3 VSOL 715/2013-A-12
KSOS 38 INS 12034/2013 3 VSOL 715/2013-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Přemysla anonymizovano , anonymizovano , bytem Marie Pujmanové 1119/18, 736 01 Havířov-Šumbark, adresa pro doručování: Malhotice 2, 753 53 Všechovice, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.7.2013 č.j. KSOS 38 INS 12034/2013-A-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dne 29.4.2013 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, kterým se domáhal oddlužení plněním splátkového kalendáře. Celková výše dlužníkových závazků činí 837.914 Kč, dlužník pobírá mzdu ve výši 14.089 Kč a má jednu vyživovací povinnost. Podle soudu prvního stupně by dlužník byl schopen za 5 let splatit nezajištěným věřitelům po odečtení odměny insolvenčního správce přibližně 23 % jejich pohledávek, přičemž souhlas věřitelů s nižším plněním ani dlužník nedoložil. Soud prvního stupně dovodil, že v případě pokračování insolvenčního řízení bude návrh na povolení oddlužení zamítnut pro nedostatečné plnění dlužníka vůči nezajištěným věřitelům a současně bude rozhodnuto o způsobu

řešení úpadku konkursem. Proto postupoval dle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a uložil dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální výši, neboť s ohledem na majetek dlužníka, včetně okruhu postižitelných příjmů, existuje důvodná obava, že v případě prohlášení konkursu by zde nebyly prostředky, které pokryjí náklady insolvenčního řízení. Zaplacení zálohy dlužníkem tak umožní při prohlášení konkursu zajištění prostředků ke krytí nákladů insolvenčního řízení, zejména nákladů souvisejících se zjišťováním stavu majetku dlužníka, odměny insolvenčního správce a jeho hotových výdajů.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. V něm uvedl, že na výzvu soudu doplnil výplatní pásky za měsíc duben a květen 2013 a dále podal vysvětlení k pohledávce společnosti CETELEM na částku 563.156 Kč. Dlužník je toho názoru, že jeho celkový dluh činí 606.156 Kč a s ohledem na jeho příjmy by tak byl schopen zaplatit svým věřitelům minimálně 30 % jejich pohledávek. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, neboť není schopen v současné době zálohu uhradit.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 29.4.2013 domáhal zjištění úpadku a oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdil, že má 2 věřitele, u kterých má 2 nezajištěné závazky ve výši 563.159 Kč a 43.000 Kč, jeho průměrná mzda činí 14.089 Kč, má jednu vyživovací povinnost a majetek je představován obvyklým vybavením domácnosti. V seznamu závazků dlužník označil dva věřitele (CETELEM ČR, a.s. s pohledávkou ve výši 563.156 Kč a Credium, a.s. s pohledávkou ve výši 43.000 Kč), vůči nimž má závazky ve výši 606.156 Kč a dále předložil seznam závazků, kde označil věřitele GE Money Bank, a.s. a CETELEM ČR, a.s., vůči kterým mám závazky ve výši 837.914 Kč.

Usnesením ze dne 1.7.2013 byl dlužník vyzván, aby uvedl, zda celková výše jeho závazků činí 606.156 Kč nebo 837.914 Kč a znovu seznam závazků doložil. Dlužník na usnesení reagoval podáním ze dne 9.7.2013, ve kterém předložil seznam závazků s věřiteli GE Money Bank, a.s. a CETELEM ČR, a.s., kde uvedl aktuální výši závazků ve výši 837.914 Kč, aniž by se blíže vyjádřil k pohledávce věřitele CETELEM ČR, a.s. Odvolací soud rovněž jako soud prvního stupně při hodnocení podmínek pro povolení oddlužení vycházel ze seznamu závazků doručeného soudu prvního stupně podáním ze dne 9.7.2013, v němž dlužník podepsaným prohlášením o tom, že seznam závazků je správný a úplný deklaroval, že celková výše jeho závazků činí 837.914 Kč. Je proto nedůvodná odvolací námitka dlužníka, že jeho celkový dluh činí 606.156 Kč .

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že a) jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3 věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

V přezkoumávané věci dlužník doložil, že jeho příjem je výši 14.089 Kč měsíčně. Z tohoto příjmu by mohlo být pro účely plnění splátkového kalendáře při oddlužení měsíčně sráženo 4.338 Kč. V průběhu trvání oddlužení (po dobu pěti let) by dlužník uhradil nezajištěným věřitelům částku 194.940 Kč. Dále je nutno zohlednit, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí za každý započatý kalendářní měsíc odměna insolvenčního správce 750 Kč a náhrada jeho hotových výdajů 150 Kč. Celkem se jedná o částku 900 Kč měsíčně (s daní z přidané hodnoty 1.089 Kč), která současně představuje pohledávku za majetkovou podstatou dle ust. § 168 IZ. Z těchto zjištění nepochybně vyplývá, že dlužníkovi, jehož nezajištěné závazky představují 837.914 Kč, nemůže být povoleno oddlužení formou splátkového kalendáře, neboť ze svého příjmu nebude schopen v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhradit alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, ale jen 23,26 % pohledávek. Proto je správný závěr soudu prvního stupně, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení. Do úvahy nepřipadá ani oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty (či kombinace obou forem oddlužení), neboť jediným majetkem dlužníka je pouze obvyklé vybavení domácnosti, u něhož lze předpokládat pouze nepatrný výnos zpeněžení.

Za tohoto stavu věci, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníka, je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodným. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce, složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již výše uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Ze všech výše uvedených důvodů je napadené usnesení soudu prvního stupně věcně správné a odvolací soud jej proto podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 6. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu