla 16a, o insolvenčnímu návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.10.2011, č.j. KSBR 26 INS 15703/2010-A-31

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na blíže označený účet Krajského soudu v Brně.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník byl usnesením ze dne 22.7.2011, č.j. KSBR 26 INS 15703/2010-A-25 vyzván, aby doplnil svůj insolvenční návrh a předložil řádný seznam majetku, a dále aby doplnil svůj návrh na povolení oddlužení a vysvětlil absenci údaje o právu dlužníka k patentu číslo přihlášky 2005-311 (tak, jak vyplývá z veřejné dostupné databáze Patentů Užitných vzorů Úřadu průmyslového vlastnictví) v seznamu majetku a vysvětlení doložil listinami, dále, aby doložil přehled příjmů o údaje o příjmech pobíraných z titulu průmyslového vlastnictví dlužníka, předložil kopie výplatních pásek i za období roku 2008, 2010 do současnosti a kopie daňových přiznání za období od roku 2008, 2009 a 2010. Dlužník podáním, došlým soudu dne 27.7.2011 sdělil, že přihláška k patentu není jeho majetkem, výplatní pásky že nevlastní a daňové přiznání nepodával. Protože dlužník doložil výši příjmů pouze za období od září do října 2007, za prosinec 2008 a rok 2009, byl vyzván k doložení příjmů i za další zbývající období, což neučinil. Návrh na povolení oddlužení tedy nebyl na výzvu soudu řádně doplněn, takže věřitelé ani insolvenční soud nemají dostatek informací pro přijetí způsobu oddlužení. Insolvenční soud proto shledal , že v řízení o oddlužení pro tento nedostatek nelze pokračovat. Jak soud prvního stupně dále uvedl, v průběhu insolvenčního řízení vyšlo najevo, že dlužník v seznamu závazků uvedl nižší částky, než jaké byly dosud přihlášeny, a dále v seznamu majetku neuvedl právo k patentu přesto, že o předloženém seznamu majetku a závazků přitom prohlásil, že je úplný a správný, což stvrdil svým podpisem. Kromě toho se dlužníkovi opakovaně nedařilo doručovat na jím uváděnou adresu, jinou korespondenční adresu soudu nesdělil, až na opakovanou výzvu zvolil zástupce. Za této situace soud prvního stupně dovodil, že lze důvodně předpokládat , že jednání dlužníka sleduje nepoctivý záměr, neboť v návrhu neuvedl všechen svůj majetek, a zatímco v insolvenčním návrhu uvedl, že má tři nezajištěné věřitele s celkovou výší závazků 189.345,10 Kč, ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně se do insolvenčního řízení přihlásili tři věřitelé s pohledávkami celkem ve výši 1.100.144,89 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že opomenutím uvedení správné či alespoň přibližné výše dvou největších závazků v seznamu závazků, připojeném k insolvenčnímu návrhu, a nepřebíráním písemností, dlužníkovi soudem zasílaných, projevil dlužník přinejmenším lehkomyslný, potažmo nedbalý přístup k plnění svých povinností v insolvenčním řízení (§ 395 odst. 2, písm. b/ insolvenčního zákona). Současně nepředložením příjmů za poslední období znemožnil dlužník zákonem předvídanou možnost věřitelů volby způsobu řešení případného schválení oddlužení dle § 402 insolvenčního zákona na schůzi věřitelů. Konečně soud prvního stupně dovodil, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, a je tudíž dán důvod pro jeho zamítnutí podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) insolvenčního zákona. V této souvislosti soud prvního stupně uvedl, že z dosud neúplných dokladů předložených dlužníkem vyplývá, že jeho příjmy tvoří mzda v průměrné čisté výši 12.049,-Kč měsíčně. Podle předpisů upravujících výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy činí v případě dlužníka částka, která nesmí být ze mzdy (či jiného příjmu) sražena při výkonu rozhodnutí, 5.326,-Kč měsíčně. Je rovněž nutno zohlednit, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí odměna insolvenčního správce 750,-Kč a náhrada hotových výdajů 150,-Kč za každý kalendářní měsíc, celkem se jedná o částku 1.080,-Kč měsíčně (včetně daně z přidané hodnoty), která představuje pohledávku za podstatou podle § 168 insolvenčního zákona. Dlužník má soudem schválenou dohodu o výživném, kdy na výživné pro své nezletilé děti přispívá částkou 1.600,-Kč měsíčně, což je pohledávka postavená na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou podle § 169 insolvenčního zákona. Z uvedeného je zřejmé, že dlužník by byl ze svého vlastního příjmu schopen svým věřitelům na splátkách podle ustanovení § 398 odst. 3 insolvenčního zákona splácet částku 1.802,-Kč. Další plnění věřitelům by tak byl schopen poskytovat pouze na základě toho, že se mu další osoby zavázaly po dobu oddlužení poskytovat pravidelné plnění ve výši 3.750,-Kč měsíčně. S přihlédnutím k této částce by byl dlužník schopen svým věřitelům splácet závazky v požadovaném rozsahu. Byť insolvenční zákon připouští, aby se na plnění oddlužení podílely osoby odlišné od dlužníka, podstatnou část oddlužení by-podle názoru soudu prvního stupně-měl dlužník plnit ze svých příjmů. Povinností dlužníka po dobu schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je zejména vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost, případně o získání příjmů usilovat. Celé insolvenční řízení (nejen oddlužení) je založeno na tom, že k vypořádání dlužníka s věřiteli bude použito majetku dlužníka. Institut oddlužení představuje pro dlužníka dobrodiní, kdy za splnění určitých podmínek mu bude prominuta část jeho závazků (§ 414 insolvenčního zákona), proto lze od dlužníka požadovat, aby k tomuto cíli vyvinul maximální možné úsilí a zejména jej dosáhl vlastní aktivitou. V daném případě však dlužník ke splácení svých závazků navrhuje použít v převážné části plnění z jiných příjmů, než z příjmů z vlastní činnosti. Není však smyslem oddlužení, aby celé břemeno splátek nesly třetí osoby, a povolení oddlužení by tak bylo v rozporu se zásadami, na nichž je tento institut postaven. Soud prvního stupně uzavřel, že tudíž lze předpokládat, že návrh na povolení oddlužení bude soudem odmítnut nebo zamítnut, a současně na majetek dlužníka prohlášen konkurs. S ohledem na předpokládané náklady řízení při konkursu proto soud postupoval podle ustanovení § 108 insolvenčního zákona a stanovil zálohu k jejich krytí, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Zálohu stanovil ve výši 50.000,-Kč, když minimální odměna insolvenčního správce dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí při konkursu (bez hotových výdajů) a bez daně z přidané hodnoty 45.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž uvedl, že se domnívá, že splnil podmínky, jež jsou zákonem stanoveny pro povolení oddlužení. Namítal, že prohlášením konkursu by se jeho situace nevyřešila. K výtkám soudu prvního stupně zdůraznil, že neví z jakých důvodů mu nebylo možno doručit písemnosti na adresu Mostkovice, U Jezu 2, když se jedná o adresu pobytu, kterou má uvedenu v občanském průkazu, a na této adrese také poštu přebírá. Není rovněž pravda, že by chtěl něco záměrně zamlčovat. Pokud se týká práva k patentu, žádné nemá, neboť byla učiněna pouze přihláška, přičemž z této přihlášky žádný finanční prospěch nemá, žádný majetek nevlastní. Poukázal také, že kdykoliv byl Krajským soudem v Brně vyzván k doplnění návrhu, vždy reagoval. Některým požadavkům soudu však nemohl vyhovět, neboť listiny, které po něm byly požadovány, nevlastní nebo už určité společnosti neexistují. Dále uvedl, že potvrzení za rok 2010 a 2011-mzdové listy dokládá (podle obsahu spisu však takové listiny spolu s podaným odvoláním do spisu předloženy nebyly). Dlužník rovněž popřel, že by svým návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení (došlým soudu dne 20.12.2010) se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. V návrhu uvedl, že má celkem tři věřitele, vůči nimž má peněžité závazky po lhůtě splatnosti delší než 30 dnů, které není schopen splácet již po dobu delší než tři měsíce. Své závazky specifikoval tak, že se jedná o závazek vůči věřiteli Ing. Antonínu Kubátovi ze směnky ve výši 150.000,-Kč, dále závazek vůči Tomáši Hebelkovi (který popsal jako půjčka ) ve výši 135.000,-Kč a závazek vůči Komerční bance, a.s. (který popsal jako odvrtání zámku ) ve výši 4.345,-Kč, přičemž závazky vůči Tomáši Hebelkovi a Komerční bance, a.s. jsou vykonatelné. Ke svým majetkovým a osobním poměrům uvedl, že je zaměstnaný u společnosti UNIQUE & partners s.r.o. Brno, Elgartova 497/12 s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 12.049,-Kč, s tím, že po schválení oddlužení bude měsíčně dostávat finanční dar po dobu pěti let (60 měsíců) od své matky Aleny Dostálové ve výši 1.250,-Kč. Dále uvedl, že má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem, k nezletilé Barboře Dostálové, pro kterou platí 600,-Kč měsíčně, a k nezletilému Jakubovi Dostálovi, pro něhož platí výživné ve výši 1.000,-Kč měsíčně. Dále uvedl, že s ohledem na to, že výše závazků činí 290.000,-Kč, se zřetelem na dosahované příjmy by při oddlužení nezajištění věřitelé obdrželi 30 % jejich pohledávek. K návrhu dlužník připojil výpis z rejstříku trestů, potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti a funkčních požitků, sražených zálohách na daň a daňového zvýhodnění, a to za měsíce září-prosinec zdaňovacího období roku 2007 (plátce Potencial Plus, s.r.o., Ostrava-Mariánské Hory, Korunní 1077/31), mzdový list za období od 1.12.2008 do 31.12.2008 a za období od 1.1.2009 do 31.12.2009 (zaměstnavatele UNIQUE, s.r.o., Prostějov, Žižkovo náměstí 20), pracovní smlouvu uzavřenou mezi dlužníkem a zaměstnavatelem UNIQUE & partners s.r.o., Brno, Elgartova 497/12 dne 1.3.2010 a potvrzení tohoto zaměstnavatele o výši průměrné čisté měsíční mzdy, seznamy závazků s uvedením údaje o tom, že tyto seznamy jsou správné a úplné a opatřené podpisem dlužníka, dále tzv. prohlášení o nemajetnosti dlužníka s uvedením údaje o tom, že podpisem stvrzuje pravdivost tohoto tvrzení, a opatřené podpisem dlužníka, dále rozsudek Okresního soudu v Prostějově o rozvodu manželství dlužníka a rozhodnutí soudu o určení výživného pro nezl. děti, a výpis z evidence rejstříku trestů. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6.1.2011, č.j. KSBR 26 INS 15703/2010-A-6 vyzval dlužníka, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení usnesení doplnil tento insolvenční návrh tak, že doplní seznam svých závazků, v němž výslovně uvede, zda má či nemá zajištěné věřitele, případně zajištěné věřitele označí a u pohledávek těchto věřitelů také označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u nichž se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně označení druhu zajištění a důvodu jejich vzniku, a dále uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a z jakých důvodů, předloží seznam svých zaměstnanců s tím, že nemá-li žádné zaměstnance, uvede to v seznamu výslovně, a předloží nový seznam svého majetku, ve kterém uvede veškerý svůj majetek včetně podílů v obchodních společnostech. Dále jej vyzval, aby v téže lhůtě předložil vyplněná pole č. 12 a č. 13 formuláře návrhu na povolení oddlužení (popis veškerého majetku dlužníka), vyjádří se k charakteru činnosti, kterou vykonával v období let 1992 až 1997 (s tím, že podle výpisu z Živnostenského rejstříku byl osobou podnikající dle živnostenského zákona) a ke svému prohlášení v předloženém seznamu závazků o tom, že nikdy nepodnikal, a vyzval jej, aby se výslovně vyjádřil k charakteru závazků vůči věřiteli Tomáši Hebelkovi a sdělil, zda tento závazek pochází z podnikání.

Na výzvu soudu reagoval dlužník podáním ze dne 17.1.2011, v němž upřesnil, že nemá věřitele se zajištěnými pohledávkami, dále uvedl, že neměl žádné zaměstnance, že nemá žádný movitý ani nemovitý majetek, vlastní obchodní podíl ve společnosti UNICOM ZÁPAD s.r.o. s tím, že hodnota tohoto podílu je však nulová. Dále doplnil, že od roku 1992 měl živnostenský list v předmětu podnikání autodoprava a nákup a prodej, v roce 1995 však svoji činnost pozastavil, tuto neobnovil a byla mu automaticky zrušena. Upřesnil také, že své prohlášení, že nikdy nepodnikal, bral v souvislosti s dobou rozhodnou pro oddlužení, to je tři roky zpětně. K charakteru závazků vůči Jaromíru Hebelkovi se vyjádřil tak, že tomuto prodal v roce 1994 jako fyzická osoba jedno z osobních automobilů, tento automobil byl následně Jaromíru Hebelkovi odcizen, Jaromír Hebelka podal vůči dlužníkovi civilní žalobu, na základě které bylo rozhodnuto o povinnosti dlužníka zaplatit částku 135.000,-Kč s příslušenstvím. Jaromír Hebelka tuto svoji pohledávku postoupil svému synovi Tomáši Hebelkovi. Uvedený závazek nepochází z podnikání. K takto doplněným údajům připojil dlužník seznam zaměstnanců, seznam závazků, prohlášení o nemajetnosti dlužníka s uvedením údajů, že tyto seznamy jsou správné a úplné a opatřené podpisem dlužníka, a dále doplnil k výzvě soudu v části 12 a 13 formuláře požadované údaje. Vzhledem k tomu, že v mezidobí (dne 10.1.2011) došlo insolvenčnímu soudu sdělení Tomáše Hebelky o tom, že dlužníkem uváděný údaj ohledně výše jeho závazků se nezakládá na pravdě, neboť pouze jemu ke dni 5.1.2011 dluží dlužník částku 499.031,-Kč podle rozsudku Okresního soudu v Prostějově, č.j. 7C 123/96-56, který nabyl právní moci dne 14.3.1997, byl dlužník usnesením ze dne 27.1.2011 vyzván k vyjádření se k tomuto podání. V podání ze dne 2.2.2011 dlužník jednak (rovněž na výzvu soudu) upřesnil doručovací adresu-Mostkovice, U Jezu 482/2, a k pohledávce Tomáše Hebelky uvedl, že tuto pohledávku přiznává ve výši tak, jak byla rozhodnuta Okresním soudem v Prostějově s odkazem na citovaný rozsudek. Usnesením ze dne 18.4.2011, č.j. KSBR 26 INS 15703/2010-A-17 pak Krajský soud v Brně dlužníkovi uložil, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč s odůvodněním, že dlužník by nebyl schopen zaplatit nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek, a nesplňuje tak podmínky pro povolení oddlužení formou splátkového kalendáře. Při svém rozhodování vyšel ze zjištění průměrného čistého měsíčního příjmu dlužníka ve výši 12.049,-Kč se zohledněním daru od Aleny Dostálové ve výši 1.250,-Kč měsíčně, a se zohledněním toho, že dlužník přispívá na výživu nezletilých dětí částkou 1.600,-Kč měsíčně, a dále ze zjištění, že do insolvenčního řízení se ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně přihlásili dva nezajištění věřitelé dlužníka-Tomáš Hebelka a Antonín Kubát s pohledávkami celkem ve výši 1.098.180,-Kč a další věřitel dlužníka-Komerční banka, a.s.-sdělil soudu, že za dlužníkem ke dni 25.3.2011 eviduje pohledávku ve výši 1.713,90 Kč. Na usnesení soudu prvního stupně s výzvou k zaplacení zálohy reagoval dlužník podáním ze dne 9.5.2011, které soudu prvního stupně došlo dne 12.5.2011, v němž uvedl, že dokládá darovací smlouvu, uzavřenou s Tomášem Jeřábkem, podle níž mu Tomáš Jeřábek daruje částku ve výši 2.500,-Kč měsíčně po schválení oddlužení. Insolvenční soud (který posoudil podání dlužníka podle jeho obsahu jako odvolání) následně usnesením ze dne 21.6.2011, č.j. KSBR 26 INS 15703/2010-A-23 usnesení ze dne 18.4.2011, č.j. KSBR 26 INS 15703/2010-A-17 změnil tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady řízení ve výši 50.000,-Kč neukládá. K další výzvě soudu v usnesení ze dne 22.7.2011 dlužník v podání ze dne 25.7.2011, které soudu došlo dne 27.7.2011 uvedl doručovací adresu opět Mostkovice, U Jezu 482/2, zaslal seznam majetku, a doplnil, že přihláška č. 2005/311 k patentu není jeho majetkem, neboť z přihlášky nevyplývá žádné právo k duševnímu vlastnictví, na základě přihlášky nemohl obdržet žádný finanční obnos či zisk, proto jej nemůže ani doplnit, a dále uvedl, že výplatní pásky již nevlastní a upřesnil, že daňové přiznání jako fyzická osoba nepodával. Na tomto základě (poté, co k další výzvě soudu v usnesení ze dne 3.8.2011 si dlužník zvolil zástupce pro doručování a současně také doložil plnou moc advokátky Mgr. Lucie Nejedlé k zastupování) rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Z přihlášky pohledávky došlé soudu dne 10.1.2011 vyplývá, že věřitel Tomáš Hebelka přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku ve výši 499.031,-Kč sestávající z jistiny ve výši 126.000,-Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 3 % od 8.4.1994 do 14.7.1994 a ve výši 16 % od 15.7.1994 v celkové výši 373.031,-Kč s tím, že jako důvod vzniku je uvedena náhrada škody , jež byla přiznána rozsudkem Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 7C 123/96, na základě kterého je vedeno exekuční řízení u soudního exekutora JUDr. Milana Dobeše, Exekutorský úřad Brno-město, Smetanova 17, Brno pod sp. zn. 013EX1171/05, v jehož rámci byla vymožena částka 9.000,-Kč. Pohledávka byla postoupena Tomáši Hebelkovi smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.10.2005.

Z přihlášky pohledávky, došlé soudu dne 25.3.2011 dále vyplývá, že věřitel Antonín Kubát přihlásil v insolvenčním řízení dlužníka pohledávku č. 1 v celkové výši 189.140,-Kč, sestávající z jistiny ve výši 129.000,-Kč a příslušenství-nákladů řízení ve výši 34.990,-Kč a 6% úroku p.a. od 21.9.2007 do 20.12.2010 ve výši 25.150,-Kč, s tím, že tato pohledávka, ve vztahu k níž jako důvod vzniku označil směnka , byla přiznána směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Brně sp. zn. 22Cm 241/10, dále pohledávku č. 2 ve výši 168.665,-Kč, sestávající z jistiny ve výši 150.000,-Kč a 6% úroku p.a. od 23.11.2008 do 20.12.2010 ve výši 18.665,-Kč, jako důvod vzniku pohledávky je označena směnka z 22.11.2006, splatná 22.11.2008 na částku 150.000,-Kč s tím, že na základě předložené směnky byl u Krajského soudu v Brně vydán směnečný platební rozkaz ze dne 25.1.2010, sp. zn. 22Cm 412/2009, který byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16.6.2010, č.j. 22Cm 412/2009-26 (proti němuž však bylo podáno odvolání) ponechán v platnosti, a přiznány náklady řízení, a pohledávku č. 3 celkem ve výši 241.344,-Kč, sestávající z jistiny ve výši 210.000,-Kč a úroku ve výši 6 % p.a. od 27.7.2008 do 20.12.2010 ve výši 31.344,-Kč, jako důvod vzniku pohledávky je uvedeno směnka z 26.5.2003, splatná 26.7.2008 .

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku, protože má závazky vůči svým věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které vzhledem ke svým příjmům a hodnotě svého majetku není schopen splácet. Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře, jako v praxi převažující formy oddlužení-přitom nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení třeba přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužníkovi nebude povoleno oddlužení.

Soud prvního stupně v rámci předběžného závěru o tom, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem-mimo jiné-posuzoval podmínky přípustnosti oddlužení vymezených v ustanovení § 395 IZ, za nichž lze dlužníku (subjektivně legitimovanému dle ustanovení § 389 odst. 1 IZ) umožnit řešení jeho úpadku oddlužením a uzavřel, že dlužník podáním návrhu na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, neboť splátky věřitelům v podstatné části budou zajišťovány z darů třetích osob.

Ve vztahu k tomuto závěru považuje odvolací soud za potřebné uvést, že lze souhlasit se soudem prvního stupně, že podstatnou část oddlužení by měl dlužník skutečně plnit ze svých příjmů. Se závěrem soudu prvního stupně-jak se z odůvodnění jeho rozhodnutí podává-že tato skutečnost sama o sobě svědčí o nepoctivém záměru dlužníka, se však odvolací soud neztotožňuje.

Nicméně tento odlišný názor odvolacího soudu je v přezkoumávané věci bez významu.

Nutno zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 395 IZ představuje esenciální podmínku oddlužení (spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru) požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první, IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, jedna třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Dlužník doložil, že je od 1.3.2010 v pracovním poměru u zaměstnavatele UNIQUE & partners s.r.o. a doložil (podle potvrzení zaměstnavatele ze dne 10.12.2010), že jeho průměrná čistá měsíční mzda činí 12.049,-Kč. Vyživovací povinnost má ke dvěma nezletilým dětem, a výživné, stanovené soudním rozhodnutím, představuje částku celkem ve výši 1.600,-Kč. Dále doložil, že ještě před podáním návrhu na povolení oddlužení, dne 17.12.2010 uzavřel darovací smlouvu s Alenou Dostálovou, která se zavázala platit po dobu trvání oddlužení, respektive po schválení oddlužení, částku 1.250,-Kč měsíčně. Další darovací smlouvu uzavřel dlužník v průběhu insolvenčního řízení, kdy vyšlo najevo, že má závazky nikoliv ve výši 290.000,-Kč (jak uvedl v návrhu na povolení oddlužení), nýbrž v celkové výši 1.099.893,90 Kč. Tuto darovací smlouvu (datovanou dne 4.4.2011) uzavřel s Tomášem Jeřábkem, který se zavázal po schválení oddlužení platit měsíčně částku 2.500,-Kč.

Soud prvního stupně při hodnocení, zda dlužník je schopen splácet svým věřitelům na jejich pohledávky alespoň 30 % jejich pohledávek, vycházel z uvedeného příjmu dlužníka a z daru celkem ve výši 3.750,-Kč, přičemž při výpočtu základní částky vycházel z životního minima stanoveného zákonem č. 110/2006 Sb., ve znění účinném do 31.12.2011.

S ohledem na změnu výše životního minima s účinností od 1.1.2012 (nařízením vlády č. 409/2011 ze dne 7.12.2011, o změně částek životního minima a existenčního minima), však lze u dlužníka, který je rozvedený a má dvě nezletilé děti, pro něž platí výživné celkem ve výši 1.600,-Kč měsíčně, použít pro oddlužení částku 4.138,-Kč. Se zohledněním daru ve výši 3.750,-Kč a po odečtení částky 1.600,-Kč (představující výživné pro nezletilé děti), by tak dlužník zaplatil za pět let částku celkem ve výši 377.280,-Kč. Je nutno vzít v úvahu, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí za každý započatý kalendářní měsíc odměna insolvenčního správce 750,-Kč a náhrada jeho hotových výdajů 150,-Kč. Celkem se jedná o částku 900,-Kč měsíčně (s daní z přidané hodnoty 1.080,-Kč), která současně představuje pohledávku za majetkovou podstatou podle ustanovení § 168 IZ. Z uvedeného vyplývá, že představují-li závazky dlužníka částku 1.099.893,90 Kč, bylo by v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhrazeno po odečtení nároku správce věřitelům, není-li správce plátcem DPH, 323.280,-Kč, což představuje 29,39 % jejich pohledávek, a je-li správce plátcem DPH, částku ve výši 312.480,-Kč, což představuje 28,41 % jejich pohledávek.

Je tudíž zřejmé, že dlužník není schopen splatit za pět let svým nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek. Nižší, než zákonem určené splátky dlužník nenavrhl, přičemž způsob řešení jeho úpadku zpeněžením majetkové podstaty rovněž s ohledem na uváděný majetek nepřichází v úvahu.

Za tohoto stavu věci se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je proto důvodný. Smyslem zálohy je totiž umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustanovení do funkce s tím, že složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by také mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z výše uvedených důvodů se odvolací soud správností závěru soudu prvního stupně, že je dán důvod zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) a § 395 odst. 2, písm. b) IZ z důvodu procesní ekonomie již nezabýval (neboť by to bylo nadbytečné), a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 4. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu