3 VSOL 711/2016-B-37
KSOS 14 INS 15886/2013 3 VSOL 711/2016-B-37

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužnice Kristýna anonymizovano , anonymizovano , bytem Petra Křičky 2704/11, Ostrava- Moravská Ostrava, PSČ 702 00, identifikační číslo 76659178, o žalobě věřitelky č. 3 Andrey anonymizovano , anonymizovano , bytem Horní 791/3, Ostrava-Hrabůvka, PSČ 700 30, zastoupené JUDr. Jarmilou Bajerovou, advokátkou se sídlem Matiční 730/3, Ostrava, PSČ 702 00, proti žalovanému věřiteli č. 1 Tomáši anonymizovano , anonymizovano , bytem Košická 477/3, Ostrava-Heřmanice, PSČ 713 00, zastoupeného JUDr. Kateřinou Danielovou, advokátkou se sídlem Na Hradbách 1440/16, Ostrava-Moravská Ostrava, PSČ 702 00, rozhodl o odvolání věřitelky č. 3 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 14 INS 15886/2013-B-25 ze dne 1.4.2016,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl žalobu věřitelky č. 3, kterou uplatnila popření pohledávky věřitele č. 1. V důvodech rozhodnutí uvedl, že věřitelka č. 3 uplatnila řádně a včas popření pohledávky věřitele č. 1, avšak ve lhůtě 15 dnů od přezkumného jednání, které se konalo dne 11.3.2015, nesložila jistotu na náklady řízení incidenčního sporu ve výši 10.000 Kč. Soud proto podle ustanovení § 202 odst. 5 zákona č. 182/2006 isir.justi ce.cz

Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) její žalobu odmítl.

Proti tomuto usnesení podala věřitelka č. 1 odvolání. Uvedla, že dnešního dne uhradila na pokladně Krajského soudu v Ostravě částku 10.000 Kč na náklady incidenčního sporu. Má za to, že dosud žádné náklady nevznikly, a proto byla-li záloha na náklady řízení zaplacena až nyní, nevzniká nikomu žádná újma. Poukázala na to, že u přezkumného jednání ani sepisu popření pohledávky přihlášeným věřitelem nebyla zastoupena advokátem, a proto jí nebylo nic známo o tom, že je nutno jistotu složit. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že podáním doručeným soudu prvního stupně dne 6.3.2015 věřitelka č. 3 Andrea anonymizovano (jejíž přihláška pohledávky je evidována pod přihláškou č. P3) na předepsaném formuláři popřela pohledávky věřitele č. 1 Tomáše Pražáka (jehož přihláška pohledávek č. 1, 2 a 3 je vedena pod přihláškou č. P1), a to pravost pohledávek tohoto věřitele v celkové výši 5.684.509 Kč. Usnesením č. j. KSOS 14 INS 15886/2013-A-47 ze dne 17.12.2014 byl zjištěn úpadek dlužníka, na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs a insolvenční správkyní byla ustanovena JUDr. Tamara Kropáčová. Dne 11.3.2015 se konalo přezkumné jednání, na kterém byly přezkoumány přihlášky pohledávek věřitele č. 1 Tomáše Pražáka a věřitelky č. 3 Andrey anonymizovano , insolvenční správkyně pohledávky věřitele č. 1 uznala, pohledávku věřitelky č. 3 popřela. Dne 22.4.2015 věřitelka č. 3 podala proti insolvenční správkyni žalobu na určení své pohledávky. Podáním ze dne 8.6.2015 (k výzvě soudu) věřitelka č. 3 sdělila, že nesložila na účet soudu zálohu ve výši 10.000 Kč, ani k tomu nemá žádný důvod.

Podle § 202 odst. 3 IZ, přihlášený věřitel, který popřel pohledávku, je povinen složit do 15 dnů po skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce u insolvenčního soudu jistotu na náklady řízení incidenčního sporu ve výši

10.000 Kč. Nebylo-li v době konání přezkumného jednání o popřené pohledávce ještě rozhodnuto o způsobu řešení úpadku, neskončí tato lhůta dříve než uplynutím 10 dnů od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku.

Podle § 202 odst. 5 IZ, nebude-li jistota podle odstavců 3 a 4 složena, nebo nedoloží-li přihlášený věřitel insolvenčnímu soudu, že povinnost složit jistotu podle zákona nemá, insolvenční soud žalobu, kterou přihlášený věřitel uplatnil popření pohledávky, odmítne.

V přezkoumávané věci není pochyb o tom, že věřitelka č. 3 podala dne 6.3.2015 žalobu, kterou se domáhá popření pohledávky věřitele č. 3 ve smyslu ustanovení § 200 IZ, a že ve lhůtě 15 dnů po skončení přezkumného jednání (když o způsobu řešení úpadku konkursem bylo rozhodnuto dne 17.12.2014 a přezkumné jednání se konalo dne 11.3.2015), tj. do 26.3.2015 nesložila zálohu na náklady incidenčního sporu ve výši 10.000 Kč, tuto zálohu zaplatila (dle svého tvrzení v odvolání) až dne 19.4.2016.

Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro postup podle ustanovení § 202 odst. 5 IZ k tomu, aby byla žaloba věřitelky č. 3 odmítnuta.

K odvolací námitce, že dne 19.4.2016, byť po uplynutí lhůty stanovené v ustanovení § 202 odst. 3 IZ, již byla složena záloha na náklady řízení incidenčního sporu ve výši 10.000 Kč, a proto lze žalobu projednat, odvolací soud poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 ICdo 26/2014 ze dne 26.7.2014 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 8/2015), ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že jistotu na náklady řízení incidenčního sporu podle ustanovení § 202 odst. 3 IZ je možné složit pouze do zákonem stanovené lhůty; k pozdnímu složení jistoty, byť bylo učiněno před vydáním rozhodnutí o odmítnutí žaloby podle ustanovení § 225 IZ, se nepřihlíží. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud dále vysvětlil, že takto nastavená právní úprava posiluje princip právní jistoty věřitele, jehož přihlášenou pohledávku popřel jiný věřitel. Institut jistoty na nákladech incidenčního sporu je dalším z nástrojů, jejichž prostřednictvím má být minimalizován dopad popření pohledávky věřitelem do poměru věřitele popřené pohledávky tak, aby se předešlo popěrným úkonům, jimiž není sledováno naplnění cíle a účelu insolvenčního řízení. Zmeškání zákonné lhůty ke složení jistoty na náklady insolvenčního sporu sice samo o sobě nevypovídá (zpětně) ničeho o tom, jakou motivaci měl věřitel tím, že popřel pohledávku jiného věřitele, avšak omluvitelný důvod takového zmeškání se v procesním právu prosazuje prostřednictvím jiného institutu, a to institutu prominutí zmeškání lhůty (§ 58 o.s.ř.), když ve sporech vyvolaných incidenčním řízením (v incidenčních sporech) prominutí zmeškání lhůty vyloučeno není (srov. § 83 a § 160 odst. 3 IZ).

V přezkoumávané věci však věřitelka (podle obsahu spisu) žádost o prominutí zmeškání lhůty ke složení jistoty na náklady incidenčního sporu nepodala.

Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud žalobu věřitelky podle ustanovení § 205 odst. 5 IZ z důvodu, že v zákonné lhůtě nesložila jistotu na náklady řízení incidenčního sporu, odmítl.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná, a proto by měla žalovanému hradit náklady odvolacího řízení. Žalovanému však (dle obsahu spisu) žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V Olomouci dne 21. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu