3 VSOL 713/2013-A-15
KSBR 40 INS 6823/2013 3 VSOL 713/2013-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Marty anonymizovano , anonymizovano , bytem 690 02 Břeclav, Bratislavská 2238/4, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. července 2013, č.j. KSBR 40 INS 6823/2013-A-10,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že dlužnici se ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000 Kč ve lhůtě pěti dnů od právní moci tohoto usnesení na účet Krajského soudu v Brně, vedený u České národní banky-pobočka Brno, číslo účtu: 6015-5720621/0710, variabilní symbol: 40-49-6823-13, konstantní symbol: 1148, nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně-pracoviště Husova 15, 601 95 Brno

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále též jen soud či insolvenční soud ) uložil dlužnici, aby ve lhůtě 5 dnů od jeho právní moci zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Na odůvodnění uvedl, že insolvenčním návrhem dlužnice, spojeným s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, bylo dne 13.3.2013 zahájeno insolvenční řízení. Manžel dlužnice podal rovněž insolvenční návrh, řízení o něm je vedeno pod sp. zn. KSBR 40 INS 15077/2013 a dlužnice navrhla, aby soud projednal její návrh a návrh jejího manžela ve společném řízení. Ze seznamu závazků dlužnice vyplývá, že v rámci společného jmění manželů má závazky vůči nezajištěným věřitelům ve výši 177.636 Kč, podle seznamu majetku dlužnice vlastní běžné vybavení domácnosti ve společném jmění se svým manželem. Příjmy dlužnice sestávají z invalidního důchodu 5.896 Kč měsíčně a z příjmu na základě dohody o pracovní činnosti ve výši 1.000 Kč měsíčně. Další příjem dlužnice spočívá v příjmu z darovací smlouvy 2.000 Kč. Dlužnice má vyživovací povinnost jen vůči svému manželovi. Soud hodnotil insolvenční návrh dlužnice s přihlédnutím k insolvenčnímu návrhu jejího manžela, když oba dlužníci-manželé uvedli své nezajištěné závazky, které jsou pasivy společného jmění, ve výši 177.636 Kč. Příjmem manžela dlužnice je podpora v nezaměstnanosti, ze které, stejně jako z příjmu dlužnice z invalidního důchodu a dohody o provedení práce, nelze v rámci oddlužení srazit žádnou částku (§ 398 odst. 3 IZ). Splátky pro účely oddlužení by tak představovaly pouze částky daru podle darovací smlouvy, z níž je dlužnice oprávněna. Jde o situaci, k níž se Vrchní soud v Olomouci vyslovil ve svém rozhodnutí ze dne 25.1.2011, č.j. KSOS 38 INS 14250/2010, 3 VSOL 11/2011-A-9, v němž konstatoval, že není smyslem oddlužení, aby celé břemeno splátek nesly třetí osoby, neboť povolení oddlužení by pak bylo v rozporu se zásadami, na nichž je tento institut postaven. Pokud přesto dlužník žádá o povolení oddlužení, lze takový návrh považovat za návrh, jímž je sledován nepoctivý záměr, a proto je třeba takový návrh zamítnout (§ 395 odst. 1, písm. a/ zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/ ve znění pozdějších změn a předpisů /dále jen IZ /). Přestože lze dar použít pro účely oddlužení, v době rozhodování o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře musí být alespoň část plnění splátek v oddlužení zajištěna z vlastních příjmů dlužníka, což splněno nebylo. Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nepřipadá v úvahu, neboť dlužnice vlastní pouze běžné vybavení domácnosti. Jak vyplývá ze seznamu majetku dlužnice a údajů o výši jejího měsíčního příjmu, prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak než zálohou, kterou proto insolvenční soud dlužnici stanovil. Při určení její výše vyšel, s odkazem na úpravu dle vyhlášky č. 313/2007 Sb., z minimální odměny insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku konkursem, která činí 45.000 Kč.

Proti usnesení insolvenčního soudu podala dlužnice odvolání. Odkazovala na soudní judikaturu k plnění oddlužení splátkovým kalendářem v situaci, kdy dlužník dokládá svou schopnost plnit splátkový kalendář z prostředků získaných za tímto účelem od třetí osoby (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.7.2012, sp. zn. 29 NSČR 22/2012). Dlužnice souhlasila s názorem insolvenčního soudu, že hlavní aktivitu v oddlužení musí vyvíjet sama, což však činí a její úsilí o zvýšení příjmů a uspokojení věřitelů dokazuje i to, že přestože je invalidní důchodkyní, snaží se na základě dohody o provedení práce zvýšit svůj příjem. Tvrdila, že ani ona, ani její manžel, kteří oba žádali o společné projednání insolvenčních návrhů, se práci nevyhýbají a snaží se ji aktivně získat. Vzhledem k jejich věku a současné ekonomické situaci je to však obtížné. Proto se dárkyně Věra anonymizovano rozhodla jim pomoci formou daru. Dlužnice v odvolání poukazovala na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci v obdobných skutkových věcech, kdy z měsíčního příjmu dlužníka, žádajícího povolení oddlužení, nebylo možno strhávat žádnou částku a splátky v oddlužení byly hrazeny pouze z darů. Podle obsahu odvolání se dlužnice v odvolacím řízení domáhala změny napadeného usnesení tak, aby jí nebyla uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice nelze zčásti upřít důvodnosti.

Nad rámec skutkových zjištění o osobní a majetkové situaci dlužnice, jak uvedeny v odůvodnění napadeného usnesení, z návrhu dlužnice vyplývá, že dlužnice v návrhu uvedla svých pět věřitelů, vůči kterým má šest závazků (svých výlučných a společných s manželem) ve výši 140.800 Kč, dále označila čtyři výlučné závazky svého manžela, která jsou pasivy jejich společného jmění, ve výši 36.836 Kč (celková výše závazků dlužnice a jejího manžela, které mohou být uspokojeny ze společného jmění manželů, činí 177.636 Kč). Dále uvedla, že závazek vůči věřiteli Citibank Europe plc. ve výši 104.253 Kč je předmětem exekučního řízení, exekuční příkaz k jeho vymožení byl vydán 4.3.2011, závazek vůči věřiteli Československá obchodní banka, a.s. ve výši 24.675 Kč je rovněž předmětem exekučního řízení, exekuční příkaz k jeho vymožení byl vydán dne 7.2.2012. Podle seznamu majetku dlužnice nemá žádné disponibilní finanční prostředky, vlastní pouze běžné vybavení domácnosti, dva mobilní telefony a dvě kola, vše v odhadované hodnotě cca 10.000 Kč. Manžel dlužnice s jejím oddlužením vyslovil souhlas. Dlužnice k návrhu připojila darovací smlouvu, uzavřenou dne 10.6.2013 s dárkyní Věrou anonymizovano , nar. 8.1.1943, podle které se dárkyně zavázala darovat dlužnici měsíční peněžité plnění 2.000 Kč po dobu šedesáti po sobě jdoucích kalendářních měsíců s tím, že první peněžité plnění bude poskytnuto ke 20. dni v měsíci, následujícím po měsíci, v němž dojde ke schválení oddlužení dlužnice.

Ze spisu vedeného Krajským soudem v Brně pod sp.zn. 40 INS 15077/2013 vyplývá, že manžel dlužnice Jaroslav Zbořil podal dne 28.5.2013 insolvenční návrh, ve kterém (v jeho bodě 06) označil totožné věřitele a totožné závazky jako dlužnice. Podle tvrzení v návrhu je manžel dlužnice od 5.1.2013 veden v evidenci uchazečů o zaměstnání u příslušného úřadu práce, kde mu byla poskytnuta podpora v nezaměstnanosti. Z rozhodnutí Úřadu práce České republiky-Krajská pobočka v Brně, Kontaktní pracoviště Břeclav ze dne 16.1.2013, které manžel dlužnice připojil k návrhu, je veden v evidenci ode dne 5.1.2013 a byla mu v podpůrčí době pěti měsíců poskytována podpora v nezaměstnanosti 4.401 Kč. Dlužnice vyslovila souhlas s oddlužením svého manžela.

Podle § 108 odst. 1, 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle § 395 odst. 1, písm. a), b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Na základě údajů o obsahu insolvenčního návrhu dlužnice a jeho příloh, s přihlédnutím k obsahu insolvenčního návrhu manžela dlužnice, dospívá odvolací soud k následujícím závěrům.

Insolvenční návrh dlužnice obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností o jejím úpadku pro platební neschopnost, protože z něj vyplývá, že dlužnice má minimálně dva věřitele, vůči nimž má pohledávky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit déle než tři měsíce po lhůtě splatnosti (§ 103 odst. 2, § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b/ IZ). Soud prvního stupně se proto správně zabýval otázkou krytí nákladů insolvenčního řízení dle § 108 odst. 1 IZ.

Závěr, že dlužnici nelze povolit oddlužení, postavil insolvenční soud na tom, že dlužnici přičetl nepoctivý záměr, pokud se při nedostatečnosti majetku pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty domáhá oddlužení splátkovým kalendářem, jehož plnění by vzhledem k nízkému příjmu dlužnice i jejího manžela bylo založeno jen na příjmu dlužnice získaného z daru od dárkyně Věry anonymizovano . Tento názor však odvolací soud nesdílí. Dlužníku, jehož momentální vlastní ekonomická nabídka pro oddlužení plněním splátkového kalendáře není dostatečná, protože nedosahuje takové výše svého příjmu, aby jej bylo možno postihnout a provést z něj srážku pro plnění splátek v oddlužení (§ 398 odst. 3 IZ), může poskytnout pomoc třetí osoba i závazkem poskytnout dlužníku po dobu oddlužení jako další zdroj příjmů pravidelné finanční plnění, a to prostřednictvím smlouvy o důchodu, nebo smlouvy darovací. Takové finanční plnění, k němuž se třetí osoba dobrovolně zavázala, je legitimním příjmem dlužníka, jenž může být pro plnění splátkového kalendáře použit.

Nepoctivost jako důvod pro zamítnutí insolvenčního návrhu dlužnice (§ 395 odst. 1, písm. a/ IZ) by bylo možno shledat v situaci, kdy by se dlužnice sama nesnažila, ačkoliv by jí v tom objektivně nic nebránilo, příjmy ve prospěch maximálního možného uspokojení věřitelů navýšit vlastní výdělečnou činností. Jestliže však o takový případ nejde, není důvodu, proč by při nedostatečnosti příjmů dlužníka nemohl být splátkový kalendář založen na sjednaných příjmech z daru od třetí osoby, pokud tyto příjmy k dosažení potřebné zákonné míry uspokojení nezajištěných věřitelů postačují. Schválení oddlužení splátkovým kalendářem stojí na kalkulaci s momentální ekonomickou nabídkou pro jeho plnění, která se v průběhu splátkového kalendáře může měnit. Jestliže dojde k výpadku v příjmech dlužníka a jestliže se dlužníku tento vývoj hrozící nesplněním splátkového kalendáře nepodaří odvrátit, dojde podle § 418 odst. 1, písm. b/ IZ ke zrušení schváleného oddlužení. S tímto rizikem je třeba počítat, zvláště pokud má být plnění splátkového kalendáře založeno zcela na finanční pomoci třetí osoby, jejíž schopnost či ochotu plnit přijatý závazek nemůže dlužník sám zajistit.

V této věci, dle insolvenčního návrhu dlužnice, činí její výlučné a společné závazky vůči nezajištěným věřitelům 140.800 Kč (závazky jejího manžela činí 36.836 Kč). Z daru ve výši 2.000 Kč, k jehož placení se dlužnici zavázala dárkyně Věra anonymizovano darovací smlouvou ze dne 10.6.2013, by bylo možno pro účely hrazení pohledávek nezajištěných věřitelů dlužnice v oddlužení srazit částku 120.000 Kč (60 x 2.000 Kč, § 398 odst. 3 IZ). Z této částky je třeba odečíst pohledávku za podstatou na odměně a náhradě hotových výdajů správce, která by v případě, že správce bude plátcem DPH, činila 65.340 Kč. Zbylá částka 54.660 Kč, kterou by bylo možno použít na plnění závazků dlužnice vůči nezajištěným věřitelům, potom představuje 38,82 % hodnoty jejich pohledávek. V případě společného projednání návrhu dlužnice s návrhem jejího manžela by prostředky z daru bylo možno použít i na plnění závazků manžela dlužnice, když ze souhlasu dlužnice s jeho návrhem na povolení oddlužení lze dovozovat, že dlužnice s takovým použitím souhlasí. Potom by pohledávky dlužnice a pohledávky jejího manžela byly z prostředků dlužnici poskytnutého daru zapraveny v poměru 30,77%. Z této (předběžné) kalkulace odvolacího soudu vyplývá, že minimální zákonná hranice dle § 395 odst. 1, písm. b) IZ pro povolení oddlužení dlužnice splátkovým kalendářem, by při financování splátek v oddlužení z daru dlužnice, byla splněna.

Přitom nelze přehlédnout, že za popsané situace lze stěží očekávat, že by se v rámci nepatrného konkursu dostalo věřitelům dlužnice vyššího uspokojení, než jaké lze očekávat v rámci oddlužení splátkovým kalendářem, pro který je na rozdíl od konkursu, vedle případných budoucích výdělků dlužnice, použitelný i sjednaný dar dárkyně. Spíše lze předpokládat, že v rámci nepatrného konkursu by jeho dosažené výnosy nepostačily ani k úplné úhradě nároků insolvenčního správce a k uspokojení věřitelů by vůbec nedošlo.

Proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil napadené usnesení tak, že částku zálohy určil ve výši 3.000 Kč, neboť dlužnice nemá dle seznamu majetku k dispozici finanční prostředky, z nichž by bylo možno hradit náklady insolvenčního správce, které pravidelně vznikají v počáteční fázi insolvenčního řízení bezprostředně po zjištění úpadku v souvislosti se zjištěním a zajištěním majetku.

Mezi tyto náklady patří zejména náklady telefonních hovorů, poštovného, případně náklady spojené s jízdným, související s prověřením majetkové situace dlužnice, případně přezkumem pohledávek přihlášených věřitelů.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužnici se však také doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 12. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu